Pavel Šporcl - houslový virtuos
25. říjen 2011
Tandem
V Tandmu Jana Rosáka byl houslový virtuos Pavel Šporcl. Prozradil, jaké je jeho oblíbené místo a jaké měl v dětství hrdiny. Dozvěděli jste se, jak to vypadá s jeho modrými houslemi, které si nešťastnou náhodou nedávno poškodil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký den vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Dneska je tady se mnou výrazná, silná umělecká osobnost, laureát mnoha předních houslových soutěží, dneska patrně vůbec nejpopulárnější český umělec působící v oblasti vážné hudby. Jsem rád, že představte si, že po 4 letech, to jsou roky, mohu v Tandemu přivítat opět houslistu Pavla Šporcla. Pavle, vítám tě, ahoj.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Dobrý den, ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co je nového v tvém životě, tak to si řekneme až po úvodní melodii.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohletou melodií se nám představil Pavel Šporcl, i když já si myslím, že Pavel se nám představovat moc nemusí, ale hrál jsi tuhletu melodii na své slavné modré housle, nebo ne?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Hrál, hrál, určitě hrál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to s nimi vypadá teda? To víš, teď to zajímá celý národ.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, úplně jaksi v současné chvíli jsou u houslaře a tam se spravují.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl asi trošičku šok, viď, když jsi šel k zemi.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, byl to, byl to jeden z nejhorších momentů a sekund mého života, protože, protože když jsem po těch schodech klouzal, tak jsem ty housličky určitě tak nějak podvědomě stále držel před sebou, ne nad hlavou, jak ukazuješ, ale před sebou, ale stejně na tom, na tom, asi tam bylo 6 nebo 7 schodů, tak pak jsem teda dopadl, dopadl jsem na zadek nebo na levou část trošku těla a těma houslema jsem strašně bouchnul, praštil, takže jsem si v té milisekundě myslel, že je prostě po nich, že jsou, že jsou na třísky. A to nebylo nic, to nebylo nic příjemného. Pak teda se nade mnou někde, ne smiloval, ani slitoval se, sehnul a já jsem držel ten krk těch houslí, ten mi zbyl a ten korpus, to tělo těch houslí, vlastně to modré tělo mi odněkad donesl a tam jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Odletělo jako do vzdálenosti.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Odletělo někam prostě, protože tam byla dlažba, tam jsem dopadl, tak nebo parkety možná, ale něco, něco, prostě letělo to daleko, tak to donesl a vlastně jsme to jakoby dali na místě dohromady, takže jsem se tím maličko uklidnil, že, že to tělo není úplně na třísky, protože to by byl jako daleko větší malér, takhle se to, takhle se to dá spravit pořád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všichni, všichni viděli, že to tak strašný není, a že se to asi, i pan Špidlin taky říkal, že se s tím.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, naštěstí, ale samozřejmě mi to trošku zkazilo večer nebo hodně. Mně se stalo po zkoušce na benefiční vystoupení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde se to stalo?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ve Velkých Bílovicích, kde slavil narozeniny, velké kulaté narozeniny můj velký kamarád, vinař Staňa Mádl, se kterým se máme hrozně rádi. A ten benefiční koncert byl na podporu tamní lidové základní umělecké školy, protože tu už několikrát pro mě nepochopitelně vykradli a vzali si ze ZUŠky tam nějaké ty nástroje, housle prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když to byl teda jako ve spolupráci se Standou Mádlem, tak tady vznikly nějaký takový podezření, jakože jste předtím trochu popíjeli.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, jasně, no. No, to se, se samozřejmě dalo čekat, ale já jsem byl skutečně střízlivej, akorát jsem 2 minuty předtím přijel autem, šel jsem na tu zkoušku, abych, abych to měl za sebou, a já si myslím, že prostě tamní kulturní středisko, kde to bylo, tak prostě moc leštilo, víš, připravovalo se na ten koncert, protože nejenom že jsem tam hrál já, zpívala tam Magda Kožená, Karel Košárek hrál na piano, ale prostě byli tam i jiní takový jakoby umělci a samozřejmě se na to všichni těšili. Takže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vyleštili.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Nakonec se teda, nakonec se teda vybralo 100 tisíc, ale já jsem byl v totálním, nebo jsem stále v totálním minusu a zkazilo mi to večer, takže na tu oslavu jsem nakonec nejel, protože jsem musel, protože samozřejmě jsem na to neměl náladu a musel jsem druhej den zařizovat prostě jiný housle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, tak za ty 4 roky, to není samozřejmě ten hlavní moment, kterej se ti stal, já jsem se tě chtěl vyptat na jiné věci, tak víš co, necháme si je až po další melodii.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám ve studiu výjimečného hosta, houslistu Pavla Šporcla. Zatím jsme si stihli popovídat jenom, co je nového s jeho modrými houslemi, ale to by byla velká škoda, protože u Pavla se pořád děje něco velice zajímavého, čili prosím tě, 4 roky jsme se neslyšeli tady na Tandemu, ty jsi nemohl naši posluchačům říct, co se kolem tebe děje, tak co tak zhruba v těch 4 letech, když tak zapátráš zpátky, co se změnilo, co se stalo zajímavého, výjimečného? Já myslím, že tvůj život se změnil třeba s dětma, že jo, určitě. Co?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Tak určitě za ty 4 roky se stalo hodně věcí. Ano, tak Violetce jsou 4 roky a Sofince jsou 2. Nevím, v který přesně době jsem tu byl, jestli byla Bára těhotná nebo už jsme měli porozeno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Asi tak nějak, no.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Já myslím, že ještě jsme neměli porozeno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neměli, neměli.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Takže zkrátka za tu dobu mám 2 děti, Bářina Lily, kterou spoluvychovávám tedy, tak ta vlastně už je v 5. třídě. Nevím, kolik jsme měli koček, teď jich máme 5 a určitě jsme, protože teď jsou vlastně 3 měsíce u nás, máme ještě 2 fenky. Stále bydlíme ve mlýně v Posázaví a pořád se máme dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A rádi.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
