Pavla Vitázková - herečka
28. únor 2012
Tandem
Herečka Pavla Vitázková spolu s Janem Rosákem v talk show Tandem. Dozvěděli jste se od ní například, na co je v domovském divadle pyšná a že má ráda staré filmy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a pěknou chvilku u rádia přeje vám všem Jan Rosák. A kdože se s námi bude dnes projíždět po rozhlasových vlnách? Tahle půvabná česká herečka o sobě sama říká, že na jevišti a při natáčení není vůbec stydlivá, ovšem v soukromí prý až moc. A co mě docela pobavilo, prý v období svých školních let se prohlašovala za flákače se samými jedničkami. No, na Tandem dneska zavítala herečka Pavla Vitázková. Vítám vás, dobrý den.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herci mívají často své skryté herecké sny a touhy někdy velké, někdy docela skromné. A Pavle se jeden takový docela malý už splnil - jezdit na koni jako Libuše Šafránková na Juráškovi. Bylo to při natáčení pohádky O princezně se zlatým lukem, kde Pavla hrála princeznu. No a o těch dalších splněných i budoucích hereckých snech bude taky dnešní Tandem. Všem přeju hezký poslech.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Brně se narodila jako Pavla Ptáčková, jako třetí holka do rodiny. Je to tak?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, vy máte dvě starší.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Jsem benjamínek. Dvě starší sestry, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste to měla už od začátku zcela jasně asi před sebou nalinkované, že budete jednou herečka a už v 16 letech se vám splnil takový ten první sen, který si ty holčičky vysnívají v těch svých holčičích pokojích, jak jednou půjdou po ulici a potká je pan režisér a řekne, ty jsi ta pravá, kterou potřebuju. Vás takový režisér, režisér Černín potkal. No, ale řekněte ještě před tím, jaké bylo to dětství s dvěma sestrami?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Moje sestra nejstarší je ode mě o 12 let, takže to bylo, až tak jsme si sebe neužily. Ale zase já jsem měla obrovskej vzor tím pádem, protože když já jsem měla prostě 3 roky, tak ona měla 15 a to už bylo teda opravdu, to už bylo něco. Takže, já jsem jí strašně milovala. Ona podle mě ani nevěděla, že tam jsem v té domácnosti, protože ona bydlela s babičkou takhle v rodinným domě nahoře, my malý, my potěr jsme byli dole. Takže, já jsem k ní opravdu jenom vzhlížela. No a s tou druhou ségrou, která je o 2 a třičtvrtě roku, tak tam to bylo klasický, že jsme se bili, mlátili, záviděli, kradli si jídlo, čokolády a všechny takový věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale přitom jste se nepochybně milovali.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, nepochybně jsme se milovali, pak jsme se nějakou dobu ani nepozdravili na ulici, když jsme chodili do stejné školy, protože vopravdu to dospívání a to, ten souboj vlastně opravdu zvířecí těch dvou stejných. Kdyby to byl brácha, bylo by to něco jinýho. Ale zase teď musím říct, že na stará kolena je to tak obrovská opora teda obě dvě ty ségry, že člověk někoho má, má to zase úplně jinou hodnotu než zase rodiče. A to je, co já bych si bez nich počala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejda, to se ale musí vyvinout, ten vztah.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano, to se musí vybojovat a vyboxovat a vytahat za vlasy, to jinak nejde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně. Vykrákat, správně, správně. No, ale co to herectví? Je to možné, že vás to takhle bralo a už v 16 že to takhle vykrystalizovalo?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, tak já si myslím, že já jsem příkladem toho, že štěstí sedne někdy i na vola, protože já jsem sice opravdu v těch 6 letech v první třídě, protože jsem tu Libušku Šafránkovou milovala na tom Juráškovi a opravdu jsem toužila jezdit na tom koni a to se mi teda opravdu splnilo a musím říct, že to je to vzrušení, to je to, jak se mi tajila ta dušička, to bylo vono. Nebylo to až tak to divadlo, byli to ty zvířata, byli to ty koně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takové ty vnější znaky toho herectví.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, tak tam jsem se rozhodla. Ale já jsem měla takovej problém, že teď třeba mi to, mně to dělali až v 19 letech, už je to trošičku lepší. Já jsem měla přirostlou, takhle zkrácenou uzdičku u jazyku, takže já jsem takhle mluvila a říkala jsem, já jsem Pavla Ptáčková a nedokázala jsem se třeba špičkou jazyka dotknout horního patra. Tak to byl první předpoklad. A druhý předpoklad teda bezvadný pro to herectví, bylo, že já jsem měla takzvanou překotnou mluvu a zadrhávala jsem a nedokázala jsem třeba začít slovo, takže jsem vlastně koktala. A opravdu s tímhle tím výborným vybavením jsem se rozhodla, že bych teda chtěla moc hrát a rozhodně jsem neuměla zpívat. Jenom jsem tancovala, tancovat jsem jakžtakž uměla. Takže, opravdu ty předpoklady byly bezvadný. Když mě ten režisér Černín, já jsem se dostala do divadla na konkurz na taneční roli jenom ve West Side Story do sboru a nic, samozřejmě nic jinýho, jenom jsem tam zatančila na plese a pak jsem seděla v šatně a šla jsem na děkovačku a poděkovala jsem se v těch 15, 16 letech. Režisér Černín mě tam uviděl na chodbě a říkal, jestli bych nechtěla být herečka. Já jsem říkala, že bych teda chtěla. Nicméně on byl statečnej a říkal, ale já naučím hrát i polena, to nevadí, zkusíme to, zalternujeme to, tenkrát s Alenkou Antalovou. Já bych ti potom zavolal. A opravdu za měsíc mi volal, že by mi nabídl Desdemonu v Othellovi rovnou. Bylo mi 16 let, tak jsem to zkusila. Ten jazyk, to bylo pořád špatný. Koktala jsem míň na tom jevišti, protože když jsem věděla, co mám říkat a ty texty byly připravený, tak jsem měla tu oporu a byla jsem si jistější než v tom normálním životě, kde jsem teda koktala furt. Ale protože on vlastně to nějak nevzdal nebo nevím, jestli sobě chtěl dokázat, že fakt je dobrej, tak tam to vzniklo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A s tím jazykem, to potom nějak už šlo?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, to mi potom doporučili. Určitě je to slyšet i posluchači určitě slyší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ne, právě vůbec nic.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
