Miroslav Procházka - specialista na rehabilitaci
14. duben 2011
Tandem
V Tandemu byl doktor Miroslav Procházka, specialista na rehabilitaci. Dozvěděli jste se, jakým způsobem se léčí například zvonění v uších a jaké je u nás povědomí o Tibetu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezkou chvilku u rádia přeje všem Jan Rosák. Výzdoba ordinace mého dnešního hosta může některé pacienty trošku překvapit. Buddhové nejrůznějších velikostí hned vedle Saudkových fotografií, polici u okna vévodí dvě knihy atlasu tibetské medicíny v angličtině a ruštině. Pan doktor je totiž vedoucím lékařem soukromého oddělení, kde se kromě obvyklých způsobů rehabilitace věnují také tradičním ukázkám techniky medicíny Dálného východu. Vítám na Tandemu pana doktora Miroslava Procházku, dobrý den.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se můj host k té tibetské medicíně vlastně dostal a jak nám může být prospěšná, tak o tom si popovídáme dneska právě na Tandemu. A k tomu si pochopitelně necháme i zahrát jako třeba teď.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ani dneska vás, milí posluchači, nepřekvapím, protože začneme s mým dnešním hostem, panem doktorem Miroslavem Procházkou, dětstvím. Takže kde jste se narodil, pane doktore.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Narodil jsem se v jihočeském Táboře, krásném to město historickém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Táboře, ale. To je takové město, které je plné historie, tak co pro vás znamenalo dětství v Táboře.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Tábor je rozhodně ideální místo pro dětství, protože je to město, které má obrovskou historickou čtvrť, která velice připomíná stará Stínadla z Foglarových povídek a románů. Je úplně úžasná. Tábor je úžasný tím, že máte odevšad blízko do přírody, je tam nádherný rybník Jordán, protéká jím řeka Lužnice, takže je to ideální místo pro dětství kluka. To znamená, že ne jako dětství dítěte v Praze, které se bojí vyjít ven a jeho rodiče se o něj bojí, zatímco dítě v Táboře mohlo vesele běhat, mohlo vesele lozit na stromy, mohlo vesele dovádět s klukovskou partou. Je to hezké město.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jak tak slyším, tak jste si to užíval to dětství opravdu.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Asi ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já to teď trošičku malinko zrychlím, protože mám takovou poznámku, že když vám bylo 16 let, tak přišla taková najednou dost krutý zásah do toho vašeho dětství a dospívání, že.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
No, přejel mne autobus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se takováhle hrůzná věc může stát.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Tak trochu mne přehlédl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je strašný. A poranil vám nohy.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Což bylo potom důvodem k mému nasměrování se, protože má rehabilitace skončila ne úplně uspokojivě, s dvěma francouzskými holemi, takže já jsem tehdy jako, jako vlastně adolescent začal cvičit jógu, začal jsem dělat různé jiné aktivity, což vedlo k tomu efektu, že, jak vidíte, tak jsem přišel bez francouzských holí. A jednoznačně mě to nasměrovalo i k tomu, že jsem se rozhodl studovat medicínu, kde jsem od samého začátku, kdy kolegové říkali o tom, nebo plánovali, že budou chirurgové a plastičtí chirurgové, tak já jsem říkal, ne, já budu dělat rehabilitační medicínu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já dokonce tady mám poznámku, že jste říkal, že já budu dělat rehabilitační medicínu a budu jí dělat dobře.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Přesně tak, přesně tak. To musí posoudit mí pacienti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, kdybych byl teď opravdu veliký cynik, tak řeknu, že všechno zlé je pro něco dobré, takže vás v podstatě tahle ta strašná nepříjemnost v mládí, když člověk prostě je v rozběhu a najednou prostě mu někdo takhle přískřípně, přistřihne křidélka přímo, tak vás nasměrovala tím správným směrem.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Je to jistě dobré, já osobně v tomhle zastávám takovou tu teorii, kterou vyznávají i někteří asijští mudrci, kteří říkají, že člověku učitelem nemusí být vždycky ta postava s vlajícím bílým vousem, ale může mu být učitelem i třeba situace, což se stalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je pravda.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Protože pro mne to bylo velice výhodné a dodnes z toho asi svým způsobem žiji, že mě to zastavilo v takovém tom poklusu, ve kterém už tehdy jsme žili, byť to bylo ještě v tom minulém režimu. Tak mne zastavilo a donutilo mě to k tomu se nad celou řadou věcí zamyslet. Co jiného máte dělat, když jenom ležíte a nemůžete se hýbat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to pravda, ale kdybyste nenarazil na jistou osobu jednoho pana profesora, vy určitě víte, koho mám na mysli, tak byste možná pravděpodobně byl sice rehabilitačním lékařem, ovšem jaksi v tom klasickém slova smyslu. Teď mluvím o panu profesoru Kolmašovi, je to tak?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
To je ještě jinak. Já jsem měl asi v životě jedno obrovské štěstí a to je štěstí na učitele. Měl jsem obrovské štěstí v tom, že jsem se dostal po absolvování vojny do Českých Budějovic k panu primáři Koutnému, což byl úžasný člověk, moudrý delfín, který mne provedl oceánem rehabilitační medicíny. Druhé mé štěstí bylo, že jsem se dostal k panu profesoru Levitovi, což je zakladatel vlastně manipulační medicíny, celosvětově uznávaná autorita, o které mohu vyprávět celou řadu příhod a příběhů. A další osobností, která mne výrazně ovlivnilo, byl opravdu profesor Kolomaš, což je náš tibetolog, jediný oficiální žijící, kdy opět to byla taková nádherná souhra náhod, kdy jsem chodil do jednoho jógového sdružení, kde mne oslovila jedna z mých spolužaček těchto jógových kurzů, že jazyková škola otevírá kurz tibetštiny. Ale otevře ho, až bude šest zájemců. A ono jich bylo jenom pět. A ona usoudila, že já jsem natolik pošetilý, že bych mohl být tím šestým. Což se stalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste byl tím šestým, to je krásné, to je nádherná náhodička. Takže o tibetské medicíně si samozřejmě dneska budeme povídat. A já si myslím, že jméno profesora Levita zazní taky a ve velice zajímavé souvislosti.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zazněl tady pojem tibetská medicína. Doufám, že nám teď řeknete, jaké je vůbec jaksi u nás povědomí o tomhle.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
No, je velmi špatné, protože Tibet je teď velká móda. To je stejné, jako jedním z mých dalších zájmů je období Keltů a keltské historie a opět je to něco, o čem dneska bych ani nevykládal, protože je to takové to, teď se to nosí keltologie. Tibet je hrozně zvláštní celou svojí kulturou. Země, která se nachází mezi Indií a Čínou a která velice intenzivně nasávala vždycky vědomosti z obou těchto, těchto zemí, které přitom mezi sebou měly kontakt poměrně mizivý, protože Indii a Čínu oddělují vlastně pohoří Himalájí, čili jejich vlastní kontakt byl velice špatné. A Tibet měl navíc ještě další výhodu, že měl kontakt na oblast toho antického Středomoří. Další výhodou z hlediska teď už konkrétně medicíny je to, že vlastně Tibet, buddhistická země, pro buddhismus jeden z nejvyšších atributů lidství je soucit. No, v jakém jiném povolání je soucit konkrétně vyjádřen než v povolání medicíny. Čili lékaři byli vždy velice, velice uctíváni, byli současně, nebyli to jenom lékaři-laici, byli to vždycky lékaři-mniši. A skutečně tím naplňovali vlastně tu nejvyšší ideu toho soucitu vůči trpícím bytostem. Zajímavé je, že buddhistická medicína často léčila i nemocná zvířata. A my známe medicínu čínskou, medicína čínská byla velmi zajímavá tím, že vymyslela vlastně akupunkturu, obsahovala poměrně bohatou farmakologii, není to jenom akupunkturu požehování pomocí té takzvané moxy. Známe medicínu indickou. Medicína indická měla opět velice bohatou farmakologii, je tam známá taková ta anekdota, že studenti indických medicínských fakult byli pověřeni úkolem nalézt bylinku, která by k ničemu nebyla. Nikdy se to nikomu nepovedlo. A indická medicína byla také zajímavá, že zatímco medicína čínská měla odpor k chirurgickým zákrokům, tak indická medicína se jich nebála, včetně i zákroků z oblasti plastické chirurgie, což je důvěrně známo, že se zde prováděly skutečně často i docela heroické výkony ve smyslu chirurgických zákroků. A medicína Tibetu si nasávala informace jak z té Činy, tak z té Indie, ale ještě také z oblasti toho antického Středomoří, takže je dokonce známo, že na území Lhasy působil také lékař, který se jmenoval Galénos, čímž jednoznačně demonstroval, k jaké tradici se vlastně hlásí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten jistý Galénos, opravdu?