NEMOTORNÝ

Není to tak. Slova nemotorný a nemotora nemají jazykově vůbec nic společného s výrazem motor. Už proto ne, že jsou to slova domácí, zatímco výraz motor naši předkové poměrně nedávno přejali s němčiny. Německé slovo Motor, stejně jako anglické "mouter" a třeba francouzské moteur má původ v latině, kde motor znamenalo hybatel, motus byl pohyb a také třeba hnutí mysli a vášeň, přičemž sloveso movere znamenalo hýbat. Latinské movere je základem doslova spousty takzvaných cizích slov, která běžně používáme. Do té velké rodiny kromě motoru, motorismu, motokrosu a motoriky patří i motiv, moment a mobil a samozřejmě i všechna od nich odvozená slova.

Ale nepatří sem slova nemotorný a nemotora. Než se pokusíme zjistit, jak tyto výrazy vznikly, povězme si něco o jejich významu. Nemotora je podle Slovníku spisovného jazyka českého nešika, nemotorný člověk a nemotorný znamená za prvé "mající neobratné, neohrabané pohyby, chování, jednání apod." a za druhé je nemotorný "mající neforemný tvar, vzhled," k tomuto významu slovník uvádí citát z Jiráska: "nemotorná krinolína starých krojů".

A právě z tohoto druhého, dnes už vlastně nepoužívaného významu slova nemotorný vychází etymolog Václav Machek při své výkladu původu tohoto přídavného jména. Říká, že výraz nemotorný měl kdysi širší význam, že nemotorný byl nejen neobratný, neohrabaný, ale že nemotorný byl pro naše předky například i hlas havrana a také nepříjemný skřípot, že nemotorný byl původně nevhodný, nešikovný v širokém slova smyslu. Dnešní etymologové hledají původ výrazu motorný, který se objevuje ještě v Jungmannově slovníku a z něhož slova nemotorný a nemotora vznikla, v kořeni met- a mot-, která jsou i v našich slovesech motat, mést a metat a také v litevském matarúoti, hýbat, klinkat se.