Petr Havránek - přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
6. prosinec 2012
Tandem
Prof. MUDr. Jiří Havránek, CSc., přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
Jan Rosák přivítal v Tandemu přednostu Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice prof. MUDr. Petra Havránka, CSc. Od něj jste se například dozvěděli, jaké úrazy jsou dnes nejčastější, jak relaxuje a kam vyráží na tůry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem startuje. Dobrý den vám přeje Jan Rosák a za chviličku vám popřeje dobrý den i dnešní host. Jeho odborné tituly jsou tak dlouhé, že vám je neprozradím hned, protože by to zabralo spoustu času, budu je prozrazovat postupně. V tuto chvíli vám ho představím jako vynikajícího předního českého chirurga, vedoucího lékaře centra dětské traumatologie Thomayerovy nemocnice. Pozvání do Tandemu přijal doktor Petr Havránek. Vítám vás. Dobrý den.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane doktore, než si začneme povídat o dětských úrazech, prevenci i pomoci, tak posluchačům prozradíme, proč jste si vybral vůbec medicínu a tento obor. Ovšem začnem s tím až po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co já se pamatuju, tak jako kluk jsem měl pořád rozbitá kolena. Naštěstí ne zlámané ruce,ale ani to se pochopitelně při dětských hrách nevylučuje. Své o tom určitě ví náš přední český chirurg, doktor Petr Havránek, který je dnes hostem Tandemu. Jaký jste vy byl kluk, pane primáři? Byl jste taky takový ten typ katastrofický, že jste měl pořád někde krvavé koleno nebo loket?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak pohybově jsem byl určitě hodně aktivní, ale jinak říkali rodiče, že jsem byl hodné dítě, které celkem rádo navštěvovalo školu a učilo se. Ale otec, celá rodina byli velmi sportovní, takže jsme od útlého věku jezdili na hory. Měl jsem kolo, už když vlastně mně ani nestačilo. Pamatuju si, že jako malej kluk jsem jezdil takhle tou jednou nohou pod rámem, abych mohl šlapat na obou šlapkách a to bylo náročný. Tak určitě jsem taky padal a kolena jsem odřená měl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste mi teď připomněl věc, my jsme tomu říkali jezdit pod štanglí. Takhle byl člověk zkroucenej pod ten rám, ano. Tak říkáte, že jste se dobře učil a, předpokládám, že vám to šlo jaksi lehce, samo. Měl jste už tehdy nějaké takové touhy, když vám to učení takhle dobře jde, že byste chtěl třeba někdy něco studovat a být něčím v tomto smyslu, jaksi vysokoškolsky studovaným?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak touhy, to asi není to správné slovo, ale určitě taková ta psychologie, filozofie rodiny, otec byl lékař, bratr studoval medicínu o 4 roky starší než já. A pokud si na to vzpomínám, tak mohu říct, že jsem jinou cestu než gymnázium a vysokou školu si nedokázal ani představit. Ale bylo to takové nějaké přirozené, rozumělo se to samo sebou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, medicína se rozuměla sama sebou.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Ne, ne, ne, medicína určitě ne, medicína ne. Věděl jsem, že budu chtít dělat nějaké přírodní vědy. Nejméně oblíbeným oborem byla matematika a té jsem se chtěl vyhnout. Humanitní obory mi nepřipadaly úplně dobré. Jak říkám, otec byl lékař a já jsem vlastně už úplně odmala, protože dělal v podolském sanatoriu, v ÚPMD, tak jsme ho s maminkou chodili vo nedělních službách navštěvovat a na to si vzpomínám dobře. Tehdy ještě se k dezinfekci užívaly takové ty nepříliš vonné látky lizol, krezol a takové. Tatínek vždycky tím byl nasáklý. Dokonce ještě když přišel domů. Ale mně to vonělo, přiznám se, že mně to vonělo a určitě se mi to líbilo. Ale konkrétně medicínu jsem dělat nechtěl, chtěl jsem dělat chemii, ta mě ohromně bavila, biochemie, ale pak, když jsem si začal promítat, jaký to asi může mít praktický výstup v životě, tak jsem zvolil medicínu, určitě ovlivněn i tím otcem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás třeba na té nemocnici nejvíc fascinovalo? Předpokládám, že ta vůně toho lizolu v uvozovkách, ta to nebyla. Já se pamatuju, že vždycky se mi líbilo to prostředí plné sestřiček, které byly v tom modrobílém takové, jako až andělská zjevení. Tak co vás fascinovalo?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak tohle prostředí já jsem vlastně neviděl, protože jsem přicházel vždycky za tím tatínkem, když jsem ho viděl ve služebním pokoji v tom bílém. Působilo to na mě určitě. Sám jsem byl asi třikrát za dětství v nemocnici jako pacient. To se mi moc nelíbilo ležet v nemocnici, to by mě spíš odradilo. Ale skutečně to bylo asi podvědomé působení. A potom my jsme vlastně rodinu měli takovou uzavřenou společnost trošku, protože jsme na dovolenou jezdili s otcovými kolegy. I s matčinými, ale to byli většinou lékaři nebo to byli právě lidé přírodně vzdělaní. A celá ta společnost, vlastně mluvilo se převážně o medicíně, o zdravotnictví. Nemyslím po té organizační stránce, to tehdy se nemluvilo. A určitě mě to podvědomě ovlivňovalo. A pak více méně vylučovací metodou z těch přírodních oborů zbyla ta medicína asi jako nejprestižnější obor.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes přední český chirurg, vedoucí lékař centra dětské traumatologie Thomayerovy nemocnice, doktor Petr Havránek. Já si myslím, že v každém období nebo respektive v různých obdobích jsou třeba dominující úrazy jiného charakteru. To znamená, dejme tomu, za našich dob to byly asi pády ze stromů, ale dneska to může být něco jiného. Dneska už jezdí třeba mnohem víc aut. Tak jak to vidíte vy, pane doktore, jaksi, dejme tomu, v tom statistickém hledisku?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