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Nebyl to ten jistý Galénos, ale prostě hlásil se tím pádem k té Galénovské škole. A v rámci takové té podpory skutečně medicíny i ze strany těch vládců, těch světských vládců, tak byli ti lékaři nuceni i navzájem různě diskutovat, vést spolu účinné spory a podobně, takže se utvořil úplně svébytný systém té medicíny, abych neřekl tibetské, ale medicíny centrální Asie, která za prvé má velmi bohatou farmakologii, kterou obohatila ještě o celou řadu minerálů a také živočišných produktů. Dneska je to velice intenzivně zkoumáno. Zná akupunkturu, dokonce Tibeťané říkají, my jsme vymysleli akupunkturu. Číňané to obšlehli. Já si myslím, že je to jasná pravda, samozřejmě. A pouštěli se ze začátku i do zákroků chirurgických, ale tam je zajímavé, že tyto chirurgické zákroky byly posléze výrazně omezeny poté, co po chirurgickém zákroku zemřela jednomu z králů Tio tchýně. Člověk by si řekl, že naopak, ale král potom přibrzdil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byly jiný vztahy tehdy.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Tak, ale znali celou řadu zákroků i nadále a udržovali třeba k odstraňování cizích těles, k ošetřování nejrůznějších úrazů, protože na tom území skutečně k těmto velice často docházelo. A tím pádem vznikl opravdu velice svébytný a svérázný systém, který si utvořil i třeba svůj vlastní kánon. Jako má čínská medicína svůj kánon Nei ťing - Suwen, takzvanou Knihu žlutého císaře, indická medicína má svůj kánon v těch /nesrozumitelné/ Samhita a v dalších spisech těch klasiků, tak tibetská medicína má kánon, který se jmenuje Gjü-ži, Čtyři traktáty. Je zajímavé, že Tibeťané, oni jsou v mnohém podobní, to znamená, malá země v centru kontinentu, vedle velcí sousedé, kteří tam občas vlítnou. Oni občas zase vlítnou na ně. Tak jako my jsme měli husity, tak jednou se Tibetu povedlo dobýt Čínu. Pravda, na několik málo let, ale Číňané to velice neradi slyší. Tím pádem, znovu opakuji, vznikl systém se svou takovouhle základní knihou, protože tato kniha, ta Gjü-ži je velice složitá, je psaná takovým tím polomystickým jazykem, tak si vyžádala celou řadu komentářů, z nichž asi nejslavnější komentář je Baidúrja ngönpo, čili Modrý lapis lazuli a protože i to bylo složité a oni dokázali skutečně vyučovat tu medicínu velmi moderním způsobem, tak vznikla i věc, která se jmenuje Atlas tibetské medicíny. To je to, o čem jste hovořil na úvod.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak jste slyšeli, pan doktor Miroslav Procházka má tu oblast tibetské medicíny opravdu velice dobře teoreticky zmáknutou. Já ovšem nepochybuju, že i prakticky a o tom nás určitě další chvíle našeho Tandemu přesvědčí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan doktor Miroslav Procházka, který se věnuje tradičním technikám medicíny Dálného východu, zvláště tibetské medicíny, začínal ovšem na Rehabilitační katedře a Katedře fyziologie Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, vědeckým aspirantem, pracoval jste na, dokonce na interně, mám tady poznámku, v Budějovicích. Taky v ústavu lékařské kosmetiky, od roku 93 jste vedoucím Rehabilitačního oddělení Zdravotnického zařízení Jarov v Praze. Zároveň vedete školící středisko v oblasti neinvazivní laserové terapie, to jsem vyjmenoval vaše funkce. No, ale teď bychom si mohli ještě popovídat o tom, jak se v podstatě léčení na vašem zdravotnickém zařízení v Jarově provádí. Dejme tomu, přijde tam pacient s běžnou nějakou záležitostí, se kterou by přišel, já nevím co, třeba zablokovanou páteří. Co s ním uděláte.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Asi první důležitá věc je, že nejsme zařízení, které by stálo a padalo právě na těch tradičních technikách, naopak já si myslím, že ty tradiční techniky mohou velice geniálně doplňovat ty techniky moderní. Ta symbióza tam může být velice hezká. To znamená, nebýt fanatikem, to je první důležitá věc. Pokud přijde pacient se zablokovanou páteří, je to velice jednoduché. Díky škole pana profesora Levita provádíme i manipulační medicínu, to znamená, že pacient je vyšetřen klasickým způsobem, jeho blokáda je zmanipulována, většinou úspěšně a v návaznosti na to samozřejmě musí navázat i nějaká opatření z hlediska prevence. To znamená, že ten pacient v naprosté většině případů, pokud nešlo o nějakou poprvé v životě vzniklou akutní blokádu, tak je zařazen i do nějakého rehabilitačního seriózního plánu, to znamená, dostane se mu i nějaké fyzikální terapie, kterou vlastníme dnes víceméně v celé její škále. To znamená elektroléčby, ultrazvuky, naše specialita je právě ta terapie neinvazivním laserem. A nedílnou součástí je samozřejmě i léčebná tělesná výchova. To znamená, je instruován do toho, jak pracovat se svým tělem, aby se tyto blokády už nikdy neopakovaly. Je instruován o správných stereotypech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to jsou věci, které mu poradíte a to on je dělá potom sám doma třeba.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
By je měl dělat doma sám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
By měl, podmiňovací způsob je tam dost důležitý, bych řekl.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Taky byl vysloven smutným hlasem, jak jste jistě zachytil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že u vás jaksi léčíte i jiné věci, tak s čím vším za vámi člověk může přijít.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Rehabilitační medicína vlastně je takový ten obor, je to nejkrásnější medicína vůbec mimochodem, samozřejmě že ano. Taková i nejširší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Netvrdí to náhodou každý doktor o své disciplíně?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Ano, nejraději ušaři. Ale je kouzelná tím, že my pečujeme o pacienty se všemi možnými problémy a naším úkolem je vlastně ta rehabilitace, to znamená navrácení pacienta do jeho původních funkcí. Já nevím, pacient si zlomí nohu, noha je mu zafixována, fixace je sejmuta poté, co úspěšně srostl, no, jo, ale noha se nehýbe. Čili kam je odeslán, na rehabilitaci, aby se vrátila opět ta plná funkce. Pravdou je, že v našem státě se rehabilitace díky osobnostem, jako byl profesor Levit, nebo jako je profesor Levit, jako byl profesor Janda a další, do značné míry posunula i do té problematiky bolestí osového skeletu, to znamená páteře, a bolestí kloubních. Čili to je takové gró našeho oboru, koho dneska nebolí záda, koho dneska nebolí klouby, je to dobré, člověk má potom všude známé a kamarády. A zde se to vypracovalo a vysofistikovalo opravdu do úžasné kvality, zejména díky kvalitě pana profesora Levita, protože ve své době, kdy on začal působit, to znamená po válce. On mimochodem se i účastnil aktivně války, což se málo ví, jako zdravotník, tak on po válce udělal jednu obrovskou věc. Manipulační a mobilizační zákroky v celém světě jsou doménou osteopatů nebo chiropraktiků. To znamená, lidí sice zdravotnicky vzdělaných, leč nikoliv lékařů. Je otázka, nakolik je to správné. A on si toto uvědomil a ve své době de facto vrátil tyto zákroky zpět do medicíny. Napsal svou fantastickou knihu Manipulační léčba v rámci reflexní terapie. Je to kniha, která vyšla dnes, pokud je mi známo, asi v 19 jazycích, včetně hebrejštiny, včetně japonštiny. Je to prostě člověk naprosto úžasný nejenom těmito kvalitami odbornými, ale i svými kvalitami lidskými.