A rádi samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velice důležitý samozřejmě. Prosím tě, tady mám poznamenáno, že jsi letos si nějak pokoušel zdraví, to, co vydrží tvé zdraví a že jsi zažil ruskou zimu tvrdou.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Tak to, tak to je pravda. Já jsem byl v Kazani a potom pár dnů v Moskvě. V té Kazani bylo asi minus 34, myslím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsi to přežil?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Tak přežil, vzal jsem si teplé prádlo a dobrou bundu. Ale jinak město je, město je krásný. Ale není to poprvně, co jsem, co jsem byl v takovéhle zimě. Já chodím do kryokomory.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Což je počeštělé polárium.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jednou jsem tam byl a opravdu mě to vyřídilo úplně. Tak říkej.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, a já tam chodím, tak to jenom pro posluchače, kteří nevědí, tak to je taková místnost vlastně, něco na způsob sauny, ale úplnej opak, takže ne plus 100 stupňů, ale minus 130, kde je, kde je suchý chlad a kam se jde na 3 minuty a pak se člověk musí zahřát. Je to vlastně na způsobu toho, že, že krev se úplně jaksi, jaksi vcucne do těla a potom, potom tím teplem se zase rozproudí do toho těla a vlastně tím se člověk jaksi léčí, a je to výborné na psychiku, na jakýkoli kožní potíže a samozřejmě na pohybový ústrojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pociťuješ jako pozitivní?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
A musím říct, že, že mě to vlastně, nevím, jestli úplně zachránilo, ale hrozně mi to pomohlo v hraní, co se týká zad a páteře, protože už před 2 lety se mi hrálo tak docela špatně, měl jsem ty záda opravdu takový tuhý, a tohle to mě hrozně pomohlo. Už jsem tam byl, tam se, aby to mělo smysl, tak, aby to mělo smysl, Honzo, tak se tam musí jít 10x za sebou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to nestačí jednou, jak jsem tam byl já.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
10x za sebou v co nejkratší možný době, takže třeba 10 dnů opravdu každej den tam jít, a hrozně mi to pomohlo. Je to, je to úplně úžasný, teď jsem tam byl zase před 2 měsícema. Hrozně mně to pomáhá i na psychiku, nebo, nebo když jsem tam byl úplně poprvně, tak mě to, tobě se to asi tím pádem nelíbilo, když jsi tam byl jenom jednou, mě, mě to nabilo, já jsem měl tolik energie, jak kdybych, jak kdybych si prostě dal nějakou trávu nebo co, aniž bych to kdykoli zkoušel tenhle ten, ty drogy nebo cokoli, tak jsem měl takovej pocit, byl jsem hrozně prostě nabušenej, plnej energie, celý den jsem se smál, opravdu byl jsem jako úplně mimo, ale bylo to díky tý, díky tý kryokomoře, takže tam chodím a všem to doporučuju, aby to aspoň vyzkoušeli, protože to je opravdu jako skvělý. Ale výhoda tohohle je taky ta, že třeba oproti sauně jseš vlastně za půl hodiny hotovej se vším všudy, i s tím cvičením i s těma protahovacíma cvikama a tak, zatímco, a vlastně odcházíš pln energie, zatímco do sauny jdeš, strávíš tam hodinu a půl a nejlíp třeba potom jdeš potom hned spát, tak to, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale taky to není marný.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Není to marný, vůbec to neshazuju, ale pro mě má tohle to velikou výhodou, je to skvělý.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zrovna mi nedávno říkal jeden známý, že maminka viděla kdysi v Českých Budějovicích na jevišti takového malého čtyřletého kluka, který strašně dobře hrál na housličky, jistý Pavlíček Šporclů. Prosím tě, byl opravdu už v tomhletom raným dětství v tvým, Pavle, tvým největším hrdinou někdo z velkých houslistů, anebo jsi prosím tě měl normální dětství tak jako my, že tvým hrdinou byl d´Artagnan nebo Vinnetou? Vzpomínáš si na to?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Měl jsem normální dětství. Mým hrdinou byl Vláďa Remek, protože když já jsem chodil do školy do základní, tak on vyletěl do vesmíru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky Budějovičák, že jo.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
A taky Budějovičák, takže jsme ho byli také vítám. Jo, a Vinnetou, d´Artagnan určitě. Já jsem byl jako, já jsem byl jako, a Sandokan tenkrát samozřejmě byl náš velký hrdina.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sandokan, no, jo člověče, vidíš, to jsi mi připomněl úžasnou osobnost.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Já jsem byl úplně normální, já jsem, já jsem vlastně, já jsem cvičil, já jsem opravdu cvičil třeba 5, 10 minut denně, já jsem to nijak nepřeháně, kór v tomhletom malým, malinkým věku, a v té škole jsem měl potom velký štěstí na kamarády, kteří vlastně jsem měl takovou partu 4, 5 kluků a každý z nich něco dělal. Jeden hrál hokej, jeden, jeden jezdil na běžkách, jeden hezky maloval a dnes, dneska je, Petr Schel, je z něj velice významný sochař, a tahle ta parta mě vlastně, my jsme, my jsme spolu hrozně hezky kamarádili, ale všichni jsme měli nějaký koníček, takže já jsem nebyl nějakej úplně jako divnej, že bych najednou šel cvičit a oni šli čutat, jako to prostě třeba bývá někde, takže to měl vlastně, to mě vlastně drželo, že jsem byl vlastně úplně normální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Scházíte se ještě takhle s těma kamaráda?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, s Peťou Schelim, s tím sochařem se scházíme a on teď měl velkou výstavu na dvoře Slovanského domu s Adolfem Zikou, s fotografem, a dělá moc hezký věci a je čím dál tím úspěšnější, což mě hrozně těší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víš, já jsem měl jako kluk taky samozřejmě svoje, svoje idoly. Pamatuju se, že strýc měl takovou knihovnu, kde byly samý, s prominutím, braky, ale nádherný braky jako cliftonky, anebo knížky o pilotovi Bigglesovi. To byl můj, můj velikánskej idol. A já jsem se potom po mnoha a mnoha letech i ke Kájovi Maříkovi třeba vrátil a zkoušel jsem si tyhlety knížky číst a to už nejde.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Jasně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je úplně někde jinde. Taky máš ten pocit, že třeba ten Sandokan, že.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Tak já jsem Sandokana dlouho neviděl, ale ten Vinnetou pořád žije, že jo, ten je prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pierre Brice žije.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ten je nesmrtelnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, ne jenom ten herec, ale samozřejmě i ty, ty filmy jsou prostě úžasný, že jo, dneska už takový asi nenatočíš takový krásný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oni chtějí teď točit nějaký remake, ale jsem hodně zvědavej, jestli.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Toho bych se bál trošku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky bych se toho bál. Ale Sandokana, to, toho bych chtěl vidět teda opravdu zase po letech.