Petr Rezek - zpěvák
28. únor 2013
Tandem
V Tandemu Jana Rosáka byl zpěvák Petr Rezek. Prozradil například, kdo ho učil hrát na kytaru, jaký zážitek má s karlínskou rozhlasovou budovou a jak si užívá své volno na chalupě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jsem se mockrát přiznal, vážení a milí posluchači, že rádio je moje srdeční záležitost. Mám ho rád, rád v něm pracuji, proto i rád chodím vysílat Tandem. Rozsvítí se červená a já mohu do mikrofonu říct: milí posluchači, z rozhlasového studia vám přeje dobrý den Jan Rosák. Všechno se samozřejmě mění. I to rádio. Už se jede takzvaně přes počítače, nikdo nikam nenosí stohy pásků, všichni si všechno sdělují technickou, elektronickou cestou. O to větší radost mám, když tady potkám někoho, kdo po těch chodbách chodil už před mnoha lety. A takovým pamětníkem je i můj dnešní host, zpěvák Petr Rezek. Vítám tě, ahoj.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ahoj. Mně se rozsvítila taky červená. Takže zdravím všechny posluchače Českého rozhlasu Region.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, my jsme si dokonce už tady začali mimo protokol povídat o tom, jaké to bylo, když jsme tady kdysi začínávali. Tak teď si můžeme v tom povídání pokračovat. Ovšem začneme tvým známým hitem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle už je opravdu velice slavná písnička Petra Rezka. Kdypak jsi poprvé nazpíval, prosím tě?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
To mohlo bejt někdy tak kolem roku 75,6,7 tak přibližně, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se pamatuju, že tehdy jsem na Vinohradech pracoval taky s hudebním redaktorem Jardou Navrátilem a ten povídal: "No, teď vám něco pustím. To je opravdu hrozně dobrej zpěvák. Ten bude jednou slavnej." Měl pravdu. No, ale to, že se tady potkáme, Petře, u příležitosti vlastně tvýho výročí neuvěřitelnýho, který je takový nepravděpodobný, až ho musím vyslovit - 70.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Víš, já si říkám pro sebe, to byla nějaká chyba v tom rodným listě. A víš, co je na tom blbý? Že si to myslím jenom já.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, občanka tě usvědčí z omylu. Tak, prosím tě, sedmdesátka to je samozřejmě úžasný, když se samozřejmě člověk dožije v relativním zdraví, to je podmínka. Jak jsi oslavil? Já vím, že teda velkým koncertem, ale to asi nebylo všechno, viď.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tak, hele, já jsem zase nedělal žádný grandiózní oslavy, ale samozřejmě sešel jsem se s mejma kamarádama jak na Šumavě, který třeba některý vidím v roce, když tam jezdím, některý vůbec nevidím a příležitost k tomu si říct ahoj a jak se máš je třeba Silvestr. Tentokrát jsme udělali takovou oslavičku tam v takovým hezkým penzionu, takže to bylo s mejma nejbližšíma. Pak jsme si udělali oslavu s kapelou, samozřejmě s Hankou Zagorovou a s Bumbandem Jirky Dvořáka, s celou kapelou jsme se sešli v hospodě. No a pak jsme udělali U hasičů koncert. Protože já jsem měl, víš, takovej sen. Vždycky ty narozeniny nebo svátek oslavuješ někde v bytě, na nějakým malým mejdánku a já měl touhu udělat na tuhle oslavu velkej mejdan ve velkým pokoji. Tak jsme si pronajali Divadlo U hasičů. A tam jsem pozval všecky svoje kamarády, přátele a udělali jsme si fakt takovej mejdan ve velkým pokoji. Měl jsem z toho obrovskou radost, protože se to strašně povedlo, lidi byli hrozně spokojený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, možná by stálo za to říct, kdo na tom mejdanu byl.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Určitě, samozřejmě. Pozval jsem tam všecky kapely, s kterýma jsem dělal, to znamená, byl tam Orchestr Karla Vágnera, byl tam Karel Vágner, pozval jsem si tam jeho dceru Terezku, protože jsem s ní kdysi natočil duet, když byla úplně malinká holčička. Dneska je to ženská, která zpívá v muzikálech, úspěšná zpěvačka. Měl jsem tam svojí kapelu Centrum, byl tam Miloš Nopp Band, že jo, i když Milošek už není, ale hrál tam jeho syn. Byl tam Bumband Jirky Dvořáka. No a samozřejmě, že tam byla Hanka Zagorová, byla tam Lída Noppová, která si tam udělal svojí derniéru. Končí se zpěvem, protože učí na konzervatoři a vychovává.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lída končí?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Lído Noppová tam oficiálně řekla "dneska tady zpívám naposled, budu se věnovat mládeži".
