Mladí farmáři obdělávají pole ponovu. Tvrdí, že to jde i bez orby
Amálie Vystavělová a Viktor Procházka jsou mladí farmáři, kteří uplatňují své znalosti z farmářské školy na poli u Mnětic na Pardubicku. Jejich cílem je navrátit půdě život, to znamená pěstovat zeleninu, stromy a květiny tak, aby pole zůstalo tzv. udržitelné po generace.
„Děda má v okolí Mnětic pozemky a nabídl mi, že na nich můžu hospodařit. Když jsme se na pole přijeli podívat, byla všude okolo jen hnědá barva. Ale my to pomalu měníme,“ usmívá se Viktor a pokračuje:
„Nejdřív jsme museli zkvalitnit půdu. Rychlým řešením je přidávat kompost. Další cestou je pěstování meziplodin. Právě meziplodiny vylepšují půdu, přinášejí do ní živiny.“
Půda se okysličuje díky tunýlkům z kořenů
„Pokud se používají vhodně zvolené meziplodiny, tak není hluboká orba potřeba. Naším cílem je půdu regenerovat a hluboká orba s sebou nese spalování půdního uhlíku. Rostliny to sice vyživí, ale kvůli uvolněnému uhlíku je to pro samotnou půdu ztráta,“ vysvětluje mladý zahradník.
Půda se podle něj prokysličí díky tunýlkům, které vznikají odumřením kořenů rostlin, které se na poli pěstují. Meziplodiny posílají dolů pod povrch cukry, a díky tomu půdní život bují. Teď na podzim jsou ideální přezimující meziplodiny, které ani mráz nespálí. Například žito s vikví. Žito udělá hmotu, vikev posílá dusík. V ideálním případě je pole pořád zelené.
Poslechněte si reportáž v Hobby magazínu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.