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ale já jsem měl, já jsem měl samozřejmě velký idoly, co se houslistů týká, tak zemřelý nedávno Josef Suk byl můj velký idol a tenkrát, tenkrát se tu vlastně nedal koupit žádný houslista ze Západu, takže jsme tu měli Davida Oistracha a třeba Leonida Kogana, tak to byli jako úžasný, úžasný idolové.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavel Šporcl je určitě velice příjemný host, který nejenom toho hodně zažil, hezky o tom umí povídat, ale taky mě navíc ještě překvapil svým výběrem klasiků českého humoru, ale nakonec to bylo vlastně docela logický, že jsi si vybral Jiřího Cieslara, kterej je jednak Budějovičák vlastně, jestli se nepletu.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrál tam v divadle, taky ale hrál fantasticky na housle.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Hrál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tys ho slyšel někdy třeba hrát na housle?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Já mám pocit, že na jednom, na jednom křtu, kde mi teda křtil, křtil desku, tak něco, něco tam jako vyloudil a bylo to, bylo to hrozná sranda a do toho ještě mluvil, do toho mluvil nějakou hatmatilkou, maďarštinu, že jo, jakoby, a hrozně jsme se u toho nasmáli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je škoda ho, škoda ho, byl to takový renesanční umělec. Já ho měl hrozně rád jako herce samozřejmě, navíc dodneška, když slyším jeho nadabovaného Harryho Šoumena v televizi, tak ten dělá pořád radost. Tak víš co, tak si ho dáme teďko.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Jdem na něj.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Umělci, kteří jsou dost často na cestách a teď nemyslím jenom třeba zájezd do Neratovic, ale třeba až do Tokia, jako se to stává často Pavlu Šporclovi, tak jsou potom docela třeba jaksi rádi, když nikam vyrážet nemusí a jsou rádi doma. A to já se tě teď právě chci zeptat, jestli jsem se teď nespletl v tom, že tě tipuju na to, že doma rád jseš a že to místo, a na to se teď právě ptám, místo, kde ti je nejlíp, je zrovna tam doma v tvým rodinným kruhu? Nebo je to nějaký úplně jiný místo?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ne, mně je nejlíp doma. Já jsem, já jsem narozen ve znamení Býka a býci mají být rodinný typ. A já jsem si dlouhá léta myslel, že já rodinný typ rozhodně nejsem, opravdu jsem si užíval ten umělecký život se vším všudy a vlastně jsem vždycky říkal, že žádný děti nechci, že, že tak asi do 45, že to jako vůbec nehrozí a že prostě na to nemám čas a tak dál a tak dál. No, a pak se prostě s Bárou stalo to, co se stalo a ze mě se stal rodinný typ. I když samozřejmě jako hodně cestuju, není to tak, že bych, že bych zkrátka trávil doma nějak jako strašně moc času, nedej bože, že bych byl pod pantoflem nebo se něco v tomhletom smyslu změnilo, to určitě ne, ale jsem doma hrozně rád. Mám rád mojí postel, a mám samozřejmě hrozně rád svoji rodinu a moje, moje holčičky, takže kdykoli je zkrátka možnost a nemusím někde zůstávat, tak prostě jedu domů, kdybych se měl s nima jenom nasnídat a oni potom jdou do školy nebo do školky. Takže tohle to je, tohle to je samozřejmě veliká, veliká změna v mém životě. A je to krásná změna. Dalo mi to úplně jiný jaksi životní rozměr a už zkrátka nejsou ty housle úplně na prvním místě a myslím si, že to zná každej, kdo děti má, že něco takovýho se musí jaksi v té hlavě stát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nemysli si, každej to nezná.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Každej třeba ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou tací, kteří si toho neváží, no.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Tak to samozřejmě, no, no, to je /souzvuk hlasů/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já jsem rád, že jsem se v tobě nespletl teda.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
To máš samozřejmě pravdu, ale, ale takhle, takhle to je. Ale samozřejmě ty housličky nás živý, mám je strašně rád, nedovedu si ani tak moc jako život bez nich představit, takže je to tak jakoby půl na půl, i když samozřejmě, samozřejmě ty dětičky a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to je jasný, to je jasný, ale já říkám, že jsem rád, že jsem se nespletl, ale přesto se tě chci zeptat. Ty jsi to teď vlastně v podstatě trošku naťuknul, že s houslemi taky rád a na spoustu míst. Jsou nepochybně místa, kam s těmi houslemi a tudíž jaksi na svoje umělecký zájezdy vyrážíš raději, a jsou místa, kam jedeš tak jako že - no, tak se to musí taky, protože tam třeba není až tak úplně skvělý publikum, nejsou tam třeba pořadatelé, jsou věci, který jsou úplně iracionální, že tě třeba můžou zavadit někde, ale jsou zase třeba místa, kam jezdíš a o tom bych se raději teď od tebe dozvěděl, kam jezdíš opravdu hodně rád?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jim uděláš radost.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Já vlastně, já vlastně jakoby, já mám takovou radost, že, že někdo chce tu hudbu poslouchat, že někdo chce poslouchat mě, že, že mě někam pozvou. Já vlastně nemám místa, kam bych jezdil nerad. Já si toho opravdu hrozně vážím a na každej ten koncert se těším. A třeba opravdu hrozně rád jezdím po Česku. To je pořád někam Tokio, nějaký jiný města, pořád se mě samozřejmě, samozřejmě ptají, kde hraju rád po světě, ale já mám největší zázemí tady, největší fanouškovský zázemí samozřejmě mám u nás. A ty moje koncerty v posledních letech, aniž bych se jako chtěl vytahovat, tak jsou určitou událostí, jo, ty jsou vyprodaný, vlastně o ty lístky se tak jakoby bojuje, nebo jsou, jsou rychle vyprodaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezkej pocit.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
A je to krásný pocit a já si toho, já si toho prostě hrozně vážím, takže já vlastně nejradši hraju tady. A pak samozřejmě jsou místa, ať už, ať už je to Japonsko, nebo hodně jezdím do Francie, teďka zase za, příští týden jedu do Lille, což je krásný město, kde to mám moc rád. Už jsem tam hrál, kam se těším. Ale zase se prostě rád vrátím nazpátek stejně, jako do toho mého domova, do tý postýlky, tak do tý republiky.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď jsem hodně zvědav, co mi na tohle to řekne můj host, houslista Pavel Šporcl. Chci se tě zeptat tak jako všech hostů, kteří k nám přijdou po delší době a třeba už po několikáté, co bys zařídil, kdybys měl pravomoc světového prezidenta? Všichni by tě museli poslechnout a ty bys moudře rozhodl o něčem zcela zásadním, co by to bylo?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
