Josef Veselý

První zprávy o císařově novém ochoření pronikly na veřejnost teprve kolem Vánoc roku 1611 a jejich rozpačitý obsah opravňoval domněnku, že císař onemocněl už dříve.

Když už za nic jiného, tak za tu výdrž si ji zasloužil. Zdaleka ne všichni si mysleli totéž. Někteří považovali volbu dalšího Habsburka za zlo, kterému se nelze vyhnout.

„Do berního soupisu patnácti nejbohatších šlechticů v Českém království proniklo roku 1603 vedle deseti movitých pánů i pět neméně zámožných rytířů.“

Matyáš na trůně – ano, usednutím Rudolfova mladšího bratra a na nejvyšší místo v království tuto schůzku zakončíme, ale ještě předtím se musíme vypořádat s Pasovskými.

Císař Rudolf prahl po pomstě. Chtěl se pomstít těm, kdo mu ublížili, ale ze všech nejvíc toužil spravedlivě potrestat bratra Matyáše. 

Sliby, které učinil Rudolf II. českým stavům v době, kdy jeho mladší bratr Matyáš přitáhl s vojskem ku Praze, nezněly přiliš určitě, ale obě strany dobře věděly, oč jde.

Poté, co byl doživotně uvězněn na krumlovském zámku, don Julius, levoboček císaře Rudolfa, všemi opuštěn a v šílenství v červnu roku 1609 zemřel. 

Sedláci versus pán. V našich dějinách se tento spor párkrát objevil a ještě objeví. 

Dnes bychom vám chtěli přiblížit osobnost předního politika té doby, Karla Staršího ze Žerotína, což činíme proto, neboť si to plným právem zaslouží.

Někdy na začátku roku 1606 se Rudolfovi II. připomenuly staré zdravotní obtíže.