Martin Krpač, reportér a fotograf
13. duben 2012
Tandem
Jan Rosák si pozval do své talk show reportéra a fotografa Martina Krpače. Z jeho úst jste se například dozvěděli, jaké byly jeho televizní začátky, čím vším chtěl být a jaké komplikace nastaly při porodu jeho syna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a pěknou chvilku u rádia přeje vám všem Jan Rosák. Hostem dnešní projížďky Tandemu po rozhlasových vlnách je muž, jehož tvář asi dobře znáte z televizní obrazovky. Původně chtěl být vším možným, dokonce i prezidentem, to je dneska ovšem mezi současnými celebritami jaksi dost obvyklé, ale nakonec zvítězila média. Dnes se se mnou projede reportér a zároveň také fotograf Martin Krpač, vítám vás, dobrý den.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Dobrý den, Honzo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše dnešní povídání začneme za chvilku v Podhůří Orlických hor a tu chvilku, jak je na Tandemu obvyklé, vyplní naše první písnička. Tak ať se vám hezky poslouchá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a po písničce, jak jsem slíbil, spěcháme už do Podhůří Orlických hor, konkrétně do Vamberka, kde se 28. ledna 1974 Martin Krpač narodil, říkám to správně?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně tak, to už je dlouho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A narodil jste se opravdu ve Vamberku přímo?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Narodil jsem se v Rychnově nad Kněžnou, což bylo tehdejší okresní město, pod které Vamberk spadá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se ptám pro jistotu, protože to je velice obvyklé, že člověk uvádí jako rodiště to místo, kde potom strávil většinu svého dětství, ale to faktické místo narození většinou bývá porodnice a ta je někde v okresním městě. U vás to bylo taky tak.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně tak. Ale jinak jsem celej život vlastně nebo ten mladý život prožil ve Vamberku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U vás je to docela zvláštní nebo takové zajímavější než narození většiny mých hostů, protože vy jste se narodili rovnou dva. Je to tak?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně tak, já mám stejně staré nebo o půl hodiny mladší dvojče a jmenuje se Radek, takže vlastně ten život byl předurčený tím, že jsme byli dva, také jsme se o všechno dělili, o všechno prali, na rozdíl od jiných dvojčat, které jsou, jak se říká, k sobě hrozně moc vázaní, tak my jsme byli spíš ten opak, my jsme hrozně neradi nosili stejné oblečení, přesně tak. Já si třeba dodneška pamatuju, tehdy byly hrozně moderní takový ty velký kulichy s tou obrovskou bambulí, tak my jsme samozřejmě měli ty věci pořád stejný a každej si nás pletl a my jsme to hrozně neměli rádi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak ale většinou to dvojčata využívají dokonce až, skoro bych řekl, zneužívají, hlavně ve škole, takové ty, ty záměny záměrné, když se jeden z nich naučí a druhej nic neumí, tak tam vyšle bráchu, to u vás nefungovalo?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Třeba na gymplu si pamatuju, že mně nikdy, já jsem byl úplně tragickej v matematice, fyzice a v těhle těch předmětech, zase mi šla angličtina, čeština, takže občas jsme to určitě s bráchou udělali, že jsme se prohodili a učitelka, které jsme to nedávno na třídním srazu vůbec poprvé řekli a ona na to vlastně přišla, tak tehdy samozřejmě nevěděla vůbec nic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měli jste teba i hlasy stejné?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Myslím si, že po hlase byste nerozeznal vůbec nic. To vůbec. Ale třeba samozřejmě vizáží jsme se za ty roky už trošku změnili, ale jsme si pořád hrozně podobný a jediný, co jsme si vždycky nechtěli vyměňovat, tak byly holky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je taky občas obvyklé, že se, že se to takhle praktikuje.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
To jsme se bránili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vy jinak jste někde napsal nebo uvedl, že jste měli krásné dětství, že jste si jaksi užívali, což určitě bylo velice příjemné. A docela zajímavé jsou ty vaše tehdejší touhy. Čím jste chtěl být, kosmonautem, prezidentem, to už jsem tady uvedl, ale pozor, já tady mám taky uvedeno - dojičem koní. Co to je, proboha.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně tak, no, protože když jsem byl malý, tak se mi zdála kráva příliš ošklivé zvíře, ale pořád se dojily ty krávy a tak mi přišlo hezčí, že kůň bylo krásný zvíře, takže já jsem chtěl bejt dojič koní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že byste byl dojičem koní, to je opravdu moc hezký. No, ale taky popelářem a pozor, pak jste si někdy na základním stupni základní školy, prvním stupni teda jste si řekl, chci být televizním reportérem. Co mělo tu první příčinu, že jste se takhle rozhodl?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Já si myslím, že už jsem to řekl, snad to byla čtvrtá třída, kde jsem viděl v televizi různé redaktory po různých místech světa a říkal jsem si, že to je práce, která by mě hrozně bavila, ale samozřejmě ty úplně první pohnutky, tak byly s dnešním odstupem hrozný, já si pamatuju, že tehdy jsem hrál hodně volejbal a vím, že jeden regionální redaktor často chodil na zápasy s tím, že ukázal press kartu a pustili ho zadarmo. Takže to mi připadalo jako strašně super.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je úžasný, samozřejmě.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Takže to byla moje první ambice, abych se mohl dostávat na takovýhle akce, pak už to samozřejmě mělo takovej ten racionálnější podklad v tom, že mně přišla ta práce hrozně fajn, zajímavá a zábavná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili můj dnešní host Martin Krpač se nakonec reportérem stal, dostal i tu press kartu a na volejbal už taky mohl chodit zadarmo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já teď v tom povídání s Martinem Krpačem přeskočím ale opravdu velikou část jeho života. A skočím do takové etapy, která asi není úplně příjemná, protože vy jste se objevoval na TV Nova, TV Galaxy, zpočátku potom na Nově v Praze, tam jste byl redaktorem domácího zpravodajství, k tomu se dostaneme určitě. A potom jste se dostal na Primu a najednou jste z té Primy tak rychle odešel. Nechcete říct, čím to bylo, jako co se stalo? Teď máte takovou příležitost to vysvětlit třeba, že jo.