To je samozřejmě těžký, protože těch věcí na nápravu je, je hodně ve světě. Možná, že já jsem teďka v takovém jaksi, jak se tomu říká, self motivation, to znamená motivačním sama sebe období třeba. A já si myslím, že, že je důležitý to, aby člověk byl šťastnej, a aby měl rád sám sebe. A tam by to mohlo celý začít, protože když jseš naštvanej, tak pak obtěžuješ vlastně okolí a můžeš naštvávat i ty druhý. A kdyby byli všichni šťastní, ať jsou chudý nebo bohatý, ať mají jakýkoli vlastně problémy,který samozřejmě jsou, ale, ale kdyby byli uvnitř sami sebe šťastný, tak bysme vlastně byli všichni šťastni a pak by se nám ty problémy řešily daleko líp.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to máš nepochybně pravdu, ale to není zase až tak úplně jednoduchý učinit.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, není, ale když bych byl ten prezident, tak to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je fakt. To jsem ti, to jsem ti, ano, to jsem ti nahrál, to jsi mohl. A co tobě stačí ke štěstí?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Mně stačí tady být. Já nevím, já jsem rád, že se, já jsem rád, že jsem na světě. Já jsem jakoby permanentně šťastnej, jo, což neznamená, že neřeším problémy, neznamená to, že nejsou,neznamená to, že jsem vždycky absolutně prostě vysmátej, to, co vůbec ne, neznamená to, že si dělám ze života legraci, vůbec ne. Já jsem prostě šťastný být na světě a s tím souvisí všecko ostatní. Jsem šťastnej, když se na mě moje holčičky zasmějou a vlastně k tomu patří i to, když pláčou, nebo když se na mě zlobí, nebo když já se zlobím na ně, ale vím, že je to všechno v pořádku, když prostě přijdu domů a tam na mě skočí pes a Bára mi dá pusu a já si vezmu housle a něco si zahraju, tak jsem, tak jsem prostě šťastnej. Jsem šťastnej, když potkám na ulici nějaký lidi, který se třeba smějou. Já mám rád lidi, který se smějou, takže, jo, takže já jsem prostě šťastnej, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak u nás je to Pavel taky šťastnej, že mám teda opravdu radost a tím pádem jsem šťastnej i já.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem rád, že jsme si mohli pustit zrovna tuhle tu skladbu, kterou natočil Pavel Šporcl s romskou cimbálovou kapelou Romano Stilo a to jsi natočil živě, viď?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď se usmíváš a mám takovej pocit, že stejný úsměv jsi asi měl, když jsi to dělal, protože se ti to asi dělalo hezky, ne? Jsi říkal, že jsi teď šťastnej, tak jsi si to asi taky v tu chvilku.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, to se, to bylo prostě osudový setkání. Kluci mě vlastně, už je to 3 roky nebo 3,5, mě pozvali na jejich benefiční koncert, protože mě, protože mě kdysi dávno viděli v České televizi vystoupit s mými kamarády z Moravy s cimbálkou a tak si řekli, že jsem všeho schopnej a že jsem vlastně blázen, tak proč by to nezkusili, tak si mě pozvali. Tam jsme zahráli na jednu zkoušku nějaký 3 skladby, ale potom, když jsem přemýšlel o jaksi projektu novým, nebo novým, novým CD, tak jsem si říkal - proč to nezkusit. Já mám tuhle muziku strašně rád, moc se mi líbí. Tak jsem zase na oplátku kluky pozval já na to, na tu desku a vlastně vytvořil jsem, vytvořil jsem projekt, kterej, nebo za jehož dobu existence jsme zahráli 140 koncertů a nejenom tedy u nás. Teď jsme byli v Anglii, v Německu, ve Švýcarsku, za 3 týdny jedeme do Moskvy. Jednám o velkém turné v Číně, o velkém turné ve Francii, takže je to, je to hrozně úspěšný. A je na tom hezký to, že samozřejmě to vybočuje z tý klasický hudby, je tam hodně místo na jakousi improvizaci nebo momentální, momentální, totální inspiraci, a vlastně každej ten koncert je jinej. Což dělají vlastně hodně oni. Oni tam pořád nějaký jiný akordy a mě to vždycky překvapí, tak se snažím jako trošku jako taky, no, i když já jsem samozřejmě jaksi klasickej muzikant, ale je to krásný. A máme všude, všude na světě, kam jsme zatím jeli, ať to bylo kdekoli, nemyslím zemi, ale třeba jsme hráli v Německu v kostele, a ti pořadatelé říkali - to víte, to tady je to takový jakoby chladný, oni zatleskají a tím to jako to, všude stáli na konci, všude bylo /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nebylo to proto, že tam nebyly židle teda.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
V tom kostele, ne, ne, v tom kostele řvali, od první skladby řvali bravo. Já si samozřejmě ty koncerty jako se snažím i ty jiný, tak si je uvádím a speciálně na tomhle říkám - ukažte mi svoje emoce, pojďme prostě vytvořit cikánskou vroucí atmosféru, nemyslete si, že je to nějaký závažnej koncert, jako opravdu se nebojte. A oni se úplně uvolní, na konci prostě řvou, je to jak na nějakým rockovým nebo na fotbalovým zápase prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezkej pocit. To je jasný, úžasný. Tím jsi tak trošičku naznačil taky, co tě čeká, že s touhletou romskou kapelou pojedete po světě. Kromě toho máš taky asi sólový koncerty.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Samozřejmě, ano. My, my jedeme nejenom tedy do tý Moskvy, ale vlastně chystám, chystám i velké turné Gipsy way - orchestral, kde vlastně do toho programu jsme ješět udělali nový aranže a nový skladby se symfonickým orchestrem, takže to pojedeme listopad/prosinec. A já hraju samozřejmě taky sám, teď mimo jiné teda jedu do té, do té Francie. A také jsem dokončil nahrávání mojí nový desky, což, řekněme, bude taková popově laděná nebo to bude popový crossover, zkrátka dělal jsem jí s producentem a kamarádem Romanem Holým, kterýho určitě znají posluchači z Monkey Business. A je tam asi 10 skladeb, který jsou, některý jsou, některý jsou jaksi hodně, je to všechno s elektronikou, a jsou hodně nadupaný, je tam hodně bicích, ale zase na druhou stranu jsou tam úžasný skladby třeba jenom s klavírem nebo jenom se symfoňákem. Má to, má to hodně rozměrů. Ta deska se jmenuje Sporcelain. A jeden, jednu skladbu, jeden track, z čehož mám velkou radost, se mnou taky nazpíval Vojta Dyk. Včera to dozpíval, takže všechno směřuje k tomu, aby se ta deska vylisovala a já věřím, že bude úspěšná. Je to zase něco úplně jinýho pro mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co je úplně žhavě nového u Pavla Šporcla. Moc ti děkuji.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A přeju ti pochopitelně, aby ten pocit toho, toho štěstí, který tě tak hezky naplňuje, aby ti hodně dlouho vydržel, respektive, aby tě vůbec neopouštěl.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Děkuju moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měj se moc hezky a ať se ti daří.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Děkuju za pozvání, taky zdravím všechny.
