Pavla|Dobrý večer,
skauting pro mě byl nejen o dobrodružství, ale i o setkání s lidmi, kteří mi změnili život. Když jsem začala chodit do skauta, nikdy bych neřekla, že tam najdu i svou první lásku. Měla jsem 15 let a byla to ona, kdo mě naučil, jak postavit přístřešek, jak roztopit oheň a jak najít cestu, když se ztratíme. Kromě všech těchto praktických věcí mi skauting přinesl i pocit bezpečí a přátelství.
Byli jsme na táboře v horách, když jsme v noci zůstali venku pod hvězdami. Měli jsme připravený malý ohníček, a ona mi na oplátku ukázala, jak se zpívají skautské písně. Byl to nádherný okamžik, kdy jsem si uvědomila, že tohle je pro mě víc než jen tábor – bylo to něco, co mě spojilo s ostatními, a také s ní.
Dnes už jsme dospělí, ale na skauting nikdy nezapomenu. Předal mi nejen dovednosti do života, ale i cenné životní lekce a přátelství.
Děkuji za vyslechnutí mého příběhu.
S pozdravem,
Pavla
Martin|Dobrý večer,
rád bych se podělil o svůj příběh ze skautingu, který pro mě měl trochu jiný rozměr. Nechodil jsem na tábory do lesů nebo hor, ale byl jsem členem skautského oddílu přímo v centru Prahy. Možná to zní trochu netradičně, ale právě v městském prostředí jsem objevil kouzlo skautství.
V mém oddíle jsme často vyráželi na výpravy po městě, učili jsme se orientaci v urbanistickém prostředí, hledali skrytá zákoutí, které nejsou na první pohled vidět. Vzpomínám si, jak jsme například měli orientační běh po Starém Městě, kde jsme museli hledat různé historické památky a odpovědět na otázky, které se k nim vztahovaly. Bylo to něco jiného, ale stejně dobrodružného jako výpravy do lesa.
Jedním z nejkrásnějších zážitků pro mě bylo, když jsme v zimě organizovali „tichou“ vánoční výpravu, kdy jsme celou noc chodili po městě a zpívali koledy pro lidi na ulicích. To bylo neuvěřitelně silné, jak se během těch několika hodin dokázali skauti spojit a vytvořit atmosféru vzájemného porozumění. Město v noci vypadalo úplně jinak, a my jsme se stali součástí jeho kouzla.
Skauting mě naučil především tomu, že dobrodružství a přátelství lze najít všude – i v rušném a hektickém městě. A věřím, že skautství je o víc než jen o přírodě – je to o hodnotách, které si přenášíme do každodenního života, a o tom, jak se můžeme navzájem obohacovat.
Děkuji za možnost podělit se o svůj příběh.
S pozdravem,
Martin z Prahy
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.JARUŠKO A POSL.N.L U NÁS V DĚDINĚ NEBYL SKAUTSKÝ ODDÍL,MÍSTO SKAUTŮ TAM ZA MÉHO MLÁDI BYLI PIONÝŘI A POTOM Z PIONÝRŮ TAM BYLI SVAZÁCI.JÁ JSEM BYL TAKY PIONÝREM A TAKY JSEM BYLAJI MINISTRANTEM V KOSTELE,TO BYLA TAK PADESÁTA LÉTA,KDY MĚ BYLO OSM ROKŮ.JAK JÁ JSEM ZÁVIDĚL TĚM CO UŽ DOSTALI PIONÝRSKÝ ŠÁTEK A JÁ DLOUHO NIC.O SKÁUTECH JSEM SE DOZVĚDĚL ŽE TO VŮBEC EXISTUJE AŽ V UČENI V BRNĚ.JÁ JSEM NEMĚL RÁD NĚJAKÉ SPOLKY A TO MĚ DRŽI DODNESKA,JAK SE ŘÍKÁ ČERT SPOLKY NEMILUJE.ZDRAVI FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Allena|Byla jsem jen jednou us nikdy tábor,,,,,,,
Ladislav z Olomouce|Já jsem prožil dětství v období,kdy byl skaut na indexu a jeho činnost víceméně suploval Pionýr. Nám to v našem věku nijak nepřekáželo, hlavně, že jsme sportovali, chodili do přírody a hráli různé hry atd...
Tato činnost a láska k přírodě mi vydržela až do dospělostost, vedl jsem oddíl mladých turistů. Ve skautu byl můj syn a napomohlo mu to k orientacíi v životě.Díky skautu na tradičních skautských jamboree poznal skauty z různých zemí a také ty země, kde se to konalo do světa (Švédsko, Portugalsko...)
Pohodovou nedělní noc a pěkné sny po NL až do tří králů přeje Ladislav z Olomouce
