Petr Nikolaev - režisér

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký den vám všem, kteří jste si Tandem naladili, přeje Jan Rosák. A kdo že nás dnes v Tandemu navštívil? Napovím tím, že se svého hosta budu ptát třeba na to, jak vypadá život režiséra poté, co se dotočí film. Jestli si může dát takzvaně nohy na stůl, anebo jestli už musí přemýšlet o filmu dalším. Jak dlouho se vlastně hledá látka a téma? Jestli se úspěšnost mění s věkem a zkušenostmi a jestli i těm nejúspěšnějším se stane, že vlastně nenatočí to, co si vyberou. Hostem Tandemu je totiž filmový režisér Petr Nikolaev. Já vás vítám a zdravím. Dobrý den.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě o natáčení filmu Lidice, ale nejen o tom si dneska v Tandemu spolu popovídáme. Vám všem hezkou chvilku u rádia.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže je hostem vašeho pořadu pan režisér Petr Nikolaev a máte si povídat o jeho dětství, určitě vás napadne, a to nemusíte být ani moderátor, kde se vaše v Čechách ne příliš obvyklé příjmení vlastně vzalo?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
No, tak můj dědeček byl Bulhar. Pocházel z Varny a já jsem, moje babička se s ním seznámila, protože dědeček dorazil jednoho krásnýho dne do Prahy s tím, že mu někdo poradil, že je to krásný město. On cestoval původně do Německa na studie, chtěl se stát lékařem a tím, že vystoupil v Praze, tak se rozhodlo taky o mém osudu, protože to město si zamiloval a vlastně vystudoval tady na lékaře, a to je jedna z věcí, který ovlivnily moje mládí nebo vůbec to, jaký jsem, protože já jsem vyrůstal na břehu Černýho moře, vlastně teda vyrůstal, já jsem tam trávil teda převážnou část prázdnin vlastně od 2 let a byl jsem vlastně na tý varněnské pláži, tam jsem poznával vlastně takový ty první, za prvý moře jsem začal tam milovat a za druhý tam byly takový ty prolejzačky v písku, pod těma šatnama a prostě lezli jsme po střechách a hrála tam hudba a byla tam skluzavka a byly to takový jako, taková ta krajina dětství. Jedna z těch krajin dětství.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, že zatím co my jsme jezdili k babičce a dědovi na Hanou třeba, tak vy jste jezdil k moři. My jsme se k moři dostali podstatně později, ale taky si uvědomuju, že vy jste klidně mohl být dneska německým režisérem. Děda se mohl zastavit někde v Düsseldorfu až a mohli jsme si povídat německy třeba.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
No, tak já co se týče tý Hané, tak já mám zase druhou, druhou kotvu jako u Prostějova, protože tam jsem trávil tu druhou část těch prázdnin.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to jsem se trefil, koukám.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Já jsem tam jako taky prožil kus dětství, že jo, v Aloisově, což je taková dědina kousek od Prostějova, takže to je taková jakoby vlastně to rozkročení mezi tím. Já vždycky vyznávám nebo jsem lokální patriot toho, kde prostě to mám rád, a to jsou ty místa mýho života.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký byly vaše dětský touhy? Teď nemyslím jaksi co se týče třeba děvčat nebo tak, ale co se týče povolání. Po čem jste pokukoval?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
No, tak já jsem v tom dlouho neměl jasno. Já si myslím, že jsem k tomu, co dneska dělám, dospěl takovou vylučovací metodou. Já jsem chtěl být nebo inklinoval jsem, můj otec byl inženýr stavař a já jsem, jelikož jsem měl toho strýčka, dvojče mý mámy, který se jmenoval Evžen, tak to byl velký bohém a grafik a taky jako se uměl bavit a rád se napil a takže já jsem se v něm trošku viděl, protože s ním byla legrace a on byl teda ten bohém a takže to byla kombinace toho, co dělal můj táta, toho čím byl můj strýc Evžen a ten vlastně, takže jsem se chtěl stát původně architektem a skutečně jsem, tak jako se připravoval, kreslil jsem ty džbánky a takovýhle ty prostě povinný věci, ale nakonec převážilo to, že jsem začal chodit, jako tady mimo jiné teda ten Karlín je zajímavej, kde se právě nacházíme, že jsem chodil na tu fotografii, kde tady jako na náměstí u kostela je právě škola, kde, nevím jestli možná do dnes, byly tenkrát kroužek fotografie a filmování a já jsem tam v Karlíně vlastně udělal teda první krůčky, jako co se týče, naučil jsem se tam pracovat s vývojkou a tyhle ty taje a ty vůně a smrady tý laboratoře a vlastně postupem času nejprve jsem chtěl být fotograf, pak jako mě ta fotka se zdála statická, takže jsem se chtěl stát kameramanem a nakonec jsem pochopil, že kameraman musí teda poslouchat, a to se mě nelíbilo, tak jsem začal inklinovat k tomu se stát režisérem. Ale na ranní filmy jsem se necítil, takže jsem nakonec se hlásil na FAMU jako na dokumentární tvorbu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak už se nám začíná přibližovat současná profese mého hosta Petra Nikolaeva.