Spustit audio
--------------------
Hezký den vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Dneska je tady se mnou výrazná, silná umělecká osobnost, laureát mnoha předních houslových soutěží, dneska patrně vůbec nejpopulárnější český umělec působící v oblasti vážné hudby. Jsem rád, že představte si, že po 4 letech, to jsou roky, mohu v Tandemu přivítat opět houslistu Pavla Šporcla. Pavle, vítám tě, ahoj.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Dobrý den, ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co je nového v tvém životě, tak to si řekneme až po úvodní melodii.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohletou melodií se nám představil Pavel Šporcl, i když já si myslím, že Pavel se nám představovat moc nemusí, ale hrál jsi tuhletu melodii na své slavné modré housle, nebo ne?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Hrál, hrál, určitě hrál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to s nimi vypadá teda? To víš, teď to zajímá celý národ.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, úplně jaksi v současné chvíli jsou u houslaře a tam se spravují.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl asi trošičku šok, viď, když jsi šel k zemi.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, byl to, byl to jeden z nejhorších momentů a sekund mého života, protože, protože když jsem po těch schodech klouzal, tak jsem ty housličky určitě tak nějak podvědomě stále držel před sebou, ne nad hlavou, jak ukazuješ, ale před sebou, ale stejně na tom, na tom, asi tam bylo 6 nebo 7 schodů, tak pak jsem teda dopadl, dopadl jsem na zadek nebo na levou část trošku těla a těma houslema jsem strašně bouchnul, praštil, takže jsem si v té milisekundě myslel, že je prostě po nich, že jsou, že jsou na třísky. A to nebylo nic, to nebylo nic příjemného. Pak teda se nade mnou někde, ne smiloval, ani slitoval se, sehnul a já jsem držel ten krk těch houslí, ten mi zbyl a ten korpus, to tělo těch houslí, vlastně to modré tělo mi odněkad donesl a tam jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Odletělo jako do vzdálenosti.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Odletělo někam prostě, protože tam byla dlažba, tam jsem dopadl, tak nebo parkety možná, ale něco, něco, prostě letělo to daleko, tak to donesl a vlastně jsme to jakoby dali na místě dohromady, takže jsem se tím maličko uklidnil, že, že to tělo není úplně na třísky, protože to by byl jako daleko větší malér, takhle se to, takhle se to dá spravit pořád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všichni, všichni viděli, že to tak strašný není, a že se to asi, i pan Špidlin taky říkal, že se s tím.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, naštěstí, ale samozřejmě mi to trošku zkazilo večer nebo hodně. Mně se stalo po zkoušce na benefiční vystoupení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde se to stalo?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ve Velkých Bílovicích, kde slavil narozeniny, velké kulaté narozeniny můj velký kamarád, vinař Staňa Mádl, se kterým se máme hrozně rádi. A ten benefiční koncert byl na podporu tamní lidové základní umělecké školy, protože tu už několikrát pro mě nepochopitelně vykradli a vzali si ze ZUŠky tam nějaké ty nástroje, housle prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když to byl teda jako ve spolupráci se Standou Mádlem, tak tady vznikly nějaký takový podezření, jakože jste předtím trochu popíjeli.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, jasně, no. No, to se, se samozřejmě dalo čekat, ale já jsem byl skutečně střízlivej, akorát jsem 2 minuty předtím přijel autem, šel jsem na tu zkoušku, abych, abych to měl za sebou, a já si myslím, že prostě tamní kulturní středisko, kde to bylo, tak prostě moc leštilo, víš, připravovalo se na ten koncert, protože nejenom že jsem tam hrál já, zpívala tam Magda Kožená, Karel Košárek hrál na piano, ale prostě byli tam i jiní takový jakoby umělci a samozřejmě se na to všichni těšili. Takže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vyleštili.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Nakonec se teda, nakonec se teda vybralo 100 tisíc, ale já jsem byl v totálním, nebo jsem stále v totálním minusu a zkazilo mi to večer, takže na tu oslavu jsem nakonec nejel, protože jsem musel, protože samozřejmě jsem na to neměl náladu a musel jsem druhej den zařizovat prostě jiný housle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, tak za ty 4 roky, to není samozřejmě ten hlavní moment, kterej se ti stal, já jsem se tě chtěl vyptat na jiné věci, tak víš co, necháme si je až po další melodii.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám ve studiu výjimečného hosta, houslistu Pavla Šporcla. Zatím jsme si stihli popovídat jenom, co je nového s jeho modrými houslemi, ale to by byla velká škoda, protože u Pavla se pořád děje něco velice zajímavého, čili prosím tě, 4 roky jsme se neslyšeli tady na Tandemu, ty jsi nemohl naši posluchačům říct, co se kolem tebe děje, tak co tak zhruba v těch 4 letech, když tak zapátráš zpátky, co se změnilo, co se stalo zajímavého, výjimečného? Já myslím, že tvůj život se změnil třeba s dětma, že jo, určitě. Co?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Tak určitě za ty 4 roky se stalo hodně věcí. Ano, tak Violetce jsou 4 roky a Sofince jsou 2. Nevím, v který přesně době jsem tu byl, jestli byla Bára těhotná nebo už jsme měli porozeno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Asi tak nějak, no.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Já myslím, že ještě jsme neměli porozeno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neměli, neměli.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Takže zkrátka za tu dobu mám 2 děti, Bářina Lily, kterou spoluvychovávám tedy, tak ta vlastně už je v 5. třídě. Nevím, kolik jsme měli koček, teď jich máme 5 a určitě jsme, protože teď jsou vlastně 3 měsíce u nás, máme ještě 2 fenky. Stále bydlíme ve mlýně v Posázaví a pořád se máme dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A rádi.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
A rádi samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velice důležitý samozřejmě. Prosím tě, tady mám poznamenáno, že jsi letos si nějak pokoušel zdraví, to, co vydrží tvé zdraví a že jsi zažil ruskou zimu tvrdou.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Tak to, tak to je pravda. Já jsem byl v Kazani a potom pár dnů v Moskvě. V té Kazani bylo asi minus 34, myslím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsi to přežil?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Tak přežil, vzal jsem si teplé prádlo a dobrou bundu. Ale jinak město je, město je krásný. Ale není to poprvně, co jsem, co jsem byl v takovéhle zimě. Já chodím do kryokomory.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Což je počeštělé polárium.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jednou jsem tam byl a opravdu mě to vyřídilo úplně. Tak říkej.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, a já tam chodím, tak to jenom pro posluchače, kteří nevědí, tak to je taková místnost vlastně, něco na způsob sauny, ale úplnej opak, takže ne plus 100 stupňů, ale minus 130, kde je, kde je suchý chlad a kam se jde na 3 minuty a pak se člověk musí zahřát. Je to vlastně na způsobu toho, že, že krev se úplně jaksi, jaksi vcucne do těla a potom, potom tím teplem se zase rozproudí do toho těla a vlastně tím se člověk jaksi léčí, a je to výborné na psychiku, na jakýkoli kožní potíže a samozřejmě na pohybový ústrojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pociťuješ jako pozitivní?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