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Znovu zdůrazňuji, že jméno profesora Levita tady ještě zazní a ta souvislost bude opravdu velice zvláštní a bude to už za chviličku. Hned po písni.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vydáme se teď s doktorem Miroslavem Procházkou, mým dnešním hostem, mezi klasiky českého humoru. Vy jste si vybral Cimrmany, mimochodem Cimrman má něco společného taky s tibetskou medicínou, zjistil jste nějakou spojitost?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Říká se přece, že pobýval ve Lhase, kde složil nějakou tu hudbu pro tamní ženijní vojsko. A což je samozřejmě pravda, ale s medicínou, jakkoliv s ní experimentoval a vášnivě rád, což je známo, tak ale nevím, zda /nesrozumitelné/, asi ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale když už jsme v tom, když už jsme v tom Tibetu, tak bylo to v Tibetu ten buddhistický mnich, který vám povídal o svém největším guru svého života?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Nebylo to v Tibetu, já mám s Tibetem problém, protože jsem napsal i celou řadu článků o politické situaci v Tibetu a tím pádem mám problém získat vízum do Číny. Takže jsem v Tibetu samotném vlastně nikdy nebyl a možná je to i dobře, protože Čína si z něj udělala obrovský zdroj deviz ve smyslu turistického skanzenu, ze kterého všichni ti kvalitní lidé emigrovali přitom do jiných zemí. Takže já jsem byl všude okolo, kam ten Tibet zasáhl, do Mongolska, byl jsem v Mongolsku. Byl jsem v Burjatsku, kde existoval obrovský institut pro výzkum klasické tibetské medicíny, protože ve své době si v Sovětském svazu uvědomili, že ztrácí na Západ technologiemi a že už to nikdy nedoženou. Ale stejně moudře si uvědomili, že mají na svém území celou řadu tradičních zajímavých technik a tak ji začali intenzivně zkoumat. Takže akademie věd sovětská vybudovala své takové centrum v Ulan-Ude, kde se právě zkoumala tradiční tibetská medicína a je zajímavé, že jediný evropský jazyk, do kterého byly přeloženy tradiční tibetské spisy medicínské, víceméně všechny ty důležité, je ruština, takže já dneska překvapivě s radostí žiji z ruštiny a mám ji rád. No, a když jsem byl v Burjatsku se podívat právě na ten atlas tibetské medicíny, který se dochoval pouze ve dvou originálech a jeden z nich se nachází v Ulan-Ude, tak mimo jiné v rámci toho pobytu, který byl organizován burjatskou akademií věd, tak jsem zjistil, že v jednom chrámu asi 70 kilometrů od Ulan-Ude pobývá mnich, který dělá i manipulace. A oni mají skutečně svůj systém manipulací a mobilizací, to už jsem viděl i v Mongólii, takže se mi to hrozně líbilo, i zatoužil jsem milého mnicha navštívit. Což byl výlet na celý den, nafasoval jsem řidiče Slávu, žigula a jeli jsme tajgou. A když jsme dojeli, tak tam byl opravdu klasický tibetský mnich, to znamená, šikmooký, žlutý, vylepaná hlava, fijalové roucho a byl celý pyšný, že tam za ním přijel ten bílý sáhib a ještě z té akademie věd. Takže se vytahoval a říkal, já umím manipulovat, já umím opravdu skvěle manipulovat, já umím bezvadně manipulovat a teď když mi to předváděl na pacientech, tak to byly takové povědomé hmaty a on pak pronesl naprosto památnou větu, která by se mohla tesat: "Já umím skvěle manipulovat, protože mně se poštěstilo být tři dny u pana profesora Levita, když byl v Moskvě." A já jsem v tu chvíli začal padat na záda, protože on mi tam opravdu s mystickým svitem ve svých šikmých říkal, že největší guru celého jeho buddhistického života je profesora Karel Levit, Praha 2, Italská 35, Železniční poliklinika.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle to je hodno Járy Cimrmana.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je osobnost velice zajímavá, člověk, který se věnuje tradičním technikám medicíny Dálného východu, používá tibetskou medicínu, ale nevyhýbá se ani tradičním metodám rehabilitace. Je to pan doktor Miroslav Procházka. Dneska léčíte neuvěřitelné věci, například zvonění v uších, neboli tinnitus.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Zvonění v uších, neboli tinnitus. To je taková zajímavá věc. Já se již mnoho let věnuji neinvazivní laserové terapii. S velkým nadšením, podařilo se nám dokonce stáhnout sem do Čech sídlo European Medical Laser Association, podařilo se nám udělat zde již tři světové kongresy laserové medicíny, z nichž dvěma jsem prezidentoval. A jednou z takových, laser je vůbec takový docela dobrý zázrak i u bolestí pohybového aparátu a podobně, ale jeho účinek je velmi komplexní. Jeho účinek není pouze protibolestivý, ale je i stimulační, regenerační a protizánětlivý. A jednou z diagnóz, kde se to ukázalo jako velmi šťastné, je právě diagnóza zvonění v uších, čili tinnitu. To jsou totiž takové dvě velmi zajímavé diagnózy takzvané otoneurologie. Na hranici mezi ušní medicínou a neurologií a to je diagnóza závratí a diagnóza zvonění v uších. Obě dvě jsou to diagnózy velice frekventní, tinnitus 60 procent populace ví, co to je, protože ho zažili aspoň jako epizodu. Závrať - 75 procent pacientů, kteří vyhledají lékaře ve věku nad 70 let věku, ho vyhledají kvůli závratím. Čili jsou to úžasně frekventní diagnózy, o nichž doposud v té terapii vládl spíš takový nihilismus. Ono je to trošku dáno i tím, že celá škála různých příčin může tyto, tyto problémy spouštět. Co se týče, co se týče laseru, tak tam skutečně se ukázalo, že laser tím svým stimulačním efektem dokáže těmto pacientům velice výrazně pomoci, my teď poslední studii, kterou máme, tak jsme dělali pro kongres v San Francisku a na náhodně vybraných tisíci pacientech, což už je to dostatečně velká skupina, aby to byla skutečně seriózní studie a nejenom soubor nějakých povídaček, tak 66 procent těch našich pacientů má ten tinnitus redukován více jak o polovinu, anebo vymizelý, čili přestává tangovat kvalitu jejich života. Protože to je velmi důležité, tinnitus je o kvalitě života. Na pacientovi nevidíte nic, když na něm vidíte, že ho bolí noha, tak vidíte, že pajdá. Když má tinnitus, nevidíte nic. A toho pajdy je vám líto, jenomže pajda, když se večer dopajdá domů, tak se položí na své pohodlné sofa a o té noze neví. Kdežto nebohý tinnitář, když večer dojde domů a okolo všechno ztichne, tak je mu nejhůř.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co jsem si přečetl a to mně teď potvrďte, jestli to tak opravdu asi bylo, nebo jestli je to pouze vaše domněnka, že tinnitem trpěl taky Van Gogh a že to, že si, s prominutím, tedy odříznul boltec ucha, že byl, by byla reakce na zoufalství z toho.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Můžeme to tak vidět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se to takhle repodukovat?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Pokud máte tinnitus, jde v dobré společnosti, protože tinnitem trpěl také Beethoven, tinnitem trpěl Smetana, Schumann, spousta známých osobností, ale Van Gogh je naprosto modelový, protože Van Gogh existuje celá ta jeho korespondence, kterou on si vyměňoval se svým bratrem Theem. Bohužel tedy v češtině vyšly jenom drobty, takže je dostupná pouze ve francouzštině, ale i z té korespondence cítíme, jak mu bylo hrozně. On navíc trpěl takovou zajímavou věcí. On trpěl takzvanou Meniérovou nemocí. Meniérova nemoc je hrozná věc, protože ten tinnitus přichází v těžkých atakách, těžkého zvučení v uších a zároveň i se závratí a s těžkou nevolností. Proto on třeba imponoval svému okolí, když pobýval v Arl, jako blázen, protože on když dostal záchvat, tak se motal, protože měl těžkou závrať, pokud maloval někde venku, nedokázal se vrátit do svého milovaného žlutého domu, který mimochodem už nestojí. A tím pádem imponoval svému okolí jako skutečně člověk šílený. Já osobně si myslím, že opravdu ta amputace toho boltce, že to můžeme vidět jako zoufalý pokus o sebeléčbu a koneckonců i celé vyústění jeho života, on suicidoval, on spáchal sebevraždu tak, jak to byl nešťastník celý život, tak i tu sebevraždu špatně, protože se střelil, ale žil ještě v ukrutných bolestech 24 hodin. Tak i to můžeme vidět jako, jako možný výraz toho zoufalství. A každý, kdo se tinnitem opravdu seriózně zabývá, tak vám potvrdí, že míra sebevražednosti mezi těmito pacienty je enormně vysoká z toho důvodu, že v tom zoufalství ten pacient ten tinnitus jednou vypne úplně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak abychom neskončili teď tohle to naše povídání pesimisticky, tak si dáme radši nějakou optimistickou píseň.