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Tak můj začátek konce na Primě začal někdy v loňském roce, kdy vlastně jsme odjeli s mým kolegou Honzou Novákem na reportáž do Japonska o zemětřesení a následné tsunami, na které vznikly také ty vítězné fotografie a v té době vyšel článek v jednom bulvárním deníku o tom, že jsem měl fyzicky napadnout jednu z redaktore, že padají obrovské pokuty v mé redakci a že ty holky přetěžuji a podobně. Samozřejmě já kategoricky popírám nebo říkám, já jsem nikdy nevztáhl ruku na žádnou ženu, natož redaktorku, nikdy jsem redaktory nepřepínal víc, než je obvyklé. Samozřejmě nějakou práci jsme po nich chtěli, ale určitě žádnou pokutu jsem za celou dobu nedal. Ale v té době do všech bulvárních deníku přišel anonymní mail na pět vedoucích pracovníků Primy, nebudu konkrétně jmenovat, kdo v tom mailu figuroval. Jedním z nich byl například vedoucí vydání Krimi zpráv, který měl na své redaktorky vytahovat pistoli a takový podobný nesmysly. Takže jsme se tomu všichni opravdu od srdce zasmáli. Tenkrát nevyšlo absolutně nic, myslím si, že se televize Prima postarala nějakým způsobem o to, aby tyhle lži a pomluvy v žádném případě nespatřily světlo světa. To, že nakonec ten článek vyšel, já přikládám tomu, že VIP zprávy byl pořad, do kterého se hlásily jako adeptky na práci v nich řada bulvárních novinářek, které o tu práci stály. A samozřejmě psaní reportáží a natáčení jsou dvě absolutně různé věci a při vší úctě, některé redaktorky nedosahovaly těch kvalit, aby mohly být přijaty, což je naprosto normální. A já si myslím, že možná tohle byla nějaká forma toho, aby mi to teda vrátily tímto způsobem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A že to vrátit jaksi umí instituce, když chce, tak to si dokážu představit. Mimochodem o tom jaksi fyzickém napadnutí mám taky svoje představy. Když jsme byli kdysi v Americe, tak v jednom hotelu náš průvodce se dotknul ramene úřednice přes zavazadla, jenom tak ji chtěl jaksi upozornit, že k ní chce mluvit a ona okamžitě zavolala ochranku a toho dotyčného vyexpedovali z hotelu. Takže to se dá samozřejmě překvalifikovat okamžitě.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Určitě. Má rozhodnutí nikdy nepřesáhla hranice běžného rozhodování managementu. A pokud se týká toho, i kdyby jakákoliv má rozhodnutí byla sebepřísnější, tak ani zdaleka nedosahují ani po kotníky tomu, co se týká krutosti a co se stalo poté, když vlastně čtyři dny před narozením mého syna, tak já jsem vlastně dostal vyhazov od paní šéfredaktorky. Já vím, že se to stává takový věci, dnes nekouká nikdo na nikoho, ale pokud mluvíme o tom, jak je někdo citlivý, ohleduplný a humanistický, tak tohle to rozhodně nebylo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď se dostáváme zase zpátky ke kariéře Martina Krpače, mého dnešního hosta. To, že se stal nakonec televizním reportérem, aby mohl mít press kartu a mohl chodit všude zadarmo, to si dělám samozřejmě legraci, protože ta práce reportéra, redaktora je samozřejmě natolik lákavá z úplně jiných důvodů, že se vám vůbec nedivím, že jste tomu propadl. Jste začínal na lokální úrovni v Hradci, viďte. Pak jste se dostal do Novy, tak to byl velikánský skok, tak nezamotala se vám z toho trošku hlava, najednou z tý příležitosti a možnosti prostě být v celostátním médiu?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Tak já jsem si prošel opravdu úplně celou tou televizní praxí od píky. To znamená, že já jsem vlastně se vrátil z Anglie po tom, co jsem studoval fotografii, a našel jsem práci kameramana, takže já jsem skutečně prošel tou prací od začátku až do konce. Takže já jsem neměl ani možnost bejt nějak namachrovanej, protože jsem věděl, co to všechno obnáší. Takže práce přes kameramana až k té práci toho redaktora, tak mně to spíš připadalo, že, že je to součást toho, že tu práci chci dělat a proto za ní jdu. A samozřejmě, když se na vás místo 100 tisíc lidí dívá 3, 4 miliony, což tenkrát bylo normální, normální sledovanost našich zpráv, tak to strašně jako těší, že to vidí spoustu lidí, kteří reagují na tu vaši práci, ale že by se mi z toho zamotala hlava, tak to by asi museli posoudit jiný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si myslím, že jste byl jaksi velice oblíben, dokonce jste dostával docela příjemné příležitosti, z redaktora domácího zpravodaje jste potom postoupil, dělal jste i reportáže v zahraničí. Já mám takový pocit, že jste dělal dokonce v Americe, protože vy máte výbornou znalost angličtiny, studoval jste v Anglii přímo?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přímo, ano, v Cambridge.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K tomu se dostaneme, to jste studoval kameru nebo fotografii.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Fotografii a angličtinu jsem se učil v Cambridge přímo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak jste byl, to jste měl, jak se říká hezky česky, gebír na to, abyste jel opravdu reportovat předávání Oscarů, což se vám povedlo, anebo, to bylo moc hezké, na to se pamatuju dokonce, návštěva Miloše Zemana u Billa Clintona v Bílém domě.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Určitě, tak to byly báječný zážitky nebo výborná zkušenost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To člověk nikdy nezapomene, co?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Na to nezapomenu nikdy, no. Natáčeli jsme v Oválné pracovně prezidenta, potom jsme natáčeli spoustu dalších věcí, které tam premiér absolvoval a to jsou vždycky ty zážitky, kdy vám to, kdy si říkáte, že vám ta práce stojí za to, protože to jsou místa, kam se normální, normálně nepodíváte jen tak a já jsem si to hrozně cenil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A s tou fotografií, k tomu se samozřejmě taky dostaneme, jste se dokonce zúčastnil soutěže Czech Press Photo. To v podstatě jste se musel rozhodovat, co budu dělat, obojí jste dělal na velmi slušné úrovni, dokonce bych řekl přímo špičkové úrovni. Tak to se ve vás tak nějak svářil ten reportér a fotograf, ne?