A musím říct, že, že mě to vlastně, nevím, jestli úplně zachránilo, ale hrozně mi to pomohlo v hraní, co se týká zad a páteře, protože už před 2 lety se mi hrálo tak docela špatně, měl jsem ty záda opravdu takový tuhý, a tohle to mě hrozně pomohlo. Už jsem tam byl, tam se, aby to mělo smysl, tak, aby to mělo smysl, Honzo, tak se tam musí jít 10x za sebou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to nestačí jednou, jak jsem tam byl já.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
10x za sebou v co nejkratší možný době, takže třeba 10 dnů opravdu každej den tam jít, a hrozně mi to pomohlo. Je to, je to úplně úžasný, teď jsem tam byl zase před 2 měsícema. Hrozně mně to pomáhá i na psychiku, nebo, nebo když jsem tam byl úplně poprvně, tak mě to, tobě se to asi tím pádem nelíbilo, když jsi tam byl jenom jednou, mě, mě to nabilo, já jsem měl tolik energie, jak kdybych, jak kdybych si prostě dal nějakou trávu nebo co, aniž bych to kdykoli zkoušel tenhle ten, ty drogy nebo cokoli, tak jsem měl takovej pocit, byl jsem hrozně prostě nabušenej, plnej energie, celý den jsem se smál, opravdu byl jsem jako úplně mimo, ale bylo to díky tý, díky tý kryokomoře, takže tam chodím a všem to doporučuju, aby to aspoň vyzkoušeli, protože to je opravdu jako skvělý. Ale výhoda tohohle je taky ta, že třeba oproti sauně jseš vlastně za půl hodiny hotovej se vším všudy, i s tím cvičením i s těma protahovacíma cvikama a tak, zatímco, a vlastně odcházíš pln energie, zatímco do sauny jdeš, strávíš tam hodinu a půl a nejlíp třeba potom jdeš potom hned spát, tak to, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale taky to není marný.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Není to marný, vůbec to neshazuju, ale pro mě má tohle to velikou výhodou, je to skvělý.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zrovna mi nedávno říkal jeden známý, že maminka viděla kdysi v Českých Budějovicích na jevišti takového malého čtyřletého kluka, který strašně dobře hrál na housličky, jistý Pavlíček Šporclů. Prosím tě, byl opravdu už v tomhletom raným dětství v tvým, Pavle, tvým největším hrdinou někdo z velkých houslistů, anebo jsi prosím tě měl normální dětství tak jako my, že tvým hrdinou byl d´Artagnan nebo Vinnetou? Vzpomínáš si na to?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Měl jsem normální dětství. Mým hrdinou byl Vláďa Remek, protože když já jsem chodil do školy do základní, tak on vyletěl do vesmíru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky Budějovičák, že jo.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
A taky Budějovičák, takže jsme ho byli také vítám. Jo, a Vinnetou, d´Artagnan určitě. Já jsem byl jako, já jsem byl jako, a Sandokan tenkrát samozřejmě byl náš velký hrdina.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sandokan, no, jo člověče, vidíš, to jsi mi připomněl úžasnou osobnost.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Já jsem byl úplně normální, já jsem, já jsem vlastně, já jsem cvičil, já jsem opravdu cvičil třeba 5, 10 minut denně, já jsem to nijak nepřeháně, kór v tomhletom malým, malinkým věku, a v té škole jsem měl potom velký štěstí na kamarády, kteří vlastně jsem měl takovou partu 4, 5 kluků a každý z nich něco dělal. Jeden hrál hokej, jeden, jeden jezdil na běžkách, jeden hezky maloval a dnes, dneska je, Petr Schel, je z něj velice významný sochař, a tahle ta parta mě vlastně, my jsme, my jsme spolu hrozně hezky kamarádili, ale všichni jsme měli nějaký koníček, takže já jsem nebyl nějakej úplně jako divnej, že bych najednou šel cvičit a oni šli čutat, jako to prostě třeba bývá někde, takže to měl vlastně, to mě vlastně drželo, že jsem byl vlastně úplně normální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Scházíte se ještě takhle s těma kamaráda?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, s Peťou Schelim, s tím sochařem se scházíme a on teď měl velkou výstavu na dvoře Slovanského domu s Adolfem Zikou, s fotografem, a dělá moc hezký věci a je čím dál tím úspěšnější, což mě hrozně těší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víš, já jsem měl jako kluk taky samozřejmě svoje, svoje idoly. Pamatuju se, že strýc měl takovou knihovnu, kde byly samý, s prominutím, braky, ale nádherný braky jako cliftonky, anebo knížky o pilotovi Bigglesovi. To byl můj, můj velikánskej idol. A já jsem se potom po mnoha a mnoha letech i ke Kájovi Maříkovi třeba vrátil a zkoušel jsem si tyhlety knížky číst a to už nejde.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Jasně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je úplně někde jinde. Taky máš ten pocit, že třeba ten Sandokan, že.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Tak já jsem Sandokana dlouho neviděl, ale ten Vinnetou pořád žije, že jo, ten je prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pierre Brice žije.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ten je nesmrtelnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, ne jenom ten herec, ale samozřejmě i ty, ty filmy jsou prostě úžasný, že jo, dneska už takový asi nenatočíš takový krásný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oni chtějí teď točit nějaký remake, ale jsem hodně zvědavej, jestli.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Toho bych se bál trošku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky bych se toho bál. Ale Sandokana, to, toho bych chtěl vidět teda opravdu zase po letech.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ale já jsem měl, já jsem měl samozřejmě velký idoly, co se houslistů týká, tak zemřelý nedávno Josef Suk byl můj velký idol a tenkrát, tenkrát se tu vlastně nedal koupit žádný houslista ze Západu, takže jsme tu měli Davida Oistracha a třeba Leonida Kogana, tak to byli jako úžasný, úžasný idolové.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavel Šporcl je určitě velice příjemný host, který nejenom toho hodně zažil, hezky o tom umí povídat, ale taky mě navíc ještě překvapil svým výběrem klasiků českého humoru, ale nakonec to bylo vlastně docela logický, že jsi si vybral Jiřího Cieslara, kterej je jednak Budějovičák vlastně, jestli se nepletu.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrál tam v divadle, taky ale hrál fantasticky na housle.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Hrál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tys ho slyšel někdy třeba hrát na housle?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Já mám pocit, že na jednom, na jednom křtu, kde mi teda křtil, křtil desku, tak něco, něco tam jako vyloudil a bylo to, bylo to hrozná sranda a do toho ještě mluvil, do toho mluvil nějakou hatmatilkou, maďarštinu, že jo, jakoby, a hrozně jsme se u toho nasmáli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je škoda ho, škoda ho, byl to takový renesanční umělec. Já ho měl hrozně rád jako herce samozřejmě, navíc dodneška, když slyším jeho nadabovaného Harryho Šoumena v televizi, tak ten dělá pořád radost. Tak víš co, tak si ho dáme teďko.