Miloslav Studnička - ředitel Botanické zahrady v Liberci
13. leden 2012
Tandem
Hostem Jana Rosáka v Tandemu byl ředitel Botanické zahrady v Liberci RNDr. Miloslav Studnička, od kterého jste se mimo jiné dozvěděli, co si můžeme představit pod pojmem geobotanika a jak prožívá své zahraniční cesty do exotických zemí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Tandemu vám všem přeje dobrý den Jan Rosák a hned pro vás mám zajímavou informaci o nejstarší botanické zahradě v České republice, Botanické zahradě v Liberci. Její doménou jsou sbírky tropických rostlin a skleníkový areál je složen z devíti různě velkých expozičních pavilonů na ploše zhruba 3 tisíc metrů čtverečních. A v pavilonech je prezentováno 13 rozličných botanických témat. Hezký, viďte. A tomu všemu šéfuje dnešní host Tandemu, ředitel Botanické zahrady Liberec, pan doktor Miloslav Studnička. Vítám vás, dobrý den.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste přijal naše pozvání a hned po písničce se vás zeptám, co vás na cestu botaniky vlastně zavedlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je doktor Miloslav Studnička, ředitel Botanické zahrady Liberec. Jestliže bude téma tedy botanika, tak si nepochybně spousta našich posluchačů vzpomene na to, jak botaniku probírali ve škole, jak se báli toho, že budou zkoušeni z nejrůznějších botanických názvů, vztahů a podobně. Tak vy jste tohle trauma, předpokládám, nezažíval, protože vás to asi hodně bavilo.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Mě botanika vlastně přitahovala vždycky a já jsem vlastně původem z malého městečka Libochovice, které je památné tím, že se tam narodil Jan Evangelista Purkyně. Dokonce 18.prosince 1787, a to je den, kdy já mám i svátek. Takže, tam možná něco v nebesích, nějaké botanické božstvo, Peron předznamenalo, já nevím. Ale rozhodně Libochovice jsou překrásné místo po stránce botanické. Také tam působili botanici a z pohledu třeba mechaře Pilouse, který napsal monografii českých mechů a zkoumal to tam u Libochovic. Teď botanici působící v Českém středohoří, které je na dohled a především nádherný park zámecký. A právě v zámku se Jan Evangelista narodil. Takže, to všechno estetickým způsobem ovlivňuje člověka. Ale táta byl kantor a musím říct, že za tehdejšího režimu vyhozený kantor, no a tak se věnoval prostě krásným koníčkům krom svého povolání v traktorové stanici. A jedním z těch koníčků bylo veliké alpinum. Čili, já jsem mu tam pomáhal, von mi potom šikovně dal malý sektor, který jsem si obhospodařoval. A já jsem vlastně mimoděk se kvůli tomu učil už latinská jména rostlin jako poměrně malý školák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to vám nepůsobilo problémy tedy?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, to ani ne. Já jsem to chtěl a potřeboval, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale mám takový pocit, že to není až tak úplně obvyklé jaksi ve věku malých školáků, aby se takhle systematicky věnovali takhle odborné činnosti. Čili, vy už jste tušil, že něco takového asi budete v životě dělat jako profesi?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Právě naopak. Mně maminka říkala: "Podívej se, my jsme jako vyhozený, tak ty nebudeš nikdy študovat." Takže, já jsem byl připravován jako pesimista, a tím jsem zůstal. A tudíž zakázané ovoce nejvíce chutná, takže my jsme byli třeba tři kamarádi takoví, chodili jsme sbírat zkameněliny a předsevzali jsme si, že budeme vědci. Všichni jsme si říkali v duchu, že se to stejně nenaplní, ale ono se to stalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všichni tři?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Všichni tři. Já jsem nakonec teda zůstal u toho vědeckého oboru botaniky, specializace geobotaniky, takže ono se to paradoxně splnilo. Já jsem měl štěstí, že jsem jaksi dozrál do jinošského věku právě, když bylo Pražské jaro a dělaly se přijímačky na vysoké školy pod číslem, ne pod jménem. Takže já jsem proplul a za mnou prostě spadnul most, začala normalizace a tak dále, čili souhrou náhod. Ale já vlastně ke všem svým jaksi ústředním bodům kariéry jsem přišel omylem a náhodou. I k tomu ředitelování botanické zahrady vlastně omylem a náhodou. Dělám celý život botaniku a ne každému, kdo to vystudoval, se poštěstí mít tu šanci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, hlavně dělat svou práci jako svého koníčka a obráceně, koníčka jako svou práci. Co lepšího může člověka potkat, viďte?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Já to taky doceňuju, já si toho strašně vážím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, botanika je samozřejmě velice široký pojem, pane doktore, ale vy jste se nepochybně jaksi, protože se nemůžete zabývat botanikou jako celkem, takže jste se nepochybně jaksi na něco zaměřil. Co konkrétně vás tak nejvíc bralo?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, to, k čemu jsem se zase dostal omylem. Já jsem si představoval, že budu vždycky studovat funkce v těle rostliny, to znamená fyziologii, jak to funguje ten organismus. No a když jsem coby student stál před otázkou specializace, tak jsem šel na katedru fyziologie se přihlásit a oni mi řekli, tady děláme fotosyntézu. A já jsem říkal, to by mě nebavilo, tam už je toho moc vyzkoumáno, já bych chtěl dělat elektrické jevy v rostlinách, no to byste tady nemohl. Takže jsem vycouval a začal jsem se rozhlížet, který jiný obor bych za prvé zvládnul. Bál jsem se třeba biofyziky, to je strašně těžký obor. No a pak jsem zjistil, že už zbylo místo vlastně jen na geobotanice, kam nikdo nechtěl jít, protože tam byl strašně přísnej pan profesor Jeník. A říkali mi, ten tě stejně nevezme. Já jsem tak jako furiantsky přišel a jestli bych tam nemohl jako se přihlásit a tak a voni mě vzali. Tak jsem začal dělat tenhle obor a teprve pak jsem prozřel, že to přesně odpovídá mé nátuře a našel jsem v tom štěstí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už několikrát zaznělo v dnešním povídání mého hosta, ředitele Botanické zahrady Liberec pana Miloslava Studničky slovo geobotanika. Nevím, jestli všichni naši posluchači jsou úplně přesně při věci, čeho se týká a čím se geobotanika zabývá. Tak buďte tak hodný a vysvětlete nám to.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