To je poměrně velmi častá otázka, takže jí mám zpracovanou v hlavě. Z odborného hlediska rozdělujeme úrazy na úrazy dopravní, úrazy sportovní, domácí, školní a tak dále. Když si to spočteme, tak ty dopravní úrazy, jak říkáte, za vašeho, mého mládí, jich nebylo ani tak více, protože tehdy sice bylo méně aut, ale nebyla žádná taková ta přátelská opatření preventivní proti úrazům, nebyly cyklostezky, nebyly přechody pro chodce, nestála městská policie v půl osmé ráno na přechodech, kudy chodí děti do školy, takže to riziko bylo daleko větší. Ty děti určitě v tehdejší situaci přišly k úrazu častěji, ale protože jezdilo méně aut, takže těch úrazů mohlo být podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba bylo víc úrazů třeba dítě a kůň.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Také ne, to také není pravda, protože koně byli sice na venkově, ale využívali se spíše pracovně, jezdilo se na nich minimálně. A v současné době ohromný boom jízdy na koni, jako ať už sportovního odvětví nebo rehabilitačního, hypoterapie právě u mnoha dětí, které nejsou pohybově nejnadanější, se praktikuje. Takže já bych řekl, že těch pádů z koní je teď dokonce více, než bylo dříve. Co se týče těch úrazů, tak dopravní úrazy, to je jak červená horizontální linka prolínající všemi ročními obdobími, jaro, léto, podzim, zima, je jich podobně. A mění se minimálně. Ale samozřejmě sezónní úrazy jsou. Zcela jinak vypadá úraz ze snowboardu a z lyží, jinak vypadá úraz z kola. Děti padají do dneška. To je snad jediná věc, která se moc nezměnila. Pády z kola, těch je pořád velmi mnoho a vypadají podobně, jen se snad to posouvá od těch závažnějších, mnohotných poranění, především poranění hlavy, malinko k těm s lepší prognózou, že ty děti už nosí helmy. Zase ale je to kompenzované tím, že za mého dětství nebyla horská kola, minimálně se závodilo, nejezdily děti nebo závodníci, dorostenci, puberťáci hustým lesem z prudkého kopce. Takže je zajímavé, že. Takhle na druhou stranu nejsou přesné statistiky. Tendence k tomu, aby vznikl národní registr dětských úrazů už v tomto státě jsou několik let, ale nejsou přesné statistiky, takže dětská traumacentra si vedou své statistiky. Ale třeba ta etiologie, to znamená příčina těch úrazů se zatím zaznamenává poměrně zřídka.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes přední český chirurg, vedoucí lékař Centra dětské traumatologie Thomayerovy nemocnice, ale také přednosta Kliniky dětské chirurgie, traumatologie III. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a nemocnice v Praze-Krči, vedoucí lékař Centra dětské traumatologie, 1.místopředseda České pediatricko-chirurgické společnosti, člen výboru České společnosti úrazové chirurgie. To jsou ty tituly, které kdybych měl vyjmenovávat pokaždé, tak tady budeme hodně dlouho, pane doktore. Ale já si myslím, že podstata vaší práce je pochopitelně to, o čem teď zrovna hovoříme. Ale taky, dejme tomu, jste členem správní rady Nadačního fondu Kolečko. Je to fond na pomoc dětem po úrazu. Jakou vážnost tomuto přikládáte a jakou velikou jaksi část vaší činnosti tohle to spotřebovává?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Spotřebovává to určitě nemalou část mého času nebo procento mého času, ale je to nesmírně příjemná stránka. Nadační fond Kolečko trvá v této chvíli asi 8 let a já už dřív jsem pracoval pro různé nebo zúčastnil se na činnosti různých nadačních organizací, a to ne poměrně bezvýznamných, ať to bylo Konto Bariéry, ať to byla třeba společnost Podaná ruka a tak dále. Ale Nadační fond Kolečko krásně, zajímavě i vznikl. Založil ho fotograf Tomáš Beran, který byl v závažné životní situaci po autonehodě těžké a chtěl něco udělat pro poraněné lidi, pro poraněné děti. A vlastně já jsem byl poprvé v životě přímo u toho, když takováhle nadace vzniká. Ta nadace byla zprvu založena pouze ve prospěch našeho traumacentra, pak se její působnost rozšířila na celou českou síť traumacenter, všech 8 pracovišť. A já, nejenom že jsem byl u toho, ale z té odborné stránky jsem pomáhal ten fond spoluvytvářet a to bylo nesmírně zajímavé. A to, co je krásné, je, že můžeme ovlivňovat i jakousi čistotu té nadace, to znamená vlastně minimální, až nulové toky peněz do organizačních složek, kde opravdu můžeme vlastně tvořit a garantovat to, že veškeré ty prostředky jdou bezprostředně a bez jakýchkoliv přídavků pro ty poraněné děti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak v praxi funguje Kolečko?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
V praxi funguje tak, že po více letech se konečně ustálilo vedení toho nadačního fondu. Paní magistra Linda Jandová je ředitelkou toho fondu, to je organizačně, manažersky nesmírně schopná osoba s velkou zkušeností. A ta je schopná právě oslovovat různé subjekty, které disponují finančními prostředky a ty peníze získat pro nadační fond. A my potom, když se nashromáždí určitá suma, tak vlastně pro těch 8 dětských traumacenter vyhlásíme jakousi grantovou soutěž a třeba do určité výše finanční. A ta traumacentra se přihlásí, co potřebují a my potom vybíráme,kdo v té vlně dostane ty prostředky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak je používají potom ty prostředky ta traumacentra?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