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně, já s tím bojuju de facto celý život. Mně to připadá, jak když jako žiju dva životy a jedna část je ta redaktorská, druhá část je ta fotografická. A jenom proto, že jsem začal dřív dělat redaktora, tak jsem se začal živit jako televizní redaktor a přitom jsem pořád měl jako obrovskou lásku tu fotografii a v průběhu života jsem to několikrát proměnil, kdy i ta fotografie se stala mojí obživou. Takže já vlastně v sobě pořád bojuju, zatímco některý, pro některé kameramany a fotografy se nikdy nemůžu stát dobrým fotografem, protože jsem tím redaktorem, tak pro ty redaktory se zase nemůžu stát stoprocentním redaktorem nikdy, protože jsem prostě rozdělenej. Ale mně přijde, že obojí je skvělý umět a zvládat a v dnešní době, kdy každá redakce se dívá strašně moc na peníze, tak někdo takovej, jako je dneska videoreportér, nebo fotoreportér, kteří si natáčejí a přitom vyrábějí ty reportáže sami, tak jsou hrozně cenění. V BBC dnes máte zahraniční korespondenty, kteří si dělají úplně všechno od A do Z sami a mají obrovský úspěch a já touhle tou cestou chci jít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sami si to natočí, jaksi záběry z plenéru, potom si postaví kameru, postaví se před kameru, udělají stand up a hotovo.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Udělají stand up, potom to natáhnou do střižny, ve střižně to stříhaj a pošlou a to je to, co mě, co se mi hrozně líbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, firma Martin Krpač, udělám všechno.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dostáváme se mezi klasiky českého humoru, tedy respektive zavádí nás tam výběr mého dnešního hosta Martina Krpače, reportéra, fotografa, jak jsme říkali, snoubí se v něm obě a taky s vášní samozřejmě obě profese. No, ale teď za Martina Krpače jako takového, to znamená konzumenta taky zábavy, co vás tak baví a co byste si chtěl dneska poslechnout.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Já mám hrozně rád humor a myslím si, že český humor je na špičkové úrovni. A já jsem si zrovna dneska vybral film, kterej jsem už viděl snad dvacetkrát nebo třicetkrát, znám ho nazpaměť a to je, to je film Jana Hřebejka Pelíšky se skvělým obsazením, skvělým humorem a to můžou poslouchat a dívat se na to donekonečna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si to dneska poslechneme, přesto, že je to film, tak to samozřejmě musíme si odmyslet tu stránku vizuální, respektive odmyslet, my si ji k tomu můžeme naopak přimyslet. Je to takové symptomatické, protože vlastně televizák, člověk, který jaksi se tím obrazem živí a v obraze taky přemýšlí, si vybral samozřejmě film. No, my si, jak říkám, tu obrazovou stránku k tomu musíme přimyslet, ale nebude to takový problém.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zatímco teď jsme se vám hlásili v Tandemu dva, tak jako na Tandemu to bývá obvyklé já a Martin Krpač, můj dnešní host, tak teď budeme slyšet v éteru tři, protože po telefonu by se nám měl teď právě přihlásit redaktor, televizní redaktor TV Prima Jan Novák, haló?
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
Dobrý dopoledne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý, dobrý den. My vás srdečně zdravíme s Martinem Krpačem.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Zdravím tě, Honzo, ahoj.
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
Zdravím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si už povídal s Martinem o něčem, co vy netušíte, protože jste údajně jel v metru, takže my jsme si povídali o tom, o jeho kariéře a on se svěřil s tím, že s vámi má za sebou spoustu těch opravdu takových význačných zahraničních cest a reportáži. Údajně taky v roce 2011 v březnu reportáž o ničivém japonském zemětřesení a následné tsunami. Povídejte, jak se s Martinem Krpačem vám pracovalo, pracuje, jak se podle vás projevuje on, protože on je taková rozdvojená osobnost, je z části reportér, z části fotograf, vy jste reportér, redaktor, nefušoval vám takhle spíš do toho taky ze stránky kameramana trošku?
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
Takhle, ono to je totiž jako většinou výhoda, jo. Já jsem si právě Martina mimo jiné vybral i jako kameramana také z toho důvodu, že on má kromě toho kameramanskýho oka taky to oko redaktorský, čili leckdy dokáže pomoct právě v popisování těch situací, nebo případně když se zapomenu zeptat na něco, tak on to doplní. Čili vlastně mně v tomhle tom poměrně hodně pomáhal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kdy jste zažili nějaké opravdu dramatické chvíle spolu, protože to samozřejmě na těchto výjezdech do území nebo zemí, kde se něco zajímavého děje, to je nasnadě.
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
To určitě, já určitě zmíním asi tu jednu z nejkrizovějších, který jsme zažili a to bylo během natáčení v Japonsku, kdy bylo poměrně těžký se dostat do epicentra a my jsme spali zhruba 25 kilometry od jaderné elektrárny Fukušima a poté, co jsme se probudili, tak jsme najednou zjistili, že vlastně vybouchla. Jsme váhali, co teďkon dál. Jestli se vrátit do Tokia, nebo případně pokračovat v tom našem plánu, to znamená, mapovat situaci v těch zničených vesnicích nedaleko města Sendai.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, to se v tu chvilku tak jaksi trošičku v člověku sváří ten pocit pryč odsud, protože tady jde o ústa a zase takovej ten pocit, jéé, teď se tady něco děje a to určitě bude pro mě jako reportéra a kameramana, viďte, Martine, zajímavý.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Určitě. A hlavně v té době kromě jinejch věcí, který nás s Honzou spojují, tak bylo to, že obě naše přítelkyně, Honzova manželka, byly už v jiném stavu, takže my jsme věděli o tom, že čekáme rodiny a hrozně moc jsme se báli a chtěli jsme, chtěli jsme samozřejmě s nimi být co nejdřív zpátky. Ale zase ta touha po tom natočit něco, co nikdo jiný nemá, nebo splnit tu svoji pracovní povinnost, tak byla obrovská, takže jsme se rozhodli právě jet do těch daleko ještě nejnebezpečnějších míst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Nováku, co vás teď čeká třeba jaksi ve vaší práci.
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
Víte co, pokud pominu takový ty, takový ty cesty, který jsou plánovaný, to znamená třeba nějaký volby, nebo takhle, tak většinou to jsou cesty, který vyplynou ze situace, zkrátka když se něco odehraje kdekoliv na světě, tak naší prioritou zahraničního zpravodajství je tam být, no, takže to může bejt zejtra zemětřesení kdekoliv nebo vypuknutí nějakýho konfliktu, takže to se takhle těžko předvídá, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je práce, která je snem mnoha kluků, dokonce byla i snem Martina Krpače kdysi jako malého kluka, měl jste taky takovejhle sen jako kluk, že budete dělat takovouhle práci?