To mě ani nenapadlo. Ale je to tak, každý by si představil, že ta složenina slov představuje na jedné straně geologii a na druhé straně kytky. To je asi tak desetina nebo setina pravdy. Geobotanika je věda o rostlinných společenstvech a všeho, co s tím souvisí. Čili, jak ten geologický podklad, tak třeba konkurenční vztahy, teorie ekosystémů, matematické modelování a tak dále, struktura vegetace. Přijde-li obyčejný botanik, řekněme, třeba taxonom, přijde-li prostě na louku, tak tam vidí prostě výčet druhů, ty si zapíše. Ale geobotanik, ten tam vidí nejenom výčet druhů, ale taky jejich kvantitativní zastoupení, vzájemný poměr, vidí na první pohled dominantu a kondominantu a vidí patrovitost vegetace, vidí tam mechové patro, dolní bylinné patro, střední, vrchní a tak dále. A když přijde do tropického deštného lesa, tak se může zbláznit, protože ta struktura je velice komplikovaná. Takže, taková je geobotanika, je to poetický, kouzelný, romantický a dobrodružný obor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zabývá se geobotanika taky třeba, dejme tomu, příčinami toho, proč některé druhy rostlin tam vymizely, když tam před tím byly?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
To je často jaksi geobotanikům kladená otázka. Ty příčiny vždycky existují a bývají spletité, nepůsobí tam jenom jeden faktor. A dokonce já jsem třeba zkoumal jediného opravdového českého endemita tučnici českou a ona vymírala, ale člověk to jakoby zdánlivě nezpůsoboval, ona prostě vymírala sama. A už bylo posledních 30 jedinců. Jak ji zachránit, jak ji vytáhnout ze záhrobí? Takže, to jsou krásné otázky geobotanikům, kteří také pracují s čímsi, čemu se říká subcese, je to řetězení společenstev tak, jak se vyvíjejí postupně, zdokonalují. Když si odkryjete vegetaci, obnažíte půdu, tak tam začnou nějaké jednoleté plevele, pak tam přijdou trvalky, ty je nahradí, pak tam přijdou první keře, první stromy a tak dále, to je subcese, vývin toho společenstva od nuly až ke klimaxu, což je vrcholná struktura, je to les v našich šířkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám takový pocit, že to s tou naší flórou vypadá poslední dobou mnohem líp, než to vypadalo před takovými, no, 25, 30 let. Mám pravdu, nebo je to iluze?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Není to iluze, dějí se velké změny, protože mnoho ploch bylo opuštěno zemědělství, les se někde rozpíná, někde se na něj nestačí, tudíž se rozrůzňuje na opečovaný a neopečovaný a tak dále. Dějí se prostě v krajině změny. Ale celkově naše příroda dostává na frak už jenom tím, jak se rozdělí na úseky těmi dálnicemi, spletí silnic, ta staré zůstávají, nové se staví. Takže, se to celé čtvrtí jako dort na dílky a už to spolu nefunguje dohromady. Ale je pravda, že botanici nacházejí některá třeba náhradní stanoviště, kde se objevují vzácné druhy. Takže, nemohu říci, že by naše flóra šla do pekel a že tady nic pořádného už neporoste. Poroste. Sám jsem během své kariéry našel spoustu nádherných lokalit, vynikajících, ale stav není dobrý. A co není dobrého, znalosti o přírodě. A když o něčem nevíme, tak to nedoceníme a nedokážeme to opravdu udržet a ochránit.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mým hostem je dnes ředitel Botanické zahrady Liberec, pan doktor Miloslav Studnička. Já jsem si přečetl, že vaše vědecká publikační činnost je soustředěna především, a teď řeknu slovo, kterému příliš nerozumím, xerotermní vegetací Českého středohoří. Je to pravda?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, na tom jsem dělal diplomovou práci. Rád bych se tam zase vrátil, letos mám velké plány. Ale xerotermní znamená suchomilná a teplomilná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A taky na slatinnou vegetaci na Českolipsku, rezervace Broumovska a Jizerských hor. Čím jsou tak zajímavé tyhle ty oblasti, ty lokality?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Broumovské a Jizerské hory jsem v podstatě dostal jako chudý botanik působící v Severočeském muzeu jako zakázku. Šlo o to chránit důležité součásti těchto území, tudíž o nich něco vědět. Tak já jsem prostě jako melouch, jak se říká, ke svému ubohému platu botanika v muzeu dostal teda od ochrany přírody tehdy zakázky, abych zdokumentoval, co dosud v těch rezervacích je, jak vypadají, jaký je stav. A pak se to používalo k tomu, že se udělala kuchařka, jak se má ta lokalita chránit, aby ty druhy nevymizely. Mnohde tedy pod dobře míněnou ochranou ty druhy mizely prostě a rezervace se znehodnocovaly. Čili, šlo o to, aby ten geobotanik přišel na to, co se musí, aby se věc podařila. Takže, já jsem to dělal rád, i když k těm územím jsem neměl zvláštní vztah. No, ale to Českolipsko, to mě uchvátilo, to jsem nedělal jako melouch, tam jsem zase dělal dizertační práci a pak ještě nějaké další návazné práce vědecké. To je oblast, která si zaslouží býti národním parkem, jak je skvělá. Navíc to není horská oblast jako naše národní parky, je to prostě výjimečné, zázračné. No a to České středohoří, to víte, tam odtud jsem vzešel, tam já prostě vydechnu, to je moje krajina, tam bych bádal a bádal. Ale není čas, mám pořád pracovní povinnosti v těch tropech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, k tomu se právě chci dostat. Vy jste před chvilkou taky řekl hezkou větu, že takový deštný prales, vůbec prales jako takový, že to je přímo eldorádo pro botaniky. To já si myslím, že vy takové eldorádo v uvozovkách máte vlastně ve vaší botanické zahradě, protože si ho sami takhle připravujete. Na co se tam soustřeďujete? Co tam třeba teď může překvapit návštěvníka?