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dostáváme se s našimi hosty taky někdy do oblastí, které nejsou až tak úplně veselé, před chvilkou jsme s panem doktorem Procházkou jednu takovou navštívili. Mluvil jste velice působivě o tom hučení v uších, zvonění, s tinnitem. Prostě je to věc, která není vidět a přitom je to, je to příšerné. Jak vypadá třeba takové vyšetření tibetskou medicínou.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Ještě jinak, já vždycky i do svých studentů, protože funguji jako externí pedagog, právě z hlediska té otoneurologie, tak do svých studentů vždycky tlučuju jednu věc. Pacient, ano, prvoplánově přichází s tou potíží těla, má-li dlouhodobou potíž těla, vždy bude tangována i jeho psychika. To ještě pochopí. Pak jim říkám, ale bude tangována i jeho duše. To už pochopí jenom někteří. A je to tak, je to tak a je důležité toho pacienta vidět právě v těchto všech aspektech jeho lidství, v čemž mi, myslím, právě taky pomáhá a pomohla trošku ta tradiční asijská medicína, která se vždycky snažila vidět toho člověka v souvislostech, co možná nejširších. Takže třeba vyšetření, teď nehovoříme už o těch pacientech se zvoněním v uších, ale vyšetření toho tradičního tibetského terapeuta, vždycky začínalo velice podrobným vyptáváním, kdy se vyptával toho pacienta, to nebyla žádná anamnéza, kterou provádíme dnes, kdy nám pojišťovna vymezí na pacienta 15 minut a tak se ho stihneme akorát zeptat, stonal jste, nestonal jste, co berete za léky, na co umřeli rodiče. A konečná. Oni se ho vyptávali na celou řadu návyků, na celou řadu věcí souvisejících s jeho životem velmi zeširoka. To dotazování trvalo řádově i hodiny. Další věcí bylo, že Tibet, stejně jako třeba i čínská medicína, používá s velkou oblibou pulsovou diagnostiku, která je velice zajímavá, kdy hmatem na tu předloketní tepnu skutečně je možné vnímat cosi, čemu by se dalo říct cirkulace jakési hypotetické energie a informovat se tam tak o funkčním stavu toho člověka. Je velice zajímavé, že já jsem si od dob, kdy jsem pracoval na interně, často porovnání pulsní diagnostiku s laboratorními výsledky. Bylo zajímavé, že ta pulsová diagnostika často byla citlivější a že předbíhala tu laboratoř. Tibetská medicína pak prováděla velice důkladnou analýzu moče, kdy pacient nejenom, že se ta moč prohlížela její barva a podobně, ale ta moč se i nechávala odpařit a zkoumal se i ten odpar, který tam vznikl. Mimochodem, často to bylo v nádobách, které se dnes používají jako tibetské zpívající mísy. Takže když vidíte tibetskou zpívající mísu, tak je to vlastně lepší šampuska, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to teda koukám očima teď přímo.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
A pak následovala ta terapie, stála opět na takových třech kořenech svých, nebo třech hlavních větví, kde tou nejhlavnější, nejdůležitější větví byla úprava životosprávy, vždycky. To znamená, pacient byl velmi podrobně poučen, já má upravit svou dietu, jak má upravit svou životosprávu, pohyb, jak má upravit své vztahy k okolí, jak má upravit své vztahy k velmi širokému okolí. Je velmi zajímavé, že velmi často se ty medicínské fakulty družily s astrologickými fakultami, takže věřily, že i vliv vlastně něčeho tak vzdáleného, jako jsou, jako jsou ty hvězdné objekty, může mít svůj vliv na zdraví člověka. A já osobně tohle pozoruji na pacientech, já si velice důsledně sleduji úplňky a novoluní, sám na ně velmi citlivě reaguji, a když jsou úplňky a novoluní, tak vždycky víte, že začnou chodit podivní pacienti. To je pravidlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktor Miroslav Procházka nejenom vede zdravotní zařízení v Praze, ale také je členem nejrůznějších lékařských společností, tím pádem asi taky jste mluvil o tom, že něco jste studoval jenom ve francouzštině, takže se domluvíte francouzsky, anglicky, německy, rusky, taky jste se učil tibetsky, tady mám napsáno, už něco umíte?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Umím pár věcí, velmi sporadicky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tohle to všechno samozřejmě využíváte i při přednáškách v cizině, mám tady poznámku, že jezdíte také do Ameriky přednášet, já budu citovat, jo, o vaší milované otoneurologii. To je váš opravdu zamilovaný obor.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Skutečně zamilovaný. On ho dělá málokdo, takže ti pacienti jsou potom i neskutečně vděční, když najednou vidí, že jim třeba lze ulevit, že se někdo nepostaví k jejich problému tím, co konkrétně pacienti se zvoněním v uších slyší velmi často, tak si na to zvykněte. To je tak neskutečně stupidní věta, na to se zvyknout nedá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se samozřejmě vůbec nedá, ale teď jste mně vnuknul myšlenku, jak zastánci evropských nebo západních způsobů léčení pohlížejí na tibetskou medicínu nebo východní medicíny, ty praktiky, které vy vyznáváte, nebo také používáte, jestlipak někdy se nesetkáte s takovým pohledem despektickým trošičku, ne.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Víte co, já osobně určitě ne, protože o mně všichni vědí, že mám zakomponovány do celého toho komplexu medicíny jako takové, to znamená, všichni vědí, že na jednu stranu skutečně se velmi aktivně třeba věnuji jednomu z nejmodernějších medicínských odvětví, což je ta medicína laserová, na druhou stranu všichni vědí, že mě velice zajímavá etnomedicína, to znamená medicína těch starých civilizací. Ona stejně si to uvědomila i třeba Světová zdravotnická organizace, která už v 70.letech minulého století konstatovala, že tradiční systémy v sobě obsahují mnoho racionálního a že je třeba je studovat, dokud ještě žijí jejich nositelé. A to je obrovská pravda. Vezměte si i, kolik moderních léků vzniklo právě na základě studií toho, že se studovaly tradiční techniky, že se studovaly tradiční byliny a hledalo se, co v nich je účinné. Mezi námi i nejslavnější vlastně kardiotunikum, lék aktivující vlastně srdce Digoxin vznikl původně tak, že se zkoumal recepis nějaké báby kořenářky z Anglie někdy už v 19.století, až se zjistilo, že účinnou látkou je právě extrakt z toho náprstníku, ten digitalis. Takže přesně tak je to třeba nahlížet. Tady je spíš na škodu jedna věc. Vždycky jsou škodliví fanatici. To znamená, existují fanatici těch tradičních technik, kteří se pohybují světem s planoucíma očima a říkají jedině ty tradiční techniky, všechno ostatní je blbě a je jasné, že potom tito, tito fanatici dělají celé té věci medvědí službu. Čili tito lidé škodí. Ono je to tak ale i s celým životem. To, myslím, je i rezolut toho, že jsem ten rok měl čas přemýšlet o spoustě věcí, svět není černý, svět není bílý, svět je někde mezi. A ten kompromis, kompromis není škodlivý. Nemám rád fanatiky a myslím si, že je to ze mě i cítit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně. Myslím, že to bylo poznat i z celého vašeho dnešního povídání. Moc děkuju panu doktorovi Miroslavu Procházkovi, šéfovi Zdravotnického zařízení Jarov v Praze a děkuju vám nejenom za sebe, ale i za naše posluchače, kteří možná získali trošičku větší rozhled v téhle té oblasti, která nás všechny, a já myslím, že z naprosto pochopitelných důvodů, hodně zajímá. Moc děkuju a ať se všechno daří.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Také děkuji, hezký den.