A to se vystřihne tam takovej trojúhelníček, v podstatě dost velká část té uzdičky se odstřihne, tím se ten jazyk uvolní a člověk vlastně má najednou úplně novej útvar v ústech a musí se s tím znova začít učit mluvit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zrodila se herečka.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herečka Pavla Vitázková je hostem dnešního Tandemu. Když jí bylo 16, tak jí pan režisér Černín nabídl v Brně hned Desdemonu. To může ale opravdu, Pavlo, s mladou holkou těžce zamávat. Co to udělalo s vámi? Takováhle příležitost a už taková jaksi role veliká.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Já musím říct, že opravdu nevím, jestli je to tím, že je to v tom Brně, že opravdu po nás nejde bulvár, my jsme každýmu úplně jedno, že tam byli bezvadní kolegové, kteří teda téměř do jednoho jsou tam pořád. Alternovala jsem se, jak už jsem říkala, s Alenkou Antalovou, která mě strašně držela, která vlastně není zakomplexovaná, je to podle mě jedna z našich nejlepších divadelních hereček a říkala, že dobrá konkurence je vždycky fajn. A tak se snažila, abych já byla úplně co nejlepší a moc mi radila a strašně se o mě postarala tenkrát. A se mnou to nic moc neudělalo opravdu, protože to není až tak ta sláva toho divadla. Kdo hraje divadlo, tak ví, že druhej den už to nic neznamená a byť večer dostaneme nějakou kytku, tak druhý den se o tom neví, musí se hrát znova a znova a znova.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale k tomuhle poznání se musí člověk tak nějak propracovat. A když je jednomu 16 let, tak mu to může malinko tu hlavu zatočit. Ale to tedy koukám, to vás obdivuju, že jste to brala s nadhledem.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, můj muž říká, že jsem důchodce už odmala a že mám opravdu mentalitu důchodce a já mám. Ale já jsem v tom strašně spokojená, já jsem v tom opravdu moc spokojená a myslím si, že taky opravdu záleží na tom, koho potkáte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kliku jste měla stoprocentně i na tu.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
To ano, já si myslím, že to bylo hlavně štěstí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak to je dobře, že se vás drží, to zaťukujme. Myslím si, že jste dostala docela brzy příležitost i v televizi. Kdo si pamatuje na televizní seriál Redakce, tak si určitě vzpomene i na vás. To byla první taková velká příležitost. Je to tak?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, musím říct, že úplně první příležitost, abych byla spravedlivá, tak byla, když jsem opremiérovala Desdemonu, to mi bylo 17 a potom čerstvých 18, bylo to v zimě, tak protože se to nějak moc líbilo panu Uhdemu, tak byl právě v rozhlase, tak o tom mluvil a potom s ním dělal někdo nějaký rozhovor o tom. A on se tam o mě zmínil a tak jako průvodní fotka byla moje fotka nějaká taková v novinách vobyčejná. A pan režisér Ludvík Ráža hledal princeznu do pohádky a měl tam pozvanou, která už tam měla hrát. A potom šel do střižny a tam byly hozený ty noviny. On se tak na to díval a říkal, já bych chtěl, aby to hrála tady ta holka. Kdo to je? A voni říkali, no to my nevíme, ale můžeme jí dohledat v tom divadle. Tak mě dohledali a já jsem jela do Prahy a pan Ráža bez nějakýho konkurzu, bez ničeho, už to byl taky pan profesor, taky ty herce učil hrát, tak se nebál a tenkrát vlastně moje první role byla O princezně z Rimini, se jmenovala pohádka. Já jsem byla princezna z Rimini, no a měla jsem tam kolegy pana Brzobohatého, paní Hlaváčovou, pana Vinkláře, s bráchama Dlouhýma jsem tenkrát hrála.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zase klika, zase klika.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, opravdu mě to provází. Takže, tohle to bylo vlastně úplně první a to jsem ještě zažila to, že na Kavčích horách, když se něco točilo, tak se zkoušelo. Takže, já jsem vlastně uměla celou roli nazpaměť a zkoušeli jsme jako divadlo, takže pro mě to bylo takový jako snesitelnější, že jsem věděla, kde která kamera bude a hrála jsem to jako divadlo. Takže, jsem se nezatěžovala tak moc nějakým jiným hraním. A to bylo teda moc bezva.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když si to tak pochvalujete, že se zkoušelo, tak vadí vám to nebo chybí vám to teď v těch seriálech, že se už nezkouší a že se jede na první dobrou většinou?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
To mi až tak nevadí. Spíš mi vadí to, že neznáme vývoj té postavy a že člověk vlastně tam za něco kope a snaží se dělat to co nejpoctivěji a když už ta postava má dvě děti a je nevěrná třeba svému muži, tak se tím snaží trápit. Ale když zjistí, že v 68.díle už je nevěrná po patnácté a vlastně ty děti, aby se ušetřilo na dětech, tak už se ani neobjevujou v seriálu, protože co s děckama, že jo, tak to potom jako devalvuje tu postavu a někdy vám to bere vlastně sílu a chuť do té práce. Ale dneska ten systém takovej je a asi nebude jinej, protože lidi, když se už seznámí s nějakýma postavama, tak s nima chtějí žít pořád dál, chtějí, aby jim chodili do obýváku pořád ti samí, na který jsou zvyklí, takže proto tolik dílů. A dnes už se těm producentům desetidílnej seriál nevyplatí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herečka Pavla Vitázková je dnes ve stálém angažmá v Městském divadle Brno, které si vydobylo za moderní éru, která je hodně spojená se Standou Mošou, tak si vydobylo opravdu veliké renomé, a to nejenom samozřejmě v Brně, kde máte nepochybně pořád vyprodáno, ale řekl bych i v celorepublikovém kontextu, a to i tak, že herci, herečky, zpěváci, zpěvačky dostávají různé Thalie, jiné ceny a o brněnském divadle se hodně mluví. Určitě máte dobrý pocit. Na co jste tam tak pyšná? Co se vám tak povedlo hodně v divadle? Co vás baví?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Co mě baví? Hrát. No, já nemám ve zvyku být pyšná na sebe, ale já jsem strašně pyšná na naši muzikálovou scénu, která se teda povedla postavit na dvoře, kde býval kdysi takový čtyři schodečky, takovej plac asi 2 krát 2 metry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, pamatuju se na to.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No a pan ředitel, když se ptal, co to tam bylo, tak mu říkali, no, tam byl takovej pokus o letní divadlo. A no říká, tak si tak postavíme svoje. Tak jsme si tam postavili svoje v roce 2004, 2005.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A spousta lidí nevěřila tehdy, jak to dopadne.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Nevěřila. A postavila se obrovská hudební scéna, neuvěřitelně vybavená technicky a vlastně se začal budovat ten muzikálový soubor a myslím si, že dneska je to dobrý. Takže, na to já jsem třeba hodně pyšná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na vaše role, tedy o nich nechcete mluvit, skromně. Ale já si myslím, že by bylo dobré říct, že jste si tam zahrála pěkné věci a hrajete pěkné věci. Co zrovna teď třeba zkoušíte v divadle?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Tak jsme měli premiéru Cida Pierra Corneille a tam se povedlo to, že jsme mohli zkoušet s režisérem Romanem Polákem, což je slovenskej režisér, ale je to obrovské jméno, režíroval všude po světě a je to teda opravdu něco neuvěřitelnýho, ten člověk. A to jsem třeba pyšná, že jsem s ním dělala poprvé ve 20 letech, což je před 13 lety. A od té doby u nás dělal 4krát a pokaždé si mě obsadil, tak třeba na to jsem pyšná. A ten Cid si myslím, že je zajímavý představení a čistý představení, těžký představení. Tam jsem si uvědomila, že lidi, když se nemůžou chodit vyčůrat během reklamy, tak jsou z toho lehce nervózní, protože hodinu deset poslouchat verše je pro ně nemyslitelný. Ale ne, je to těžký představení, ale myslím si, že neuvěřitelně dobrý a krásný. Tak na to jsem pyšná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak když samozřejmě byla premiéra, tak těžko jste začali už něco zkoušet, to teprve přijde pochopitelně, herci si musí chviličku odpočinout. Ale vy odpočívat asi těžko můžete, protože točíte v televizi. Děláte pořád v Ordinaci?