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, překvapujeme vlastně každým pavilonem, protože tam jsou především nevídané věci. My už dneska nepěstujeme příliš něco obyčejného, tam jsou opravdu zázraky přírody, mnohdy druhy, které se vyskytují na jediném místě na světě nebo dokonce vymřely a jsou už jenom v té botanické zahradě. Nebo jsme třeba zahrada, která má samojediná na světě takový druh. Takže, to jsou rarity, ale samozřejmě jsou to věci krásné, nesmírně zajímavé a my máme dosti rozvinutý takzvaný naučný systém, to znamená informace k těm botanickým špekům a zvláštnostem, aby se lidé dozvěděli. Takže, oni k nám přijdou s tím, že to proběhnou za půl hodiny a zůstanou tam celý dopoledne. To je výborná věc. No, ale samozřejmě, že si tam jako vyrábím v podstatě soukromé botanické eldorádo, protože tam může člověk realizovat, uskutečňovat to, co poznal v terénu, to znamená nelhat. Já jsem si udělal takový pokus, když jsem začínal před lety, ani nebudu říkat kolika coby ředitel, kdy už jsem měl tedy vliv na tu zahradu. A viděl jsem, že tam je veliká chyba fytogeografická v jednom pavilonu, kde byla čeleď brumeliovitých a tam na kmen dali epifity z toho známého rodu falenopsis, to jsou ty, co bývají dnes za výlohami, ty motýlkové orchideje. Jenže ty jsou z Asie. A přišli tam lidé, zjevně amatéři, prohlíželi si to a já jsem jim dal otázku, jestli se jim to líbí, ale aby byli upřímní. A oni říkali: "No, moc se nám to nelíbí." A já jsem říkal a co vám tady nejvíc vadí. A voni tak jako se rozhlíželi, točili se a ukázali mi prstem na ten epifitický kmen, kde byly ty falenopsisy, které tam nepatřily. Takže, já jsem dospěl k takové okřídlené větě, kterou pořád říkám: Nemusí být člověk dirigent na to, aby poznal kvalitní hudbu. A tak i kvalitní botaniku pozná i ten, kdo není botanikem. Takže, snažíme se o pravdivost, aby prostě struktura té nepodobované vegetace, naznačný biotop a sešlost druhů, které my tam použijeme, odpovídaly co nejvíce skutečnosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prostě příroda má své zákonitosti a vycítí je i laik asi, jak to tak vidím.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ředitel Botanické zahrady Liberec, pan doktor Miloslav Studnička nežije pochopitelně jenom ve své botanické zahradě a nezabývá se jenom květinkami, bylinkami, rostlinkami, ale žije jako každý jiný člověk i humorem. A já nepochybuju, že existuje někdo z naší klasiky českého humoru, kdo vás, jak se říká, bere. Tak prozraďte nám to.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, je jich samozřejmě několik, ale mým oblíbencem je Jiří Wimmer, to je humor, který mě vždycky potěší, nikdy neurazí a řehtám se prostě nepokrytě a naplno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je i můj favorit. A jestli dovolíte, tak mohli bychom k němu přidělit ještě jeho dost častého souputníka Karla Černocha a společně by nám mohli něco hezkého předvést.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Těžiště práce mého dnešního hosta, ředitele Botanické zahrady Liberec, pana doktora Miloslava Studničky je pochopitelně tam, v botanické zahradě. Ale botanik se nepochybně nemůže jaksi soustředit jenom na to, co má takříkajíc pod nosem, ale vy musíte mít přehled, musíte mít rozhled a myslím, že to bezvýhradně splňujete tím, že se vydáváte často do světa a máte za sebou nepochybně úžasné zájezdy, myslím samozřejmě jaksi profesionální, vědecké. Mám tady napsáno Brazílie, Nikaraguu, Venezuelu, Mexiko, Indie, Mikronésie. Tak to musely být zážitky pro vás jako botanika.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Samozřejmě. Já ale ještě ke všemu nejsem žádný cestovatel. Já se přímo jaksi obávám těch cest do tropů kvůli nemocem, parazitům, okradení a tak dále. Prostě nejsem ten baťůžkář, který má potěšení z pouhé cesty. A řeknu vám, kdyby tam ty kytky nebyly, tak mě tam nikdo nedostane. Takže, i tam se ocitám jaksi omylem a nalákán jaksi tou botanikou. A horší je, že otázka plodí otázku. Takže, já jsem si chtěl, když bylo možno poprvé vycestovat opravdu do ciziny, splnit klukovský sen považovaný za nesplnitelný - jednou vidět tropický prales. A když, tak ten vlastně nejméně prozkoumaný, nejextrémnější, ten v Brazílii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Amazonii.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Tak. No, ne přímo v Amazonii, já jsem chtěl jihovýchod Brazílie, kde je takzvaná Mata Atlantika, tam je nejvíce endemitů, rostlin, které rostou jenom tam. A navíc skupina, která mě nesmírně zajímá - masožravé rostliny, a to z takového taxonu, který je nejméně známý. Mně se tam dokonce stalo, že rostlinu, kterou jsem si našel v jedné prastaré knížce na katedře botaniky v knihovně a řekl jsem jako student někde ve druhém ročníku, tu vidět a zemřít. Tak já jsem jí viděl a nezemřel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě že tak.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Takže, když jsem teda odjížděl do té Brazílie, tak kolega, který řediteluje Botanickou zahradu v Teplicích, doktor Hágr, mi říkal: "No, budeš se tam vracet. Já jsem říkal ne, já jedu jednou, já jsem tam bojím. Možná dostanu malárii a nikdy víc. No, otázka plodí otázku. Tam se ocitnete, zjišťujete, že nerozumíte ničemu, že byste tam potřeboval bejt o něco dýl, aspoň o hodinu, čas je vaším nepřítelem, protože bydlení je drahé, cestování je drahé. Letadlo letí přesně, takže nemůžete se zdržet. Takže, si říkáte, kdybych já bejval tenkrát věděl, kdybych šel vo sto metrů vejš, co bych mohl vidět. Tak se vrátíte podruhý do Brazílie, pak řeknete, no jo, ale abych já tohle pochopil, tak bych měl vidět něco ze Střední Ameriky. Takže, jedete do Střední Ameriky a tam zas narazíte na další záležitosti, takže ono by to nemělo konce. No, ale samozřejmě člověka limituje zdraví, věk, peníze, čas, povinnosti, práce. Takže, nemůže cestovat zcela volně, ale snaží se tam se naučit, poznat, pokorně přijít do přírody.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je zrovna tenhle ten kus Brazílie takovou mekkou pro botanika?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Ano, ano. Tam se objevovaly nové druhy třeba oblíbených broméliovitých rostlin. Roste tam největší ze suchozemských bublinatek, ještě na stanovišti, které je naprosto úžasné. Já měl štěstí, že jsem se tam prostě ocitnul řízením náhod a objevil jsem neuvěřitelné soužití mezi jednou máčkou, my známe máčky jako suchomilné kytky ze středohoří, tak ty tropické jsou veliké, růžicovité a v růžici mají vodu a v té době žije masožravá rostlina, loví tam plankton. Takže, tohle jsem vlastně poprvé pozoroval, nafotil, zdokumentoval. A vlastně jsem zjistil, že ten druh, kterému jsme dosud říkali utricularia reniformis, že to není ona, ta skutečná reniformis, ta roste jinde a tohle je něco úplně nového. Takže, přijedete a omylem objevíte takovejhle, ale ne malej, ale to je vzrůstná, veliká rostlina, co botanice nebylo známo, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak zareaguje zarputilý botanik jako vy, když něco takového uvidí? Zařičí štěstím přímo?