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je úžasný teda. Teda úžasný, no, je to škoda, bych řekl. Ale úžasný, že to bylo zrovna při tomhle tom tvým koncertě. Když už jsme u té oslavy, tak to určitě jaksi nebyl, pro tebe to nebyla derniéra.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Doufám, že ne, doufám, že ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale teď mě zajímá, s kterou tou kapelou pokračuješ dál jako?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Teď pokračuju, samozřejmě primární koncerty jsou s Hankou Zagorovou s Bumbandem Jirky Dvořáka. Ale jinak samozřejmě jsou ještě vedle nějaký koncerty, kde se scházím s těma klukama z tý starý party. Většinou teda z tý kapely Miloš Nopp Band. Ty kluci dneska hrajou, 2 hrajou u Michala Davida, jeden hraje, Miky Nopp, bubeník tluče bicí se Sto zvířatama. Ale vždycky se dohodneme a sejdeme se nějak a je tam dost alternativ, když někdo nemůže, tak přijde jinej z tý starší kapely. Takže s těma původníma kapelama ještě taky občas spolupracuju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nevím, jaký jsi, Petře, cestovatel. Vím, že jsi procestoval třeba spoustu kapel, to jo. Ale když seš v nějaký kapele, tak samozřejmě tě taky tvoje cesty vedou třeba po celý republice, možná i dál. Seš velkej cestovatel?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Nedá se říct, že bych byl velkej cestovatel. Já spíš mám rád, víš, někam přijet na místo, kde se mi líbí a tam se usadit jako, jo. Ale pochopitelně jsem zažil cesty. To cestování, u mě připadá v úvahu auto, což má svoje výhody, ale taky nevýhody. Víš, Honzo, já třeba nevím v Praze, kam jede která tramvaj, kam jede jakej autobus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsi mě taky zaskočil, taky jsem na tom stejně.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Jsem prostě zvyklej na auto. A když se mi stalo, že mě potkali Slováci na ulici v Praze a říkali "prepáčte, ako sa dostaneme, kterou tramvajou na Můstek?" Já jsem řekl, nezlobte se, já to nevím. A voni mysleli, že jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že proti nim něco máš.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Že proti nim něco mám, jo. Ale samozřejmě jsem třeba toho auta využil na dlouhý cesty. Třeba jsem byl autem v Londýně až, jo, a ve Wallesu, ve Swansee. To jsem všecko absolvoval autem. Takže to auto má na druhou stranu obrovský výhody. Absolvoval jsem tu cestu žigulem, představ si, kdysi, což byla rarita.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Původně jsi řekl autem teda.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ale tehdy to bylo auto. To byla obrovská legrace, protože jsem přijel do Doveru a tam byly stometrový fronty aut a vedle byla další buda pro země z Východu a tam jsem stál jenom já s tím žigulem. A ten Angličan mi říkal: "Have you got výjezdní dolozka?"
