Nikl a kobalt

Nejprve si řekněme pár slov o niklu a kobaltu z nejazykového hlediska. Nikl je stříbrobílý, velmi tažný kov, značně odolný vůči erozi. Z niklových slitin se vyrábějí pancéřové desky, zbraně, plynové turbíny, z čistého niklu se razily mince. Kobalt je kov velmi tvrdý a houževnatý, používá se při výrobě nástrojů, tryskových motorů, radioaktivní kobalt tvoří náplň takzvaných kobaltových bomb, což jsou přístroje k léčení a kobaltové sloučeniny se používají jako modré barvy k barvení skla, porcelánu a emailu.

Michal Novotný

Kobalt a nikl jako kovy, jako samostatné prvky známe od 18. století. Středověk totiž znal věděl jen sedmi kovech, o zlatě, stříbru, mědi, železe, cínu, olovu a rtuti. Horníci hledali jen tyto kovy, přesněji řečeno jejich rudy. Když narazili na nějakou jinou rudu, nevěděli si s ní rady, zdržovalo je to, a tudíž štvalo. Proto soudili, že jim tyto falešné, zbytečné a divné rudy podstrkují odvěcí nepřátelé horníků, důlní skřítci. A tak je po nich pojmenovávali. Jednu podle skřítka, kterému říkali kobold, což se snad dá přeložit jako vládce chlívku. A jinou slovem kupfernickel, v překladu Nikolausova měď. Nikolaus, tedy vlastně Nikolaj či Mikuláš, bylo jméno skřítka, který se vyskytoval hlavně ve švédských dolech. Švédský mineralog Brandt pak roku 1735 z koboldu získal kov, kterému ponechal název rudy, což se pak změnilo na kobalt. Rovněž švédský mineralog Cronstedt o 19 let později z kupfernicklu rovněž získal kov a také mu ponechal název rudy, což se pak zkrátilo na dnešní nikl.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.