Martin Šmakal: Vyléčíme dvě třetiny případů rakoviny prostaty
S primářem Onkologického oddělení Nemocnice Hořovice MUDr. Martinem Šmakalem jsme hovořili o způsobech léčby rakoviny prostaty.
Mluvili jsme o tom, které skupiny mužů nejčastěji trpí tímto onemocněním. Povídali jsme si o rizikových faktorech vzniku nádorového onemocnění prostaty. Hovořili jsme o jeho projevech. Probírali jsme možnosti léčby a faktory, které rozhodují o její úspěšnosti.
Rakovina prostaty tvoří asi 4 procenta všech nádorových onemocnění. V České republice se vyskytuje zhruba 60 případů na 100 tisíc mužů. Počet případů tohoto onemocnění tak u nás vzrostl až o 70 procent ve srovnání se začátkem devadesátých let.
Nejvíce nemocných je ve věku mezi 70. až 80. rokem, přibývá ale i pacientů mladších. Rizikovým faktorem je i rasa. Nádorové onemocnění prostaty se téměř dvakrát častěji vyskytuje u černochů.
Může za to genetika i životospráva
Roli hrají samozřejmě i genetické faktory. Přímé příbuzenství prvního stupně s nemocným karcinomem prostaty (tedy syn nemocného otce) znamená poněkud vyšší riziko než v běžné populaci.
Škodlivá je i nezdravá životospráva s vysokým obsahem tuků, nedostatek pohybu a nadměrné užívání alkoholu.
K rizikovým faktorům patří také přenosná infekční onemocnění a míra sexuální aktivity.
K hlavním příznakům patří různé potíže při močení. Pacienti chodí na záchod v kratších intervalech a také častěji v noci nebo mohou naopak moč zadržovat a vymočení je pro ně náročné. Celkovými příznaky jako u jiných nádorových onemocnění je nechutenství, hubnutí, únava a celková slabost.
Způsob léčby závisí na povaze nádoru, věku nemocného, jeho celkovém stavu a přidružených jiných vážnějších onemocnění zvláště ve vyšším věku.
Reprízováno 9. července 2013.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.