Multimediální expozice v Památníku Leoše Janáčka ukazuje skladatelovu práci se zvukovými vjemy

Pět audiovizuálních panelů visících na stěně jedné z místností Památníku Leoše Janáčka v Hukvaldech je součástí nové multimediální expozice. Vznikla poměrně nedávno a cestu k návštěvníkům jí trochu zkomplikovala nedávná covidová muzejní pauza.

„Je to v podstatě takový animovaný příběh, řekněme i vtipný, protože Leoš Janáček prochází postupně všemi obrazovkami a potkává různá zvířátka. Třeba daňky v oboře nebo slepice u svého domu. Při tom má v ruce bloček a tužku a zapisuje si. Teď slyšel koně, jak hřebec rže. Je tu vtipnou formou ukázáno, jak si všímal prakticky všech zvuků kolem sebe,“ vysvětluje správce a průvodce v Památníku Leoše Janáčka David Jurečka.

Janáčkovy velké uši

Na jednom z panelů kráčí Janáček hukvaldskou oborou, se kterou je úzce spjatý. „Teď se mu zvětšilo ucho, jako že dobře slyší. Byl to záměr, aby to působilo i vtipně. Když tady děti vidí, jak se Janáčkovi zvětšují uši, tak je to rozesměje. Reagují pozitivně a je důležité právě dětem něco vštěpit do hlavy,“ říká David Jurečka.

Na audiovizuálních obrazovkách jsou vidět i úryvky notových zápisů odposlouchaných zvuků a nápěvů. A částečně jsou vyobrazeny i na stěně pod panely. Originální zápisky skladatele jsou totiž poměrně těžko čitelné pro toho, kdo jeho rukopis blíže nezná. „Janáček tak trošku škrábal. Kdo není zvyklý na jeho písmo a nestihne to přečíst na obrazovce, může luštit úryvek na zdi,“ vysvětluje správce.

Pod panely jsou umístěny zápisy, které si Janáček při poslechu okolních zvuků zapisoval|foto:Petra Štrymplová, Český rozhlas

Nápěvů sesbíral a zapsal Leoš Janáček spousty. Primárně se samozřejmě zajímal o lidský hlas. O hlasy dětí i dospělých. „Když někde někoho slyšel, třeba babky na rynku v Brně nebo někoho z Hukvald, a jemu se to zalíbilo, sledoval rytmiku a melodiku lidské řeči a zapisoval si to právě do těch svých bločků,“ dodává David Jurečka.

Dotykové obrazovky i replika cimbálku

Místnost, ve které najdete audiovizuální panely, je projektovaná multimediálně. Nabízí i dotykové obrazovky. „To už je v dnešní době v muzeích skoro nezbytnost, že si lidé mohou něco sami vybírat,“ podotýká David Jurečka.

Jedna z obrazovek je věnovaná divadelním inscenacím Lišky Bystroušky. Nabízí také animovaný film z produkce BBC věnovaný slavné rezavé hrdince. „Není to typická Liška Bystrouška, ale příběh vychází z Janáčkova operního díla. A hlavně se líbí dětem. Když si rodiče chtějí něco v klidu přečíst, děti se tu mohou podívat na animovanou Bystroušku. Sedí u toho, baví je to,“ říká správce památníku.

Na jednom z panelů se Janáček prochází hukvaldskou oborou|foto:Petra Štrymplová, Český rozhlas

Dalším exponátem je replika malého cimbálu s dotykovou obrazovkou. „Tato obrazovka se věnuje folkloru, protože Leoš Janáček se hodně zajímal o lidovou muziku. A s folkloristickým sběrem začínal právě ve svém rodišti a jeho okolí. My se orientujeme především na oblast Beskyd, Hukvaldy a podobně. Rozkliknete si obec a otevře se medailonek s ukázkami rukopisů Janáčka,“ ukazuje David Jurečka. K poslechu jsou ve sluchátkách i hudební ukázky sesbíraných písniček.

„Turisté jsou různí. Někomu stačí jen výklad, někdo si projde třeba šuplíčky, ze kterých lze vytáhnout repliky Janáčkových dokumentů a korespondence. A někteří lidi tu stráví hodiny a poslouchají důkladně,“ uzavírá David Jurečka. Památník Leoše Janáčka je mimo hlavní turistickou sezonu přístupný po telefonické domluvě.