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fakticky to uměl, tohle, jo?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Přesně tohle to uměl. Takže já jsem zažil krásný potom, nádherný situace třeba, že jsme přijeli s ženou do Paříže a to byla taková cesta, kdy my jsme vůbec neměli naplánovaný, kde budem bydlet, nic. Neměli jsme moc peněz, znáš to, jak to bylo, pár nějakýho kapesnýho. Takže budem spát v autě, jo. A já jsem tehdy zaparkoval u parku St. Cluide u tý zdi a vedle byla taková obrovská brána a do toho parku jsem si netroufl vjet samozřejmě, že jo. Takže jsem zaparkoval venku u tý zdi. Vytáhl jsem takový bílý prostěradlo, bylo léto, vedro, že se přikrejeme jenom prostěradlem. A jali jsme se usnout, načež přichází člověk s baterkou v uniformě, strážce parku. Ťuká na okno a říká, co tady děláte. Já jsem říkal, no, já jsem, respektive já jsem mluvil anglicky, žena mluvila francouzsky, tak říkala, my jsme z Prahy a jsme tady na výletě a nemáme kde spát. Můžeme tady spát v tom autě? A von říkal: "No, můžete, ale je to takový nebezpečný." A vodešel. Za 5 minut se vrátil a říkal: "Heleďte se, to je vopravdu nebezpečný. Pojďte si zajet aspoň." Von tam měl, hned za tou bránou byla taková vilka, ve který bydlel a v tý Francii to bylo udělaný tak, že tihle ti strážci těch parků to byla obrovská pocta, protože to byli veteráni válečný z Alžíru. Čili, on tohle měl na starost, byl tam velká šajba v tom parku, že jo. A on říkal: "Zajeďte si aspoň za bránu, tady je to vopravdu nebezpečný." Tak jsme zajeli za bránu, řekli jsme si dobrou noc. Za 5 minut se opět objevil a říkal: "Heleďte se, tady před těma vratama je to blbý, vjeďte si do zahrady aspoň ke mně." Tak jsme vjeli do zahrady, to jsem byl rád. Zase vodešel. A za 5 minut koukám a u toho baráku takhle vyjíždějí vrata nahoru a von přišel a znova říkal: "Podívejte se, nebudete s tím autem stát tady venku. Zajeďte si do garáže. A, prosím vás, já tu bydlím v tom baráku sám a mám 3 ložnice. Jedna je vaše." Tak takhle jsme se seznámili s jakýmsi strážcem Leonem a bydleli jsem u něj tejden. On byl nadšenej. Samozřejmě on se ptal, co děláme a tak dále. My jsme říkali, my jsme studenti a tak. A pak jsme mu chtěli potom tejdnu dát nějakej dárek, jo. A já jsem tehdy měl s sebou LP Podél cesty, tehdy mi vyšlo v Pantonu. A já jsem teda tu desku vytáhl a podepsal jsem mu ji s poděkováním, že jsme u něj. Teď on se úplně zděsil a říkal: "Proč jste mi to neřekli? Vy jste zpěvák? Proč jste mi to neřekli? A co je žena?" Žena je novinářka. "proč jste mi to neřekli." A teď byl strašně nešťastnej. Nám to bylo trapný to říkat, co jsme, že jo. A on ještě ten den vyjednal, tam v tom parku je spousta malých hospůdek a on objednal jednu hospůdku, večeři u toho majitele. My jsme večer šli na večeři, lampičky rozsvícený v parku, krásná letní noc. Tam československá vlajka na stolku. Jsme se navečeřeli a on jako, když jsme skončili, tak jako povstal a říkal: "Platím." Nemohl by to zaplatit, jak to bylo drahý, to bylo jasný, že jo. A ten majitel přišel: "Ne, to jsou mí hosté z Československa, to bylo na můj účet." Tak von zas tu peněženku zastrčil do kapsy. Absolutní finále bylo nádherný. My, když jsme odjížděli, tak on si nás strašně zamiloval a když jsme odjížděli, tak on řekl, že nás vyvede jednou z těch bran z toho parku, abysme mohli jet na přechod do Callé a pak dál do Anglie. A on si oblíkl tu uniformu s nějakým vyznamenáním, jel s náma tím autem, zastavili jsme, on říkal: "Tam je ta brána 100 metrů, už můžete vyjet." My jsme se s ním rozloučili a já projíždím tou bránou a zastavil jsem, že se ještě ohlídnem a zamáváme mu a von stál vedle toho auta, měl rozsvícený dálkový světla, salutoval a tekly mu slzy. Tak to byl nádhernej příběh.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je tak neuvěřitelný, že jenom čekám, když řekneš a pak jsem se probudil a jsem v Praze.