Spustit audio
--------------------
Hezkou chvilku u rádia přeje všem Jan Rosák. Výzdoba ordinace mého dnešního hosta může některé pacienty trošku překvapit. Buddhové nejrůznějších velikostí hned vedle Saudkových fotografií, polici u okna vévodí dvě knihy atlasu tibetské medicíny v angličtině a ruštině. Pan doktor je totiž vedoucím lékařem soukromého oddělení, kde se kromě obvyklých způsobů rehabilitace věnují také tradičním ukázkám techniky medicíny Dálného východu. Vítám na Tandemu pana doktora Miroslava Procházku, dobrý den.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se můj host k té tibetské medicíně vlastně dostal a jak nám může být prospěšná, tak o tom si popovídáme dneska právě na Tandemu. A k tomu si pochopitelně necháme i zahrát jako třeba teď.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ani dneska vás, milí posluchači, nepřekvapím, protože začneme s mým dnešním hostem, panem doktorem Miroslavem Procházkou, dětstvím. Takže kde jste se narodil, pane doktore.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Narodil jsem se v jihočeském Táboře, krásném to město historickém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Táboře, ale. To je takové město, které je plné historie, tak co pro vás znamenalo dětství v Táboře.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Tábor je rozhodně ideální místo pro dětství, protože je to město, které má obrovskou historickou čtvrť, která velice připomíná stará Stínadla z Foglarových povídek a románů. Je úplně úžasná. Tábor je úžasný tím, že máte odevšad blízko do přírody, je tam nádherný rybník Jordán, protéká jím řeka Lužnice, takže je to ideální místo pro dětství kluka. To znamená, že ne jako dětství dítěte v Praze, které se bojí vyjít ven a jeho rodiče se o něj bojí, zatímco dítě v Táboře mohlo vesele běhat, mohlo vesele lozit na stromy, mohlo vesele dovádět s klukovskou partou. Je to hezké město.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jak tak slyším, tak jste si to užíval to dětství opravdu.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Asi ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já to teď trošičku malinko zrychlím, protože mám takovou poznámku, že když vám bylo 16 let, tak přišla taková najednou dost krutý zásah do toho vašeho dětství a dospívání, že.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
No, přejel mne autobus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se takováhle hrůzná věc může stát.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Tak trochu mne přehlédl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je strašný. A poranil vám nohy.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Což bylo potom důvodem k mému nasměrování se, protože má rehabilitace skončila ne úplně uspokojivě, s dvěma francouzskými holemi, takže já jsem tehdy jako, jako vlastně adolescent začal cvičit jógu, začal jsem dělat různé jiné aktivity, což vedlo k tomu efektu, že, jak vidíte, tak jsem přišel bez francouzských holí. A jednoznačně mě to nasměrovalo i k tomu, že jsem se rozhodl studovat medicínu, kde jsem od samého začátku, kdy kolegové říkali o tom, nebo plánovali, že budou chirurgové a plastičtí chirurgové, tak já jsem říkal, ne, já budu dělat rehabilitační medicínu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já dokonce tady mám poznámku, že jste říkal, že já budu dělat rehabilitační medicínu a budu jí dělat dobře.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Přesně tak, přesně tak. To musí posoudit mí pacienti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, kdybych byl teď opravdu veliký cynik, tak řeknu, že všechno zlé je pro něco dobré, takže vás v podstatě tahle ta strašná nepříjemnost v mládí, když člověk prostě je v rozběhu a najednou prostě mu někdo takhle přískřípně, přistřihne křidélka přímo, tak vás nasměrovala tím správným směrem.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Je to jistě dobré, já osobně v tomhle zastávám takovou tu teorii, kterou vyznávají i někteří asijští mudrci, kteří říkají, že člověku učitelem nemusí být vždycky ta postava s vlajícím bílým vousem, ale může mu být učitelem i třeba situace, což se stalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je pravda.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Protože pro mne to bylo velice výhodné a dodnes z toho asi svým způsobem žiji, že mě to zastavilo v takovém tom poklusu, ve kterém už tehdy jsme žili, byť to bylo ještě v tom minulém režimu. Tak mne zastavilo a donutilo mě to k tomu se nad celou řadou věcí zamyslet. Co jiného máte dělat, když jenom ležíte a nemůžete se hýbat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to pravda, ale kdybyste nenarazil na jistou osobu jednoho pana profesora, vy určitě víte, koho mám na mysli, tak byste možná pravděpodobně byl sice rehabilitačním lékařem, ovšem jaksi v tom klasickém slova smyslu. Teď mluvím o panu profesoru Kolmašovi, je to tak?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
To je ještě jinak. Já jsem měl asi v životě jedno obrovské štěstí a to je štěstí na učitele. Měl jsem obrovské štěstí v tom, že jsem se dostal po absolvování vojny do Českých Budějovic k panu primáři Koutnému, což byl úžasný člověk, moudrý delfín, který mne provedl oceánem rehabilitační medicíny. Druhé mé štěstí bylo, že jsem se dostal k panu profesoru Levitovi, což je zakladatel vlastně manipulační medicíny, celosvětově uznávaná autorita, o které mohu vyprávět celou řadu příhod a příběhů. A další osobností, která mne výrazně ovlivnilo, byl opravdu profesor Kolomaš, což je náš tibetolog, jediný oficiální žijící, kdy opět to byla taková nádherná souhra náhod, kdy jsem chodil do jednoho jógového sdružení, kde mne oslovila jedna z mých spolužaček těchto jógových kurzů, že jazyková škola otevírá kurz tibetštiny. Ale otevře ho, až bude šest zájemců. A ono jich bylo jenom pět. A ona usoudila, že já jsem natolik pošetilý, že bych mohl být tím šestým. Což se stalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste byl tím šestým, to je krásné, to je nádherná náhodička. Takže o tibetské medicíně si samozřejmě dneska budeme povídat. A já si myslím, že jméno profesora Levita zazní taky a ve velice zajímavé souvislosti.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zazněl tady pojem tibetská medicína. Doufám, že nám teď řeknete, jaké je vůbec jaksi u nás povědomí o tomhle.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
No, je velmi špatné, protože Tibet je teď velká móda. To je stejné, jako jedním z mých dalších zájmů je období Keltů a keltské historie a opět je to něco, o čem dneska bych ani nevykládal, protože je to takové to, teď se to nosí keltologie. Tibet je hrozně zvláštní celou svojí kulturou. Země, která se nachází mezi Indií a Čínou a která velice intenzivně nasávala vždycky vědomosti z obou těchto, těchto zemí, které přitom mezi sebou měly kontakt poměrně mizivý, protože Indii a Čínu oddělují vlastně pohoří Himalájí, čili jejich vlastní kontakt byl velice špatné. A Tibet měl navíc ještě další výhodu, že měl kontakt na oblast toho antického Středomoří. Další výhodou z hlediska teď už konkrétně medicíny je to, že vlastně Tibet, buddhistická země, pro buddhismus jeden z nejvyšších atributů lidství je soucit. No, v jakém jiném povolání je soucit konkrétně vyjádřen než v povolání medicíny. Čili lékaři byli vždy velice, velice uctíváni, byli současně, nebyli to jenom lékaři-laici, byli to vždycky lékaři-mniši. A skutečně tím naplňovali vlastně tu nejvyšší ideu toho soucitu vůči trpícím bytostem. Zajímavé je, že buddhistická medicína často léčila i nemocná zvířata. A my známe medicínu čínskou, medicína čínská byla velmi zajímavá tím, že vymyslela vlastně akupunkturu, obsahovala poměrně bohatou farmakologii, není to jenom akupunkturu požehování pomocí té takzvané moxy. Známe medicínu indickou. Medicína indická měla opět velice bohatou farmakologii, je tam známá taková ta anekdota, že studenti indických medicínských fakult byli pověřeni úkolem nalézt bylinku, která by k ničemu nebyla. Nikdy se to nikomu nepovedlo. A indická medicína byla také zajímavá, že zatímco medicína čínská měla odpor k chirurgickým zákrokům, tak indická medicína se jich nebála, včetně i zákroků z oblasti plastické chirurgie, což je důvěrně známo, že se zde prováděly skutečně často i docela heroické výkony ve smyslu chirurgických zákroků. A medicína Tibetu si nasávala informace jak z té Činy, tak z té Indie, ale ještě také z oblasti toho antického Středomoří, takže je dokonce známo, že na území Lhasy působil také lékař, který se jmenoval Galénos, čímž jednoznačně demonstroval, k jaké tradici se vlastně hlásí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten jistý Galénos, opravdu?