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, v Ordinaci nedělám. Teď naposledy jsem točila Cesty domů na Primě a to jsem přestala. Je vlastně fakt, že z Ordinace jsme odešli spolu s Romanem Zachem, že jsme odjeli někam asi do Prahy nebo kam jsme to odjeli a neumřeli jsme, takže pořád je šance.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten rozdíl od Cest domů.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Na rozdíl od Cest domů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde se to nějak nepovedlo a o tom si dneska budeme povídat, protože to jsem si připravil tady do rubriky Kdy mi nebylo do zpěvu. I když možná, že vám bylo, protože to všecko bylo jenom jaksi v televizi. Ale říkáte, že v Ordinaci vás poslali tedy jaksi.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Do Prahy. Jenom do Prahy, takže třeba se vrátíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se taky stává, že člověk, když zjistí, že ta jeho postava v seriálu je odeslaná třeba do zahraničí.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Do Bruselu, nedejbože.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tak ví, že to těžko už někdy si to zahraje, protože to se nevrací, že jo. Ale do Prahy, to není tak daleko, to jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když začínala svou kariéru herečka Pavla Vitázková, můj dnešní host v Tandemu, tak hned druhá role po Desdemoně byla Anna Danbyová v Keenovi IV. A v tomhle tom představení si zahrála, a to byste možná neuhodli, protože on tehdy ještě nebyl, slavný byl, ale nebyl až tak úplně slavný, ještě neměl za sebou ty slavné filmy natočené, Bolek Polívka. A toho si právě Pavla dneska vybrala mezi klasiky českého humoru. Jak se vám tehdy s ním hrálo třeba, to by mě zajímalo. To byla vážná role pro něj, že jo?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
To byla vážná role. Dělal to teda režisér Zdeněk Černín opět a přemýšlel, koho do toho obsadit. A tenkrát ho napadl Bolek Polívka, který ještě právě, jak jste říkal, neměl za sebou filmy, kde už potom ukázal, že je i dramatický herec, třeba Musíme si pomáhat nebo Zapomenuté světlo a další. No a dal prostě Bolkovi Polívkovi takovouhle postavu, takovouhle roli. A jak jste se ptal, jestli jsem byla nervózní při Desdemoně, tam mně to bylo opravdu úplně šumák, tak tady jo, protože já jsem samozřejmě na Bolka, na manéže a na všechno, na všechny ty filmy jsem od děcka koukala, protože vono nic moc nebylo v televizi a nic moc se nedělo. A ty manéže vždycky naši, i když my jsme byli hodně malý, tak nás tam stejně posadili k té televizi a říkali, nebudete tomu rozumět, nebudete rozumět různým spojením, co on se tam snaží propašovat. My vám to vysvětlíme, ale vidět to musíte. Takže, já jsem byla opravdu malá na toho Bolečka, ale moc mě to bavilo. No a to bylo potom něco pro mě teda, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď se dívat sice nemůžeme, ale poslechnout, to si poslechneme rádi. I díky vám.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je herečka Pavla Vitázková, která má ráda rádio, což mě tedy opravdu okouzlilo. Ale taky máte ráda, a to se mi líbí taky moc, staré filmy. To už není dneska až tak úplně obvyklé. Je to tím, že vás k tomu přivedli rodiče?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, to určitě ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sama jste se k tomu tak nějak propracovala? Které období je vaše oblíbené?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, tak pro mě určitě, já jsem viděla asi leccos, ale nejjednodušší pro mě bylo jako pro to dítě, tomu jsem rozuměla, byly to filmy pro pamětníky, takže ještě předválečný nebo těsně ve válce nebo aspoň, dokud se ještě dalo točit. To se vždycky dávalo v neděli nebo vždycky to bylo v cyklu pro pamětníky. A to bylo tak jako jednoduchý pro mě jako pro dítě si k tomu sednout. A protože to byly většinou takový jednoduchý příběhy, tak jsem to odkoukala celý, bylo to takový naivní lehce, vždycky to dobře dopadlo, nic vážný tam nebylo. Ale potom jsem se vlastně přes tyhle jednoduchý filmečky začala prostě dostávat blíž třeba k Hugo Haasovi, kterýho já teda považuju za naprosto neuvěřitelnej zjev tenkrát, protože ten člověk, kdyby dneska hrál ve filmu, to už je skoro po 100 letech, za chvilku to bude, tak on byl tak civilní, on měl takovej humor. To byl zjev pro mě. Stejně tak byla zjev svým způsobem Adina Mandlová, která taky měla takový zvláštní, prostě odosobněný civilní herectví, taky von jí dost ovlivnil, že jo. A potom mě samozřejmě začal zajímat i život těch herců, potom jak se prostě vyrovnávali s tím, že museli točit jako pod těma německýma koncernama filmovýma. A tak přes ty starý filmy a od toho jednoduchýho jsem se potom dostávala k těm těžším věcem a do dneška si o tom ráda něco přečtu. Takže tak to tak začalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta atmosféra těch filmů je podle mě krásná i tím, že je taková nějaká galantní, že tam nikdo nikoho neuráží, že je to vlídný, je to vlídný. Zahrála byste si ráda, kdyby to šlo jaksi se takhle vrátit proti proudu času, třeba vedle Huga Haase a zrovna v takovém filmu?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, jejda. Tak jako, jak jste mluvil o těch snech, tak by bylo něco. Mně se ty sny teda plní a tenhle ten už se mi nesplní, ten už ne. Ale zahrála bych si strašně ráda. Ale zase, já jsem měla ještě to štěstí, že jsem třeba zažila a hrála v několika představeních s panem Rudolfem Krátkým, což byl pan profesor u nás v Brně, potom učil na škole, a ten třeba hrál ještě v divadle s Lídou Baarovou. A tak jsem si vždycky s ním sedla, s panem Krátkým a vždycky jsem říkala, pane profesore, povídejte. A on povídal takový ty věci, který se nikde nedočtete. Takže, sem tam to na mě ještě dýchne a někdy se podaří se té doby aspoň dotknout, protože ještě pořád jsou mezi náma ty lidi, kteří to zažili a kteří vám můžou říct, že prostě chodila pěkně oblíkaná, ale třeba nevoněla. Nebo takový jako, to neříkám zrovna konkrétně, ale opravdu třeba tyhle ty informace jsem dostala. Vždycky si říkám, tak to je přece báječný tohle to jako moct slyšet, že oni s nima žili, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já, jak tak na vás koukám a poslouchám vás, vy byste se do té doby hodila, to je fakt.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slíbil jsem vám, že v dnešním Tandemu si s herečkou Pavlou Vitázkovou popovídáme taky o jednom momentu v jejím životě, ale naštěstí jenom hereckém, kdy v podstatě opustila jeden seriál takovým radikálním způsobem. Jinými slovy, teď opravdu ale silné uvozovky, zahynula při jedné autonehodě během velice takové výpravné scény. To bylo v Cestách domů?