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ne, tak to bylo. A ještě k tomu řeknu dovětek. Můj syn dneska má takovou folkrockovou kapelu a spolupracuje s jedním houslistou z Paříže, klukem, který hraje na elekrický housle, skamarádili se. On se občas přijede, hrajou spolu. A jednou jsme s tím klukem seděli, s Alexem a já mu vyprávím tuhle historku a on říká: "To je Leon. Já ho znám. On tam ještě pořád je." Takže to je tečka krásná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Rezek se setkal ve svém určitě se spoustou lidí, kteří byli důležití, slavní, známí, ale třeba jsi se nesetkal s někým, s kým by ses setkat chtěl. Jinými slovy, kdo je pro tebe taková slavná osobnost z historie anebo třeba nemusí být úplně z historie, koho obdivuješ a s kým, kdyby to šlo, tak by ses setkal a popovídal?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tak, když bych šel do takovýho minulýho století, do poloviny minulýho století, tak bych se strašně rád chtěl setkat s Armstrongem, aby mi řekl, jak to na tom Měsíci vypadá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, ty myslíš Neilem Armstrongem. Já myslel Louisem.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ne, s Neilem Armstrongem, jak to vypadá na tom Měsíci, protože já jsem se během svý práce, kdysi jsme dělali takový jako koncerty, který byly tematický. Já jsem dělal vždycky koncerty tematický. A taky jsem udělal jeden koncert, kterej se jmenoval Tulák po hvězdách i s tou písničkou. A tehdy já jsem vo tom vesmíru nic nevěděl a tehdy mi říkal, hele, tak zavolej tomu Jurovi Grygarovi, von má ten krásnej pořad Okna vesmíru dokořán. A já mu tenkrát vopravdu zavolal a von byl roztomilej, ty vědci jsou roztomilí. On říkal: "Já vás ale neznám, víte, já znám jeho Gotta." Já jsem říkal, no dobře, tak pojďme se sejít. A vopravdu jsme se sešli a strašně jsme se skamarádili. Pak jsme udělali velikej projekt spolu, kterej se jmenoval Velký třesk, že von to napsal krásně, jak von to umí, já jsem k tomu napsal muziku, namluvil jsem to, vydali jsem to na CD. A von mě vlastně zasvětil do těch tajů toho vesmíru. Prožili jsme jednu noc s dalekohledem na Šumavě, kdy já jsem ve 4 hodiny ráno myslel, že se zblázním, co mi všechno vyprávěl, já vo tom přemejšlel. A to nejde, to nejde, to se člověk zblázní. A to mě přivedlo teď třeba na toho Armstronga, že bych byl rád, kdyby mi vyprávěl, jak to na tom Měsíci bylo. No a kdybych šel do historie třeba, která už není zas tak stará, jo, tak teď tě možná trošku zaskočím, já mám takový dva lidi, na který nemůžu zapomenout a s kterýma bych chtěl mluvit, ale voni už tady nejsou. To je za prvé můj táta, kterej byl celej život strašně měkkej. Měl rád, když umřel kanárek, tak plakal nad klecí. A když končil jeho život s těžkou nemocí, tak se najednou k tomu postavil čelem jako chlap, kdy já jsem ho obdivoval, říkal jsem, tak to je frajer, tohle já bych asi nedokázal. Třeba jo, třeba když se člověk do tý situace dostane, tak se pak chová jinak. Ale ten táta byl tak úžasně statečnej, že jsem si říkal, tak i přes ten smutek, kterej jsem měl v tý duši, tak jsem byl na něj děsně pyšnej. A druhej člověk, to souvisí s naším životem teď tady, je to prostě Václav Havel pro mě, protože ten přišel s něčím, co jsme neznali, přišel s intelektem, se slušností, která se opět vytratila. A myslím si, že je ještě strašně v nedohlednu, aby se zase sem někdy vrátila. A i když třeba se říká, udělal nějaký chyby, kdo je neudělá, že jo? Člověk je tvor chybující. Ale to byla pro mě persona, která tady dlouho nebude a s tím bych se strašně rád sešel i na tom pivě a popovídal si.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a teď zavítáme mezi klasiky, klasiky českého humoru. Petr Rezek už je vlastně klasikem české muziky, se dá říct, je určitě populární. No, tak ty už jsi začínal tak dávno s tím bigbítem, viď, seš mezi legendami, to se nedá nic dělat. Tak ale, co takhle legendy českého humoru? Koho si vybereš?