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
Ono to bude znít jako klišé, ale vlastně ano, já jsem chtěl vždycky psát a vlastně chtěl jsem to mít spojený i s cestováním, takže ano, vlastně tak tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vám přeju, aby se vám ty vaše sny stále plnily, stejně tak Martinovi Krpačovi a děkuju vám teď v tuhle chvíli oběma za povídání, díky a mějte se hezky, pane Nováku, na shle.
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
I vy, na shle.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě vám neříkám nic nového, že je velmi nepříjemné dostat se takzvaně do spárů bulváru. Člověk se velice těžko brání a jestliže se brání, tak v podstatě bulváru ještě přihrává jeho procento sledovanosti. Ale podobná záležitost se stala i Martinu Krpačovi, vy jste se taky stal soustem pro bulvár jedné takové záležitosti. Chcete k tomu taky něco říct, protože to je dobře, když máte konečně příležitost jaksi projevit taky názor té druhé napadené strany.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Určitě, tak mě se stala velmi nepříjemná věc, kterou si budu vyčítat do konce života, kdy jsem udělal velkou chybu. Já vlastně týden po tom, co mě vyhodili z Primy a čtyři dny po tom, co se mi nebo tři dny po tom, co se mi narodil můj syn Adam, tak jsem udělal velkou chybu, a to bylo to, že jsem popíjel s přáteli v Praze. Měl jsem nějaký alkohol v sobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste asi zapíjel toho syna, viďte, zrovna.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Ne, ne, ne, nebylo to přímo plánovaná, plánovaná oslava, prostě seděl jsem s přáteli, se kterými samozřejmě padlo slovo nebo určitě v tom, v tom podtextu byl ten poslední týden, který byl skutečně hektický, bylo toho na mě hodně, ale do toho mi volala moje přítelkyně. My jsme měli velmi komplikovaný porod u mého syna, u jeho porodu hrozilo, hrozil zánět mozkových blan, proto musel přijít na svět císařským řezem, měli jsme velký strach i o maminku i o syna a zničehonic mi zavolala moje přítelkyně, která plakala, s tím, že, že lékaři kolem ní běhají, že jí vzali Adámka s tím, že má problémy s dechem, což není vůbec žádná sranda. Já jsem dostal obrovský strach, s Adámkem jsme i po návratu z porodnice několikrát kvůli, kvůli problému s jeho dechem jsme byli, jsme byli i v nemocnici, takže určitě to nebyla jen tak malicherná věc. Přítelkyně brečela, prosila mě, abych přijel. Já v kontextu toho všeho, co se v těch dnech dělo, mě nenapadlo nic hloupějšího než si sednout do auta a jet za nimi. Já vůbec nepopírám to, že to byla obrovská chyba, myslím si, že spoustu tatínků chápu, proč, že ten muž trošku, trošku přemýšlí jinak než jako novinář, ale ve strachu o svoji rodinu jsem se prostě rozhodl, že se za nimi pokusím dostat a měl jsem nehodu, při které nebyl nikdo zraněný, narazil jsem do značky, takže jsem způsobil škodu akorát sobě, způsobil jsem samozřejmě nějakou škodu i na dopravní značce, to jsem okamžitě uhradil, prostě takových nehod, i když ji nechci podceňovat, tak se v Praze stávají, stává poměrně hodně. Absolutně jsem se k tomu doznal, říkám, že to, proč se to stalo, ale určitě až doposud jsem měl absolutně čistou kartu řidiče, nejsem žádnej mafián, nestýkám se s lidma, jakou jsou vlivný osoby z politiky, prostě byl to ojedinělý exces, který si budu vyčítat do konce života, protože to byla moje chyba, ale není to tak, že jsem nějaký kmotr, který, který si myslel, že mu všechno projde, prostě to byla obrovská chyba a taky si nesu ty důsledky. A samozřejmě ještě, že vám do toho vstupuju, to, že to byl problém, tak ten se zvětšil ještě tím, že se psalo o tom, že jsem byl zatčený, což vůbec nebyla pravda, že jsem, zkrátka okolo té nehody potom bylo spoustu, spoustu lží, které to akorát nafoukly, ale já jsem prostě boural do značky a tím to končí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak už jsme se dozvěděli, čím Martin Krpač, můj dnešní host, reportér a taky fotograf být chtěl, kosmonautem, prezidentem, dojičem koní, popelářem a nakonec televizním reportérem. A taky jsem neřekl, čím jste byl, že jste po pádu komunismu vlastně hodně cestoval a třeba v Belgii jste dokonce myl nádobí. Mě zaujalo to, že jste tam jako myč nádobí si vydělal víc, než byste si vydělal tady jako reportér třeba.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Proto to tenkrát bylo strašně zajímavý. Vycestovat do zahraničí a pokusit se vydělat nějaké peníze. Já vím, že jsem točil několik reportáží ve Spojených státech, kde Češi jezdili uklízet supermarkety a vydělali si tam obrovské peníze, dneska už se to prakticky nevidí, protože dolar je tak dole, že se to nikomu ani nevyplatí. Ale já jsem byl jako zahradník, zahradník na Mallorce, kde jsem jednomu milionáři uklízel, uklízel zahradu a zaléval právě ty pomeranče, byl jsem učitel angličtiny chvíli, jako zažil jsem toho poměrně dost, než jsem se dostal k této profesi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a co děláte teď, když už nejste tedy na Primě.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Mně se to skloubilo tak, že de facto po 18 letech práce bez dovolených a bez jedinýho týdne, kdy bych nemyslel na televizní práci, tak teďka se mi poštěstilo to, že zrovna se mi narodil syn, takže si užívám toho, že se starám a poznávám ty úplně první krůčky, ten každodenní pokrok, kterej můj syn Adámek dělá a to si strašně užívám, nicméně to taky samozřejmě nejde donekonečna, takže plánuju cestu do Afghánistánu od české armády a chtěl bych taky udělat nějakou práci ve Velké Británii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je kameramanská práce?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
