Novoluní a zvláštní vztah společenství Izraele k Měsíci

Podle židovské ústní tradice Bůh na počátku stvoření zmenšil Měsíc. Potrestal jej tak za to, že se nechtěl spokojit se stejnou velikostí, jakou mělo Slunce. Bůh současně stanovil, že osudem Měsíce bude být ženskou hvězdou. Bůh tak počínaje nebeskými tělesy po nejmenší stvoření určil princip protikladnosti pohlaví, jež se však navzájem doplňují. Dokonce i člověk byl podle židovské tradice stvořen jako jednotná bytost, a teprve později došlo k rozlišení pohlaví a ustavení ženského měsíčního cyklu. Novoluní je tak nazýváno i „svátkem žen“, neboť značí měsíční obrození ženy. Biologicky daný cyklus poskytuje v království přírody jedinečnou příležitost nahlédnout vyšší kosmický princip lidského bytí.

Měsíc má ale především vliv na židovský kalendář, který je ve své podstatě lunární. Aby však nedošlo k nežádoucím posunům svátků vázaným na určitou roční dobu, Židé svůj lunární kalendář kombinují s kalendářem solárním. Náboženskou souvislost pro to je možno najít v jednom tradičním výkladu k verši z První knihy Mojžíšovy. V něm se praví, že praotec Jákob se sedmkrát poklonil, než se setkal se svým bratrem Ezauem. Jde o symbolické vyjádření pro sedmkrát opakované sklonění se Měsíce, hvězdy Jákoba, před Sluncem, hvězdou Ezaua. Tak jsou také oba cykly v pravidelných intervalech navzájem propojeny.

Vztahy mezi Měsícem a Sluncem na obloze současně mají pro židovské společenství ještě další význam: slouží i jako model pro vztahy mezi Izraelem a ostatními národy. Jako Slunce září majestátně na obloze, tak národy putují v nádheře po zemi. Izrael, kráčející v temnotě, se však podobá Měsíci, jenž si razí cestu mezi planetami a rozlévá své stříbřité světlo, když Slunce ulehlo.

Od samého počátku bylo určeno, že Izrael se musí mezi všemi národy umenšit právě tak jako Měsíc před Sluncem. Bude tomu tak až do dne, o němž prorok Izajáš praví: „A bude světlo bledé Luny jako světlo zářícího Slunce a světlo Slunce bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů, v den, kdy Bůh ováže poranění svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví.“

Do té doby novoluní zůstane po všechny generace dobou odčinění hříchů Izraele. Jestliže tedy Židé pronášejí každý měsíc modlitbu za obnovené novoluní, ve skutečnosti se modlí, aby nedokonalost Měsíce - jejich vlastní nedokonalost - byla jednoho dne úplně napravena.