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Ano, někdy řičím nahlas, ale pak zas jakoby sletím na zem a děkuji božstvům, v tomhle případě nějakých vymřelých indiánských kmenů, že mě tam neusmrtili a dovolili mi, že jsem přežil ten liják a snad přežiju i tu bouřku, která se blíží a mohu tam zkoumat. A že mě to vůbec trklo, kam se mám dívat v tom množství nabídek, co se tam dá vidět a zkoumat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan doktor Miloslav Studnička, ředitel Botanické zahrady Liberec, nám moc pěkně a velice expresivně vylíčil, jaké to je, když botanik narazí na zlatou žílu v podstatě a objeví něco, po čem toužil nebo po čem dokonce si ani netroufal toužit. Ale jsou taky chvíle, kdy jste jaksi na pochybách, anebo, dejme tomu, narazíte na slepou uličku, vypravíte se někam, kde něco toužíte nalézt a ono to tam není. A vy prostě si říkáte, proč já jsem vůbec se tam vydával. No, prostě nastanou někdy krušné chvilky v životě botanika?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, krušné chvilky nastávají hlavně kvůli nadřízeným, to nebudu zastírat. Příroda je úžasná. Ale podmínkou je, že tam vstupujete s pokorou. I já, který, řekněme, může tvrdit, že docela prošel České středohoří, zkoumal tam a něco o tom ví, tak kdybych si předsevzal, že určitou rostlinu toho roku najdu a udělám fotografii, tak ji nenajdu, možná ji tam vůbec nenajdu. Do přírody já chodím s pokorou a říkám, půjdu na místa, která jsou slibná a uvidíme, co milostivá příroda poodhalí a dovolí mi spatřit. A když mi dovolí, tak se snažím toho si prostě vážit a něco tam jaksi vyzkoumat a něco chytrého jaksi přivézt, nějakou vědomost. Čili, já jsem takový divný botanik, který nejezdí do tropů kořistit kytky, po kterých můžete vztáhnout ruku a přivézt do své botanické zahrady zázrak. Ten by byl věčnou výčitkou. Takže, já vozím fotky, filmy a vědomosti a měření a čísla, to mě zajímá. A s tímto přístupem najdete v podstatě, a to říkám doslova, i na smetišti za hotelem kuriózní a zajímavé otázky, které můžete zkoumat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čeho si nejvíc vážíte? Co se vám nejvíc povedlo ve vaší práci?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Já bych řekl snad, že jsem vychoval sérii zahradníků botanické zahrady tak, že jsou o stupínek výš, než je běžný zahradník. Čili, oni mohou jaksi se mnou hovořit v těch geobotanických termínech, dokonce se na základě literatury, kterou ovládají, se se mnou přít nebo přicházet s návrhy. Čili, já jsem si z těch jakoby zahradníků s maturitou vyrobil kolegy na té vysokoškolské úrovni, abych měl tým, o který se mohu opírat. A to já bych řekl, že je vklad i do budoucna pro tu botanickou zahradu a je to docela těžké, protože musíte vyjít s povahami těch lidí, je to práce s lidmi prostě. Takže, já si paradoxně nevážím nějakých třeba objevů nebo že jsem byl u popisu tří nových druhů pro Mexiko, na to nemusí mít člověk velkýho fištróna. Ale někoho uvést do botaniky, uchvátit ho tou botanikou a naučit ho tomu rozumět, aspoň v určité části, to je přece pěkná práce. A já jsem rád, jestli se mi tohle to daří.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chvilička nám zbývá v dnešním zajímavém povídání s ředitelem Botanické zahrady Liberec, panem doktorem Miloslavem Studničkou. Mohli bychom si povídat o jeho publikacích, o knihách, masožravé rostliny, kapradiny, atlas domácích a exotických druhů a tak dále a tak dále. Ale mě teď zajímá, co třeba máte před sebou ve vaší domovské botanické zahradě, čeho byste chtěl třeba letos, když nám začíná nový rok, to je taková hezká příležitost k tomu, aby si člověk dal nějaké zajímavé předsevzetí, třeba pracovní. Co byste chtěl letos třeba pro zahradu získat, něco tam instalovat, něco, co by nás překvapilo, udělalo nám radost?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Já vždycky mám takový plán A a plán B. Ten plán je splnitelný, protože je v mých silách, a ten plán B je nesplnitelný, protože k tomu někoho nebo něco potřebuju. Takže, ten plán A je ten splnitelný a to bude taková zvláštní vitrína, která bude instalována v chodbách těch skleníků a tam bude nádherná ukázka vzácných tropických dřev. Tropická dřeva jsou důvodem, proč se ničí pralesy, proč se tolik přírody prostě zhuntovalo. A dodnes to trvá. Čili, je to jedna z příčin, kterou bychom se měli zabývat. No, ale ta tropická dřeva dneska u nás nikdo neuvidí, nanejvejš jako dýhu na nábytku. Takže, my ukážeme ty vzorky, špalíky s popisem, s botanickým názvem a tak dále. Čili, to je taková věc pro oko, je i zajímavá. Ono mě to bude namáhat i jako botanika dohledat správná jména k těm technickým názvům a tak dále. Mám na to literaturu. No a ten plán B, ten si netroufám ani vyslovit. Máme narýsovaný, dopodrobna rozkreslený výborným architektem nový pavilon, který by měl sloužit jenom pro tři největší leknínovité rostliny světa, to je známá Viktorie královská, o něco menší Viktorie Crusova a Euriale vzdorná, to je asijská asijský největší leknín. Měly by být na obrovském bazénu a měl by to být ústřední exponát a celý ten skleník konstrukčně a technicky je přizpůsoben jen těmto rostlinám. Takže, my bychom dosáhli jejich maximálních rozměrů. Bylo by to efektní a pozorovalo by se to i v noci, kdy ty rostliny kvetou, jsou to noční leknínovité rostliny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, v čem je problém, že to je až plán B? Nechte mě hádat. Peníze?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Peníze samozřejmě hrají roli a já i sháním sponzora a ne, že jako o něm jenom přemejšlím, ale opravdu sháním. Ale, víte, jestliže prostředí a existenční podmínky zahrady ovlivňují lidé, kteří nikdy nepřekřížili ani dvě slámky, nemůžete čekat, že vám to ulehčí. Člověk by čekal, že aspoň nebudou překážet, ale ani to se mnohdy nesplní. Takže, já říkám jako takový kříženec pesimisty a optimisty, asi se to nepovede, ale to jsem říkal i, než jsem nechal přestavět vlastně všechny skleníky botanické zahrady ve futuristický areál. Čili, uvidíme, jak to dopadne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám přeju, aby ten plán B se změnil na plán A. To je přání, které posílám teď nejenom mému dnešnímu hostu, řediteli Botanické zahrady Liberec, doktoru Miloslavu Studničkovi, ale všem spolupracovníkům, o kterých tady hezky mluvil a samozřejmě taky vám všem, potenciálním i praktickým návštěvníkům zahrady. Díky a na shledanou.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Já vám děkuji a i posluchačům, kteří vydrželi poslouchat řeči o botanice.