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Jdem na něj.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Umělci, kteří jsou dost často na cestách a teď nemyslím jenom třeba zájezd do Neratovic, ale třeba až do Tokia, jako se to stává často Pavlu Šporclovi, tak jsou potom docela třeba jaksi rádi, když nikam vyrážet nemusí a jsou rádi doma. A to já se tě teď právě chci zeptat, jestli jsem se teď nespletl v tom, že tě tipuju na to, že doma rád jseš a že to místo, a na to se teď právě ptám, místo, kde ti je nejlíp, je zrovna tam doma v tvým rodinným kruhu? Nebo je to nějaký úplně jiný místo?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ne, mně je nejlíp doma. Já jsem, já jsem narozen ve znamení Býka a býci mají být rodinný typ. A já jsem si dlouhá léta myslel, že já rodinný typ rozhodně nejsem, opravdu jsem si užíval ten umělecký život se vším všudy a vlastně jsem vždycky říkal, že žádný děti nechci, že, že tak asi do 45, že to jako vůbec nehrozí a že prostě na to nemám čas a tak dál a tak dál. No, a pak se prostě s Bárou stalo to, co se stalo a ze mě se stal rodinný typ. I když samozřejmě jako hodně cestuju, není to tak, že bych, že bych zkrátka trávil doma nějak jako strašně moc času, nedej bože, že bych byl pod pantoflem nebo se něco v tomhletom smyslu změnilo, to určitě ne, ale jsem doma hrozně rád. Mám rád mojí postel, a mám samozřejmě hrozně rád svoji rodinu a moje, moje holčičky, takže kdykoli je zkrátka možnost a nemusím někde zůstávat, tak prostě jedu domů, kdybych se měl s nima jenom nasnídat a oni potom jdou do školy nebo do školky. Takže tohle to je, tohle to je samozřejmě veliká, veliká změna v mém životě. A je to krásná změna. Dalo mi to úplně jiný jaksi životní rozměr a už zkrátka nejsou ty housle úplně na prvním místě a myslím si, že to zná každej, kdo děti má, že něco takovýho se musí jaksi v té hlavě stát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nemysli si, každej to nezná.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Každej třeba ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou tací, kteří si toho neváží, no.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Tak to samozřejmě, no, no, to je /souzvuk hlasů/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já jsem rád, že jsem se v tobě nespletl teda.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
To máš samozřejmě pravdu, ale, ale takhle, takhle to je. Ale samozřejmě ty housličky nás živý, mám je strašně rád, nedovedu si ani tak moc jako život bez nich představit, takže je to tak jakoby půl na půl, i když samozřejmě, samozřejmě ty dětičky a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to je jasný, to je jasný, ale já říkám, že jsem rád, že jsem se nespletl, ale přesto se tě chci zeptat. Ty jsi to teď vlastně v podstatě trošku naťuknul, že s houslemi taky rád a na spoustu míst. Jsou nepochybně místa, kam s těmi houslemi a tudíž jaksi na svoje umělecký zájezdy vyrážíš raději, a jsou místa, kam jedeš tak jako že - no, tak se to musí taky, protože tam třeba není až tak úplně skvělý publikum, nejsou tam třeba pořadatelé, jsou věci, který jsou úplně iracionální, že tě třeba můžou zavadit někde, ale jsou zase třeba místa, kam jezdíš a o tom bych se raději teď od tebe dozvěděl, kam jezdíš opravdu hodně rád?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jim uděláš radost.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Já vlastně, já vlastně jakoby, já mám takovou radost, že, že někdo chce tu hudbu poslouchat, že někdo chce poslouchat mě, že, že mě někam pozvou. Já vlastně nemám místa, kam bych jezdil nerad. Já si toho opravdu hrozně vážím a na každej ten koncert se těším. A třeba opravdu hrozně rád jezdím po Česku. To je pořád někam Tokio, nějaký jiný města, pořád se mě samozřejmě, samozřejmě ptají, kde hraju rád po světě, ale já mám největší zázemí tady, největší fanouškovský zázemí samozřejmě mám u nás. A ty moje koncerty v posledních letech, aniž bych se jako chtěl vytahovat, tak jsou určitou událostí, jo, ty jsou vyprodaný, vlastně o ty lístky se tak jakoby bojuje, nebo jsou, jsou rychle vyprodaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezkej pocit.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
A je to krásný pocit a já si toho, já si toho prostě hrozně vážím, takže já vlastně nejradši hraju tady. A pak samozřejmě jsou místa, ať už, ať už je to Japonsko, nebo hodně jezdím do Francie, teďka zase za, příští týden jedu do Lille, což je krásný město, kde to mám moc rád. Už jsem tam hrál, kam se těším. Ale zase se prostě rád vrátím nazpátek stejně, jako do toho mého domova, do tý postýlky, tak do tý republiky.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď jsem hodně zvědav, co mi na tohle to řekne můj host, houslista Pavel Šporcl. Chci se tě zeptat tak jako všech hostů, kteří k nám přijdou po delší době a třeba už po několikáté, co bys zařídil, kdybys měl pravomoc světového prezidenta? Všichni by tě museli poslechnout a ty bys moudře rozhodl o něčem zcela zásadním, co by to bylo?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
To je samozřejmě těžký, protože těch věcí na nápravu je, je hodně ve světě. Možná, že já jsem teďka v takovém jaksi, jak se tomu říká, self motivation, to znamená motivačním sama sebe období třeba. A já si myslím, že, že je důležitý to, aby člověk byl šťastnej, a aby měl rád sám sebe. A tam by to mohlo celý začít, protože když jseš naštvanej, tak pak obtěžuješ vlastně okolí a můžeš naštvávat i ty druhý. A kdyby byli všichni šťastní, ať jsou chudý nebo bohatý, ať mají jakýkoli vlastně problémy,který samozřejmě jsou, ale, ale kdyby byli uvnitř sami sebe šťastný, tak bysme vlastně byli všichni šťastni a pak by se nám ty problémy řešily daleko líp.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to máš nepochybně pravdu, ale to není zase až tak úplně jednoduchý učinit.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, není, ale když bych byl ten prezident, tak to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je fakt. To jsem ti, to jsem ti, ano, to jsem ti nahrál, to jsi mohl. A co tobě stačí ke štěstí?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Mně stačí tady být. Já nevím, já jsem rád, že se, já jsem rád, že jsem na světě. Já jsem jakoby permanentně šťastnej, jo, což neznamená, že neřeším problémy, neznamená to, že nejsou,neznamená to, že jsem vždycky absolutně prostě vysmátej, to, co vůbec ne, neznamená to, že si dělám ze života legraci, vůbec ne. Já jsem prostě šťastný být na světě a s tím souvisí všecko ostatní. Jsem šťastnej, když se na mě moje holčičky zasmějou a vlastně k tomu patří i to, když pláčou, nebo když se na mě zlobí, nebo když já se zlobím na ně, ale vím, že je to všechno v pořádku, když prostě přijdu domů a tam na mě skočí pes a Bára mi dá pusu a já si vezmu housle a něco si zahraju, tak jsem, tak jsem prostě šťastnej. Jsem šťastnej, když potkám na ulici nějaký lidi, který se třeba smějou. Já mám rád lidi, který se smějou, takže, jo, takže já jsem prostě šťastnej, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak u nás je to Pavel taky šťastnej, že mám teda opravdu radost a tím pádem jsem šťastnej i já.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem rád, že jsme si mohli pustit zrovna tuhle tu skladbu, kterou natočil Pavel Šporcl s romskou cimbálovou kapelou Romano Stilo a to jsi natočil živě, viď?
