Nepromarněný čas. Zamyšlení Jana Vechety
Stojíme na samém konci roku 2016, už jen pár hodin nás dělí od vstupu do roku nového. Hodí se vůbec do dnešního dne slova zamyšlení, když lidé chtějí dnes být především veselí? A možná právě proto sem patří, abychom se v poslední den roku také chvíli zastavili.
Proč vlastně lidé tak bujaře slaví Silvestr? Důvody mohou být tři:
Za prvé:
Lidé se radují ze života … to, že žijeme na tomto světě, že máme k dispozici čas – to je zázrak, který si zaslouží oslavu!
Za druhé:
- Lidé si uvědomují pomíjivost času - a tak naplno propukne snaha „užít si“, protože čas se krátí … zavládne heslo: zapomeňme na starosti!
Za třetí:
- Jímá nás nostalgie – něco končí a už se to nikdy nevrátí … čas nejde zastavit – a proto: zapamatujme si tento okamžik!
Ano, čas je dar, vzácný dar. Má hodnotu celé věčnosti. A co je cenné, to musí být chráněno …
Jak chránit „čas“? Máme dvě možnosti:
- Nepromarnit
- Naplnit
A jak to udělat konkrétně? Promarněný čas je ten, který využívám jen pro sebe. Naproti tomu naplněný čas je ten, o který se rozdělím s druhými. Jednoduché pravidlo, které zná už biblická moudrost: „Co chcete, aby lidé činili vám, to čiňte vy jim ….“ Chcete-li, aby lidé měli na vás a pro vás čas, věnujte ho i vy jim! A pak ho bude dostatek pro všechny … tohoto naplněného času, naplněného vzájemným dobrem. Protože to, oč se rozdělíme, se podivuhodně rozmnoží.
Milí posluchači, poslední lekce má být nejkratší. Proto na závěr už jen připojuji slovo na cestu do dalšího roku: „Bůh nám neslíbil klidnou plavbu, ale šťastný přístav."
Přeji Vám nepromarněný, nýbrž naplněný čas nejen dnešního dne! Pak se jistě nemineme cílem.
Autor je farář Římskokatolické farnosti Domaslavice.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
