OKOUNĚT

Sloveso okounět existovalo už ve staročeštině, mělo podobu okúnět a o maličko jiný význam než má dnes. Znamenalo nejen zevlovat a lenošit, ale také zdráhat se a být slabý. Jungmann se svém slovníku uvádí i význam stydět se. Přestože sloveso okounět zní česky a existuje i v jiných slovanských jazycích, podle starších etymologů jde vlastně o slovo přejaté. Tento názor zastával například lingvista František Jílek-Oberpfalcer, který ve své knížce Vtipná čeština v roce 1967 napsal: "Hledáme-li obdobný výraz pro váhání, otálení u druhých Slovanů, setkáme se na východě a jihu se slovesy, která mají v základu kun- a také u nás jsou stopy po slovese kunat, otálet s prací. Tento výraz má dávné příbuzenství," pokračuje lingvista. "Staří Římané říkali svému diktátorovi Fabiovi cunctator, váhavec, loudal, protože opatrně a vyhýbavě válčil s Hannibalem." Jilek-Oberpfalcer se tedy domníval, že české okounět a také ruské nářeční kunját, dřímat, ukrajinské kunjaty otálet a dřepět i slovinské kujati se, zdráhat se, pochází přímo od latinského cunctor, váhat, otálet, meškat, prodlévat, rozmýšlet se. Etymolog Václav Machek to neviděl takhle jednoznačně, ale i on mluvil o vzájemné příbuznosti latinského slovesa s naším okounět.

Současní etymologové ale toto spojení pokládají, jak píše Jiří Rejzek, za "málo přesvědčivé", něco jiného však nenavrhují, mají všechna ta slovanská slova, ke kterým řadí ještě kaunetis, stydět se, za opět cituji "málo jasná". Že však slovo okounět nesouvisí s pojmenováním ryby okouna, jak vás možná, stejně jako mě, napadlo, je jasné jak starším, tak současným etymologům. Výraz okounět podle nich nepochází z výrazu oko, zatímco spojení mezi okounem a okem je nesporné. Okoun prý, když je vytažen z větší hloubky, na vzduchu změnou tlaku vyboulí oči.

Napadlo mě také, že okounět by mohlo souviset se slovesem koukat, ale ani to nebyl dobrý nápad, v žádném pramenu jsem nenašel žádnou zmínku o takové možné souvislosti. Ale protože sloveso koukat je také hodně zajímavé, vrátím se k němu ještě zítra.