Spustit audio
--------------------
Z Tandemu vám všem přeje dobrý den Jan Rosák a hned pro vás mám zajímavou informaci o nejstarší botanické zahradě v České republice, Botanické zahradě v Liberci. Její doménou jsou sbírky tropických rostlin a skleníkový areál je složen z devíti různě velkých expozičních pavilonů na ploše zhruba 3 tisíc metrů čtverečních. A v pavilonech je prezentováno 13 rozličných botanických témat. Hezký, viďte. A tomu všemu šéfuje dnešní host Tandemu, ředitel Botanické zahrady Liberec, pan doktor Miloslav Studnička. Vítám vás, dobrý den.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste přijal naše pozvání a hned po písničce se vás zeptám, co vás na cestu botaniky vlastně zavedlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je doktor Miloslav Studnička, ředitel Botanické zahrady Liberec. Jestliže bude téma tedy botanika, tak si nepochybně spousta našich posluchačů vzpomene na to, jak botaniku probírali ve škole, jak se báli toho, že budou zkoušeni z nejrůznějších botanických názvů, vztahů a podobně. Tak vy jste tohle trauma, předpokládám, nezažíval, protože vás to asi hodně bavilo.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Mě botanika vlastně přitahovala vždycky a já jsem vlastně původem z malého městečka Libochovice, které je památné tím, že se tam narodil Jan Evangelista Purkyně. Dokonce 18.prosince 1787, a to je den, kdy já mám i svátek. Takže, tam možná něco v nebesích, nějaké botanické božstvo, Peron předznamenalo, já nevím. Ale rozhodně Libochovice jsou překrásné místo po stránce botanické. Také tam působili botanici a z pohledu třeba mechaře Pilouse, který napsal monografii českých mechů a zkoumal to tam u Libochovic. Teď botanici působící v Českém středohoří, které je na dohled a především nádherný park zámecký. A právě v zámku se Jan Evangelista narodil. Takže, to všechno estetickým způsobem ovlivňuje člověka. Ale táta byl kantor a musím říct, že za tehdejšího režimu vyhozený kantor, no a tak se věnoval prostě krásným koníčkům krom svého povolání v traktorové stanici. A jedním z těch koníčků bylo veliké alpinum. Čili, já jsem mu tam pomáhal, von mi potom šikovně dal malý sektor, který jsem si obhospodařoval. A já jsem vlastně mimoděk se kvůli tomu učil už latinská jména rostlin jako poměrně malý školák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to vám nepůsobilo problémy tedy?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, to ani ne. Já jsem to chtěl a potřeboval, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale mám takový pocit, že to není až tak úplně obvyklé jaksi ve věku malých školáků, aby se takhle systematicky věnovali takhle odborné činnosti. Čili, vy už jste tušil, že něco takového asi budete v životě dělat jako profesi?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Právě naopak. Mně maminka říkala: "Podívej se, my jsme jako vyhozený, tak ty nebudeš nikdy študovat." Takže, já jsem byl připravován jako pesimista, a tím jsem zůstal. A tudíž zakázané ovoce nejvíce chutná, takže my jsme byli třeba tři kamarádi takoví, chodili jsme sbírat zkameněliny a předsevzali jsme si, že budeme vědci. Všichni jsme si říkali v duchu, že se to stejně nenaplní, ale ono se to stalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všichni tři?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Všichni tři. Já jsem nakonec teda zůstal u toho vědeckého oboru botaniky, specializace geobotaniky, takže ono se to paradoxně splnilo. Já jsem měl štěstí, že jsem jaksi dozrál do jinošského věku právě, když bylo Pražské jaro a dělaly se přijímačky na vysoké školy pod číslem, ne pod jménem. Takže já jsem proplul a za mnou prostě spadnul most, začala normalizace a tak dále, čili souhrou náhod. Ale já vlastně ke všem svým jaksi ústředním bodům kariéry jsem přišel omylem a náhodou. I k tomu ředitelování botanické zahrady vlastně omylem a náhodou. Dělám celý život botaniku a ne každému, kdo to vystudoval, se poštěstí mít tu šanci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, hlavně dělat svou práci jako svého koníčka a obráceně, koníčka jako svou práci. Co lepšího může člověka potkat, viďte?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Já to taky doceňuju, já si toho strašně vážím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, botanika je samozřejmě velice široký pojem, pane doktore, ale vy jste se nepochybně jaksi, protože se nemůžete zabývat botanikou jako celkem, takže jste se nepochybně jaksi na něco zaměřil. Co konkrétně vás tak nejvíc bralo?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, to, k čemu jsem se zase dostal omylem. Já jsem si představoval, že budu vždycky studovat funkce v těle rostliny, to znamená fyziologii, jak to funguje ten organismus. No a když jsem coby student stál před otázkou specializace, tak jsem šel na katedru fyziologie se přihlásit a oni mi řekli, tady děláme fotosyntézu. A já jsem říkal, to by mě nebavilo, tam už je toho moc vyzkoumáno, já bych chtěl dělat elektrické jevy v rostlinách, no to byste tady nemohl. Takže jsem vycouval a začal jsem se rozhlížet, který jiný obor bych za prvé zvládnul. Bál jsem se třeba biofyziky, to je strašně těžký obor. No a pak jsem zjistil, že už zbylo místo vlastně jen na geobotanice, kam nikdo nechtěl jít, protože tam byl strašně přísnej pan profesor Jeník. A říkali mi, ten tě stejně nevezme. Já jsem tak jako furiantsky přišel a jestli bych tam nemohl jako se přihlásit a tak a voni mě vzali. Tak jsem začal dělat tenhle obor a teprve pak jsem prozřel, že to přesně odpovídá mé nátuře a našel jsem v tom štěstí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už několikrát zaznělo v dnešním povídání mého hosta, ředitele Botanické zahrady Liberec pana Miloslava Studničky slovo geobotanika. Nevím, jestli všichni naši posluchači jsou úplně přesně při věci, čeho se týká a čím se geobotanika zabývá. Tak buďte tak hodný a vysvětlete nám to.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