To je takhle, nepoužívají prostředky, ale ideální je, když přihlásí do té soutěže to, co potřebují a ten fond potom přímo ty přístroje nebo ty věci, které je nutno obstarat, výjimečně to mohou být i stavební úpravy nutné, tak hradí z toho svého konta a rovnou vlastně ty přístroje k tomu praktickému využití.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolečko, předpokládám, se jmenuje ten fond proto, že se používají jaksi hodně třeba vozíky pro děti a tak? Nebo je to jiný symbol?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Má možná i více symbolů, protože třeba jedním z hesel je O kolečko víc, protože tam to může hraničit i s určitou takovou aktivitou dětskou a extravagantní. Ale ano, určitě Kolečko může být symbolem, který vidíme v traumatologii po poranění poměrně často.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď to povídání o těch závažných věcech, to znamená o práci mého dnešního hosta, doktora Petra Havránka, předního českého chirurga, přerušíme. Myslím tu vážnou část opravdu, protože se budem věnovat věci převážně nevážné, i když docela závažné, totiž klasice českého humoru. A vy si můžete, pane doktore, vybrat toho klasika, který vám konvenuje, který vám hladí duši a dělá vám radost.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Děkuju. To je krásná příležitost, abych se vrátil do svého dospívání. Jednoznačně klasiků humoru jsem viděl a sledoval více, ale je jedna hvězda v mém životě. Když mi bylo asi 12, 13 let a začal jsem spět do puberty, tak vlastně vzniklo Divadlo Semafor a Jiří Suchý společně s Jiřím Šlitrem právě začali hrát své hry Jonáše, Takovou ztrátu krve a všechny tyhle silné zážitky jsem vstřebával kolem puberty a nesmírně mě to ovlivnilo. Tehdy jsem nevnímal, jestli ti dva pánové, ale to nebyli jenom oni, protože v Semaforu tehdy defilovala celá plejáda vynikajících herců, ať to byl Miroslav Horníček, ať to byl začínající Karel Gott či ať to byl už velmi vyzrálý Jan Werich, který tam ještě, byť neúčinkoval ve hrách, ale v mnoha příležitostných vystoupeních a pro mě to byl ohromný zážitek propojení Osvobozeného divadla s novou dobou, s těmi zlatými 60.lety.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak víte co? My si to vaše období puberty, jak jste to hezky říkal, teď připomeneme, tak můžete zavzpomínat.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem tady vyjmenoval všechny tituly nebo respektive všechny, které mám k dispozici, mého dnešního hosta, doktora Petra Havránka. Docela mě zajímá, jak je možné všechny tyhle ty funkce, které nepochybně určitě jsou velice důležité, velice čestné, jak je možné je naplnit, to znamená být přednostou kliniky dětské chirurgie, vedoucím lékařem Centra dětské traumatologie, 1.místopředsedou České pediatricko-chirurgické společnosti, členem výboru České společnosti úrazové chirurgie a ještě členem správní rady Nadačního fondu Kolečko? Jak to stíháte?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No, správně říkáte, nejsou to tituly, jsou to funkce a ono těch funkcí je ještě daleko víc. Nevím, jestli bohudík nebo bohužel a stihnout se to musí. Samozřejmě vyžaduje to perfektní tým na klinice, který je schopen zabezpečit tu zdravotnickou práci. Vyžaduje to perfektní tým, který je schopen zabezpečit tu pedagogickou práci, výuku ať regraduální, jak my říkáme, to je výuka mediků nebo postgraduální, kdy učíme lékaře už po promoci, kteří se specializují. Ale ono by to vlastně bez těch funkcí ani nešlo. Já si myslím, že má-li se dnes praktikovat špičková medicína dohromady s tou pedagogikou, tak ta organizační stránka, to znamená aktivita v odborných společnostech, v různých společnostech nebo v různých odděleních fakulty je prostě nutná, protože je to taková komplexní práce. Vono to nejsou jednotlivé kaménky, které jsou samostatné. Například pediatricko-chirurgická společnost a vedení kliniky. To v podstatě všechno tak nějak zapadá do sebe a tvoří vlastně jeden tah na bránu, aby se to řeklo lidově.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale stejně tak je to zčásti praxe lékařská, to znamená přímo chirurgická prace a z části je to administrativa, co si budem povídat. Takže musíte, abyste všemu dostál, jaksi všem svým závazkům, tak se musíte roztrhat trošičku.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak mnoho těch aktivit je takzvaně po pracovní době anebo jsou odpoledne, kdy to lze skloubit, že můžeme operovat dopoledne, odpoledne je schůze. Je pravda, že těch schůzí je hodně. Ale musím říct, že tyhle činnosti, které jste tady vyjmenoval, odborné společnosti, fakulta, jsou příjemné, přínosné. Bohužel v současné době jsme zavalováni takovou tou papírovou vykazovací činností ze strany ministerstva, zdravotnických orgánů a to jsou věci, které jste nejmenoval, vykazování různých statistik, hlášení povinných a tak dále. Naštěstí na to je opravdu celý širší tým. To je věc, která vždycky byla a i dnes, není příliš záživná. Myslím si, že to všechno, co jste vyjmenoval, tak tam se člověk rád trošku unaví do toho roztrhání, byť to není tak dramatické.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže si v Tandemu velice často povídám se svými hosty o jejich krušných životních chvílích, tak jestliže mám teď příležitost hovořit s lékařem, navíc lékařem, který má denně téměř na operačním stole dětské úrazy, tak tam o krušné chvilky nouze určitě není. Ale teď to zkusím trošičku jaksi obrátit. Jak je to třeba s krušnými chvílemi u vás, pane doktore, z té odborné stránky třeba?