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Nebyl to ten jistý Galénos, ale prostě hlásil se tím pádem k té Galénovské škole. A v rámci takové té podpory skutečně medicíny i ze strany těch vládců, těch světských vládců, tak byli ti lékaři nuceni i navzájem různě diskutovat, vést spolu účinné spory a podobně, takže se utvořil úplně svébytný systém té medicíny, abych neřekl tibetské, ale medicíny centrální Asie, která za prvé má velmi bohatou farmakologii, kterou obohatila ještě o celou řadu minerálů a také živočišných produktů. Dneska je to velice intenzivně zkoumáno. Zná akupunkturu, dokonce Tibeťané říkají, my jsme vymysleli akupunkturu. Číňané to obšlehli. Já si myslím, že je to jasná pravda, samozřejmě. A pouštěli se ze začátku i do zákroků chirurgických, ale tam je zajímavé, že tyto chirurgické zákroky byly posléze výrazně omezeny poté, co po chirurgickém zákroku zemřela jednomu z králů Tio tchýně. Člověk by si řekl, že naopak, ale král potom přibrzdil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byly jiný vztahy tehdy.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Tak, ale znali celou řadu zákroků i nadále a udržovali třeba k odstraňování cizích těles, k ošetřování nejrůznějších úrazů, protože na tom území skutečně k těmto velice často docházelo. A tím pádem vznikl opravdu velice svébytný a svérázný systém, který si utvořil i třeba svůj vlastní kánon. Jako má čínská medicína svůj kánon Nei ťing - Suwen, takzvanou Knihu žlutého císaře, indická medicína má svůj kánon v těch /nesrozumitelné/ Samhita a v dalších spisech těch klasiků, tak tibetská medicína má kánon, který se jmenuje Gjü-ži, Čtyři traktáty. Je zajímavé, že Tibeťané, oni jsou v mnohém podobní, to znamená, malá země v centru kontinentu, vedle velcí sousedé, kteří tam občas vlítnou. Oni občas zase vlítnou na ně. Tak jako my jsme měli husity, tak jednou se Tibetu povedlo dobýt Čínu. Pravda, na několik málo let, ale Číňané to velice neradi slyší. Tím pádem, znovu opakuji, vznikl systém se svou takovouhle základní knihou, protože tato kniha, ta Gjü-ži je velice složitá, je psaná takovým tím polomystickým jazykem, tak si vyžádala celou řadu komentářů, z nichž asi nejslavnější komentář je Baidúrja ngönpo, čili Modrý lapis lazuli a protože i to bylo složité a oni dokázali skutečně vyučovat tu medicínu velmi moderním způsobem, tak vznikla i věc, která se jmenuje Atlas tibetské medicíny. To je to, o čem jste hovořil na úvod.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak jste slyšeli, pan doktor Miroslav Procházka má tu oblast tibetské medicíny opravdu velice dobře teoreticky zmáknutou. Já ovšem nepochybuju, že i prakticky a o tom nás určitě další chvíle našeho Tandemu přesvědčí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan doktor Miroslav Procházka, který se věnuje tradičním technikám medicíny Dálného východu, zvláště tibetské medicíny, začínal ovšem na Rehabilitační katedře a Katedře fyziologie Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, vědeckým aspirantem, pracoval jste na, dokonce na interně, mám tady poznámku, v Budějovicích. Taky v ústavu lékařské kosmetiky, od roku 93 jste vedoucím Rehabilitačního oddělení Zdravotnického zařízení Jarov v Praze. Zároveň vedete školící středisko v oblasti neinvazivní laserové terapie, to jsem vyjmenoval vaše funkce. No, ale teď bychom si mohli ještě popovídat o tom, jak se v podstatě léčení na vašem zdravotnickém zařízení v Jarově provádí. Dejme tomu, přijde tam pacient s běžnou nějakou záležitostí, se kterou by přišel, já nevím co, třeba zablokovanou páteří. Co s ním uděláte.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Asi první důležitá věc je, že nejsme zařízení, které by stálo a padalo právě na těch tradičních technikách, naopak já si myslím, že ty tradiční techniky mohou velice geniálně doplňovat ty techniky moderní. Ta symbióza tam může být velice hezká. To znamená, nebýt fanatikem, to je první důležitá věc. Pokud přijde pacient se zablokovanou páteří, je to velice jednoduché. Díky škole pana profesora Levita provádíme i manipulační medicínu, to znamená, že pacient je vyšetřen klasickým způsobem, jeho blokáda je zmanipulována, většinou úspěšně a v návaznosti na to samozřejmě musí navázat i nějaká opatření z hlediska prevence. To znamená, že ten pacient v naprosté většině případů, pokud nešlo o nějakou poprvé v životě vzniklou akutní blokádu, tak je zařazen i do nějakého rehabilitačního seriózního plánu, to znamená, dostane se mu i nějaké fyzikální terapie, kterou vlastníme dnes víceméně v celé její škále. To znamená elektroléčby, ultrazvuky, naše specialita je právě ta terapie neinvazivním laserem. A nedílnou součástí je samozřejmě i léčebná tělesná výchova. To znamená, je instruován do toho, jak pracovat se svým tělem, aby se tyto blokády už nikdy neopakovaly. Je instruován o správných stereotypech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to jsou věci, které mu poradíte a to on je dělá potom sám doma třeba.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
By je měl dělat doma sám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
By měl, podmiňovací způsob je tam dost důležitý, bych řekl.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Taky byl vysloven smutným hlasem, jak jste jistě zachytil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že u vás jaksi léčíte i jiné věci, tak s čím vším za vámi člověk může přijít.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Rehabilitační medicína vlastně je takový ten obor, je to nejkrásnější medicína vůbec mimochodem, samozřejmě že ano. Taková i nejširší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Netvrdí to náhodou každý doktor o své disciplíně?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Ano, nejraději ušaři. Ale je kouzelná tím, že my pečujeme o pacienty se všemi možnými problémy a naším úkolem je vlastně ta rehabilitace, to znamená navrácení pacienta do jeho původních funkcí. Já nevím, pacient si zlomí nohu, noha je mu zafixována, fixace je sejmuta poté, co úspěšně srostl, no, jo, ale noha se nehýbe. Čili kam je odeslán, na rehabilitaci, aby se vrátila opět ta plná funkce. Pravdou je, že v našem státě se rehabilitace díky osobnostem, jako byl profesor Levit, nebo jako je profesor Levit, jako byl profesor Janda a další, do značné míry posunula i do té problematiky bolestí osového skeletu, to znamená páteře, a bolestí kloubních. Čili to je takové gró našeho oboru, koho dneska nebolí záda, koho dneska nebolí klouby, je to dobré, člověk má potom všude známé a kamarády. A zde se to vypracovalo a vysofistikovalo opravdu do úžasné kvality, zejména díky kvalitě pana profesora Levita, protože ve své době, kdy on začal působit, to znamená po válce. On mimochodem se i účastnil aktivně války, což se málo ví, jako zdravotník, tak on po válce udělal jednu obrovskou věc. Manipulační a mobilizační zákroky v celém světě jsou doménou osteopatů nebo chiropraktiků. To znamená, lidí sice zdravotnicky vzdělaných, leč nikoliv lékařů. Je otázka, nakolik je to správné. A on si toto uvědomil a ve své době de facto vrátil tyto zákroky zpět do medicíny. Napsal svou fantastickou knihu Manipulační léčba v rámci reflexní terapie. Je to kniha, která vyšla dnes, pokud je mi známo, asi v 19 jazycích, včetně hebrejštiny, včetně japonštiny. Je to prostě člověk naprosto úžasný nejenom těmito kvalitami odbornými, ale i svými kvalitami lidskými.