O svatosti

Součástí biblického textu je i odstavec o třásních na oděvu, hebrejsky cicit. V židovské bohoslužbě mu náleží významné místo. Jako závěr provolání víry "Slyš Izraeli" ho důvěrně zná každý zbožný Žid. Jak se uvádí, třásně mají společenství Izraele připomínat Boží příkazy, aby se stalo "svému Bohu svaté". V Tóře však bezprostředně po této pasáži čteme, jak muž zvaný Korach doprovázen dvěma sty padesáti význačnými muži vystoupil proti vůdci židovského národa Mojžíšovi se slovy: "Celá obec, všichni jsou svatí!"

Rozdíl mezi těmito dvěma svatostmi - neboť právě svatost je oním klíčovým slovem - vymezuje dělící čáru mezi vírou v Boha a modloslužbou. Svatost, o níž hovoří text týkající se třásní na oděvu, není daností, ale cílem. Není zde řečeno jste svatí, ale formuluje se požadavek: "Abyste byli svatými." Naproti tomu v náboženském vědomí Koracha a jeho přívrženců celá obec, všichni svatí jsou! Svatost je něco, co je nám dáno, uděleno.

Rozdíl mezi těmito dvěma koncepcemi je neobyčejně hluboký. Na jedné straně, v textu o třásních, je svatost ukázána jako nejvyšší stav, jehož člověk může dosáhnout na základě rozhodnutí přijatého ve shodě se svou náboženskou vírou. Je vyzýván, aby přijal velké poslání. Nic se mu nezaručuje, nic se mu neuděluje, ale něco se od něj žádá. A věřící považuje tento požadavek za velkou výsadu ve srovnání s těmi, jichž se tento požadavek netýká. Na druhé straně svatost podle Koracha a jeho přívrženců se ukazuje jako něco nízkého a opovrženíhodného: Člověk se ve skutečnosti zbavuje veškeré odpovědnosti, poslání, které mu je vlastní, a povinnosti přičinit se o něj. Je si jist, že svatost již získal.

Ocituji nyní slova rabína Jaakova Mošeho Harlapa učence 20. století, který i když v námi sledované otázce nepřinesl nic nového, přece jen skvěle vyjádřil téma. V knize komentářů a úvah nad dílem židovského středověkého myslitele Moše ben Maimona rabín Harlap zvýrazňuje tuto myšlenku: Co je pro existenci člověka nejdůležitější? Je to fakt dosažení určitých cílů, nebo spíše úsilí, které člověk vyvíjí, aby těchto cílů dosáhl? Rabín Harlap potvrzuje, že to nejdůležitější spočívá v úsilí člověka dosáhnout cíle. Připojuje k tomu tento zajímavý komentář: "Hodnota úsilí nezávisí na úspěchu nebo nezdaru při uskutečňování cíle. Co víc, je možné, že člověk ví, že cíle není možné dosáhnout, ale úsilí, které pro jeho dosažení vyvíjí, představuje nejvyšší hodnotu. V Tóře se píše: "Abyste (si) pamatovali a vykonávali všechny mé příkazy a abyste byli svému Bohu svatými." Je možné, že daná podmínka "abyste (si) pamatovali" stejně jako "abyste ...vykonávali všechny mé příkazy" přesahuje možnosti lidské přirozenosti. Přesto je člověku dán příkaz, aby se pokoušel tuto podmínku splnit - aby usiloval o svou svatost.

Je proto správné zásadně rozlišovat mezi svatostí, o níž hovoří závěr židovského vyznání víry, a svatostí, o níž jde v příběhu vzpurného Koracha a jeho přívrženců, přesvědčených o své svatosti. Ti, kteří k nim patří, žijí mezi námi dodnes.