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tak těch je spousta, že jo. Mohl bych vybírat: Vlasta Burian, Jan Werich. Ale já mám rád spíš ten současnej humor a to jsou Cimrmani. To mám strašně rád, to miluju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A seš takovej ten divák, kterej to bere jako kultovní, že dokonce znáš nějaký citace nazpaměť?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Mně se třeba líbí citace: "to jsme sami netušili, že Cimrman byl aviatik. Na letadle své vlastní konstrukce dvakrát obletěl Žižkov a pak nad ním udělal kříž."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vidíš to, to si ani já nepamatuju. To jsi mi udělal radost. Teď uděláme my radost tobě.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Děkuju.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tahle ta písnička se jmenuje Rozdíly. Je taky z tvého alba. Ale ne nového nebo?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
No, je to starší písnička, textoval to Zdeněk Rytíř a napsal jí, ha, ha, Jirka Zmožek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jirka Zmožek, vidíš to. Ty jsi spolupracoval se spoustou lidí, ale ty tvoje začátky, ty bych si docela rád připomněl, protože tebe, a to mě vopravdu docela zaujalo, jestli je to pravda, co jsem si přečetl, že do hry na kytaru tě zasvětil někdejší kytarista Kučerovců. Je to tak?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
No. Fery Fridrich.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fery Fridrich, jo?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Hrozně dlouhou dobu ještě hrál s KTO na slyde kytaru a nevím, jestli dneska ještě hraje. Ale tehdy Kučerovci, to byla bomba. To byla vlastně začínající taková, to byla první skupina taková, by se dalo říct, že jo, který dokonce jako první kromě těch začínajících bigbíťáků Petra Kaplana a spol zkoušeli ty elektrický kytary, elektrickou basu a tak dál. To jsem viděl jednou jejich koncert, tehdy ještě v Parku Julia Fučíka, mívali koncerty v pravým křídle. A tam jim Hradec Králové, která tehdy ta firma vyráběla ty elektrický kytary, tak jim to půjčili a voni to tam předváděli poprvé na koncertě. To jsem na to koukal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kučerovci byli hrozná.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
To byla velká sláva.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velká sláva. No, ale sláva byla samozřejmě už první bigbíty. Jestli se nepletu, tak ty už jsi působil i v Karkulce.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Jo. Já jsem přišel do Karkulky, dlouho jsem se tam nevohřál, protože se to tam střídalo, ale z tý Karlkulky jsem už asi po několika měsících odešel do Juventusu a tam to začalo jako dlouhodobě už potom, jo. Dokonce se mnou koketoval a to mě tehdy, to jsem, já to tehdy považoval jako zázrak, že se stalo něco světobornýho, protože mi zavolal Petr Janda tehdy z Olympicu a řekl: "My bysme měli zájem, kdybys s náma hrál doprovodnou kytaru." No, to víš, to bylo něco pro mě. Já přišel z vojny, čerstvej jsem byl takovej, nabuzenej. No, ale pak nějak my jsme byli s Juventusem, někde v Krkonoších jsme hráli na nějaký horský chatě tejden, po tejdnu jsem se vrátil a už tam Láďa Klein, takže jsem to tehdy propásl. A dodnes, když Petra potkám, tak říká: "No, čoveče, skoro jsme spolu hráli."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. No, ale do Juventusu jsi přišel, to tam byl už Karel.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Já jsem přišel do Juventusu a Karel přišel do toho Juventusu 2 měsíce po mně, takže v podstatě souběžně jsme tam začali, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víš, proč se ptám? Protože ty jsi ze začátku nezačínal hned jako zpěvák, ty jsi.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ne, ne, ne, já jsem tam byl jako doprovodnej kytarista. Hele, my sedíme tady v tom studiu a já můžu říct jednu takovou historku, za kterou mě snad už dneska nebudou pokutovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, schválně, zkus to.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tady v Áčku jsme natočili Zrcadlo s Karlem Černochem. Pamatuješ? Tap,tap, tadadadada, tap tadadada. A na konci je rána, střepy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, rozbití zrcadla.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