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak takové krušné chvíle provázejí určitě život každého lékaře, v chirurgii zvlášť. Není to snadný, že jo. Pokud je člověk třeba začínající mladý lékař a pracuje v oboru, prakticky ve všech oborech občas nějaký pacient zemře, tak určitě toho prvního pacienta si ten lékař pamatuje. No a já vlastně pracuju v dětském oboru a ten můj obor je jeden z nejhezčích, nejsympatičtějších, protože poraněné děti se většinou velmi dobře zotavují, léčí, vzpamatují a naprostá většina se jich vrací do života ve velmi dobrém stavu, prakticky bez nějakých větších handicapů. Ale samozřejmě jsou i ty nešťastné situace a určitě nikdy nezapomenu na svou pohotovostní službu, kdy mi zemřel první dětský pacient. Je to velmi silný zážitek a musím říct, že do dneška si vzpomínám, jak tehdejší přednostka našeho pracoviště mi telefonovala a ptala se, jestli nechci vystřídat ve službě. Nechtěl jsem, zvládl jsem to, ale určitě to situace není snadná. A, upřímně řečeno, dnes už samozřejmě jsem daleko profesionálnější, ale my nemůžeme říci, že by se nám něco nepovedlo nebo povedlo z toho exaktního hlediska, protože dneska na léčení většiny těch chorob, úrazů máme určité standardizované postupy a hrubé zanedbání by se nemělo stát při zachování byť i minima pozornosti. Takže to u dobrých zdravotníků lze téměř vyloučit. Ale stejně všechny úrazy, všechny choroby, všechno léčení nedopadne vždy dobře a do dneška to neseme jako kolektiv, já osobně těžce a není to příjemné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, právě. To se chci zeptat, jak se s tím třeba vyrovnáváte, teď mám na mysli, my jsme všichni pod vlivem televizních seriálů z lékařského prostředí, kde, dejme tomu, když se taková dramatická situace nevyvine příznivě, ten lékař je z toho traumatizovaný, tak potom většinou jde za nějakým psychologem, ten ho zpracovává, mluví mu do duše. Je to u vás taky takhle, nebo se s tím musíte vyrovnat sám?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Ano. Známý vtip říká, jestli i váš psychiatr má svého psychiatra. Ne, nechodíme za psychologem ani psychiatrem, byť v nemocnici máme psychologické, psychiatrické oddělení a určitě by to bylo možné. Pracujeme v exaktním oboru a tam ty nápravné mechanismy jsou jiné. Samozřejmě každý velmi těžký případ je, a to je psychologicky asi nejlepší léčba, poté, ať dopadne dobře a zvláště, pokud nedopadne dobře, nakonec je nutné rozebrat třeba formou semináře krok po kroku, výsledek po výsledku, operaci po operaci a zhodnotit, jestli někde šlo něco načasovat jinak, lépe a tak dále. A právě v té diskusi toho kolektivu se pak dá nalézt určité uklidnění. Ne snad uspokojení, ale aspoň to odškodnění psychologické, že člověk udělal úplně všechno, co šlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše dnešní povídání s doktorem Petrem Havránkem jsme začali takovou tou všelidskou stránkou, to znamená, jsme si představili pana doktora jako malého kluka, jako Péťu, který měl taky odřená kolena a běhal s kamarády, sportoval a podobně. Tak teď se vrátíme k vám jako civilovi, jako panu doktoru sice Petru Havránkovi, ale mimo nemocnici. Tak co vás baví? Jaké jsou vaše koníčky? Jak žijete, jak relaxujete? Jak odpočíváte od všech těch funkcí, které jsem tady nahloučil, které musíte samozřejmě jaksi obstarat?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Relaxace je samozřejmě nutná. K relaxaci máme v rodině Šumavu, na Šumavě chaloupku a na chaloupce lze provozovat různé aktivity, většinou sportovní. Rád jezdím na kole v létě, v zimě na lyžích. Nedávno jsem propadl určitému polosportovnímu šílenství, kdy jsem objevil, že v České republice bylo ustanoveno hnutí zdolávání tisícimetrových vrcholů a to je zajímavá věc, o které málokdo ví. Já rád tu myšlenku šířím. Existuje určitý průvodce vydaný v češtině, který popisuje všech asi 600 hor v České republice, které přesahují tisíc metrů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jich máme tolik?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Máme jich tolik, ano. Jsou to někdy i nenápadné kopečky. No a pokud se do toho dáte systematicky, což je část nutných mých vlastností, abych i tu odbornou práci zvládal, tak máte náplň na 10 let a najednou se vám začnou otevírat nedozírné světy krásné horské krajiny, putování mimo značené cesty, nalézání starých, zaniklých osad, dolů, lomů, kulturních míst. A to je jedna z vášní, kterou jsem provozoval v posledních letech. Bezesporu k tomu patří i ta sportovní činnost a trošku i toho chalupaření.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik jste říkal, že je těch vrcholů nad tisíc metrů?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Kolem 600.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik jich máte za sebou?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
V současné době jich mám za sebou asi 520.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už máte teda skutečně, téměř v cíli jste.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Kdepak. Když začínáte, tak lze třeba naplánovat túru, kde obejdete 6, 7 takových kopců za jednu 20, 25kilometrovou túru a samozřejmě napřed odškrtáváte ty hory ve svém okolí. Ale mně teď bohužel zbývají Jeseníky, Beskydy a tam to je na několikatýdenní dovolenou. Takže to mám do hlubokého penzijního věku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, máte hezkou perspektivu, dokonce vysokou perspektivu, ale to nejenom ve zdolávání tisícovek, ale i ve zdolávání těch úskalí, která přináší vaše bohulibé zaměstnání. Já vám přeju, pane doktore, ať se vám daří, protože když se vám bude dařit, bude se dařit i vašim pacientům, kteří to hodně potřebují. Díky a na shledanou.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Děkuju vám.