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký jste měla pocit, když jste věděla, že teď jaksi umřete tam vlastně na scéně?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Je to zvláštní, protože se točí, aby to nebylo úplně špatně, abysme nedělali chyby, tak točíme většinou opravdu s lidma z rychlé, kteří to umí, kteří jezdí k nehodám. A tak, když mají volno nebo tak, tak je poprosíme a oni opravdu jdou jakoby herci točit tady tohle to a vědí přesně, jak balit do těch folií, vědí prostě všechno, protože to bysme v životě nemohli takhle věrohodně natočit a udělat. A řeknu vám teda, že na některý věci potom tam člověk zůstane sám, protože se chystají kamery a tak a vlastně vás musí jakoby zaintubovat, teď líčení je minimum, že, sem tam od krve. Tak tam jsem zůstala jenom s těma lidma z té rychlé, kteří mě balili do takových těch tepelných folií. A tak jsem se jich trochu ptala, jak to musí být hrozný a že u nás je to pořád legrace, legrace, ale že oni to znají, tak jestli jim to něco evokuje. Tak teda říkali, že co je pro ně úplně nejhorší, když už přijedou, nedejbože, k mrtvému člověku, tak na to jsou zvyklí, ale když ten člověk ještě žije, tak říkali, že nejhorší je ten křik. A to a tam jsem si teda uvědomila, ale pořád říkám, bylo to jenom, jsme jenom točili a to neustále vedle vás tam někdo stojí s čajem a nabízí vám, aby vám nebyla zima a s dekama a do toho prostě Dolanský s Etzlerem, samozřejmě velká sranda pořád vedle, protože se snaží, abysme tam, nedejbože, neplakali, tak se snaží, protože herci dělají neustále nějakou legraci. Takže, to byly strašný věci, který voni tam jako říkali. Takže, já jsem to prošla absolutně bez nějakých psychických následků a bylo mi to jedno jako. Mrzí mě v životě jiný věci, ale tohle to ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je jasný, to určitě stoprocentně. Já jenom si myslím jaksi, že člověk si v tu chvilku, kdy jaksi je v té roli, si uvědomí, že to pro člověka, kterýho představuje, vlastně je definitivum, že tady prostě najednou končí legrace. A jak vlastně, já jsem neviděl zrovna tenhle ten díl, takže nevím, jak ta havárie, ta se pravděpodobně taky točí na fáze.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, to se točí taky na fáze, protože my třeba jsme měli nádhernej kabriolet americkej, Mustanga asi z roku 56, ale fakt netuším, z kterýho roku, ale prostě byl trošku starej. A tak tomu se nesmí nic stát, že jo, tomu autu, to se musí velmi opatrně a tak je to všechno vymyšlený a potom je to udělaný střihem. Ale řeknu vám, že teda člověk, samozřejmě to nejde si o tom nepopřemýšlet, kdo řídíme, kdo řídíme D1, tak to vás donutí. Je teda fakt, že já jsem neměla žádnou takovou zkušenost, a proto říkám, že jsem to prošla absolutně jako bez následků. Je fakt, že na začátku sezóny, kterou jsme začínali v divadle, tak ještě v srpnu prostě se tam přesně tímhle způsobem zabila naše tisková mluvčí a nebyla to její vina. Narazilo do ní auto, ona byla na místě mrtvá. A to vám teda řeknu, my jsme jí všichni moc milovali a byla to bezvadná holka, měla dítě, měla 36 let. A kdybych měla tu scénu v těch Cestách domů točit po tomhle tom zážitku, kterej se stal, tak za sebe teda vůbec neručím, protože to bych asi vůbec nedokázala.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že o Pavle Vitázkové už víte leccos. To, že se jmenuje dneska Vitázková a ne Ptáčková, tak za to může její partner a manžel současný, herec Dušan Vitázek. Mimochodem veliká taky hvězda brněnského divadla. I když je původem Slovák, že?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se v Brně velice hezky etabloval. U nás na Tandemu se taky objeví. Ale co o Pavle Vitázkové asi nevíte, že ráda jezdí na koni, taky zachraňuje opuštěná zvířata. To jsem si tady poznamenal. Teď jste se tak smutně usmála. To není asi moc veselá story vašeho života.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Je velmi veselá, velmi veselá. Akorát to není, že se pro to rozhodnete, to se tak narodíte a už to tak je. A já jsem to tahala domů odmala a teď už jsem sama dospělá a žiju prostě sama ve svém domě a tahám to stejně do toho svýho domu. Je to strašný. Našla jsem už asi 13 nebo 14 psů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to všechno máte doma?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, nemám to naštěstí doma, snažím se to distribuovat nějak rozumně. Naposledy, nejlepší můj zážitek s opuštěným psem bylo to, že já mám dva kocoury doma, protože my žijeme u lesa, kam se chodí hodně na procházky, tak tam právě se ti psi zaběhnou. A já jsem měla strach o ty kocoury, protože mi tam běhal rotvajler bez obojku, bez náhubku, bez ničeho, tak jsem to šla řešit, protože jsem si říkala, von mi ty kocoury prostě zakousne. Jenomže jsem to musela jít rychle řešit a měla jsem na sobě pyžamo, bylo jaro, bylo teploučko, tak jsem v tom pyžamu vyběhla ven. Měla jsem jenom klíče. Když jsem toho rotvajlera prostě přemluvila, vrčel na mě štěkal, pak jsem ho přemluvila, že budeme kámoši, tak jsem už nestihla, neměla jsem ho kam dát, doma byli ti kocouři a musela jsem ho odvézt do útulku, kam vždycky lidi zavolají, když se někdo zaběhne. Takže, jsem věděla, že tam ho vrátí majiteli, protože to byl nádhernej pes obrovskej. Tak jsem rovnou v tom pyžamu sedla v papučích do auta, dala jsem si rotvajlera vedle na sedadlo. On už potom byl velkej kámoš a chtěl na mě nutně ležet, takže jsem s tím obrovským rotvajlerem nepřipoutaná jela autem v pyžamu v papučích. Tam jsem vystoupila s tím rotvajlerem, kterej strašně vrčel na ty městský strážníky, kteří tam provozujou ten útulek a bylo to hrozný. Takže, já jsem ho musela ještě zavést do toho kotce, protože já jsem byla jediná, kterou prostě bral jako kámošku. No a oni se teda na mě dívali v těch papučích a v tom, byli přesvědčeni, že ten pes je můj a že akorát se o něj nemůžu starat. A tak mi vůbec nevěřili, mysleli, že se ho chci zbavit. A tohle to je furt, to je furt, to je prostě co měsíc se mi tohle to stane. Takže, to je takový prokletí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prokletí, tak já si myslím, že máte jinak příjemný život. Taky jsem koukal, že cvičíte pravidelně, hodně. Dokonce jste se stala tváří jednoho takového studia v Brně. Já se nedivím, že si vybrali vás, takovou tvář. Ale co ještě vás asi čeká? Protože jste se někde svěřila, že byste se ráda podívala do světa. Tak to si myslím, že vás čeká, až nebudete mít tolik práce, abyste se podívala do Afriky, Indie nebo Austrálie, protože to zabere hodně času, to není na 3 dny. A to si myslím, že v rozvrhu takhle vytížené herečky, jako je Pavla Vitázková, to se bude těžko hledat. Ale já vám přeju, aby se to samozřejmě jednou splnilo. A vůbec ať se vám všecko daří.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Děkuju. Moc děkuju.