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes je v Tandemu hostem režisér v současné době velice diskutovaného, navštěvovaného, oceňovaného filmu Lidice. Vůbec se nedivím samozřejmě, že získal všechny ty tahle ta epiteta, ale já si myslím, že v té souvislosti bych se Petra Nikolaeva mohl zeptat, jak on vidí třeba díla svých parťáků, konkurentů, kolegů? To znamená, co se vám v současné době z produkce českých režisérů líbí?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Tak já jsem se naučil jednu věc, která samozřejmě není úplně přirozená nebo mně nebyla dána, ale vlastně jsem se naučil respektovat heslo přej a bude ti přáno, takže já jsem už dál než v tý fázi řevnivosti, kdy člověk jako žárlí na toho, komu se momentálně vede. Možná, že je to taky tím, že se mě vede momentálně dobře, jo, takže člověk je v ten moment jako takovej jako velkorysejší, ale jako vím, že je to správný, že člověk jako má ostatním přát. Já shodou okolností musím vzpomenout Alici Nellis, protože to je režisérka, která původně měla režírovat film Lidice. Z důvodu nemoci krátce před začátkem natáčení jsem ji nahradil, ale musím říct, že ten její film Mammas and Papas, který natočila právě před Lidicema, tak se mně moc líbí. Je to teda jako absurdní, ale tak to zkrátka chodí, že to je film, který není v její kinematografii zrovna nejcennější nebo prostě neměl jako, mám pocit, tu odezvu, co některý její předchozí filmy, ale já si myslím, že je to film hlubokej, že je to film, který je odžitej, protože to byla její vnitřní potřeba nebo aspoň tak si to já představuju, takže to je film, který se mi moc líbí a prostě obdivuju ho.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáte, že ceníte to, že to je film, jak se říká, odžitý, ale to se třeba v případě filmu Lidice stát nemůže. To bych vám ani samozřejmě nepřál, ani nikomu jinýmu, ale přesto se dá k tomu tématu přistupovat jaksi s vnitřním přesvědčením a zaujetím.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
No, tak já jsem měl teda, jestli můžu to nazvat výhodou, já jsem měl tu okolnost rodinnou, že můj dědeček byl popravenej vlastně za heydrichiády a byť jsem ho jako nepoznal, tak jsem vlastně celou tu práci dělal s myšlenkou na něj, jo. To znamená, že já jsem si dovedl představit. Tam jsou ještě 2 takový okolnosti, že dědečkovi bylo přibližně tolik let kolik mně, když já jsem dělal ten film, dejme tomu, v 53 letech a jeho popravili, myslím, v 52, takže člověk jako si velmi dobře dokáže představit, v jaký životní situaci on se nacházel nebo prostě co mohl vědět o světě a jak mu bylo, když odcházel a druhá věc, co se týče analogie je to, že můj syn měl v tý době 15 let, a to byla hranice, nad kterou Němci považovali muže už teda nebo člověka za muže a dospělého a šli ti kluci ke zdi prostě s těma ostatníma, takže jsem si to dovedl představit.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je režisér Petr Nikolaev. My jsme to povídání o vás, myslím o vašem curriculum vitae skončili v podstatě hodně brzy, respektive takhle myslím ve vašich jaksi mladých létech. Ani jsme se nedostali pořádně k tomu k vaší činnosti na FAMU. Tam jste mimochodem na sebe upozornil, jestli se nepletu, snímky Schopen - odveden, ano? A Praga kaput regni, ano? A dokonce jste kromě toho, že vás podmínečně vyloučili, to si taky možná o tom popovídáme, tak jste získal cenu za nejlepší studentský cvičení Maxim. Maxim se to jmenuje?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Maxim. Takovej malej studentskej Oskar. Za co vás tenkrát málem vyloučili?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
No, tak to byla taková jako zábavná okolnost, že vlastně jsem dostal tu cenu Maxim, teda všichni věděli, že ji dostávám právě za ten film, za který jsem byl vyloučenej, to znamená, jmenovalo se to Praga kaput regni ten film, bylo to cvičení druhého ročníku a byla to vlastně taková jako sonda do života mladých. V tý době ale to bylo pojmutý tak, jako že se tam ukazovala muzika, vlastně která byla na půl zakázaná a ty skupiny, takže ta věc byla natolik konfliktní z hlediska tý komunistický ideologie, že mě teda nejdřív jako vyhodili, pak já jsem žádal a tak dále, a tak dále. Nakonec to dopadlo, že mě nechali opakovat ročník a já jsem toho Maxima vlastně dostal jako, protože všichni včetně teda Fera Feniče, který byl tenkrát v porotě, tak oceňovali jako určitou odvahu a prostě způsob jak ten film byl udělán, takže ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla odvaha. To byl rok 80, to byla dost tvrdá normalizační léta teda.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Je to tak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, potom jste šel do Francie. To jste se prostě rozhodl s uzlíčkem na zádech nebo jste dostal nějaký jak se říká lano, někdo vás pozval nebo šel jste na blint? Samozřejmě to se vyplatí jaksi taková zkušenost, ale jak to vzniklo?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Tak tenkrát samozřejmě to nebylo vzít si uzlíček, ale spíš to bylo, jak se tam vůbec dostat, ale ta situace vlastně byla taková nebo já jsem to měl usnadněný tím, že když mě bylo 21, tak já jsem se oženil s Nicole, což byla francouzská státní příslušnice a já jsem teda měl tu úžasnou, úžasnou výhodu a svobodu, že jsem mohl vlastně během prázdnin cestovat. Cestovat na západ, což samozřejmě nebylo dopřáno 90, já nevím kolika procentům mých spolužáků a vrstevníků a já jsem tu věc prožíval jako naprosto opojně samozřejmě. Byla to pro mě velká inspirace. Já jsem byla nabitý obrovskou energií a věděl jsem, že tím že mám tuhle tu výhodu nad těma ostatníma, takže jí musím nějakým způsobem splatit a projevovalo se to právě v tý odvaze, jak jsem hovořil v těch filmech o tý naší současnosti tehdejší, takže si myslím, že ta odvaha nepramenila jenom z nějaký jako destruktivní nebo prostě z touhy teda se nechat jako vyhodit ze školy, ale chtěl jsem jít prostě na hranu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A do té Francie jste jel s tím, že tam budete filmovat, anebo jenom že se tam tak otrkáte?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
No, tak já jsem předpokládal, že tu pravý filmování začne teprve tam, že jo. To je jako samozřejmé.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A začalo?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
No, tak nezačalo, ale tak to je taková ta naivita vlastní, si myslím, a zcela správně tomu mládí, že má pocit, že prostě všechno bude jenom lepší, že jo. Tak já jsem tam, já jsem tam vyrazil s tím, že teda tam začnu hned dělat prostě bůh ví jaký projekty, a to skutečně nepotvrdilo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale tak potom vám to bylo určitě hodně platné jednak znalost jazyka, možná jaksi znalost i určitých osobností, že jste mohl ve funkci pomocného režiséra pak pracovat tady třeba na filmech, které se natáčely u nás.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak k tomu se dneska taky určitě dostaneme, ale hlavně nás čeká pochopitelně váš úspěšný debut v roce 97 Báječná léta pod psa.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se ovšem s Petrem Nikolaevem, mým dnešním hostem, českým režisérem, dostaneme k jeho báječnému debutu pod psa, tak se dostaneme k báječnému komikovi, kterého si vybral Petr mezi klasiky českého humoru. Felix Holzman je samozřejmě úžasná osobnost. Sázel jste na jistotu tentokrát?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Tak víte, já si ho poslouchám, dá se říct každý prázdniny, když jedeme někam autem společně s rodinou, tak je to jeden z těch evergreenů a já ho mám, prostě mně se to neoposlouchalo.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu si povídám s režisérem Petrem Nikolaevem. Tak samozřejmě, že se dostaneme k jeho debutu Báječným létům pod psa. Začal jste opravdu svou kariéru, řekl bych, úžasně. Prostě to se asi málokomu povede tak, aby byste natočil jeden z filmů roku. Báječná léta pod psa jsou evergreen do dneška. Se velice často uvádějí, povedla se vám. Byla to zajímavá, dobrá shoda jaksi okolností nebo jste nebo myslíte, že ta příčina toho úspěchu je jinde?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
No, tak u filmu vlastně to musí být vždycky shoda okolností. To není jako sólová disciplína, takže tam se musí sejít celá řada, řada okolností, který potom vytvářejí ten grunt toho filmu, který buďto teda zůstává nebo nezůstává a v tomhle případě já má velkou radost, že ten film tady zůstává, že jste skutečně to pojmenoval, že je to takový evergreen a jsou lidi, který mně znova telefonujou i po létech, když ho viděj a říkají, já jsem se nechtěl koukat, no ale pak jsem jako tam viděl tu scénu a tak. Takže já má samozřejmě, jsem hrdej, že se mně to povedlo, jsem dvakrát hrdej, protože nejsem režisér, který by inklinoval k nějakým jako komediím, ale humor mám moc rád a tohle to byla taková příležitost vlastně pro mě, díky teda látce Michala Viewega, se s tou dobou, kterou jsem žil poměrně temně, vypořádat jako shovívavě nebo s úsměvem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych řekl, že to je alespoň z mého pohledu nejlepší zfilmovaný Viewegh a že už jich pár bylo, že se to nikdy asi tak moc už nepovedlo zopakovat. Viewegh je téma, který může být jaksi hluboký a může být taky po povrchu bráno a tak se to taky párkrát stalo, ale nechme Viewegha Vieweghem. Já se samozřejmě chci dostat ještě k vašim dalším věcem. Pochopitelně mě zajímají Lidice, protože zajímají nejenom mě, zajímají určitě spoustu našich posluchačů. Myslím si, že jsou pořád navštěvovány, což je velice dobře, protože to je záležitost, já nevím, která by měla být povinná školní četba.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Je to, je to tak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale nejenom pro nás. Víte, já jsem tady měl, zrovna když byly premiérovány Lidice, tak jsem tady měl kamaráda ze Spojených států a ten hrozně na to chtěl jít a tak jsme na to taky šli a myslím, že to s ním docela silně zatřáslo. Zná českou historii a je to dobře. Viďte? Když to s člověkem zatřese.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Podívejte se, to téma od toho tématu se nedalo vlastně nic jinýho očekávat, ale samozřejmě může člověk i takovou věc jako promarnit nebo prostě zpracovat špatně, což to riziko tady existovalo a bylo poměrně velký, protože vždycky takový silný téma. Já vůbec jo s takovým podivem zjišťuji, že teda díky těm Lidicům jsem se stal teda tou povinnou četbou nebo povinným tím a při těch diskuzích je mně vždycky tak jako trošku ouzko, protože se cítím, jako kdybych, tam sedí děti v lavicích a já si vzpomínám, jak jsem seděl na takovýhle, u těhle těch akcí mezi nima a takže jako je to taková, mám takový občas až neobratnej pocit, jak se u těhle těch věcí mám chovat, ale myslím si, že ten film má jako obrovský význam. To není tím, že bych ho já osobně dělal, ale prostě myslím si, že je to něco, co přece jenom tomu národu připomene, z jakých okolností taky mimo jiné vzešel nebo prostě ne vzešel, ale prošel jimi a myslím si, že je to věc, která je velmi cenná.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídali jsme si už před chvilkou před písničkou s režisérem Nikolaevem o jeho filmu Lidice, ale já bych přeci jenom od něj ještě nerad odcházel, a to proto, že v těchto chvílích si většinou v Tandemu vyprávíme nebo povídáme si s mými hosty o jejich krušných životních chvilkách. Nebudu vás teď jaksi vybízet k tomu, abyste pátral v paměti po vašich krušných chvilkách, když tady máme film Lidice a já má takovou čerstvou zkušenost, já mám takový pocit, že nejenom já, že tam byly chvíle, kdy, ten příběh známe. Lidice jsou notoricky známý příběh. Všichni víme, že jak to dopadlo se ženami, jak to dopadlo s muži, kteří byli odvedeni ke zdi Horákova statku, postříleni. Ale když to najednou člověk potom vidí v tom ne globálním, ale v takovém tom komorním pohledu na jednotlivé osoby, osobnosti, které tam v tom fungují, tak to se mnou to aspoň velmi silně zatřáslo a byly tam chvíle v tom filmu, kdy a teď mi doufám porozumíte, jsem se nemohl dívat na plátno a díval jsem se do stropu, protože by mě asi přemohlo dojetí. To vám určitě dělá radost, i když jsou to smutné chvíle.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Víte, já jsem nechtěl dojit slzy jako u diváků, ale chtěl jsem to udělat natolik jako poctivě nebo vlastně přirozeně, aby já dojetí jako, já se dojetí nebráním, jo a musím říct, že vlastně pro mě to, že třeba jsem s vašimi kolegy z rozhlasu třeba dělal rozhovor krátce potom, co oni ten film viděli a třeba ta jedna paní, bylo to v Pardubicích, tak mi kladla otázky a přitom plakala, jo. Tak to bylo jako pro mě takovou jako potvrzením, že jsem šel správným směrem nebo abych se neprsil, tak že jsme šli správným směrem a že ta věc skutečně má ten emotivní náboj, který umožní těm lidem prožít to s těma lidma, který byli tenkrát jako popravený nebo prožívali tu věc.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to je to pravé slovo, ne zadostiučinění, ale spíš jaksi potvrzení, že jste šel tím správným směrem, ale znovu zdůrazňuji chvíle, kdy tam uchopí ten jeden z těch mužů toho kluka za ruku a je jenom detail na ruku, anebo jak ženy seškrabávají z těch dveří to ...

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Tak k tomu vám řeknu jednu jako místní takovou vlastně detail, který já jsem sem šel do rozhlasu vlastně s malým předstihem, a proto jsem oklikou šel přes Lyčkovo náměstí a na Lyčkově náměstí ta scéna byla točená. Tady jak máte tu školu, tak ona je velmi podobná kladenskému gymnáziu a my jsme toho využili a vlastně to, jak ženou ty děti do toho autobusu, tak to je točený tady v Karlíně, takže to je vlastně věc, která, šel jsem si tam trošku zavzpomínat.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme si s Petrem Nikolaevem, českým režisérem dneska vlastně popovídali jenom o některých jeho filmech, ale určitě bych rád tady aspoň pár slov od vás slyšel o tom, co vás čeká, protože vás čeká film o velice kontroverzním tématu, člověku, jestli je to tedy aktuální, o Františku Mrázkovi budete točit?

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Ano, tak já chystám film podle knížky Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek a vlastně jsme ve fázi, kdy v příštích týdnech budeme dělat předtáčku podzimní, kde bysme rádi právě zachytili podzimní atmosféru a chceme vlastně využít toho, aby ten film teda byl co nejbohatší, prostě ten podzim do toho pořádnýho bijáku patří.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Docela se na to těším a jsem zvědavý, protože mě zajímá, jak Františka Mrázka pojmete. Já jsem ho poznal jako takového hodného kamaráda, který s námi s Amforou si zahrál fotbal a byl to takový nenápadný hoch, tak jsem zvědav, co se z toho vyvrbí.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
No, tak to je právě takový aspekt, který chceme taky akcentovat, že vlastně on dlouhou dobu nebo vlastně až do toho momentu, kdy ho zastřelili, byl poměrně širší veřejnosti málo známý a lidi, který ho potkali a že jsem s několika měl možnost mluvit, tak ho popisují, vlastně dokonce i Karel Gott někde v rozhovoru řekl, že to byl takový milý a zábavný člověk, takže jako on nepůsobil jako nějaký krvežíznivej mafián. Já taky v tom filmu z něj nechci dělat většího padoucha než byl, takže já se snažím vlastně uvědomit si, kde je ta hranice toho, kdy člověk je tvrdým podnikatelem a kdy jako začne být skutečně tím kmotrem a zrovna tak jako v Lidicích, pakliže tu věc ukážeme na tom jako všedním dnu a na tom životě těch jednotlivců, tak tady u Františka Mrázka nebo u toho tématu, protože ten hrdina se nebude v tom filmu jmenovat přímo František Mrázek z důvodu ochrany osobnosti a obavy, že by případně blízcí nebo prostě že by mohly jako vzniknout žaloby, ale my nemáme v úmyslu, jak říkám, mu nasazovat vepřovou hlavu, ale prostě pokud možno pravdivě podle reálnejch důkazů nebo prostě toho co shromáždil právě Jarda Kmenta, popsat jeho život.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká v Tandemu dnes režisér Petr Nikolaev. Budeme se těšit na tento film, stejně jako jsme se těšil na vaše filmy a nezklamaly nás. Moc děkuji za vaši dnešní návštěvu. Ať se všecko daří.

Petr NIKOLAEV, filmový režisér
--------------------
Děkuju vám.