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Znovu zdůrazňuji, že jméno profesora Levita tady ještě zazní a ta souvislost bude opravdu velice zvláštní a bude to už za chviličku. Hned po písni.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vydáme se teď s doktorem Miroslavem Procházkou, mým dnešním hostem, mezi klasiky českého humoru. Vy jste si vybral Cimrmany, mimochodem Cimrman má něco společného taky s tibetskou medicínou, zjistil jste nějakou spojitost?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Říká se přece, že pobýval ve Lhase, kde složil nějakou tu hudbu pro tamní ženijní vojsko. A což je samozřejmě pravda, ale s medicínou, jakkoliv s ní experimentoval a vášnivě rád, což je známo, tak ale nevím, zda /nesrozumitelné/, asi ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale když už jsme v tom, když už jsme v tom Tibetu, tak bylo to v Tibetu ten buddhistický mnich, který vám povídal o svém největším guru svého života?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Nebylo to v Tibetu, já mám s Tibetem problém, protože jsem napsal i celou řadu článků o politické situaci v Tibetu a tím pádem mám problém získat vízum do Číny. Takže jsem v Tibetu samotném vlastně nikdy nebyl a možná je to i dobře, protože Čína si z něj udělala obrovský zdroj deviz ve smyslu turistického skanzenu, ze kterého všichni ti kvalitní lidé emigrovali přitom do jiných zemí. Takže já jsem byl všude okolo, kam ten Tibet zasáhl, do Mongolska, byl jsem v Mongolsku. Byl jsem v Burjatsku, kde existoval obrovský institut pro výzkum klasické tibetské medicíny, protože ve své době si v Sovětském svazu uvědomili, že ztrácí na Západ technologiemi a že už to nikdy nedoženou. Ale stejně moudře si uvědomili, že mají na svém území celou řadu tradičních zajímavých technik a tak ji začali intenzivně zkoumat. Takže akademie věd sovětská vybudovala své takové centrum v Ulan-Ude, kde se právě zkoumala tradiční tibetská medicína a je zajímavé, že jediný evropský jazyk, do kterého byly přeloženy tradiční tibetské spisy medicínské, víceméně všechny ty důležité, je ruština, takže já dneska překvapivě s radostí žiji z ruštiny a mám ji rád. No, a když jsem byl v Burjatsku se podívat právě na ten atlas tibetské medicíny, který se dochoval pouze ve dvou originálech a jeden z nich se nachází v Ulan-Ude, tak mimo jiné v rámci toho pobytu, který byl organizován burjatskou akademií věd, tak jsem zjistil, že v jednom chrámu asi 70 kilometrů od Ulan-Ude pobývá mnich, který dělá i manipulace. A oni mají skutečně svůj systém manipulací a mobilizací, to už jsem viděl i v Mongólii, takže se mi to hrozně líbilo, i zatoužil jsem milého mnicha navštívit. Což byl výlet na celý den, nafasoval jsem řidiče Slávu, žigula a jeli jsme tajgou. A když jsme dojeli, tak tam byl opravdu klasický tibetský mnich, to znamená, šikmooký, žlutý, vylepaná hlava, fijalové roucho a byl celý pyšný, že tam za ním přijel ten bílý sáhib a ještě z té akademie věd. Takže se vytahoval a říkal, já umím manipulovat, já umím opravdu skvěle manipulovat, já umím bezvadně manipulovat a teď když mi to předváděl na pacientech, tak to byly takové povědomé hmaty a on pak pronesl naprosto památnou větu, která by se mohla tesat: "Já umím skvěle manipulovat, protože mně se poštěstilo být tři dny u pana profesora Levita, když byl v Moskvě." A já jsem v tu chvíli začal padat na záda, protože on mi tam opravdu s mystickým svitem ve svých šikmých říkal, že největší guru celého jeho buddhistického života je profesora Karel Levit, Praha 2, Italská 35, Železniční poliklinika.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle to je hodno Járy Cimrmana.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je osobnost velice zajímavá, člověk, který se věnuje tradičním technikám medicíny Dálného východu, používá tibetskou medicínu, ale nevyhýbá se ani tradičním metodám rehabilitace. Je to pan doktor Miroslav Procházka. Dneska léčíte neuvěřitelné věci, například zvonění v uších, neboli tinnitus.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Zvonění v uších, neboli tinnitus. To je taková zajímavá věc. Já se již mnoho let věnuji neinvazivní laserové terapii. S velkým nadšením, podařilo se nám dokonce stáhnout sem do Čech sídlo European Medical Laser Association, podařilo se nám udělat zde již tři světové kongresy laserové medicíny, z nichž dvěma jsem prezidentoval. A jednou z takových, laser je vůbec takový docela dobrý zázrak i u bolestí pohybového aparátu a podobně, ale jeho účinek je velmi komplexní. Jeho účinek není pouze protibolestivý, ale je i stimulační, regenerační a protizánětlivý. A jednou z diagnóz, kde se to ukázalo jako velmi šťastné, je právě diagnóza zvonění v uších, čili tinnitu. To jsou totiž takové dvě velmi zajímavé diagnózy takzvané otoneurologie. Na hranici mezi ušní medicínou a neurologií a to je diagnóza závratí a diagnóza zvonění v uších. Obě dvě jsou to diagnózy velice frekventní, tinnitus 60 procent populace ví, co to je, protože ho zažili aspoň jako epizodu. Závrať - 75 procent pacientů, kteří vyhledají lékaře ve věku nad 70 let věku, ho vyhledají kvůli závratím. Čili jsou to úžasně frekventní diagnózy, o nichž doposud v té terapii vládl spíš takový nihilismus. Ono je to trošku dáno i tím, že celá škála různých příčin může tyto, tyto problémy spouštět. Co se týče, co se týče laseru, tak tam skutečně se ukázalo, že laser tím svým stimulačním efektem dokáže těmto pacientům velice výrazně pomoci, my teď poslední studii, kterou máme, tak jsme dělali pro kongres v San Francisku a na náhodně vybraných tisíci pacientech, což už je to dostatečně velká skupina, aby to byla skutečně seriózní studie a nejenom soubor nějakých povídaček, tak 66 procent těch našich pacientů má ten tinnitus redukován více jak o polovinu, anebo vymizelý, čili přestává tangovat kvalitu jejich života. Protože to je velmi důležité, tinnitus je o kvalitě života. Na pacientovi nevidíte nic, když na něm vidíte, že ho bolí noha, tak vidíte, že pajdá. Když má tinnitus, nevidíte nic. A toho pajdy je vám líto, jenomže pajda, když se večer dopajdá domů, tak se položí na své pohodlné sofa a o té noze neví. Kdežto nebohý tinnitář, když večer dojde domů a okolo všechno ztichne, tak je mu nejhůř.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co jsem si přečetl a to mně teď potvrďte, jestli to tak opravdu asi bylo, nebo jestli je to pouze vaše domněnka, že tinnitem trpěl taky Van Gogh a že to, že si, s prominutím, tedy odříznul boltec ucha, že byl, by byla reakce na zoufalství z toho.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Můžeme to tak vidět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se to takhle repodukovat?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Pokud máte tinnitus, jde v dobré společnosti, protože tinnitem trpěl také Beethoven, tinnitem trpěl Smetana, Schumann, spousta známých osobností, ale Van Gogh je naprosto modelový, protože Van Gogh existuje celá ta jeho korespondence, kterou on si vyměňoval se svým bratrem Theem. Bohužel tedy v češtině vyšly jenom drobty, takže je dostupná pouze ve francouzštině, ale i z té korespondence cítíme, jak mu bylo hrozně. On navíc trpěl takovou zajímavou věcí. On trpěl takzvanou Meniérovou nemocí. Meniérova nemoc je hrozná věc, protože ten tinnitus přichází v těžkých atakách, těžkého zvučení v uších a zároveň i se závratí a s těžkou nevolností. Proto on třeba imponoval svému okolí, když pobýval v Arl, jako blázen, protože on když dostal záchvat, tak se motal, protože měl těžkou závrať, pokud maloval někde venku, nedokázal se vrátit do svého milovaného žlutého domu, který mimochodem už nestojí. A tím pádem imponoval svému okolí jako skutečně člověk šílený. Já osobně si myslím, že opravdu ta amputace toho boltce, že to můžeme vidět jako zoufalý pokus o sebeléčbu a koneckonců i celé vyústění jeho života, on suicidoval, on spáchal sebevraždu tak, jak to byl nešťastník celý život, tak i tu sebevraždu špatně, protože se střelil, ale žil ještě v ukrutných bolestech 24 hodin. Tak i to můžeme vidět jako, jako možný výraz toho zoufalství. A každý, kdo se tinnitem opravdu seriózně zabývá, tak vám potvrdí, že míra sebevražednosti mezi těmito pacienty je enormně vysoká z toho důvodu, že v tom zoufalství ten pacient ten tinnitus jednou vypne úplně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak abychom neskončili teď tohle to naše povídání pesimisticky, tak si dáme radši nějakou optimistickou píseň.