I fotografická, i kameramanská, prostě takové ty nárazovky, ale samozřejmě taky už bych se chtěl někde usadit a zase pokračovat v té práci, co jsem dělal doposud, tak uvidíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená televizní práci.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Televizní, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, uvidíme, kde uvidíme Martina Krpače, jeho známou tvář, která televize ho zobrazí. To je záležitost budoucích dnů, budoucích týdnů, měsíců, dnes jsme si povídali s Martinem Krpačem na Tandemu, díky za váš čas, za vaše povídání a mějte se, ať se všechno daří.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Děkuju za pozvání.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den a pěknou chvilku u rádia přeje vám všem Jan Rosák. Hostem dnešní projížďky Tandemu po rozhlasových vlnách je muž, jehož tvář asi dobře znáte z televizní obrazovky. Původně chtěl být vším možným, dokonce i prezidentem, to je dneska ovšem mezi současnými celebritami jaksi dost obvyklé, ale nakonec zvítězila média. Dnes se se mnou projede reportér a zároveň také fotograf Martin Krpač, vítám vás, dobrý den.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Dobrý den, Honzo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše dnešní povídání začneme za chvilku v Podhůří Orlických hor a tu chvilku, jak je na Tandemu obvyklé, vyplní naše první písnička. Tak ať se vám hezky poslouchá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a po písničce, jak jsem slíbil, spěcháme už do Podhůří Orlických hor, konkrétně do Vamberka, kde se 28. ledna 1974 Martin Krpač narodil, říkám to správně?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně tak, to už je dlouho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A narodil jste se opravdu ve Vamberku přímo?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Narodil jsem se v Rychnově nad Kněžnou, což bylo tehdejší okresní město, pod které Vamberk spadá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se ptám pro jistotu, protože to je velice obvyklé, že člověk uvádí jako rodiště to místo, kde potom strávil většinu svého dětství, ale to faktické místo narození většinou bývá porodnice a ta je někde v okresním městě. U vás to bylo taky tak.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně tak. Ale jinak jsem celej život vlastně nebo ten mladý život prožil ve Vamberku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U vás je to docela zvláštní nebo takové zajímavější než narození většiny mých hostů, protože vy jste se narodili rovnou dva. Je to tak?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně tak, já mám stejně staré nebo o půl hodiny mladší dvojče a jmenuje se Radek, takže vlastně ten život byl předurčený tím, že jsme byli dva, také jsme se o všechno dělili, o všechno prali, na rozdíl od jiných dvojčat, které jsou, jak se říká, k sobě hrozně moc vázaní, tak my jsme byli spíš ten opak, my jsme hrozně neradi nosili stejné oblečení, přesně tak. Já si třeba dodneška pamatuju, tehdy byly hrozně moderní takový ty velký kulichy s tou obrovskou bambulí, tak my jsme samozřejmě měli ty věci pořád stejný a každej si nás pletl a my jsme to hrozně neměli rádi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak ale většinou to dvojčata využívají dokonce až, skoro bych řekl, zneužívají, hlavně ve škole, takové ty, ty záměny záměrné, když se jeden z nich naučí a druhej nic neumí, tak tam vyšle bráchu, to u vás nefungovalo?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Třeba na gymplu si pamatuju, že mně nikdy, já jsem byl úplně tragickej v matematice, fyzice a v těhle těch předmětech, zase mi šla angličtina, čeština, takže občas jsme to určitě s bráchou udělali, že jsme se prohodili a učitelka, které jsme to nedávno na třídním srazu vůbec poprvé řekli a ona na to vlastně přišla, tak tehdy samozřejmě nevěděla vůbec nic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měli jste teba i hlasy stejné?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Myslím si, že po hlase byste nerozeznal vůbec nic. To vůbec. Ale třeba samozřejmě vizáží jsme se za ty roky už trošku změnili, ale jsme si pořád hrozně podobný a jediný, co jsme si vždycky nechtěli vyměňovat, tak byly holky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je taky občas obvyklé, že se, že se to takhle praktikuje.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
To jsme se bránili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vy jinak jste někde napsal nebo uvedl, že jste měli krásné dětství, že jste si jaksi užívali, což určitě bylo velice příjemné. A docela zajímavé jsou ty vaše tehdejší touhy. Čím jste chtěl být, kosmonautem, prezidentem, to už jsem tady uvedl, ale pozor, já tady mám taky uvedeno - dojičem koní. Co to je, proboha.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně tak, no, protože když jsem byl malý, tak se mi zdála kráva příliš ošklivé zvíře, ale pořád se dojily ty krávy a tak mi přišlo hezčí, že kůň bylo krásný zvíře, takže já jsem chtěl bejt dojič koní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že byste byl dojičem koní, to je opravdu moc hezký. No, ale taky popelářem a pozor, pak jste si někdy na základním stupni základní školy, prvním stupni teda jste si řekl, chci být televizním reportérem. Co mělo tu první příčinu, že jste se takhle rozhodl?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Já si myslím, že už jsem to řekl, snad to byla čtvrtá třída, kde jsem viděl v televizi různé redaktory po různých místech světa a říkal jsem si, že to je práce, která by mě hrozně bavila, ale samozřejmě ty úplně první pohnutky, tak byly s dnešním odstupem hrozný, já si pamatuju, že tehdy jsem hrál hodně volejbal a vím, že jeden regionální redaktor často chodil na zápasy s tím, že ukázal press kartu a pustili ho zadarmo. Takže to mi připadalo jako strašně super.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je úžasný, samozřejmě.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Takže to byla moje první ambice, abych se mohl dostávat na takovýhle akce, pak už to samozřejmě mělo takovej ten racionálnější podklad v tom, že mně přišla ta práce hrozně fajn, zajímavá a zábavná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili můj dnešní host Martin Krpač se nakonec reportérem stal, dostal i tu press kartu a na volejbal už taky mohl chodit zadarmo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já teď v tom povídání s Martinem Krpačem přeskočím ale opravdu velikou část jeho života. A skočím do takové etapy, která asi není úplně příjemná, protože vy jste se objevoval na TV Nova, TV Galaxy, zpočátku potom na Nově v Praze, tam jste byl redaktorem domácího zpravodajství, k tomu se dostaneme určitě. A potom jste se dostal na Primu a najednou jste z té Primy tak rychle odešel. Nechcete říct, čím to bylo, jako co se stalo? Teď máte takovou příležitost to vysvětlit třeba, že jo.