To mě ani nenapadlo. Ale je to tak, každý by si představil, že ta složenina slov představuje na jedné straně geologii a na druhé straně kytky. To je asi tak desetina nebo setina pravdy. Geobotanika je věda o rostlinných společenstvech a všeho, co s tím souvisí. Čili, jak ten geologický podklad, tak třeba konkurenční vztahy, teorie ekosystémů, matematické modelování a tak dále, struktura vegetace. Přijde-li obyčejný botanik, řekněme, třeba taxonom, přijde-li prostě na louku, tak tam vidí prostě výčet druhů, ty si zapíše. Ale geobotanik, ten tam vidí nejenom výčet druhů, ale taky jejich kvantitativní zastoupení, vzájemný poměr, vidí na první pohled dominantu a kondominantu a vidí patrovitost vegetace, vidí tam mechové patro, dolní bylinné patro, střední, vrchní a tak dále. A když přijde do tropického deštného lesa, tak se může zbláznit, protože ta struktura je velice komplikovaná. Takže, taková je geobotanika, je to poetický, kouzelný, romantický a dobrodružný obor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zabývá se geobotanika taky třeba, dejme tomu, příčinami toho, proč některé druhy rostlin tam vymizely, když tam před tím byly?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
To je často jaksi geobotanikům kladená otázka. Ty příčiny vždycky existují a bývají spletité, nepůsobí tam jenom jeden faktor. A dokonce já jsem třeba zkoumal jediného opravdového českého endemita tučnici českou a ona vymírala, ale člověk to jakoby zdánlivě nezpůsoboval, ona prostě vymírala sama. A už bylo posledních 30 jedinců. Jak ji zachránit, jak ji vytáhnout ze záhrobí? Takže, to jsou krásné otázky geobotanikům, kteří také pracují s čímsi, čemu se říká subcese, je to řetězení společenstev tak, jak se vyvíjejí postupně, zdokonalují. Když si odkryjete vegetaci, obnažíte půdu, tak tam začnou nějaké jednoleté plevele, pak tam přijdou trvalky, ty je nahradí, pak tam přijdou první keře, první stromy a tak dále, to je subcese, vývin toho společenstva od nuly až ke klimaxu, což je vrcholná struktura, je to les v našich šířkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám takový pocit, že to s tou naší flórou vypadá poslední dobou mnohem líp, než to vypadalo před takovými, no, 25, 30 let. Mám pravdu, nebo je to iluze?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Není to iluze, dějí se velké změny, protože mnoho ploch bylo opuštěno zemědělství, les se někde rozpíná, někde se na něj nestačí, tudíž se rozrůzňuje na opečovaný a neopečovaný a tak dále. Dějí se prostě v krajině změny. Ale celkově naše příroda dostává na frak už jenom tím, jak se rozdělí na úseky těmi dálnicemi, spletí silnic, ta staré zůstávají, nové se staví. Takže, se to celé čtvrtí jako dort na dílky a už to spolu nefunguje dohromady. Ale je pravda, že botanici nacházejí některá třeba náhradní stanoviště, kde se objevují vzácné druhy. Takže, nemohu říci, že by naše flóra šla do pekel a že tady nic pořádného už neporoste. Poroste. Sám jsem během své kariéry našel spoustu nádherných lokalit, vynikajících, ale stav není dobrý. A co není dobrého, znalosti o přírodě. A když o něčem nevíme, tak to nedoceníme a nedokážeme to opravdu udržet a ochránit.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mým hostem je dnes ředitel Botanické zahrady Liberec, pan doktor Miloslav Studnička. Já jsem si přečetl, že vaše vědecká publikační činnost je soustředěna především, a teď řeknu slovo, kterému příliš nerozumím, xerotermní vegetací Českého středohoří. Je to pravda?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, na tom jsem dělal diplomovou práci. Rád bych se tam zase vrátil, letos mám velké plány. Ale xerotermní znamená suchomilná a teplomilná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A taky na slatinnou vegetaci na Českolipsku, rezervace Broumovska a Jizerských hor. Čím jsou tak zajímavé tyhle ty oblasti, ty lokality?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Broumovské a Jizerské hory jsem v podstatě dostal jako chudý botanik působící v Severočeském muzeu jako zakázku. Šlo o to chránit důležité součásti těchto území, tudíž o nich něco vědět. Tak já jsem prostě jako melouch, jak se říká, ke svému ubohému platu botanika v muzeu dostal teda od ochrany přírody tehdy zakázky, abych zdokumentoval, co dosud v těch rezervacích je, jak vypadají, jaký je stav. A pak se to používalo k tomu, že se udělala kuchařka, jak se má ta lokalita chránit, aby ty druhy nevymizely. Mnohde tedy pod dobře míněnou ochranou ty druhy mizely prostě a rezervace se znehodnocovaly. Čili, šlo o to, aby ten geobotanik přišel na to, co se musí, aby se věc podařila. Takže, já jsem to dělal rád, i když k těm územím jsem neměl zvláštní vztah. No, ale to Českolipsko, to mě uchvátilo, to jsem nedělal jako melouch, tam jsem zase dělal dizertační práci a pak ještě nějaké další návazné práce vědecké. To je oblast, která si zaslouží býti národním parkem, jak je skvělá. Navíc to není horská oblast jako naše národní parky, je to prostě výjimečné, zázračné. No a to České středohoří, to víte, tam odtud jsem vzešel, tam já prostě vydechnu, to je moje krajina, tam bych bádal a bádal. Ale není čas, mám pořád pracovní povinnosti v těch tropech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, k tomu se právě chci dostat. Vy jste před chvilkou taky řekl hezkou větu, že takový deštný prales, vůbec prales jako takový, že to je přímo eldorádo pro botaniky. To já si myslím, že vy takové eldorádo v uvozovkách máte vlastně ve vaší botanické zahradě, protože si ho sami takhle připravujete. Na co se tam soustřeďujete? Co tam třeba teď může překvapit návštěvníka?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, překvapujeme vlastně každým pavilonem, protože tam jsou především nevídané věci. My už dneska nepěstujeme příliš něco obyčejného, tam jsou opravdu zázraky přírody, mnohdy druhy, které se vyskytují na jediném místě na světě nebo dokonce vymřely a jsou už jenom v té botanické zahradě. Nebo jsme třeba zahrada, která má samojediná na světě takový druh. Takže, to jsou rarity, ale samozřejmě jsou to věci krásné, nesmírně zajímavé a my máme dosti rozvinutý takzvaný naučný systém, to znamená informace k těm botanickým špekům a zvláštnostem, aby se lidé dozvěděli. Takže, oni k nám přijdou s tím, že to proběhnou za půl hodiny a zůstanou tam celý dopoledne. To je výborná věc. No, ale samozřejmě, že si tam jako vyrábím v podstatě soukromé botanické eldorádo, protože tam může člověk realizovat, uskutečňovat to, co poznal v terénu, to znamená nelhat. Já jsem si udělal takový pokus, když jsem začínal před lety, ani nebudu říkat kolika coby ředitel, kdy už jsem měl tedy vliv na tu zahradu. A viděl jsem, že tam je veliká chyba fytogeografická v jednom pavilonu, kde