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď se usmíváš a mám takovej pocit, že stejný úsměv jsi asi měl, když jsi to dělal, protože se ti to asi dělalo hezky, ne? Jsi říkal, že jsi teď šťastnej, tak jsi si to asi taky v tu chvilku.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
No, to se, to bylo prostě osudový setkání. Kluci mě vlastně, už je to 3 roky nebo 3,5, mě pozvali na jejich benefiční koncert, protože mě, protože mě kdysi dávno viděli v České televizi vystoupit s mými kamarády z Moravy s cimbálkou a tak si řekli, že jsem všeho schopnej a že jsem vlastně blázen, tak proč by to nezkusili, tak si mě pozvali. Tam jsme zahráli na jednu zkoušku nějaký 3 skladby, ale potom, když jsem přemýšlel o jaksi projektu novým, nebo novým, novým CD, tak jsem si říkal - proč to nezkusit. Já mám tuhle muziku strašně rád, moc se mi líbí. Tak jsem zase na oplátku kluky pozval já na to, na tu desku a vlastně vytvořil jsem, vytvořil jsem projekt, kterej, nebo za jehož dobu existence jsme zahráli 140 koncertů a nejenom tedy u nás. Teď jsme byli v Anglii, v Německu, ve Švýcarsku, za 3 týdny jedeme do Moskvy. Jednám o velkém turné v Číně, o velkém turné ve Francii, takže je to, je to hrozně úspěšný. A je na tom hezký to, že samozřejmě to vybočuje z tý klasický hudby, je tam hodně místo na jakousi improvizaci nebo momentální, momentální, totální inspiraci, a vlastně každej ten koncert je jinej. Což dělají vlastně hodně oni. Oni tam pořád nějaký jiný akordy a mě to vždycky překvapí, tak se snažím jako trošku jako taky, no, i když já jsem samozřejmě jaksi klasickej muzikant, ale je to krásný. A máme všude, všude na světě, kam jsme zatím jeli, ať to bylo kdekoli, nemyslím zemi, ale třeba jsme hráli v Německu v kostele, a ti pořadatelé říkali - to víte, to tady je to takový jakoby chladný, oni zatleskají a tím to jako to, všude stáli na konci, všude bylo /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nebylo to proto, že tam nebyly židle teda.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
V tom kostele, ne, ne, v tom kostele řvali, od první skladby řvali bravo. Já si samozřejmě ty koncerty jako se snažím i ty jiný, tak si je uvádím a speciálně na tomhle říkám - ukažte mi svoje emoce, pojďme prostě vytvořit cikánskou vroucí atmosféru, nemyslete si, že je to nějaký závažnej koncert, jako opravdu se nebojte. A oni se úplně uvolní, na konci prostě řvou, je to jak na nějakým rockovým nebo na fotbalovým zápase prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezkej pocit. To je jasný, úžasný. Tím jsi tak trošičku naznačil taky, co tě čeká, že s touhletou romskou kapelou pojedete po světě. Kromě toho máš taky asi sólový koncerty.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Samozřejmě, ano. My, my jedeme nejenom tedy do tý Moskvy, ale vlastně chystám, chystám i velké turné Gipsy way - orchestral, kde vlastně do toho programu jsme ješět udělali nový aranže a nový skladby se symfonickým orchestrem, takže to pojedeme listopad/prosinec. A já hraju samozřejmě taky sám, teď mimo jiné teda jedu do té, do té Francie. A také jsem dokončil nahrávání mojí nový desky, což, řekněme, bude taková popově laděná nebo to bude popový crossover, zkrátka dělal jsem jí s producentem a kamarádem Romanem Holým, kterýho určitě znají posluchači z Monkey Business. A je tam asi 10 skladeb, který jsou, některý jsou, některý jsou jaksi hodně, je to všechno s elektronikou, a jsou hodně nadupaný, je tam hodně bicích, ale zase na druhou stranu jsou tam úžasný skladby třeba jenom s klavírem nebo jenom se symfoňákem. Má to, má to hodně rozměrů. Ta deska se jmenuje Sporcelain. A jeden, jednu skladbu, jeden track, z čehož mám velkou radost, se mnou taky nazpíval Vojta Dyk. Včera to dozpíval, takže všechno směřuje k tomu, aby se ta deska vylisovala a já věřím, že bude úspěšná. Je to zase něco úplně jinýho pro mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co je úplně žhavě nového u Pavla Šporcla. Moc ti děkuji.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A přeju ti pochopitelně, aby ten pocit toho, toho štěstí, který tě tak hezky naplňuje, aby ti hodně dlouho vydržel, respektive, aby tě vůbec neopouštěl.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Děkuju moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měj se moc hezky a ať se ti daří.
Pavel ŠPORCL, houslista
--------------------
Děkuju za pozvání, taky zdravím všechny.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 5. července 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