--------------------
Dobrý den a pěknou chvilku u rádia přeje vám všem Jan Rosák. A kdože se s námi bude dnes projíždět po rozhlasových vlnách? Tahle půvabná česká herečka o sobě sama říká, že na jevišti a při natáčení není vůbec stydlivá, ovšem v soukromí prý až moc. A co mě docela pobavilo, prý v období svých školních let se prohlašovala za flákače se samými jedničkami. No, na Tandem dneska zavítala herečka Pavla Vitázková. Vítám vás, dobrý den.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herci mívají často své skryté herecké sny a touhy někdy velké, někdy docela skromné. A Pavle se jeden takový docela malý už splnil - jezdit na koni jako Libuše Šafránková na Juráškovi. Bylo to při natáčení pohádky O princezně se zlatým lukem, kde Pavla hrála princeznu. No a o těch dalších splněných i budoucích hereckých snech bude taky dnešní Tandem. Všem přeju hezký poslech.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Brně se narodila jako Pavla Ptáčková, jako třetí holka do rodiny. Je to tak?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, vy máte dvě starší.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Jsem benjamínek. Dvě starší sestry, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste to měla už od začátku zcela jasně asi před sebou nalinkované, že budete jednou herečka a už v 16 letech se vám splnil takový ten první sen, který si ty holčičky vysnívají v těch svých holčičích pokojích, jak jednou půjdou po ulici a potká je pan režisér a řekne, ty jsi ta pravá, kterou potřebuju. Vás takový režisér, režisér Černín potkal. No, ale řekněte ještě před tím, jaké bylo to dětství s dvěma sestrami?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Moje sestra nejstarší je ode mě o 12 let, takže to bylo, až tak jsme si sebe neužily. Ale zase já jsem měla obrovskej vzor tím pádem, protože když já jsem měla prostě 3 roky, tak ona měla 15 a to už bylo teda opravdu, to už bylo něco. Takže, já jsem jí strašně milovala. Ona podle mě ani nevěděla, že tam jsem v té domácnosti, protože ona bydlela s babičkou takhle v rodinným domě nahoře, my malý, my potěr jsme byli dole. Takže, já jsem k ní opravdu jenom vzhlížela. No a s tou druhou ségrou, která je o 2 a třičtvrtě roku, tak tam to bylo klasický, že jsme se bili, mlátili, záviděli, kradli si jídlo, čokolády a všechny takový věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale přitom jste se nepochybně milovali.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, nepochybně jsme se milovali, pak jsme se nějakou dobu ani nepozdravili na ulici, když jsme chodili do stejné školy, protože vopravdu to dospívání a to, ten souboj vlastně opravdu zvířecí těch dvou stejných. Kdyby to byl brácha, bylo by to něco jinýho. Ale zase teď musím říct, že na stará kolena je to tak obrovská opora teda obě dvě ty ségry, že člověk někoho má, má to zase úplně jinou hodnotu než zase rodiče. A to je, co já bych si bez nich počala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejda, to se ale musí vyvinout, ten vztah.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano, to se musí vybojovat a vyboxovat a vytahat za vlasy, to jinak nejde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně. Vykrákat, správně, správně. No, ale co to herectví? Je to možné, že vás to takhle bralo a už v 16 že to takhle vykrystalizovalo?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, tak já si myslím, že já jsem příkladem toho, že štěstí sedne někdy i na vola, protože já jsem sice opravdu v těch 6 letech v první třídě, protože jsem tu Libušku Šafránkovou milovala na tom Juráškovi a opravdu jsem toužila jezdit na tom koni a to se mi teda opravdu splnilo a musím říct, že to je to vzrušení, to je to, jak se mi tajila ta dušička, to bylo vono. Nebylo to až tak to divadlo, byli to ty zvířata, byli to ty koně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takové ty vnější znaky toho herectví.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, tak tam jsem se rozhodla. Ale já jsem měla takovej problém, že teď třeba mi to, mně to dělali až v 19 letech, už je to trošičku lepší. Já jsem měla přirostlou, takhle zkrácenou uzdičku u jazyku, takže já jsem takhle mluvila a říkala jsem, já jsem Pavla Ptáčková a nedokázala jsem se třeba špičkou jazyka dotknout horního patra. Tak to byl první předpoklad. A druhý předpoklad teda bezvadný pro to herectví, bylo, že já jsem měla takzvanou překotnou mluvu a zadrhávala jsem a nedokázala jsem třeba začít slovo, takže jsem vlastně koktala. A opravdu s tímhle tím výborným vybavením jsem se rozhodla, že bych teda chtěla moc hrát a rozhodně jsem neuměla zpívat. Jenom jsem tancovala, tancovat jsem jakžtakž uměla. Takže, opravdu ty předpoklady byly bezvadný. Když mě ten režisér Černín, já jsem se dostala do divadla na konkurz na taneční roli jenom ve West Side Story do sboru a nic, samozřejmě nic jinýho, jenom jsem tam zatančila na plese a pak jsem seděla v šatně a šla jsem na děkovačku a poděkovala jsem se v těch 15, 16 letech. Režisér Černín mě tam uviděl na chodbě a říkal, jestli bych nechtěla být herečka. Já jsem říkala, že bych teda chtěla. Nicméně on byl statečnej a říkal, ale já naučím hrát i polena, to nevadí, zkusíme to, zalternujeme to, tenkrát s Alenkou Antalovou. Já bych ti potom zavolal. A opravdu za měsíc mi volal, že by mi nabídl Desdemonu v Othellovi rovnou. Bylo mi 16 let, tak jsem to zkusila. Ten jazyk, to bylo pořád špatný. Koktala jsem míň na tom jevišti, protože když jsem věděla, co mám říkat a ty texty byly připravený, tak jsem měla tu oporu a byla jsem si jistější než v tom normálním životě, kde jsem teda koktala furt. Ale protože on vlastně to nějak nevzdal nebo nevím, jestli sobě chtěl dokázat, že fakt je dobrej, tak tam to vzniklo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A s tím jazykem, to potom nějak už šlo?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, to mi potom doporučili. Určitě je to slyšet i posluchači určitě slyší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ne, právě vůbec nic.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