byla čeleď brumeliovitých a tam na kmen dali epifity z toho známého rodu falenopsis, to jsou ty, co bývají dnes za výlohami, ty motýlkové orchideje. Jenže ty jsou z Asie. A přišli tam lidé, zjevně amatéři, prohlíželi si to a já jsem jim dal otázku, jestli se jim to líbí, ale aby byli upřímní. A oni říkali: "No, moc se nám to nelíbí." A já jsem říkal a co vám tady nejvíc vadí. A voni tak jako se rozhlíželi, točili se a ukázali mi prstem na ten epifitický kmen, kde byly ty falenopsisy, které tam nepatřily. Takže, já jsem dospěl k takové okřídlené větě, kterou pořád říkám: Nemusí být člověk dirigent na to, aby poznal kvalitní hudbu. A tak i kvalitní botaniku pozná i ten, kdo není botanikem. Takže, snažíme se o pravdivost, aby prostě struktura té nepodobované vegetace, naznačný biotop a sešlost druhů, které my tam použijeme, odpovídaly co nejvíce skutečnosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prostě příroda má své zákonitosti a vycítí je i laik asi, jak to tak vidím.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ředitel Botanické zahrady Liberec, pan doktor Miloslav Studnička nežije pochopitelně jenom ve své botanické zahradě a nezabývá se jenom květinkami, bylinkami, rostlinkami, ale žije jako každý jiný člověk i humorem. A já nepochybuju, že existuje někdo z naší klasiky českého humoru, kdo vás, jak se říká, bere. Tak prozraďte nám to.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, je jich samozřejmě několik, ale mým oblíbencem je Jiří Wimmer, to je humor, který mě vždycky potěší, nikdy neurazí a řehtám se prostě nepokrytě a naplno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je i můj favorit. A jestli dovolíte, tak mohli bychom k němu přidělit ještě jeho dost častého souputníka Karla Černocha a společně by nám mohli něco hezkého předvést.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Těžiště práce mého dnešního hosta, ředitele Botanické zahrady Liberec, pana doktora Miloslava Studničky je pochopitelně tam, v botanické zahradě. Ale botanik se nepochybně nemůže jaksi soustředit jenom na to, co má takříkajíc pod nosem, ale vy musíte mít přehled, musíte mít rozhled a myslím, že to bezvýhradně splňujete tím, že se vydáváte často do světa a máte za sebou nepochybně úžasné zájezdy, myslím samozřejmě jaksi profesionální, vědecké. Mám tady napsáno Brazílie, Nikaraguu, Venezuelu, Mexiko, Indie, Mikronésie. Tak to musely být zážitky pro vás jako botanika.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Samozřejmě. Já ale ještě ke všemu nejsem žádný cestovatel. Já se přímo jaksi obávám těch cest do tropů kvůli nemocem, parazitům, okradení a tak dále. Prostě nejsem ten baťůžkář, který má potěšení z pouhé cesty. A řeknu vám, kdyby tam ty kytky nebyly, tak mě tam nikdo nedostane. Takže, i tam se ocitám jaksi omylem a nalákán jaksi tou botanikou. A horší je, že otázka plodí otázku. Takže, já jsem si chtěl, když bylo možno poprvé vycestovat opravdu do ciziny, splnit klukovský sen považovaný za nesplnitelný - jednou vidět tropický prales. A když, tak ten vlastně nejméně prozkoumaný, nejextrémnější, ten v Brazílii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Amazonii.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Tak. No, ne přímo v Amazonii, já jsem chtěl jihovýchod Brazílie, kde je takzvaná Mata Atlantika, tam je nejvíce endemitů, rostlin, které rostou jenom tam. A navíc skupina, která mě nesmírně zajímá - masožravé rostliny, a to z takového taxonu, který je nejméně známý. Mně se tam dokonce stalo, že rostlinu, kterou jsem si našel v jedné prastaré knížce na katedře botaniky v knihovně a řekl jsem jako student někde ve druhém ročníku, tu vidět a zemřít. Tak já jsem jí viděl a nezemřel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě že tak.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Takže, když jsem teda odjížděl do té Brazílie, tak kolega, který řediteluje Botanickou zahradu v Teplicích, doktor Hágr, mi říkal: "No, budeš se tam vracet. Já jsem říkal ne, já jedu jednou, já jsem tam bojím. Možná dostanu malárii a nikdy víc. No, otázka plodí otázku. Tam se ocitnete, zjišťujete, že nerozumíte ničemu, že byste tam potřeboval bejt o něco dýl, aspoň o hodinu, čas je vaším nepřítelem, protože bydlení je drahé, cestování je drahé. Letadlo letí přesně, takže nemůžete se zdržet. Takže, si říkáte, kdybych já bejval tenkrát věděl, kdybych šel vo sto metrů vejš, co bych mohl vidět. Tak se vrátíte podruhý do Brazílie, pak řeknete, no jo, ale abych já tohle pochopil, tak bych měl vidět něco ze Střední Ameriky. Takže, jedete do Střední Ameriky a tam zas narazíte na další záležitosti, takže ono by to nemělo konce. No, ale samozřejmě člověka limituje zdraví, věk, peníze, čas, povinnosti, práce. Takže, nemůže cestovat zcela volně, ale snaží se tam se naučit, poznat, pokorně přijít do přírody.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je zrovna tenhle ten kus Brazílie takovou mekkou pro botanika?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Ano, ano. Tam se objevovaly nové druhy třeba oblíbených broméliovitých rostlin. Roste tam největší ze suchozemských bublinatek, ještě na stanovišti, které je naprosto úžasné. Já měl štěstí, že jsem se tam prostě ocitnul řízením náhod a objevil jsem neuvěřitelné soužití mezi jednou máčkou, my známe máčky jako suchomilné kytky ze středohoří, tak ty tropické jsou veliké, růžicovité a v růžici mají vodu a v té době žije masožravá rostlina, loví tam plankton. Takže, tohle jsem vlastně poprvé pozoroval, nafotil, zdokumentoval. A vlastně jsem zjistil, že ten druh, kterému jsme dosud říkali utricularia reniformis, že to není ona, ta skutečná reniformis, ta roste jinde a tohle je něco úplně nového. Takže, přijedete a omylem objevíte takovejhle, ale ne malej, ale to je vzrůstná, veliká rostlina, co botanice nebylo známo, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak zareaguje zarputilý botanik jako vy, když něco takového uvidí? Zařičí štěstím přímo?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Ano, někdy řičím nahlas, ale pak zas jakoby sletím na zem a děkuji božstvům, v tomhle případě nějakých vymřelých indiánských kmenů, že mě tam neusmrtili a dovolili mi, že jsem přežil ten liják a snad přežiju i tu bouřku, která se blíží a mohu tam zkoumat. A že mě to vůbec trklo, kam se mám dívat v tom množství nabídek, co se tam dá vidět a zkoumat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan doktor Miloslav Studnička, ředitel Botanické zahrady Liberec, nám moc pěkně a velice expresivně vylíčil, jaké to je, když botanik narazí na zlatou žílu v podstatě a objeví něco, po čem toužil nebo po čem dokonce si ani netroufal toužit. Ale jsou taky chvíle, kdy jste jaksi na pochybách, anebo, dejme tomu, narazíte na slepou uličku, vypravíte se někam, kde něco toužíte nalézt a ono to tam není. A vy prostě si říkáte, proč já jsem vůbec se tam vydával. No, prostě nastanou někdy krušné chvilky v životě botanika?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
