Pašák

Mnohem méně jasný je však původ tohoto slova. Václav Machek ve svém slovníku uváděl tři možnosti, jak se výraz pašák mohl dostat do češtiny. Podle první prý původně jde o maďarské pasas, kterým se označovali lidé, kteří si rádi hráli na pány, platili za celou hospodu, utráceli spousty peněz v hazardních hrách; kavky se takovým ve městě ze řetězu utrženým venkovanům říká. Druhá Machkem uváděná možnost je, že pašák vznikl z tureckého paša, což bylo označení vysokého hodnostáře, které vzniklo z perského pádšáh, nejvyššího titulu muslimských vládců v persko-indické oblasti, který by se doslovně dal přeložit jako král-ochránce. V tom případě by pašák byl příbuzný s výrazy šáh, šejk a také šachy. Je tu však ještě verze třetí, podle níž slovo pašák souvisí s výrazem pašerák. Pašeráctví bylo řemeslo, které vyžadovalo odvahu, šikovnost, předvídavost, a proto pašeráci bývali chlapíci velmi obdivovaní, prostě pašáci.

Michal Novotný

Takže tři možnosti, každá jiná a všechny docela pravděpodobné, i když v naposled vydaném etymologickém slovníku se dává přednost možnosti pašerácké. S pašíkem neboli vepříkem či čuníkem však pašák určitě příbuzný není. Ale i o výrazu pašík stojí za to ztratit pár slov. Také na jeho původ je víc názorů, v tomto případě dva. Jeden říká, že slovo vzniklo z takzvaného vábicího citoslovce; na pašíky se volalo "paš, paš". Druhou verzi má Pavel Eisner v knížce Chrám a tvrz. Slovo prý vzniklo z křestního jména Pavel. V češtině je takových případů, kdy se z křestního jména stane něco jako nadávka hodně: dorota, manda, káča, nána, janek, matěj a podle Eisnera tedy také pašík.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.