A to se vystřihne tam takovej trojúhelníček, v podstatě dost velká část té uzdičky se odstřihne, tím se ten jazyk uvolní a člověk vlastně má najednou úplně novej útvar v ústech a musí se s tím znova začít učit mluvit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zrodila se herečka.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herečka Pavla Vitázková je hostem dnešního Tandemu. Když jí bylo 16, tak jí pan režisér Černín nabídl v Brně hned Desdemonu. To může ale opravdu, Pavlo, s mladou holkou těžce zamávat. Co to udělalo s vámi? Takováhle příležitost a už taková jaksi role veliká.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Já musím říct, že opravdu nevím, jestli je to tím, že je to v tom Brně, že opravdu po nás nejde bulvár, my jsme každýmu úplně jedno, že tam byli bezvadní kolegové, kteří teda téměř do jednoho jsou tam pořád. Alternovala jsem se, jak už jsem říkala, s Alenkou Antalovou, která mě strašně držela, která vlastně není zakomplexovaná, je to podle mě jedna z našich nejlepších divadelních hereček a říkala, že dobrá konkurence je vždycky fajn. A tak se snažila, abych já byla úplně co nejlepší a moc mi radila a strašně se o mě postarala tenkrát. A se mnou to nic moc neudělalo opravdu, protože to není až tak ta sláva toho divadla. Kdo hraje divadlo, tak ví, že druhej den už to nic neznamená a byť večer dostaneme nějakou kytku, tak druhý den se o tom neví, musí se hrát znova a znova a znova.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale k tomuhle poznání se musí člověk tak nějak propracovat. A když je jednomu 16 let, tak mu to může malinko tu hlavu zatočit. Ale to tedy koukám, to vás obdivuju, že jste to brala s nadhledem.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, můj muž říká, že jsem důchodce už odmala a že mám opravdu mentalitu důchodce a já mám. Ale já jsem v tom strašně spokojená, já jsem v tom opravdu moc spokojená a myslím si, že taky opravdu záleží na tom, koho potkáte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kliku jste měla stoprocentně i na tu.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
To ano, já si myslím, že to bylo hlavně štěstí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak to je dobře, že se vás drží, to zaťukujme. Myslím si, že jste dostala docela brzy příležitost i v televizi. Kdo si pamatuje na televizní seriál Redakce, tak si určitě vzpomene i na vás. To byla první taková velká příležitost. Je to tak?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, musím říct, že úplně první příležitost, abych byla spravedlivá, tak byla, když jsem opremiérovala Desdemonu, to mi bylo 17 a potom čerstvých 18, bylo to v zimě, tak protože se to nějak moc líbilo panu Uhdemu, tak byl právě v rozhlase, tak o tom mluvil a potom s ním dělal někdo nějaký rozhovor o tom. A on se tam o mě zmínil a tak jako průvodní fotka byla moje fotka nějaká taková v novinách vobyčejná. A pan režisér Ludvík Ráža hledal princeznu do pohádky a měl tam pozvanou, která už tam měla hrát. A potom šel do střižny a tam byly hozený ty noviny. On se tak na to díval a říkal, já bych chtěl, aby to hrála tady ta holka. Kdo to je? A voni říkali, no to my nevíme, ale můžeme jí dohledat v tom divadle. Tak mě dohledali a já jsem jela do Prahy a pan Ráža bez nějakýho konkurzu, bez ničeho, už to byl taky pan profesor, taky ty herce učil hrát, tak se nebál a tenkrát vlastně moje první role byla O princezně z Rimini, se jmenovala pohádka. Já jsem byla princezna z Rimini, no a měla jsem tam kolegy pana Brzobohatého, paní Hlaváčovou, pana Vinkláře, s bráchama Dlouhýma jsem tenkrát hrála.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zase klika, zase klika.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, opravdu mě to provází. Takže, tohle to bylo vlastně úplně první a to jsem ještě zažila to, že na Kavčích horách, když se něco točilo, tak se zkoušelo. Takže, já jsem vlastně uměla celou roli nazpaměť a zkoušeli jsme jako divadlo, takže pro mě to bylo takový jako snesitelnější, že jsem věděla, kde která kamera bude a hrála jsem to jako divadlo. Takže, jsem se nezatěžovala tak moc nějakým jiným hraním. A to bylo teda moc bezva.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když si to tak pochvalujete, že se zkoušelo, tak vadí vám to nebo chybí vám to teď v těch seriálech, že se už nezkouší a že se jede na první dobrou většinou?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
To mi až tak nevadí. Spíš mi vadí to, že neznáme vývoj té postavy a že člověk vlastně tam za něco kope a snaží se dělat to co nejpoctivěji a když už ta postava má dvě děti a je nevěrná třeba svému muži, tak se tím snaží trápit. Ale když zjistí, že v 68.díle už je nevěrná po patnácté a vlastně ty děti, aby se ušetřilo na dětech, tak už se ani neobjevujou v seriálu, protože co s děckama, že jo, tak to potom jako devalvuje tu postavu a někdy vám to bere vlastně sílu a chuť do té práce. Ale dneska ten systém takovej je a asi nebude jinej, protože lidi, když se už seznámí s nějakýma postavama, tak s nima chtějí žít pořád dál, chtějí, aby jim chodili do obýváku pořád ti samí, na který jsou zvyklí, takže proto tolik dílů. A dnes už se těm producentům desetidílnej seriál nevyplatí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herečka Pavla Vitázková je dnes ve stálém angažmá v Městském divadle Brno, které si vydobylo za moderní éru, která je hodně spojená se Standou Mošou, tak si vydobylo opravdu veliké renomé, a to nejenom samozřejmě v Brně, kde máte nepochybně pořád vyprodáno, ale řekl bych i v celorepublikovém kontextu, a to i tak, že herci, herečky, zpěváci, zpěvačky dostávají různé Thalie, jiné ceny a o brněnském divadle se hodně mluví. Určitě máte dobrý pocit. Na co jste tam tak pyšná? Co se vám tak povedlo hodně v divadle? Co vás baví?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Co mě baví? Hrát. No, já nemám ve zvyku být pyšná na sebe, ale já jsem strašně pyšná na naši muzikálovou scénu, která se teda povedla postavit na dvoře, kde býval kdysi takový čtyři schodečky, takovej plac asi 2 krát 2 metry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, pamatuju se na to.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No a pan ředitel, když se ptal, co to tam bylo, tak mu říkali, no, tam byl takovej pokus o letní divadlo. A no říká, tak si tak postavíme svoje. Tak jsme si tam postavili svoje v roce 2004, 2005.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A spousta lidí nevěřila tehdy, jak to dopadne.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Nevěřila. A postavila se obrovská hudební scéna, neuvěřitelně vybavená technicky a vlastně se začal budovat ten muzikálový soubor a myslím si, že dneska je to dobrý. Takže, na to já jsem třeba hodně pyšná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na vaše role, tedy o nich nechcete mluvit, skromně. Ale já si myslím, že by bylo dobré říct, že jste si tam zahrála pěkné věci a hrajete pěkné věci. Co zrovna teď třeba zkoušíte v divadle?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Tak jsme měli premiéru Cida Pierra Corneille a tam se povedlo to, že jsme mohli zkoušet s režisérem Romanem Polákem, což je slovenskej režisér, ale je to obrovské jméno, režíroval všude po světě a je to teda opravdu něco neuvěřitelnýho, ten člověk. A to jsem třeba pyšná, že jsem s ním dělala poprvé ve 20 letech, což je před 13 lety. A od té doby u nás dělal 4krát a pokaždé si mě obsadil, tak třeba na to jsem pyšná. A ten Cid si myslím, že je zajímavý představení a čistý představení, těžký představení. Tam jsem si uvědomila, že lidi, když se nemůžou chodit vyčůrat během reklamy, tak jsou z toho lehce nervózní, protože hodinu deset poslouchat verše je pro ně nemyslitelný. Ale ne, je to těžký představení, ale myslím si, že neuvěřitelně dobrý a krásný. Tak na to jsem pyšná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak když samozřejmě byla premiéra, tak těžko jste začali už něco zkoušet, to teprve přijde pochopitelně, herci si musí chviličku odpočinout. Ale vy odpočívat asi těžko můžete, protože točíte v televizi. Děláte pořád v Ordinaci?