Mit to rozlitý
Když to máme u někoho rozlité, znamená to, že ten člověk se na nás zlobí. Obvykle se to týká někoho mocného, vlivného. Něco jsme provedli, udělali jsme nějakou chybu, projevili jsme neposlušnost či jiný odpor, a ten mocný, který k nám měl dosud vztah neutrální nebo třeba i kladný, nám najednou není nakloněn, nemáme jeho přízeň, nemůžeme od něj čekat podporu ani laskavost, dokonce ani shovívavost, máme to u něj prostě rozlitý.
Ale co vlastně máme rozlitý? Starší varianty těchto slovních spojení, které možná mnozí z vás také znají, říkají, že u někoho můžeme mít rozlitou polívku a také ocet můžeme mít rozlitý, eventuálně rozlitej. Polívku a ocet můžeme mít rovněž rozlitý s někým. Všechny tyto varianty našeho úsloví říkají totéž, jsme v nemilosti. Polévka ani ocet, eventuálně etymologie těchto slov, však v řešení záhady, co má rozlitost společného s nemilostí, nehrají žádnou roli.
Podle lingvistky Ludmily Stěpanové můžeme předpokládat, že ve staré češtině byla jídel a nápojů, které figurovaly v úslovích s podobným významem, celá řada. Zcela jistě něco velmi podobného najdeme v Dalimilově kronice, kde se v popisu dívčí války říká "nerad by ji škopa piva rozvrátil". Když někomu rozlijeme polévku, kterou se chystal jíst, nebo mu rozvrátíme škopa piva, který chtěl pít, nebo třeba já nevím pod stůl vylijeme guláš, na který měl chuť, toho člověka nepochybně rozladíme, ztratíme u něj přízeň. Možná to všechno vzniklo za středověku ze situací, kdy ten, kdo obsluhoval vysoce postaveného pána, vylil mu sklenici vína na stůl, polévku do klína... Ale to spekuluju jen ze zkušenosti, že tohle se občas děje dodnes i v lepších restauracích. Stejnou spekulací je i můj nápad, že ocet se do slovního spojení, které v této podobě znal už Daniel Adam z Veleslavína, dostal z toho, jak kysele se tváříme, když nám něco podobného servírka provede.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
