Pánev a patina
Už několik dní tu vařím v kastrolech, rendlících a vůbec hrncích. V pátek jsem jen tak mimochodem řekl, že naši předkové znali víc druhů hrnců než my, že měli také kuthan a dušák.
Pokud jde o kuthan, možná ho někdo z vás zná ze říkanky "Bába sedí za kamny, vylizuje kuthany," ale asi nikdo neví, co to vlastně má být. Slovo kuthan jako označení pekáče či pánve z češtiny nadobro vymizelo. Ale to nám nemůže zabránit, abychom si neřekli, že jde o slovo původem německé, že vzniklo z výrazu Glutpfanne, a protože Glut je německy žár a pfanne pánev, jde o pánev, která se dává přímo na oheň.
Podobnost slov pfane a pánev není náhodná. Výraz pánev, které vypadá docela česky nebo aspoň slovansky, přejali naši předkové ze středohornoněmčiny. Totéž udělali i staří Poláci a Slovinci, takže v dnešní polštině je slovo panew a ve slovinštině pónev. Tahle všechna slova ale nemůžeme označit za původem německá, protože do středohornoněmčiny se dostala z mluvené latiny, kde se pánvi říkalo panna, což vzniklo z klasicky latinského patina, mísa, pánev.
Patina... toto slovo běžně používáme, ale ve významu, který nijak nesouvisí s vařením nebo s pánvemi. Takže to vypadá, že latinská patina ve významu pánev či mísa, nemůže mít společného s naší patinou, tedy s jemným povlakem na kovu eventuálně i na jiném materiálu, který dává předmětům dojem starobylosti. Přesto je tu zcela přímá souvislost. Povlaku na starých zašlých mísách se začalo podle mís, patin, říkat patina a později se význam slova rozšířil i na jiné předměty, které s mísami a nádobím vůbec už nijak nesouvisejí.
Ale vraťme se hrncům, zmínil jsem se ještě také o dušáku. To byla nádoba, v němž naši předkové jídlo dusili. Zítra promluvím na trochu hororové téma, jak souvisí dušení masa s dušením neboli rdoušením člověka.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