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, v Ordinaci nedělám. Teď naposledy jsem točila Cesty domů na Primě a to jsem přestala. Je vlastně fakt, že z Ordinace jsme odešli spolu s Romanem Zachem, že jsme odjeli někam asi do Prahy nebo kam jsme to odjeli a neumřeli jsme, takže pořád je šance.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten rozdíl od Cest domů.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Na rozdíl od Cest domů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde se to nějak nepovedlo a o tom si dneska budeme povídat, protože to jsem si připravil tady do rubriky Kdy mi nebylo do zpěvu. I když možná, že vám bylo, protože to všecko bylo jenom jaksi v televizi. Ale říkáte, že v Ordinaci vás poslali tedy jaksi.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Do Prahy. Jenom do Prahy, takže třeba se vrátíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se taky stává, že člověk, když zjistí, že ta jeho postava v seriálu je odeslaná třeba do zahraničí.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Do Bruselu, nedejbože.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tak ví, že to těžko už někdy si to zahraje, protože to se nevrací, že jo. Ale do Prahy, to není tak daleko, to jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když začínala svou kariéru herečka Pavla Vitázková, můj dnešní host v Tandemu, tak hned druhá role po Desdemoně byla Anna Danbyová v Keenovi IV. A v tomhle tom představení si zahrála, a to byste možná neuhodli, protože on tehdy ještě nebyl, slavný byl, ale nebyl až tak úplně slavný, ještě neměl za sebou ty slavné filmy natočené, Bolek Polívka. A toho si právě Pavla dneska vybrala mezi klasiky českého humoru. Jak se vám tehdy s ním hrálo třeba, to by mě zajímalo. To byla vážná role pro něj, že jo?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
To byla vážná role. Dělal to teda režisér Zdeněk Černín opět a přemýšlel, koho do toho obsadit. A tenkrát ho napadl Bolek Polívka, který ještě právě, jak jste říkal, neměl za sebou filmy, kde už potom ukázal, že je i dramatický herec, třeba Musíme si pomáhat nebo Zapomenuté světlo a další. No a dal prostě Bolkovi Polívkovi takovouhle postavu, takovouhle roli. A jak jste se ptal, jestli jsem byla nervózní při Desdemoně, tam mně to bylo opravdu úplně šumák, tak tady jo, protože já jsem samozřejmě na Bolka, na manéže a na všechno, na všechny ty filmy jsem od děcka koukala, protože vono nic moc nebylo v televizi a nic moc se nedělo. A ty manéže vždycky naši, i když my jsme byli hodně malý, tak nás tam stejně posadili k té televizi a říkali, nebudete tomu rozumět, nebudete rozumět různým spojením, co on se tam snaží propašovat. My vám to vysvětlíme, ale vidět to musíte. Takže, já jsem byla opravdu malá na toho Bolečka, ale moc mě to bavilo. No a to bylo potom něco pro mě teda, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď se dívat sice nemůžeme, ale poslechnout, to si poslechneme rádi. I díky vám.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je herečka Pavla Vitázková, která má ráda rádio, což mě tedy opravdu okouzlilo. Ale taky máte ráda, a to se mi líbí taky moc, staré filmy. To už není dneska až tak úplně obvyklé. Je to tím, že vás k tomu přivedli rodiče?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, to určitě ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sama jste se k tomu tak nějak propracovala? Které období je vaše oblíbené?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, tak pro mě určitě, já jsem viděla asi leccos, ale nejjednodušší pro mě bylo jako pro to dítě, tomu jsem rozuměla, byly to filmy pro pamětníky, takže ještě předválečný nebo těsně ve válce nebo aspoň, dokud se ještě dalo točit. To se vždycky dávalo v neděli nebo vždycky to bylo v cyklu pro pamětníky. A to bylo tak jako jednoduchý pro mě jako pro dítě si k tomu sednout. A protože to byly většinou takový jednoduchý příběhy, tak jsem to odkoukala celý, bylo to takový naivní lehce, vždycky to dobře dopadlo, nic vážný tam nebylo. Ale potom jsem se vlastně přes tyhle jednoduchý filmečky začala prostě dostávat blíž třeba k Hugo Haasovi, kterýho já teda považuju za naprosto neuvěřitelnej zjev tenkrát, protože ten člověk, kdyby dneska hrál ve filmu, to už je skoro po 100 letech, za chvilku to bude, tak on byl tak civilní, on měl takovej humor. To byl zjev pro mě. Stejně tak byla zjev svým způsobem Adina Mandlová, která taky měla takový zvláštní, prostě odosobněný civilní herectví, taky von jí dost ovlivnil, že jo. A potom mě samozřejmě začal zajímat i život těch herců, potom jak se prostě vyrovnávali s tím, že museli točit jako pod těma německýma koncernama filmovýma. A tak přes ty starý filmy a od toho jednoduchýho jsem se potom dostávala k těm těžším věcem a do dneška si o tom ráda něco přečtu. Takže tak to tak začalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta atmosféra těch filmů je podle mě krásná i tím, že je taková nějaká galantní, že tam nikdo nikoho neuráží, že je to vlídný, je to vlídný. Zahrála byste si ráda, kdyby to šlo jaksi se takhle vrátit proti proudu času, třeba vedle Huga Haase a zrovna v takovém filmu?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
No, jejda. Tak jako, jak jste mluvil o těch snech, tak by bylo něco. Mně se ty sny teda plní a tenhle ten už se mi nesplní, ten už ne. Ale zahrála bych si strašně ráda. Ale zase, já jsem měla ještě to štěstí, že jsem třeba zažila a hrála v několika představeních s panem Rudolfem Krátkým, což byl pan profesor u nás v Brně, potom učil na škole, a ten třeba hrál ještě v divadle s Lídou Baarovou. A tak jsem si vždycky s ním sedla, s panem Krátkým a vždycky jsem říkala, pane profesore, povídejte. A on povídal takový ty věci, který se nikde nedočtete. Takže, sem tam to na mě ještě dýchne a někdy se podaří se té doby aspoň dotknout, protože ještě pořád jsou mezi náma ty lidi, kteří to zažili a kteří vám můžou říct, že prostě chodila pěkně oblíkaná, ale třeba nevoněla. Nebo takový jako, to neříkám zrovna konkrétně, ale opravdu třeba tyhle ty informace jsem dostala. Vždycky si říkám, tak to je přece báječný tohle to jako moct slyšet, že oni s nima žili, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já, jak tak na vás koukám a poslouchám vás, vy byste se do té doby hodila, to je fakt.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slíbil jsem vám, že v dnešním Tandemu si s herečkou Pavlou Vitázkovou popovídáme taky o jednom momentu v jejím životě, ale naštěstí jenom hereckém, kdy v podstatě opustila jeden seriál takovým radikálním způsobem. Jinými slovy, teď opravdu ale silné uvozovky, zahynula při jedné autonehodě během velice takové výpravné scény. To bylo v Cestách domů?