--------------------
Tandem startuje. Dobrý den vám přeje Jan Rosák a za chviličku vám popřeje dobrý den i dnešní host. Jeho odborné tituly jsou tak dlouhé, že vám je neprozradím hned, protože by to zabralo spoustu času, budu je prozrazovat postupně. V tuto chvíli vám ho představím jako vynikajícího předního českého chirurga, vedoucího lékaře centra dětské traumatologie Thomayerovy nemocnice. Pozvání do Tandemu přijal doktor Petr Havránek. Vítám vás. Dobrý den.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane doktore, než si začneme povídat o dětských úrazech, prevenci i pomoci, tak posluchačům prozradíme, proč jste si vybral vůbec medicínu a tento obor. Ovšem začnem s tím až po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co já se pamatuju, tak jako kluk jsem měl pořád rozbitá kolena. Naštěstí ne zlámané ruce,ale ani to se pochopitelně při dětských hrách nevylučuje. Své o tom určitě ví náš přední český chirurg, doktor Petr Havránek, který je dnes hostem Tandemu. Jaký jste vy byl kluk, pane primáři? Byl jste taky takový ten typ katastrofický, že jste měl pořád někde krvavé koleno nebo loket?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak pohybově jsem byl určitě hodně aktivní, ale jinak říkali rodiče, že jsem byl hodné dítě, které celkem rádo navštěvovalo školu a učilo se. Ale otec, celá rodina byli velmi sportovní, takže jsme od útlého věku jezdili na hory. Měl jsem kolo, už když vlastně mně ani nestačilo. Pamatuju si, že jako malej kluk jsem jezdil takhle tou jednou nohou pod rámem, abych mohl šlapat na obou šlapkách a to bylo náročný. Tak určitě jsem taky padal a kolena jsem odřená měl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste mi teď připomněl věc, my jsme tomu říkali jezdit pod štanglí. Takhle byl člověk zkroucenej pod ten rám, ano. Tak říkáte, že jste se dobře učil a, předpokládám, že vám to šlo jaksi lehce, samo. Měl jste už tehdy nějaké takové touhy, když vám to učení takhle dobře jde, že byste chtěl třeba někdy něco studovat a být něčím v tomto smyslu, jaksi vysokoškolsky studovaným?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak touhy, to asi není to správné slovo, ale určitě taková ta psychologie, filozofie rodiny, otec byl lékař, bratr studoval medicínu o 4 roky starší než já. A pokud si na to vzpomínám, tak mohu říct, že jsem jinou cestu než gymnázium a vysokou školu si nedokázal ani představit. Ale bylo to takové nějaké přirozené, rozumělo se to samo sebou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, medicína se rozuměla sama sebou.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Ne, ne, ne, medicína určitě ne, medicína ne. Věděl jsem, že budu chtít dělat nějaké přírodní vědy. Nejméně oblíbeným oborem byla matematika a té jsem se chtěl vyhnout. Humanitní obory mi nepřipadaly úplně dobré. Jak říkám, otec byl lékař a já jsem vlastně už úplně odmala, protože dělal v podolském sanatoriu, v ÚPMD, tak jsme ho s maminkou chodili vo nedělních službách navštěvovat a na to si vzpomínám dobře. Tehdy ještě se k dezinfekci užívaly takové ty nepříliš vonné látky lizol, krezol a takové. Tatínek vždycky tím byl nasáklý. Dokonce ještě když přišel domů. Ale mně to vonělo, přiznám se, že mně to vonělo a určitě se mi to líbilo. Ale konkrétně medicínu jsem dělat nechtěl, chtěl jsem dělat chemii, ta mě ohromně bavila, biochemie, ale pak, když jsem si začal promítat, jaký to asi může mít praktický výstup v životě, tak jsem zvolil medicínu, určitě ovlivněn i tím otcem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás třeba na té nemocnici nejvíc fascinovalo? Předpokládám, že ta vůně toho lizolu v uvozovkách, ta to nebyla. Já se pamatuju, že vždycky se mi líbilo to prostředí plné sestřiček, které byly v tom modrobílém takové, jako až andělská zjevení. Tak co vás fascinovalo?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak tohle prostředí já jsem vlastně neviděl, protože jsem přicházel vždycky za tím tatínkem, když jsem ho viděl ve služebním pokoji v tom bílém. Působilo to na mě určitě. Sám jsem byl asi třikrát za dětství v nemocnici jako pacient. To se mi moc nelíbilo ležet v nemocnici, to by mě spíš odradilo. Ale skutečně to bylo asi podvědomé působení. A potom my jsme vlastně rodinu měli takovou uzavřenou společnost trošku, protože jsme na dovolenou jezdili s otcovými kolegy. I s matčinými, ale to byli většinou lékaři nebo to byli právě lidé přírodně vzdělaní. A celá ta společnost, vlastně mluvilo se převážně o medicíně, o zdravotnictví. Nemyslím po té organizační stránce, to tehdy se nemluvilo. A určitě mě to podvědomě ovlivňovalo. A pak více méně vylučovací metodou z těch přírodních oborů zbyla ta medicína asi jako nejprestižnější obor.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes přední český chirurg, vedoucí lékař centra dětské traumatologie Thomayerovy nemocnice, doktor Petr Havránek. Já si myslím, že v každém období nebo respektive v různých obdobích jsou třeba dominující úrazy jiného charakteru. To znamená, dejme tomu, za našich dob to byly asi pády ze stromů, ale dneska to může být něco jiného. Dneska už jezdí třeba mnohem víc aut. Tak jak to vidíte vy, pane doktore, jaksi, dejme tomu, v tom statistickém hledisku?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
To je poměrně velmi častá otázka, takže jí mám zpracovanou v hlavě. Z odborného hlediska rozdělujeme úrazy na úrazy dopravní, úrazy sportovní, domácí, školní a tak dále. Když si to spočteme, tak ty dopravní úrazy, jak říkáte, za vašeho, mého mládí, jich nebylo ani tak více, protože tehdy sice bylo méně aut, ale nebyla žádná taková ta přátelská opatření preventivní proti úrazům, nebyly cyklostezky, nebyly přechody pro chodce, nestála městská policie v půl osmé ráno na přechodech, kudy chodí děti do školy, takže to riziko bylo daleko větší. Ty děti určitě v tehdejší situaci přišly k úrazu častěji, ale protože jezdilo méně aut, takže těch úrazů mohlo být podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba bylo víc úrazů třeba dítě a kůň.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Také ne, to také není pravda, protože koně byli sice na venkově, ale využívali se spíše pracovně, jezdilo se na nich minimálně. A v současné době ohromný boom jízdy na koni, jako ať už sportovního odvětví nebo rehabilitačního, hypoterapie právě u mnoha dětí, které nejsou pohybově nejnadanější, se praktikuje. Takže já bych řekl, že těch pádů z koní je teď dokonce více, než bylo dříve. Co se týče těch úrazů, tak dopravní úrazy, to je jak červená horizontální linka prolínající všemi ročními obdobími, jaro, léto, podzim, zima, je jich podobně. A mění se minimálně. Ale samozřejmě sezónní úrazy jsou. Zcela jinak vypadá úraz ze snowboardu a z lyží, jinak vypadá úraz z kola. Děti padají do dneška. To je snad jediná věc, která se moc nezměnila. Pády z kola, těch je pořád velmi mnoho a vypadají podobně, jen se snad to posouvá od těch závažnějších, mnohotných poranění, především poranění hlavy, malinko k těm s lepší prognózou, že ty děti už nosí helmy. Zase ale je to kompenzované tím, že za mého dětství nebyla horská kola, minimálně se závodilo, nejezdily děti nebo závodníci, dorostenci, puberťáci hustým lesem z prudkého kopce. Takže je zajímavé, že. Takhle na druhou stranu nejsou přesné statistiky. Tendence k tomu, aby vznikl národní registr dětských úrazů už v tomto státě jsou několik let, ale nejsou přesné statistiky, takže dětská traumacentra si vedou své statistiky. Ale třeba ta etiologie, to znamená příčina těch úrazů se zatím zaznamenává poměrně zřídka.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes přední český chirurg, vedoucí lékař Centra dětské traumatologie Thomayerovy nemocnice, ale také přednosta Kliniky dětské chirurgie, traumatologie III. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a nemocnice v Praze-Krči, vedoucí lékař Centra dětské traumatologie, 1.místopředseda České pediatricko-chirurgické společnosti, člen výboru České společnosti úrazové chirurgie. To jsou ty tituly, které kdybych měl vyjmenovávat pokaždé, tak tady budeme hodně dlouho, pane doktore. Ale já si myslím, že podstata vaší práce je pochopitelně to, o čem teď zrovna hovoříme. Ale taky, dejme tomu, jste členem správní rady Nadačního fondu Kolečko. Je to fond na pomoc dětem po úrazu. Jakou vážnost tomuto přikládáte a jakou velikou jaksi část vaší činnosti tohle to spotřebovává?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Spotřebovává to určitě nemalou část mého času nebo procento mého času, ale je to nesmírně příjemná stránka. Nadační fond Kolečko trvá v této chvíli asi 8 let a já už dřív jsem pracoval pro různé nebo zúčastnil se na činnosti různých nadačních organizací, a to ne poměrně bezvýznamných, ať to bylo Konto Bariéry, ať to byla třeba společnost Podaná ruka a tak dále. Ale Nadační fond Kolečko krásně, zajímavě i vznikl. Založil ho fotograf Tomáš Beran, který byl v závažné životní situaci po autonehodě těžké a chtěl něco udělat pro poraněné lidi, pro poraněné děti. A vlastně já jsem byl poprvé v životě přímo u toho, když takováhle nadace vzniká. Ta nadace byla zprvu založena pouze ve prospěch našeho traumacentra, pak se její působnost rozšířila na celou českou síť traumacenter, všech 8 pracovišť. A já, nejenom že jsem byl u toho, ale z té odborné stránky jsem pomáhal ten fond spoluvytvářet a to bylo nesmírně zajímavé. A to, co je krásné, je, že můžeme ovlivňovat i jakousi čistotu té nadace, to znamená vlastně minimální, až nulové toky peněz do organizačních složek, kde opravdu můžeme vlastně tvořit a garantovat to, že veškeré ty prostředky jdou bezprostředně a bez jakýchkoliv přídavků pro ty poraněné děti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak v praxi funguje Kolečko?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
V praxi funguje tak, že po více letech se konečně ustálilo vedení toho nadačního fondu. Paní magistra Linda Jandová je ředitelkou toho fondu, to je organizačně, manažersky nesmírně schopná osoba s velkou zkušeností. A ta je schopná právě oslovovat různé subjekty, které disponují finančními prostředky a ty peníze získat pro nadační fond. A my potom, když se nashromáždí určitá suma, tak vlastně pro těch 8 dětských traumacenter vyhlásíme jakousi grantovou soutěž a třeba do určité výše finanční. A ta traumacentra se přihlásí, co potřebují a my potom vybíráme,kdo v té vlně dostane ty prostředky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak je používají potom ty prostředky ta traumacentra?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
To je takhle, nepoužívají prostředky, ale ideální je, když přihlásí do té soutěže to, co potřebují a ten fond potom přímo ty přístroje nebo ty věci, které je nutno obstarat, výjimečně to mohou být i stavební úpravy nutné, tak hradí z toho svého konta a rovnou vlastně ty přístroje k tomu praktickému využití.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolečko, předpokládám, se jmenuje ten fond proto, že se používají jaksi hodně třeba vozíky pro děti a tak? Nebo je to jiný symbol?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Má možná i více symbolů, protože třeba jedním z hesel je O kolečko víc, protože tam to může hraničit i s určitou takovou aktivitou dětskou a extravagantní. Ale ano, určitě Kolečko může být symbolem, který vidíme v traumatologii po poranění poměrně často.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď to povídání o těch závažných věcech, to znamená o práci mého dnešního hosta, doktora Petra Havránka, předního českého chirurga, přerušíme. Myslím tu vážnou část opravdu, protože se budem věnovat věci převážně nevážné, i když docela závažné, totiž klasice českého humoru. A vy si můžete, pane doktore, vybrat toho klasika, který vám konvenuje, který vám hladí duši a dělá vám radost.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Děkuju. To je krásná příležitost, abych se vrátil do svého dospívání. Jednoznačně klasiků humoru jsem viděl a sledoval více, ale je jedna hvězda v mém životě. Když mi bylo asi 12, 13 let a začal jsem spět do puberty, tak vlastně vzniklo Divadlo Semafor a Jiří Suchý společně s Jiřím Šlitrem právě začali hrát své hry Jonáše, Takovou ztrátu krve a všechny tyhle silné zážitky jsem vstřebával kolem puberty a nesmírně mě to ovlivnilo. Tehdy jsem nevnímal, jestli ti dva pánové, ale to nebyli jenom oni, protože v Semaforu tehdy defilovala celá plejáda vynikajících herců, ať to byl Miroslav Horníček, ať to byl začínající Karel Gott či ať to byl už velmi vyzrálý Jan Werich, který tam ještě, byť neúčinkoval ve hrách, ale v mnoha příležitostných vystoupeních a pro mě to byl ohromný zážitek propojení Osvobozeného divadla s novou dobou, s těmi zlatými 60.lety.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak víte co? My si to vaše období puberty, jak jste to hezky říkal, teď připomeneme, tak můžete zavzpomínat.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem tady vyjmenoval všechny tituly nebo respektive všechny, které mám k dispozici, mého dnešního hosta, doktora Petra Havránka. Docela mě zajímá, jak je možné všechny tyhle ty funkce, které nepochybně určitě jsou velice důležité, velice čestné, jak je možné je naplnit, to znamená být přednostou kliniky dětské chirurgie, vedoucím lékařem Centra dětské traumatologie, 1.místopředsedou České pediatricko-chirurgické společnosti, členem výboru České společnosti úrazové chirurgie a ještě členem správní rady Nadačního fondu Kolečko? Jak to stíháte?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No, správně říkáte, nejsou to tituly, jsou to funkce a ono těch funkcí je ještě daleko víc. Nevím, jestli bohudík nebo bohužel a stihnout se to musí. Samozřejmě vyžaduje to perfektní tým na klinice, který je schopen zabezpečit tu zdravotnickou práci. Vyžaduje to perfektní tým, který je schopen zabezpečit tu pedagogickou práci, výuku ať regraduální, jak my říkáme, to je výuka mediků nebo postgraduální, kdy učíme lékaře už po promoci, kteří se specializují. Ale ono by to vlastně bez těch funkcí ani nešlo. Já si myslím, že má-li se dnes praktikovat špičková medicína dohromady s tou pedagogikou, tak ta organizační stránka, to znamená aktivita v odborných společnostech, v různých společnostech nebo v různých odděleních fakulty je prostě nutná, protože je to taková komplexní práce. Vono to nejsou jednotlivé kaménky, které jsou samostatné. Například pediatricko-chirurgická společnost a vedení kliniky. To v podstatě všechno tak nějak zapadá do sebe a tvoří vlastně jeden tah na bránu, aby se to řeklo lidově.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale stejně tak je to zčásti praxe lékařská, to znamená přímo chirurgická prace a z části je to administrativa, co si budem povídat. Takže musíte, abyste všemu dostál, jaksi všem svým závazkům, tak se musíte roztrhat trošičku.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak mnoho těch aktivit je takzvaně po pracovní době anebo jsou odpoledne, kdy to lze skloubit, že můžeme operovat dopoledne, odpoledne je schůze. Je pravda, že těch schůzí je hodně. Ale musím říct, že tyhle činnosti, které jste tady vyjmenoval, odborné společnosti, fakulta, jsou příjemné, přínosné. Bohužel v současné době jsme zavalováni takovou tou papírovou vykazovací činností ze strany ministerstva, zdravotnických orgánů a to jsou věci, které jste nejmenoval, vykazování různých statistik, hlášení povinných a tak dále. Naštěstí na to je opravdu celý širší tým. To je věc, která vždycky byla a i dnes, není příliš záživná. Myslím si, že to všechno, co jste vyjmenoval, tak tam se člověk rád trošku unaví do toho roztrhání, byť to není tak dramatické.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže si v Tandemu velice často povídám se svými hosty o jejich krušných životních chvílích, tak jestliže mám teď příležitost hovořit s lékařem, navíc lékařem, který má denně téměř na operačním stole dětské úrazy, tak tam o krušné chvilky nouze určitě není. Ale teď to zkusím trošičku jaksi obrátit. Jak je to třeba s krušnými chvílemi u vás, pane doktore, z té odborné stránky třeba?