Nedělní Noční linka: Měli jste v dětství imaginárního kamaráda?

1. říjen 2023

Paměť na dětství bývá plná zajímavých zážitků. Měli jste v dětství imaginárního kamaráda? Pokud ano, jak se jmenoval? Co vás vedlo k tomu, abyste si ho vytvořili? Byla to reakce na nějakou životní událost? Nebo touhu po dobrodružství? Jaký byl váš imaginární kamarád? Popište ho a řekněte, co všechno jste spolu podnikali.

Měli jste nějaké oblíbené místo, kam jste chodili s vaším imaginárním kamarádem? Co jste tam dělali? Jak se vaši rodiče nebo rodina vyrovnávali s tím, že jste měli imaginárního kamaráda? Měli na to nějaký názor?  Existuje nějaký konkrétní vzpomínka z doby, kdy jste měli imaginárního kamaráda, kterou si pamatujete a rádi byste s námi sdíleli?

Myslíte si, že mít imaginárního kamaráda může mít nějaký vliv na vývoj dítěte nebo jeho kreativitu? Jak jste se rozloučili s vaším imaginárním kamarádem, když jste už nebyli tak malí? Byl to postupný proces nebo nějaký zásadní okamžik? Jaký je váš pohled na imaginární kamarády dnes, jako dospělí? Myslíte si, že mají nějakou roli v psychickém vývoji dětí?

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

maruškaD|Můj imaginární kamarád v dětství byl kocourek Mikeš, bez této knížky jsem neusnula, ráda jsem se k této knížce vracela , byla to vůně dětství a něčeho tak milého až slzičkám, že takový kocourek neexistuje.Dnes se těším.maruškaD
Ladislav z Olomouce|Přeji všem posluchačům krásný večer a nerušený poslech. Někdy, když se k Vám nedá dovolat, tak by mě ani trochu rušený kontakt nevadil a byl bych rád i za spojení, pokud by mě neunikal obsah. Tak jsme mnozí z nás poslouchali Svobodnou Evropu, kde vysílač bojoval s rušičkou, ale pak to na chvíli vypli a my jsme mohli zaslechnout některé písničky, které jako ty od Karla Kryla byly pro nás jak pokropení živou vodou. Ale teď už k dnešnímu tématu, kde toho není o moc stát, protože jsem si vymyslel fiktivního spolužáka, abych rodičům kteří se vždy vyptávali, jak bylo ve škole, mohl něco říct , i když to bylo vymyšlené. jako jeho příjmení Oprcal. pak jsem doma referoval jakou šikanu jsme na něho vymysleli. Skončilo to tím, že na třídní schůzce, promluvila moje maminka na třídní učitelku, proč trpí takhle nechat žáka šikanovat a protože žák toho jména neexistoval, tak hned věděla, že to vše byly moje výmysly a už mě pak moc nevěřila. To příjmení bylo vymyšlené, ale byl s námi jeden spolužák, který se přestěhoval odněkud z dědiny do Olomouce a jeho rodiče měli ještě vzpomínky na tu vesnickou školu a pak pro pobavení spolužáků jsme četli v jeho žákovské knížce omluvenky typu: Nepřišel do školy, protože musel jít do Libiny pro léky anebo že sbíral švestky. Pro mě to bylo životním poučením, ale s mystifikací jsem nepřestal ale už jsem se snažil ji zblížit s možnou realitou. Krásnou a pohodovou noc a povíkendové ráno Vám přeje Ladislav z Olomouce
Jana Jirkov|Hezký večer všem! Jelikož jsem byla jedináčkem, tak jsem si imaginární kamarády často vytvářela, např. jsem si představovala, že mám imaginárního sourozence, často jsem si také hrávala na paní učitelku a ,,učila'' své imaginární žáky. Mluvila jsem také se svými panenkami a chovala jsem se k nim jako k živým bytostem. Pomáhalo mi to v tom, abych se jako dítě necítila tak osaměle a mým rodičům tyto mé hry nepřišly nikterak zvláštní. Pěknou dobrou noc všem posluchačům.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.REDAKTORKO A POSL.N.L.PŘI MÝCH DĚTSKÝCH HRÁCH TŘEBA NA VOJÁKY JSEM SE VYTVOŘIL IMAGINÁRNÍM VELITELEM ANIŽ BYCH TOMU NĚJAK ROZUMĚL..NAKONEC BĚHEM ŽIVOTA SE ZEMĚ STÁL TAKOVÝ PODOBNÝ VELITÉL,ALE VEDOUCÍ STAVEB .FIRMY.ZDRAVÍM JANIČKY,MILENKU,MARUŠKY,HANIČKU.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.