Marika Procházková: Jsem herečka generálkového typu
Herečka a dabérka Marika Procházková ztvárnila desítky divadelních, filmových a seriálových rolí. Její hlas známe také z dabingu. Přesto jí dělá někdy problém postavit se před kameru nebo sednout si k mikrofonu. „Mám pocit, že když mi někdo dá před obličej kameru nebo mikrofon, tak sem mi začne sekat mozek a budu povídat nesmysly,“ říká herečka o svých pocitech.
Marika Procházková pochází z herecké rodiny a vystudovala DAMU. Ve své profesi má nejblíže k divadelnímu herectví, ale známe ji také například jako Miládku ze seriálu Ulice nebo doktorku Valentinu Slavíčkovou z Modrého kódu. Přesto kamery zrovna moc nemusí.
„Na začátku mé herecké kariéry jsem se kamer bála hodně a vyhýbala se jim. Ze strachu jsem zapomínala texty, i když jsem je perfektně uměla. Pomohl mi až Petr Nárožný, který mi poradil: ‚Maričko, na to zapomenete jedině, když budete natáčet co nejvíce.‘ Trému mívám i v divadle, ale při natáčení jsem dostávala až trochu panické stavy. Naštěstí je to čím dál tím lepší,“ svěřuje se herečka.
Herectví se naučit nedá
Ke všem divadelním postavám, které Marika Procházková ztvárňuje, přistupuje velmi zodpovědně, nestačí jí roli jenom zahrát, musí se postavou doopravdy stát. To znají i její kolegové z divadel. „Říkají o mně, že jsem herečka generálkového týdne. Při zkoušení nové role má sice režisér nějakou představu, ale pro mě je to, jako kdyby ta moje postava byla na jednom břehu rozvodněného Dunaje a já na druhém. Někdy to nejde spojit až tři měsíce, ale potom si to najednou sedne a je to v zákrytu,“ přibližuje Marika Procházková, podle které se vlastní herectví naučit nedá. „Herectví je dar, a proto jeho adepta mohou profesoři jenom doprovodit na cestě a předat mu své zkušenosti. Úplně naučit se nedá. My jsme měli ve škole vynikající profesory, jako byly například Jana Hlaváčová nebo Daniela Kolářová. A právě ty nás hlavně vedly. Vžít se do role je vyčerpávající, některé herce to úplně pohltí a stravuje.“
Splněný sen o Americe
Původně chtěla být Marika Procházková učitelkou, ale na střední škole s výukou příliš spokojená nebyla a tak 4. ročník vystudovala v rámci výměnného programu v Americe. Zároveň si tak splnila svůj sen. „Myslím, že by to měl být splněný sen každého člověka, objevit nějakou zemi a naučit se její jazyk. Já jsem tam i odmaturovala, ale u nás jsem musela později maturovat ještě jednou, protože tu americkou mi tady neuznali.“
Na to, aby Ameriku důkladněji poznala, bohužel tenkrát čas neměla. „Já jsem tam nebyla moc svobodná, byla jsem v hostující rodině, kde mě všude vozili jenom autem. Vůbec jsem neměla možnost cestovat, musela jsem podléhat pravidlům rodiny. Byla to jenom rodina – škola, rodina – škola,“ vzpomíná Marika Procházková.
A v audio záznamu pořadu si můžete také poslechnout, proč se herečce v Americe stýskalo a proč měla pocit, že tam je všechno jinak.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka