MÚZY

Dnes budu v tématu pokračovat, protože jsem k tématu Múz z jazykového hlediska minulý týden ani zdaleka neřekl všechno. Múzy se například objevují i ve dvou úslovích používaných v naší současné řeči. Úsloví "políbila do Múza" vychází ze starého řeckého přesvědčení, že umělec, který chce tvořit, musí být nejdřív, bohyní umění Múzou políben, a to na čelo. Proto se také slovo múza s malým m na počátku používá jako synonymum básnické inspirace či uměleckého nadání a také o partnerkách nejčastěji ovšem o milenkách básníků, ale i jiných umělců se říká, že jsou to jejich múzy. Což často bývá pravda, ženy muže skutečně inspirují. Jak to jednou řekl John Lennon: "Co bychom si namlouvali, všechno to koneckonců děláme kvůli holkám."

Poměrně známé, například z jedné Krylovy písničky, je také latinské úsloví Inter arma silent Musae, tedy Uprostřed zbraní mlčí Múzy, jinak řečeno Za války se nedaří umění. To kupodivu není výrok někoho známého, to je jen parafráze podobného Cicerova výroku z jeho Řeči na obranu Milona. Cicerův výrok zněl: Inter arma silent leges. Tedy Uprostřed zbraní mlčí zákony, jinak řečeno Za války jsou zákony umlčeny nebo neplatí. Kdo onu dnes nepoměrně známější parafrázi, v níž místo zákonů figurují Múzy, vymyslel, se neví. Neví se ani to, jak je tahle parafráze stará. Zda pochází už ze starého Říma nebo jestli je moderní. Aspoň já jsem to ve svých knihách nikde nenašel.

Méně používané než předchozí dvě je spojení desátá múza. Tak se občas říká nějakému nově vzniklému uměleckému oboru. Filmu se říkávalo desátá múza. Voltair chtěl, aby desátou múzou byla umělecká kritika. Spojení desátá múza však pochází už ze starého Řecka. Desátou múzou prý nazvala bohyně Mnémosyné, matka původních devíti Múz, pozemšťanku, řeckou básnířku Sapfó z Lesbu, která žila na přelomu 7. a 6. století před Kristem.