No, krušné chvilky nastávají hlavně kvůli nadřízeným, to nebudu zastírat. Příroda je úžasná. Ale podmínkou je, že tam vstupujete s pokorou. I já, který, řekněme, může tvrdit, že docela prošel České středohoří, zkoumal tam a něco o tom ví, tak kdybych si předsevzal, že určitou rostlinu toho roku najdu a udělám fotografii, tak ji nenajdu, možná ji tam vůbec nenajdu. Do přírody já chodím s pokorou a říkám, půjdu na místa, která jsou slibná a uvidíme, co milostivá příroda poodhalí a dovolí mi spatřit. A když mi dovolí, tak se snažím toho si prostě vážit a něco tam jaksi vyzkoumat a něco chytrého jaksi přivézt, nějakou vědomost. Čili, já jsem takový divný botanik, který nejezdí do tropů kořistit kytky, po kterých můžete vztáhnout ruku a přivézt do své botanické zahrady zázrak. Ten by byl věčnou výčitkou. Takže, já vozím fotky, filmy a vědomosti a měření a čísla, to mě zajímá. A s tímto přístupem najdete v podstatě, a to říkám doslova, i na smetišti za hotelem kuriózní a zajímavé otázky, které můžete zkoumat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čeho si nejvíc vážíte? Co se vám nejvíc povedlo ve vaší práci?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Já bych řekl snad, že jsem vychoval sérii zahradníků botanické zahrady tak, že jsou o stupínek výš, než je běžný zahradník. Čili, oni mohou jaksi se mnou hovořit v těch geobotanických termínech, dokonce se na základě literatury, kterou ovládají, se se mnou přít nebo přicházet s návrhy. Čili, já jsem si z těch jakoby zahradníků s maturitou vyrobil kolegy na té vysokoškolské úrovni, abych měl tým, o který se mohu opírat. A to já bych řekl, že je vklad i do budoucna pro tu botanickou zahradu a je to docela těžké, protože musíte vyjít s povahami těch lidí, je to práce s lidmi prostě. Takže, já si paradoxně nevážím nějakých třeba objevů nebo že jsem byl u popisu tří nových druhů pro Mexiko, na to nemusí mít člověk velkýho fištróna. Ale někoho uvést do botaniky, uchvátit ho tou botanikou a naučit ho tomu rozumět, aspoň v určité části, to je přece pěkná práce. A já jsem rád, jestli se mi tohle to daří.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chvilička nám zbývá v dnešním zajímavém povídání s ředitelem Botanické zahrady Liberec, panem doktorem Miloslavem Studničkou. Mohli bychom si povídat o jeho publikacích, o knihách, masožravé rostliny, kapradiny, atlas domácích a exotických druhů a tak dále a tak dále. Ale mě teď zajímá, co třeba máte před sebou ve vaší domovské botanické zahradě, čeho byste chtěl třeba letos, když nám začíná nový rok, to je taková hezká příležitost k tomu, aby si člověk dal nějaké zajímavé předsevzetí, třeba pracovní. Co byste chtěl letos třeba pro zahradu získat, něco tam instalovat, něco, co by nás překvapilo, udělalo nám radost?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Já vždycky mám takový plán A a plán B. Ten plán je splnitelný, protože je v mých silách, a ten plán B je nesplnitelný, protože k tomu někoho nebo něco potřebuju. Takže, ten plán A je ten splnitelný a to bude taková zvláštní vitrína, která bude instalována v chodbách těch skleníků a tam bude nádherná ukázka vzácných tropických dřev. Tropická dřeva jsou důvodem, proč se ničí pralesy, proč se tolik přírody prostě zhuntovalo. A dodnes to trvá. Čili, je to jedna z příčin, kterou bychom se měli zabývat. No, ale ta tropická dřeva dneska u nás nikdo neuvidí, nanejvejš jako dýhu na nábytku. Takže, my ukážeme ty vzorky, špalíky s popisem, s botanickým názvem a tak dále. Čili, to je taková věc pro oko, je i zajímavá. Ono mě to bude namáhat i jako botanika dohledat správná jména k těm technickým názvům a tak dále. Mám na to literaturu. No a ten plán B, ten si netroufám ani vyslovit. Máme narýsovaný, dopodrobna rozkreslený výborným architektem nový pavilon, který by měl sloužit jenom pro tři největší leknínovité rostliny světa, to je známá Viktorie královská, o něco menší Viktorie Crusova a Euriale vzdorná, to je asijská asijský největší leknín. Měly by být na obrovském bazénu a měl by to být ústřední exponát a celý ten skleník konstrukčně a technicky je přizpůsoben jen těmto rostlinám. Takže, my bychom dosáhli jejich maximálních rozměrů. Bylo by to efektní a pozorovalo by se to i v noci, kdy ty rostliny kvetou, jsou to noční leknínovité rostliny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, v čem je problém, že to je až plán B? Nechte mě hádat. Peníze?
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Peníze samozřejmě hrají roli a já i sháním sponzora a ne, že jako o něm jenom přemejšlím, ale opravdu sháním. Ale, víte, jestliže prostředí a existenční podmínky zahrady ovlivňují lidé, kteří nikdy nepřekřížili ani dvě slámky, nemůžete čekat, že vám to ulehčí. Člověk by čekal, že aspoň nebudou překážet, ale ani to se mnohdy nesplní. Takže, já říkám jako takový kříženec pesimisty a optimisty, asi se to nepovede, ale to jsem říkal i, než jsem nechal přestavět vlastně všechny skleníky botanické zahrady ve futuristický areál. Čili, uvidíme, jak to dopadne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám přeju, aby ten plán B se změnil na plán A. To je přání, které posílám teď nejenom mému dnešnímu hostu, řediteli Botanické zahrady Liberec, doktoru Miloslavu Studničkovi, ale všem spolupracovníkům, o kterých tady hezky mluvil a samozřejmě taky vám všem, potenciálním i praktickým návštěvníkům zahrady. Díky a na shledanou.
Miloslav STUDNIČKA, ředitel Botanické zahrady Liberec
--------------------
Já vám děkuji a i posluchačům, kteří vydrželi poslouchat řeči o botanice.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 3. srpna 2012 a 5. července 2014.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
