NAZNAK
Dnes se budu zajímat, jak souvisí znak, třeba znak města Prahy, s ležením naznak, eventuálně s plaveckým stylem, který se jmenuje znak. Ve Slovníku spisovného jazyka českého najdeme dvě hesla znak. Pod prvním se uvádí šest významů, nebudu je podrobně vyjmenovávat, jen shrnu, že vždy jde o nějakou charakteristickou vlastnost, vnější projev či určitý rys. A že slovo znak můžeme použít pro něco konkrétního, například pro zmíněný znak Prahy nebo pro výsostné znaky státu na letadlech, ale že výraz znak se používá často také abstraktně. Odvaha je znakem statečných lidí. Stavba má znaky moderní architektury.
Druhý znak slovník popisuje jako zastaralé označení týlu, šíje a zad a za druhé jako plavecký způsob, který encyklopedie Universum přesně popisuje takto: "Pohyb paží je střídavý, jedna paže provádí záběr ve vodě, druhá se přenáší nad hladinou do vzpažení. Během jednoho pohybu paží vykonají nohy šest kopů." Příslovce naznak slovník vykládá jako "na zádech, na hřbetě".
Takže otázka zní, co má společného znak jako charakteristický rys se zády nebo snad se zadní části těla, Odpovědět budeme, jak je v této rubrice obvyklé, hledat v etymologii, v původu výrazu znak. První znak, do jehož příbuzenstva patří slova značit, odznak, značka, naznačit či vyznačit, etymologové vykládají od praslovanského slovesa znati, které původně mělo význam "to co je známo, co je domluveno". Znak je nějaký všeobecně známý rys. Podle domluveného, známého znaku poznáme o co jde. Do příbuzenstva slova znak v tomto významu patří nejen sloveso znát, ale třeba také podstatné jméno znamení, které vzniklo velmi podobně.
Jenže co je na znaku, na tom, na který padneme, či na tom, kterým plaveme, všeobecně známého eventuálně domluveného. Nic. Znak jako záda či plavecký styl nemá nic společného se znakem jako znamením. Naše naznak vzniklo, jak píše Jiří Rejzek, z praslovanského vznak, jehož základ nak se prý vyvinul z indoevropského kořene noko, který znamenal "s očima obrácenýma nahoru". Indoevropské noko je také složenina, no znamená nahoru a ok je oko. Když ležíme či plaveme naznak, směřujeme svýma očima nahoru. V etymologickém slovníku, který vyšel ve 30. letech minulého století, jsem našel trochu jiné, i když podobné vysvětlení příslovce naznak. Podle něj je v jeho základu staroindické nak, tedy obloha, nebe, a naznak by znamenalo obrácený k nebi.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.