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak takové krušné chvíle provázejí určitě život každého lékaře, v chirurgii zvlášť. Není to snadný, že jo. Pokud je člověk třeba začínající mladý lékař a pracuje v oboru, prakticky ve všech oborech občas nějaký pacient zemře, tak určitě toho prvního pacienta si ten lékař pamatuje. No a já vlastně pracuju v dětském oboru a ten můj obor je jeden z nejhezčích, nejsympatičtějších, protože poraněné děti se většinou velmi dobře zotavují, léčí, vzpamatují a naprostá většina se jich vrací do života ve velmi dobrém stavu, prakticky bez nějakých větších handicapů. Ale samozřejmě jsou i ty nešťastné situace a určitě nikdy nezapomenu na svou pohotovostní službu, kdy mi zemřel první dětský pacient. Je to velmi silný zážitek a musím říct, že do dneška si vzpomínám, jak tehdejší přednostka našeho pracoviště mi telefonovala a ptala se, jestli nechci vystřídat ve službě. Nechtěl jsem, zvládl jsem to, ale určitě to situace není snadná. A, upřímně řečeno, dnes už samozřejmě jsem daleko profesionálnější, ale my nemůžeme říci, že by se nám něco nepovedlo nebo povedlo z toho exaktního hlediska, protože dneska na léčení většiny těch chorob, úrazů máme určité standardizované postupy a hrubé zanedbání by se nemělo stát při zachování byť i minima pozornosti. Takže to u dobrých zdravotníků lze téměř vyloučit. Ale stejně všechny úrazy, všechny choroby, všechno léčení nedopadne vždy dobře a do dneška to neseme jako kolektiv, já osobně těžce a není to příjemné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, právě. To se chci zeptat, jak se s tím třeba vyrovnáváte, teď mám na mysli, my jsme všichni pod vlivem televizních seriálů z lékařského prostředí, kde, dejme tomu, když se taková dramatická situace nevyvine příznivě, ten lékař je z toho traumatizovaný, tak potom většinou jde za nějakým psychologem, ten ho zpracovává, mluví mu do duše. Je to u vás taky takhle, nebo se s tím musíte vyrovnat sám?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Ano. Známý vtip říká, jestli i váš psychiatr má svého psychiatra. Ne, nechodíme za psychologem ani psychiatrem, byť v nemocnici máme psychologické, psychiatrické oddělení a určitě by to bylo možné. Pracujeme v exaktním oboru a tam ty nápravné mechanismy jsou jiné. Samozřejmě každý velmi těžký případ je, a to je psychologicky asi nejlepší léčba, poté, ať dopadne dobře a zvláště, pokud nedopadne dobře, nakonec je nutné rozebrat třeba formou semináře krok po kroku, výsledek po výsledku, operaci po operaci a zhodnotit, jestli někde šlo něco načasovat jinak, lépe a tak dále. A právě v té diskusi toho kolektivu se pak dá nalézt určité uklidnění. Ne snad uspokojení, ale aspoň to odškodnění psychologické, že člověk udělal úplně všechno, co šlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše dnešní povídání s doktorem Petrem Havránkem jsme začali takovou tou všelidskou stránkou, to znamená, jsme si představili pana doktora jako malého kluka, jako Péťu, který měl taky odřená kolena a běhal s kamarády, sportoval a podobně. Tak teď se vrátíme k vám jako civilovi, jako panu doktoru sice Petru Havránkovi, ale mimo nemocnici. Tak co vás baví? Jaké jsou vaše koníčky? Jak žijete, jak relaxujete? Jak odpočíváte od všech těch funkcí, které jsem tady nahloučil, které musíte samozřejmě jaksi obstarat?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Relaxace je samozřejmě nutná. K relaxaci máme v rodině Šumavu, na Šumavě chaloupku a na chaloupce lze provozovat různé aktivity, většinou sportovní. Rád jezdím na kole v létě, v zimě na lyžích. Nedávno jsem propadl určitému polosportovnímu šílenství, kdy jsem objevil, že v České republice bylo ustanoveno hnutí zdolávání tisícimetrových vrcholů a to je zajímavá věc, o které málokdo ví. Já rád tu myšlenku šířím. Existuje určitý průvodce vydaný v češtině, který popisuje všech asi 600 hor v České republice, které přesahují tisíc metrů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jich máme tolik?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Máme jich tolik, ano. Jsou to někdy i nenápadné kopečky. No a pokud se do toho dáte systematicky, což je část nutných mých vlastností, abych i tu odbornou práci zvládal, tak máte náplň na 10 let a najednou se vám začnou otevírat nedozírné světy krásné horské krajiny, putování mimo značené cesty, nalézání starých, zaniklých osad, dolů, lomů, kulturních míst. A to je jedna z vášní, kterou jsem provozoval v posledních letech. Bezesporu k tomu patří i ta sportovní činnost a trošku i toho chalupaření.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik jste říkal, že je těch vrcholů nad tisíc metrů?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Kolem 600.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik jich máte za sebou?
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
V současné době jich mám za sebou asi 520.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už máte teda skutečně, téměř v cíli jste.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Kdepak. Když začínáte, tak lze třeba naplánovat túru, kde obejdete 6, 7 takových kopců za jednu 20, 25kilometrovou túru a samozřejmě napřed odškrtáváte ty hory ve svém okolí. Ale mně teď bohužel zbývají Jeseníky, Beskydy a tam to je na několikatýdenní dovolenou. Takže to mám do hlubokého penzijního věku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, máte hezkou perspektivu, dokonce vysokou perspektivu, ale to nejenom ve zdolávání tisícovek, ale i ve zdolávání těch úskalí, která přináší vaše bohulibé zaměstnání. Já vám přeju, pane doktore, ať se vám daří, protože když se vám bude dařit, bude se dařit i vašim pacientům, kteří to hodně potřebují. Díky a na shledanou.
Prof. MUDr. Petr HAVRÁNEK, přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Děkuju vám.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 2. srpna 2013.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