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dostáváme se s našimi hosty taky někdy do oblastí, které nejsou až tak úplně veselé, před chvilkou jsme s panem doktorem Procházkou jednu takovou navštívili. Mluvil jste velice působivě o tom hučení v uších, zvonění, s tinnitem. Prostě je to věc, která není vidět a přitom je to, je to příšerné. Jak vypadá třeba takové vyšetření tibetskou medicínou.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Ještě jinak, já vždycky i do svých studentů, protože funguji jako externí pedagog, právě z hlediska té otoneurologie, tak do svých studentů vždycky tlučuju jednu věc. Pacient, ano, prvoplánově přichází s tou potíží těla, má-li dlouhodobou potíž těla, vždy bude tangována i jeho psychika. To ještě pochopí. Pak jim říkám, ale bude tangována i jeho duše. To už pochopí jenom někteří. A je to tak, je to tak a je důležité toho pacienta vidět právě v těchto všech aspektech jeho lidství, v čemž mi, myslím, právě taky pomáhá a pomohla trošku ta tradiční asijská medicína, která se vždycky snažila vidět toho člověka v souvislostech, co možná nejširších. Takže třeba vyšetření, teď nehovoříme už o těch pacientech se zvoněním v uších, ale vyšetření toho tradičního tibetského terapeuta, vždycky začínalo velice podrobným vyptáváním, kdy se vyptával toho pacienta, to nebyla žádná anamnéza, kterou provádíme dnes, kdy nám pojišťovna vymezí na pacienta 15 minut a tak se ho stihneme akorát zeptat, stonal jste, nestonal jste, co berete za léky, na co umřeli rodiče. A konečná. Oni se ho vyptávali na celou řadu návyků, na celou řadu věcí souvisejících s jeho životem velmi zeširoka. To dotazování trvalo řádově i hodiny. Další věcí bylo, že Tibet, stejně jako třeba i čínská medicína, používá s velkou oblibou pulsovou diagnostiku, která je velice zajímavá, kdy hmatem na tu předloketní tepnu skutečně je možné vnímat cosi, čemu by se dalo říct cirkulace jakési hypotetické energie a informovat se tam tak o funkčním stavu toho člověka. Je velice zajímavé, že já jsem si od dob, kdy jsem pracoval na interně, často porovnání pulsní diagnostiku s laboratorními výsledky. Bylo zajímavé, že ta pulsová diagnostika často byla citlivější a že předbíhala tu laboratoř. Tibetská medicína pak prováděla velice důkladnou analýzu moče, kdy pacient nejenom, že se ta moč prohlížela její barva a podobně, ale ta moč se i nechávala odpařit a zkoumal se i ten odpar, který tam vznikl. Mimochodem, často to bylo v nádobách, které se dnes používají jako tibetské zpívající mísy. Takže když vidíte tibetskou zpívající mísu, tak je to vlastně lepší šampuska, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to teda koukám očima teď přímo.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
A pak následovala ta terapie, stála opět na takových třech kořenech svých, nebo třech hlavních větví, kde tou nejhlavnější, nejdůležitější větví byla úprava životosprávy, vždycky. To znamená, pacient byl velmi podrobně poučen, já má upravit svou dietu, jak má upravit svou životosprávu, pohyb, jak má upravit své vztahy k okolí, jak má upravit své vztahy k velmi širokému okolí. Je velmi zajímavé, že velmi často se ty medicínské fakulty družily s astrologickými fakultami, takže věřily, že i vliv vlastně něčeho tak vzdáleného, jako jsou, jako jsou ty hvězdné objekty, může mít svůj vliv na zdraví člověka. A já osobně tohle pozoruji na pacientech, já si velice důsledně sleduji úplňky a novoluní, sám na ně velmi citlivě reaguji, a když jsou úplňky a novoluní, tak vždycky víte, že začnou chodit podivní pacienti. To je pravidlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktor Miroslav Procházka nejenom vede zdravotní zařízení v Praze, ale také je členem nejrůznějších lékařských společností, tím pádem asi taky jste mluvil o tom, že něco jste studoval jenom ve francouzštině, takže se domluvíte francouzsky, anglicky, německy, rusky, taky jste se učil tibetsky, tady mám napsáno, už něco umíte?
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Umím pár věcí, velmi sporadicky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tohle to všechno samozřejmě využíváte i při přednáškách v cizině, mám tady poznámku, že jezdíte také do Ameriky přednášet, já budu citovat, jo, o vaší milované otoneurologii. To je váš opravdu zamilovaný obor.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Skutečně zamilovaný. On ho dělá málokdo, takže ti pacienti jsou potom i neskutečně vděční, když najednou vidí, že jim třeba lze ulevit, že se někdo nepostaví k jejich problému tím, co konkrétně pacienti se zvoněním v uších slyší velmi často, tak si na to zvykněte. To je tak neskutečně stupidní věta, na to se zvyknout nedá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se samozřejmě vůbec nedá, ale teď jste mně vnuknul myšlenku, jak zastánci evropských nebo západních způsobů léčení pohlížejí na tibetskou medicínu nebo východní medicíny, ty praktiky, které vy vyznáváte, nebo také používáte, jestlipak někdy se nesetkáte s takovým pohledem despektickým trošičku, ne.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Víte co, já osobně určitě ne, protože o mně všichni vědí, že mám zakomponovány do celého toho komplexu medicíny jako takové, to znamená, všichni vědí, že na jednu stranu skutečně se velmi aktivně třeba věnuji jednomu z nejmodernějších medicínských odvětví, což je ta medicína laserová, na druhou stranu všichni vědí, že mě velice zajímavá etnomedicína, to znamená medicína těch starých civilizací. Ona stejně si to uvědomila i třeba Světová zdravotnická organizace, která už v 70.letech minulého století konstatovala, že tradiční systémy v sobě obsahují mnoho racionálního a že je třeba je studovat, dokud ještě žijí jejich nositelé. A to je obrovská pravda. Vezměte si i, kolik moderních léků vzniklo právě na základě studií toho, že se studovaly tradiční techniky, že se studovaly tradiční byliny a hledalo se, co v nich je účinné. Mezi námi i nejslavnější vlastně kardiotunikum, lék aktivující vlastně srdce Digoxin vznikl původně tak, že se zkoumal recepis nějaké báby kořenářky z Anglie někdy už v 19.století, až se zjistilo, že účinnou látkou je právě extrakt z toho náprstníku, ten digitalis. Takže přesně tak je to třeba nahlížet. Tady je spíš na škodu jedna věc. Vždycky jsou škodliví fanatici. To znamená, existují fanatici těch tradičních technik, kteří se pohybují světem s planoucíma očima a říkají jedině ty tradiční techniky, všechno ostatní je blbě a je jasné, že potom tito, tito fanatici dělají celé té věci medvědí službu. Čili tito lidé škodí. Ono je to tak ale i s celým životem. To, myslím, je i rezolut toho, že jsem ten rok měl čas přemýšlet o spoustě věcí, svět není černý, svět není bílý, svět je někde mezi. A ten kompromis, kompromis není škodlivý. Nemám rád fanatiky a myslím si, že je to ze mě i cítit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně. Myslím, že to bylo poznat i z celého vašeho dnešního povídání. Moc děkuju panu doktorovi Miroslavu Procházkovi, šéfovi Zdravotnického zařízení Jarov v Praze a děkuju vám nejenom za sebe, ale i za naše posluchače, kteří možná získali trošičku větší rozhled v téhle té oblasti, která nás všechny, a já myslím, že z naprosto pochopitelných důvodů, hodně zajímá. Moc děkuju a ať se všechno daří.
MUDr. Miroslav PROCHÁZKA, vedoucí oddělení léčebné rehabilitace Zdravotního zařízení Praha - Jarov
--------------------
Také děkuji, hezký den.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 9. září 2011.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