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký jste měla pocit, když jste věděla, že teď jaksi umřete tam vlastně na scéně?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Je to zvláštní, protože se točí, aby to nebylo úplně špatně, abysme nedělali chyby, tak točíme většinou opravdu s lidma z rychlé, kteří to umí, kteří jezdí k nehodám. A tak, když mají volno nebo tak, tak je poprosíme a oni opravdu jdou jakoby herci točit tady tohle to a vědí přesně, jak balit do těch folií, vědí prostě všechno, protože to bysme v životě nemohli takhle věrohodně natočit a udělat. A řeknu vám teda, že na některý věci potom tam člověk zůstane sám, protože se chystají kamery a tak a vlastně vás musí jakoby zaintubovat, teď líčení je minimum, že, sem tam od krve. Tak tam jsem zůstala jenom s těma lidma z té rychlé, kteří mě balili do takových těch tepelných folií. A tak jsem se jich trochu ptala, jak to musí být hrozný a že u nás je to pořád legrace, legrace, ale že oni to znají, tak jestli jim to něco evokuje. Tak teda říkali, že co je pro ně úplně nejhorší, když už přijedou, nedejbože, k mrtvému člověku, tak na to jsou zvyklí, ale když ten člověk ještě žije, tak říkali, že nejhorší je ten křik. A to a tam jsem si teda uvědomila, ale pořád říkám, bylo to jenom, jsme jenom točili a to neustále vedle vás tam někdo stojí s čajem a nabízí vám, aby vám nebyla zima a s dekama a do toho prostě Dolanský s Etzlerem, samozřejmě velká sranda pořád vedle, protože se snaží, abysme tam, nedejbože, neplakali, tak se snaží, protože herci dělají neustále nějakou legraci. Takže, to byly strašný věci, který voni tam jako říkali. Takže, já jsem to prošla absolutně bez nějakých psychických následků a bylo mi to jedno jako. Mrzí mě v životě jiný věci, ale tohle to ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je jasný, to určitě stoprocentně. Já jenom si myslím jaksi, že člověk si v tu chvilku, kdy jaksi je v té roli, si uvědomí, že to pro člověka, kterýho představuje, vlastně je definitivum, že tady prostě najednou končí legrace. A jak vlastně, já jsem neviděl zrovna tenhle ten díl, takže nevím, jak ta havárie, ta se pravděpodobně taky točí na fáze.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, to se točí taky na fáze, protože my třeba jsme měli nádhernej kabriolet americkej, Mustanga asi z roku 56, ale fakt netuším, z kterýho roku, ale prostě byl trošku starej. A tak tomu se nesmí nic stát, že jo, tomu autu, to se musí velmi opatrně a tak je to všechno vymyšlený a potom je to udělaný střihem. Ale řeknu vám, že teda člověk, samozřejmě to nejde si o tom nepopřemýšlet, kdo řídíme, kdo řídíme D1, tak to vás donutí. Je teda fakt, že já jsem neměla žádnou takovou zkušenost, a proto říkám, že jsem to prošla absolutně jako bez následků. Je fakt, že na začátku sezóny, kterou jsme začínali v divadle, tak ještě v srpnu prostě se tam přesně tímhle způsobem zabila naše tisková mluvčí a nebyla to její vina. Narazilo do ní auto, ona byla na místě mrtvá. A to vám teda řeknu, my jsme jí všichni moc milovali a byla to bezvadná holka, měla dítě, měla 36 let. A kdybych měla tu scénu v těch Cestách domů točit po tomhle tom zážitku, kterej se stal, tak za sebe teda vůbec neručím, protože to bych asi vůbec nedokázala.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že o Pavle Vitázkové už víte leccos. To, že se jmenuje dneska Vitázková a ne Ptáčková, tak za to může její partner a manžel současný, herec Dušan Vitázek. Mimochodem veliká taky hvězda brněnského divadla. I když je původem Slovák, že?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se v Brně velice hezky etabloval. U nás na Tandemu se taky objeví. Ale co o Pavle Vitázkové asi nevíte, že ráda jezdí na koni, taky zachraňuje opuštěná zvířata. To jsem si tady poznamenal. Teď jste se tak smutně usmála. To není asi moc veselá story vašeho života.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Je velmi veselá, velmi veselá. Akorát to není, že se pro to rozhodnete, to se tak narodíte a už to tak je. A já jsem to tahala domů odmala a teď už jsem sama dospělá a žiju prostě sama ve svém domě a tahám to stejně do toho svýho domu. Je to strašný. Našla jsem už asi 13 nebo 14 psů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to všechno máte doma?
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Ne, nemám to naštěstí doma, snažím se to distribuovat nějak rozumně. Naposledy, nejlepší můj zážitek s opuštěným psem bylo to, že já mám dva kocoury doma, protože my žijeme u lesa, kam se chodí hodně na procházky, tak tam právě se ti psi zaběhnou. A já jsem měla strach o ty kocoury, protože mi tam běhal rotvajler bez obojku, bez náhubku, bez ničeho, tak jsem to šla řešit, protože jsem si říkala, von mi ty kocoury prostě zakousne. Jenomže jsem to musela jít rychle řešit a měla jsem na sobě pyžamo, bylo jaro, bylo teploučko, tak jsem v tom pyžamu vyběhla ven. Měla jsem jenom klíče. Když jsem toho rotvajlera prostě přemluvila, vrčel na mě štěkal, pak jsem ho přemluvila, že budeme kámoši, tak jsem už nestihla, neměla jsem ho kam dát, doma byli ti kocouři a musela jsem ho odvézt do útulku, kam vždycky lidi zavolají, když se někdo zaběhne. Takže, jsem věděla, že tam ho vrátí majiteli, protože to byl nádhernej pes obrovskej. Tak jsem rovnou v tom pyžamu sedla v papučích do auta, dala jsem si rotvajlera vedle na sedadlo. On už potom byl velkej kámoš a chtěl na mě nutně ležet, takže jsem s tím obrovským rotvajlerem nepřipoutaná jela autem v pyžamu v papučích. Tam jsem vystoupila s tím rotvajlerem, kterej strašně vrčel na ty městský strážníky, kteří tam provozujou ten útulek a bylo to hrozný. Takže, já jsem ho musela ještě zavést do toho kotce, protože já jsem byla jediná, kterou prostě bral jako kámošku. No a oni se teda na mě dívali v těch papučích a v tom, byli přesvědčeni, že ten pes je můj a že akorát se o něj nemůžu starat. A tak mi vůbec nevěřili, mysleli, že se ho chci zbavit. A tohle to je furt, to je furt, to je prostě co měsíc se mi tohle to stane. Takže, to je takový prokletí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prokletí, tak já si myslím, že máte jinak příjemný život. Taky jsem koukal, že cvičíte pravidelně, hodně. Dokonce jste se stala tváří jednoho takového studia v Brně. Já se nedivím, že si vybrali vás, takovou tvář. Ale co ještě vás asi čeká? Protože jste se někde svěřila, že byste se ráda podívala do světa. Tak to si myslím, že vás čeká, až nebudete mít tolik práce, abyste se podívala do Afriky, Indie nebo Austrálie, protože to zabere hodně času, to není na 3 dny. A to si myslím, že v rozvrhu takhle vytížené herečky, jako je Pavla Vitázková, to se bude těžko hledat. Ale já vám přeju, aby se to samozřejmě jednou splnilo. A vůbec ať se vám všecko daří.
Pavla VITÁZKOVÁ, herečka
--------------------
Děkuju. Moc děkuju.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