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Tak můj začátek konce na Primě začal někdy v loňském roce, kdy vlastně jsme odjeli s mým kolegou Honzou Novákem na reportáž do Japonska o zemětřesení a následné tsunami, na které vznikly také ty vítězné fotografie a v té době vyšel článek v jednom bulvárním deníku o tom, že jsem měl fyzicky napadnout jednu z redaktore, že padají obrovské pokuty v mé redakci a že ty holky přetěžuji a podobně. Samozřejmě já kategoricky popírám nebo říkám, já jsem nikdy nevztáhl ruku na žádnou ženu, natož redaktorku, nikdy jsem redaktory nepřepínal víc, než je obvyklé. Samozřejmě nějakou práci jsme po nich chtěli, ale určitě žádnou pokutu jsem za celou dobu nedal. Ale v té době do všech bulvárních deníku přišel anonymní mail na pět vedoucích pracovníků Primy, nebudu konkrétně jmenovat, kdo v tom mailu figuroval. Jedním z nich byl například vedoucí vydání Krimi zpráv, který měl na své redaktorky vytahovat pistoli a takový podobný nesmysly. Takže jsme se tomu všichni opravdu od srdce zasmáli. Tenkrát nevyšlo absolutně nic, myslím si, že se televize Prima postarala nějakým způsobem o to, aby tyhle lži a pomluvy v žádném případě nespatřily světlo světa. To, že nakonec ten článek vyšel, já přikládám tomu, že VIP zprávy byl pořad, do kterého se hlásily jako adeptky na práci v nich řada bulvárních novinářek, které o tu práci stály. A samozřejmě psaní reportáží a natáčení jsou dvě absolutně různé věci a při vší úctě, některé redaktorky nedosahovaly těch kvalit, aby mohly být přijaty, což je naprosto normální. A já si myslím, že možná tohle byla nějaká forma toho, aby mi to teda vrátily tímto způsobem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A že to vrátit jaksi umí instituce, když chce, tak to si dokážu představit. Mimochodem o tom jaksi fyzickém napadnutí mám taky svoje představy. Když jsme byli kdysi v Americe, tak v jednom hotelu náš průvodce se dotknul ramene úřednice přes zavazadla, jenom tak ji chtěl jaksi upozornit, že k ní chce mluvit a ona okamžitě zavolala ochranku a toho dotyčného vyexpedovali z hotelu. Takže to se dá samozřejmě překvalifikovat okamžitě.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Určitě. Má rozhodnutí nikdy nepřesáhla hranice běžného rozhodování managementu. A pokud se týká toho, i kdyby jakákoliv má rozhodnutí byla sebepřísnější, tak ani zdaleka nedosahují ani po kotníky tomu, co se týká krutosti a co se stalo poté, když vlastně čtyři dny před narozením mého syna, tak já jsem vlastně dostal vyhazov od paní šéfredaktorky. Já vím, že se to stává takový věci, dnes nekouká nikdo na nikoho, ale pokud mluvíme o tom, jak je někdo citlivý, ohleduplný a humanistický, tak tohle to rozhodně nebylo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď se dostáváme zase zpátky ke kariéře Martina Krpače, mého dnešního hosta. To, že se stal nakonec televizním reportérem, aby mohl mít press kartu a mohl chodit všude zadarmo, to si dělám samozřejmě legraci, protože ta práce reportéra, redaktora je samozřejmě natolik lákavá z úplně jiných důvodů, že se vám vůbec nedivím, že jste tomu propadl. Jste začínal na lokální úrovni v Hradci, viďte. Pak jste se dostal do Novy, tak to byl velikánský skok, tak nezamotala se vám z toho trošku hlava, najednou z tý příležitosti a možnosti prostě být v celostátním médiu?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Tak já jsem si prošel opravdu úplně celou tou televizní praxí od píky. To znamená, že já jsem vlastně se vrátil z Anglie po tom, co jsem studoval fotografii, a našel jsem práci kameramana, takže já jsem skutečně prošel tou prací od začátku až do konce. Takže já jsem neměl ani možnost bejt nějak namachrovanej, protože jsem věděl, co to všechno obnáší. Takže práce přes kameramana až k té práci toho redaktora, tak mně to spíš připadalo, že, že je to součást toho, že tu práci chci dělat a proto za ní jdu. A samozřejmě, když se na vás místo 100 tisíc lidí dívá 3, 4 miliony, což tenkrát bylo normální, normální sledovanost našich zpráv, tak to strašně jako těší, že to vidí spoustu lidí, kteří reagují na tu vaši práci, ale že by se mi z toho zamotala hlava, tak to by asi museli posoudit jiný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si myslím, že jste byl jaksi velice oblíben, dokonce jste dostával docela příjemné příležitosti, z redaktora domácího zpravodaje jste potom postoupil, dělal jste i reportáže v zahraničí. Já mám takový pocit, že jste dělal dokonce v Americe, protože vy máte výbornou znalost angličtiny, studoval jste v Anglii přímo?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přímo, ano, v Cambridge.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K tomu se dostaneme, to jste studoval kameru nebo fotografii.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Fotografii a angličtinu jsem se učil v Cambridge přímo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak jste byl, to jste měl, jak se říká hezky česky, gebír na to, abyste jel opravdu reportovat předávání Oscarů, což se vám povedlo, anebo, to bylo moc hezké, na to se pamatuju dokonce, návštěva Miloše Zemana u Billa Clintona v Bílém domě.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Určitě, tak to byly báječný zážitky nebo výborná zkušenost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To člověk nikdy nezapomene, co?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Na to nezapomenu nikdy, no. Natáčeli jsme v Oválné pracovně prezidenta, potom jsme natáčeli spoustu dalších věcí, které tam premiér absolvoval a to jsou vždycky ty zážitky, kdy vám to, kdy si říkáte, že vám ta práce stojí za to, protože to jsou místa, kam se normální, normálně nepodíváte jen tak a já jsem si to hrozně cenil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A s tou fotografií, k tomu se samozřejmě taky dostaneme, jste se dokonce zúčastnil soutěže Czech Press Photo. To v podstatě jste se musel rozhodovat, co budu dělat, obojí jste dělal na velmi slušné úrovni, dokonce bych řekl přímo špičkové úrovni. Tak to se ve vás tak nějak svářil ten reportér a fotograf, ne?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně, já s tím bojuju de facto celý život. Mně to připadá, jak když jako žiju dva životy a jedna část je ta redaktorská, druhá část je ta fotografická. A jenom proto, že jsem začal dřív dělat redaktora, tak jsem se začal živit jako televizní redaktor a přitom jsem pořád měl jako obrovskou lásku tu fotografii a v průběhu života jsem to několikrát proměnil, kdy i ta fotografie se stala mojí obživou. Takže já vlastně v sobě pořád bojuju, zatímco některý, pro některé kameramany a fotografy se nikdy nemůžu stát dobrým fotografem, protože jsem tím redaktorem, tak pro ty redaktory se zase nemůžu stát stoprocentním redaktorem nikdy, protože jsem prostě rozdělenej. Ale mně přijde, že obojí je skvělý umět a zvládat a v dnešní době, kdy každá redakce se dívá strašně moc na peníze, tak někdo takovej, jako je dneska videoreportér, nebo fotoreportér, kteří si natáčejí a přitom vyrábějí ty reportáže sami, tak jsou hrozně cenění. V BBC dnes máte zahraniční korespondenty, kteří si dělají úplně všechno od A do Z sami a mají obrovský úspěch a já touhle tou cestou chci jít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sami si to natočí, jaksi záběry z plenéru, potom si postaví kameru, postaví se před kameru, udělají stand up a hotovo.