Na komedii je nejhorší, když se přezkouší, říká „plzeňský Moliére“ Antonín Procházka

Herec, režisér, dramaturg a autor divadelních her

V současné době je pro Antonína Procházku divadlo na prvním místě. Dříve více hrál a často natáčel, v současné době se nejvíce věnuje divadelní režii. Vždy ho velmi bavilo autorské divadlo, psal s kamarádem také skeče a písničky, které byly ovlivněné tvorbou Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna. „K režii jsem se dostal jako slepý k houslím. Začal jsem psát hry na základě nabídky dramaturgyně plzeňského divadla Máši Caltové. Chtěla, aby to bylo vyvážené, já napíšu hru a žena (režisérka) ji bude režírovat. Nakonec první hru režírovala Kristina Taberyová, ale druhou hru už já sám,“ popisuje Procházka svůj přerod z autora divadelních her na režiséra.

A jaké předpoklady podle něj musí mít autor divadelních her? „Já například píšu hru, když je zapotřebí ji napsat. Tak asi jednou za dva roky mi řekne naše dramaturgyně, že bych měl udělat něco nového. Sáhnu tedy do své složky, kam si ukládám různé nápady, a když mě některý z nich zaujme, rozběhne se mi fantazie, sednu si a píšu. A dramaturg, v mém případě je to Míša Caltová, mi řekne připomínky, které já buď akceptuji, nebo ne.“ Mám rád komediální žánr, jenom musím dávat pozor, abych představení takzvaně nepřezkoušel, to komedii nesvědčí,“ vysvětluje Procházka.

V Praze by prý musel stát ve frontě

Antonín Procházka Prahu úplně nikdy neopustil, buď zde natáčel, nebo hostoval, konkrétně prožil šest let v Národním divadle. Plzeň je pro něho ale velmi důležitá, protože v Divadle J. K. Tyla může režírovat své hry. „Ve velkém pražském divadle bych musel na příležitosti stát ve frontě. A dobré divadlo je dobré vždy tam, kde se dělá poctivě. Pro někoho to může být Národní, pro jiného třeba Ypsilonka. A pro mě je to autorské divadlo,“ říká původně herec, dnes autor a režisér. A doplňuje: „Od hereckého povolání jsem moc neočekával, ale měl jsem štěstí. Potkal jsem se s fajn lidmi a dostal dobré herecké příležitosti.“

S divadlem souvisí i předávání cen Thálie, které už jedenáctkrát moderoval. Říká k tomu: „Když už to děláte po jedenácté, tak máte co ztratit. Pro herce má cena Thálie osobní význam, je to ocenění jeho práce. Ale nevím o tom, že by díky ní, herci získali jiné výhody.“

Xaverovi se Antonín Procházka svěřil s tím, co mu kdysi řekl Boris Rösner a také přiblížil svůj budoucí program. Poslechněte si záznam pořadu.