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Udělají stand up, potom to natáhnou do střižny, ve střižně to stříhaj a pošlou a to je to, co mě, co se mi hrozně líbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, firma Martin Krpač, udělám všechno.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dostáváme se mezi klasiky českého humoru, tedy respektive zavádí nás tam výběr mého dnešního hosta Martina Krpače, reportéra, fotografa, jak jsme říkali, snoubí se v něm obě a taky s vášní samozřejmě obě profese. No, ale teď za Martina Krpače jako takového, to znamená konzumenta taky zábavy, co vás tak baví a co byste si chtěl dneska poslechnout.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Já mám hrozně rád humor a myslím si, že český humor je na špičkové úrovni. A já jsem si zrovna dneska vybral film, kterej jsem už viděl snad dvacetkrát nebo třicetkrát, znám ho nazpaměť a to je, to je film Jana Hřebejka Pelíšky se skvělým obsazením, skvělým humorem a to můžou poslouchat a dívat se na to donekonečna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si to dneska poslechneme, přesto, že je to film, tak to samozřejmě musíme si odmyslet tu stránku vizuální, respektive odmyslet, my si ji k tomu můžeme naopak přimyslet. Je to takové symptomatické, protože vlastně televizák, člověk, který jaksi se tím obrazem živí a v obraze taky přemýšlí, si vybral samozřejmě film. No, my si, jak říkám, tu obrazovou stránku k tomu musíme přimyslet, ale nebude to takový problém.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zatímco teď jsme se vám hlásili v Tandemu dva, tak jako na Tandemu to bývá obvyklé já a Martin Krpač, můj dnešní host, tak teď budeme slyšet v éteru tři, protože po telefonu by se nám měl teď právě přihlásit redaktor, televizní redaktor TV Prima Jan Novák, haló?
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
Dobrý dopoledne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý, dobrý den. My vás srdečně zdravíme s Martinem Krpačem.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Zdravím tě, Honzo, ahoj.
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
Zdravím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si už povídal s Martinem o něčem, co vy netušíte, protože jste údajně jel v metru, takže my jsme si povídali o tom, o jeho kariéře a on se svěřil s tím, že s vámi má za sebou spoustu těch opravdu takových význačných zahraničních cest a reportáži. Údajně taky v roce 2011 v březnu reportáž o ničivém japonském zemětřesení a následné tsunami. Povídejte, jak se s Martinem Krpačem vám pracovalo, pracuje, jak se podle vás projevuje on, protože on je taková rozdvojená osobnost, je z části reportér, z části fotograf, vy jste reportér, redaktor, nefušoval vám takhle spíš do toho taky ze stránky kameramana trošku?
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
Takhle, ono to je totiž jako většinou výhoda, jo. Já jsem si právě Martina mimo jiné vybral i jako kameramana také z toho důvodu, že on má kromě toho kameramanskýho oka taky to oko redaktorský, čili leckdy dokáže pomoct právě v popisování těch situací, nebo případně když se zapomenu zeptat na něco, tak on to doplní. Čili vlastně mně v tomhle tom poměrně hodně pomáhal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kdy jste zažili nějaké opravdu dramatické chvíle spolu, protože to samozřejmě na těchto výjezdech do území nebo zemí, kde se něco zajímavého děje, to je nasnadě.
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
To určitě, já určitě zmíním asi tu jednu z nejkrizovějších, který jsme zažili a to bylo během natáčení v Japonsku, kdy bylo poměrně těžký se dostat do epicentra a my jsme spali zhruba 25 kilometry od jaderné elektrárny Fukušima a poté, co jsme se probudili, tak jsme najednou zjistili, že vlastně vybouchla. Jsme váhali, co teďkon dál. Jestli se vrátit do Tokia, nebo případně pokračovat v tom našem plánu, to znamená, mapovat situaci v těch zničených vesnicích nedaleko města Sendai.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, to se v tu chvilku tak jaksi trošičku v člověku sváří ten pocit pryč odsud, protože tady jde o ústa a zase takovej ten pocit, jéé, teď se tady něco děje a to určitě bude pro mě jako reportéra a kameramana, viďte, Martine, zajímavý.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Určitě. A hlavně v té době kromě jinejch věcí, který nás s Honzou spojují, tak bylo to, že obě naše přítelkyně, Honzova manželka, byly už v jiném stavu, takže my jsme věděli o tom, že čekáme rodiny a hrozně moc jsme se báli a chtěli jsme, chtěli jsme samozřejmě s nimi být co nejdřív zpátky. Ale zase ta touha po tom natočit něco, co nikdo jiný nemá, nebo splnit tu svoji pracovní povinnost, tak byla obrovská, takže jsme se rozhodli právě jet do těch daleko ještě nejnebezpečnějších míst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Nováku, co vás teď čeká třeba jaksi ve vaší práci.
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
Víte co, pokud pominu takový ty, takový ty cesty, který jsou plánovaný, to znamená třeba nějaký volby, nebo takhle, tak většinou to jsou cesty, který vyplynou ze situace, zkrátka když se něco odehraje kdekoliv na světě, tak naší prioritou zahraničního zpravodajství je tam být, no, takže to může bejt zejtra zemětřesení kdekoliv nebo vypuknutí nějakýho konfliktu, takže to se takhle těžko předvídá, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je práce, která je snem mnoha kluků, dokonce byla i snem Martina Krpače kdysi jako malého kluka, měl jste taky takovejhle sen jako kluk, že budete dělat takovouhle práci?
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
Ono to bude znít jako klišé, ale vlastně ano, já jsem chtěl vždycky psát a vlastně chtěl jsem to mít spojený i s cestováním, takže ano, vlastně tak tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vám přeju, aby se vám ty vaše sny stále plnily, stejně tak Martinovi Krpačovi a děkuju vám teď v tuhle chvíli oběma za povídání, díky a mějte se hezky, pane Nováku, na shle.
Jan NOVÁK, redaktor TV Prima
--------------------
I vy, na shle.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě vám neříkám nic nového, že je velmi nepříjemné dostat se takzvaně do spárů bulváru. Člověk se velice těžko brání a jestliže se brání, tak v podstatě bulváru ještě přihrává jeho procento sledovanosti. Ale podobná záležitost se stala i Martinu Krpačovi, vy jste se taky stal soustem pro bulvár jedné takové záležitosti. Chcete k tomu taky něco říct, protože to je dobře, když máte konečně příležitost jaksi projevit taky názor té druhé napadené strany.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Určitě, tak mě se stala velmi nepříjemná věc, kterou si budu vyčítat do konce života, kdy jsem udělal velkou chybu. Já vlastně týden po tom, co mě vyhodili z Primy a čtyři dny po tom, co se mi nebo tři dny po tom, co se mi narodil můj syn Adam, tak jsem udělal velkou chybu, a to bylo to, že jsem popíjel s přáteli v Praze. Měl jsem nějaký alkohol v sobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste asi zapíjel toho syna, viďte, zrovna.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Ne, ne, ne, nebylo to přímo plánovaná, plánovaná oslava, prostě seděl jsem s přáteli, se kterými samozřejmě padlo slovo nebo určitě v tom, v tom podtextu byl ten poslední týden, který byl skutečně hektický, bylo toho na mě hodně, ale do toho mi volala moje přítelkyně. My jsme měli velmi komplikovaný porod u mého syna, u jeho porodu hrozilo, hrozil zánět mozkových blan, proto musel přijít na svět císařským řezem, měli jsme velký strach i o maminku i o syna a zničehonic mi zavolala moje přítelkyně, která plakala, s tím, že, že lékaři kolem ní běhají, že jí vzali Adámka s tím, že má problémy s dechem, což není vůbec žádná sranda. Já jsem dostal obrovský strach, s Adámkem jsme i po návratu z porodnice několikrát kvůli, kvůli problému s jeho dechem jsme byli, jsme byli i v nemocnici, takže určitě to nebyla jen tak malicherná věc. Přítelkyně brečela, prosila mě, abych přijel. Já v kontextu toho všeho, co se v těch dnech dělo, mě nenapadlo nic hloupějšího než si sednout do auta a jet za nimi. Já vůbec nepopírám to, že to byla obrovská chyba, myslím si, že spoustu tatínků chápu, proč, že ten muž trošku, trošku přemýšlí jinak než jako novinář, ale ve strachu o svoji rodinu jsem se prostě rozhodl, že se za nimi pokusím dostat a měl jsem nehodu, při které nebyl nikdo zraněný, narazil jsem do značky, takže jsem způsobil škodu akorát sobě, způsobil jsem samozřejmě nějakou škodu i na dopravní značce, to jsem okamžitě uhradil, prostě takových nehod, i když ji nechci podceňovat, tak se v Praze stávají, stává poměrně hodně. Absolutně jsem se k tomu doznal, říkám, že to, proč se to stalo, ale určitě až doposud jsem měl absolutně čistou kartu řidiče, nejsem žádnej mafián, nestýkám se s lidma, jakou jsou vlivný osoby z politiky, prostě byl to ojedinělý exces, který si budu vyčítat do konce života, protože to byla moje chyba, ale není to tak, že jsem nějaký kmotr, který, který si myslel, že mu všechno projde, prostě to byla obrovská chyba a taky si nesu ty důsledky. A samozřejmě ještě, že vám do toho vstupuju, to, že to byl problém, tak ten se zvětšil ještě tím, že se psalo o tom, že jsem byl zatčený, což vůbec nebyla pravda, že jsem, zkrátka okolo té nehody potom bylo spoustu, spoustu lží, které to akorát nafoukly, ale já jsem prostě boural do značky a tím to končí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak už jsme se dozvěděli, čím Martin Krpač, můj dnešní host, reportér a taky fotograf být chtěl, kosmonautem, prezidentem, dojičem koní, popelářem a nakonec televizním reportérem. A taky jsem neřekl, čím jste byl, že jste po pádu komunismu vlastně hodně cestoval a třeba v Belgii jste dokonce myl nádobí. Mě zaujalo to, že jste tam jako myč nádobí si vydělal víc, než byste si vydělal tady jako reportér třeba.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Proto to tenkrát bylo strašně zajímavý. Vycestovat do zahraničí a pokusit se vydělat nějaké peníze. Já vím, že jsem točil několik reportáží ve Spojených státech, kde Češi jezdili uklízet supermarkety a vydělali si tam obrovské peníze, dneska už se to prakticky nevidí, protože dolar je tak dole, že se to nikomu ani nevyplatí. Ale já jsem byl jako zahradník, zahradník na Mallorce, kde jsem jednomu milionáři uklízel, uklízel zahradu a zaléval právě ty pomeranče, byl jsem učitel angličtiny chvíli, jako zažil jsem toho poměrně dost, než jsem se dostal k této profesi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a co děláte teď, když už nejste tedy na Primě.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Mně se to skloubilo tak, že de facto po 18 letech práce bez dovolených a bez jedinýho týdne, kdy bych nemyslel na televizní práci, tak teďka se mi poštěstilo to, že zrovna se mi narodil syn, takže si užívám toho, že se starám a poznávám ty úplně první krůčky, ten každodenní pokrok, kterej můj syn Adámek dělá a to si strašně užívám, nicméně to taky samozřejmě nejde donekonečna, takže plánuju cestu do Afghánistánu od české armády a chtěl bych taky udělat nějakou práci ve Velké Británii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je kameramanská práce?
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
I fotografická, i kameramanská, prostě takové ty nárazovky, ale samozřejmě taky už bych se chtěl někde usadit a zase pokračovat v té práci, co jsem dělal doposud, tak uvidíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená televizní práci.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Televizní, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, uvidíme, kde uvidíme Martina Krpače, jeho známou tvář, která televize ho zobrazí. To je záležitost budoucích dnů, budoucích týdnů, měsíců, dnes jsme si povídali s Martinem Krpačem na Tandemu, díky za váš čas, za vaše povídání a mějte se, ať se všechno daří.
Martin KRPAČ, reportér, fotograf
--------------------
Děkuju za pozvání.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