A ten režisér furt říkal: "Sakra, kluci, vy jste si nemohli přinést něco skleněnýho, abyste s tím praštili. Dyť ten zvuk, co tam boucháte, nějaký skleničky, to není vono." Ten Karel říkal: "Ny si dáme malou přestávku." A šli jsme tady na patře, dole pod váma, jak je Áčko, tam byl záchod v rohu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pořád je.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tam pořád je, jo? Tam jsme sundali zrcadlo a normálně jsme ho v tom studiu roztřískali vo zem a to je dodnes zaznamenaný na tom. A dlouho na tom záchodě visela cedulka, papír "žádáme toho, kdo odnesl zrcadlo, aby ho laskavě vrátil". Takže to je historka zrcadla tady z Karlína, z Áčka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To si teď, Petře, odpověděl na dvě otázky, moje teda. Za prvé, kde je to zrcadlo a za druhé, co to bylo za ránu. Já jsem si myslel, že to bylo z dílny Artura Švihy, rozumíš, kterej vytvářel zvukový efekty.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ne, ne, i když voni říkají, že vyrobenej zvukovej efekt na pusu je kolikrát daleko autentičtější než ten opravdovej, kterej jako použiješ ten předmět. Ale tohle se povedlo, je to rozbitý z karlínskýho Áčka, ze záchoda na konci Černochovy písně Zrcadlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
70 let, které oslavil nedávno můj host, zpěvák Petr Rezek a které mu málokdo uvěří, když se s ním potká, musí se podívat do tý občanky, tak to je ale přece jenom příležitost k takové hezké rekapitulaci. Zkus si, Petře, zavzpomínat a zamyslet se, kdo nebo co v tvým životě byl tak důležitý, že na něj nikdy nezapomeneš, že setkání s ním bylo pro tebe rozhodující anebo ten moment, kdy jsi přišel na to správný místo v tu pravou chvíli. Ty jsi tady mimochodem zmiňoval to, že jsi odjel do Špindlu a mezitím tě vystřídali Láďa Klein. To byl ten moment, kterej naopak rozhodl o tom, že jsi nebyl v Olympicu. A co ty ostatní?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Všecko špatný je k něčemu dobrý samozřejmě. Jako vypíchnout někoho, kdo mě ovlivnil, to je strašlivě těžký, protože těch lidí jsem potkal spoustu. Samozřejmě můžu to vrátit zpátky k tomu mýmu tátovi, to je jasný, že jo, i k tomu Václavovi Havlovi, ale o tom už jsme mluvili. Jinak já bych to řekl, nejdřív bych začal teda profesně, jo. Samozřejmě, jak jsi říkal, bejt v pravej čas na správným místě, tak rozhodující pro mě bylo, že jsem potkal Karla Vágnera a Hanku, jo, kdy ten Karel mi dal nabídku do tý kapely, kterej nastartoval celou tu mojí kariéru, kterej mi vybíral písničky. Ten pro mě udělal strašlivej kus práce, protože víš, co je dneska lidí, který umějí zpívat. Stovky. Ale musejí mít tu kliku, musejí mít to štěstí, musejí mít ten tým kolem sebe. Když ho nemáš, tak je to houby platný. A já jsem to štěstí měl, zaplaťpánbůh. Měl jsem skvělý textaře: Pavla Vrbu, Pavla Žáka, Jardu Navrátila, pana Borovce, abych někoho nezapomněl, Láďu Čortu, Edu Pergnera, Krečmara, tyhle ty lidi. A ty lidi tehdy měli hvězdy, psali pro hvězdy, nemuseli psát pro mě, a přesto to udělali, tak za to jsem jim strašlivě vděčnej. Tak to je z tý profesní stránky, že jo. A co se týče těch lidí, jako v dnešním životě je to moje žena třeba, protože já jsem chlap, kterej strašně nerad prohrává, víš. A když se mi něco nepovede, tak já jsem z toho třeba tejden, 14 dní špatnej. Ta teď přijde ta ženská a řekne: "Co tak blbě čumíš? Každej správnej chlap se musí postavit k neúspěchu čelem a uznat prohru." A to zastydíš a vždycky tě z toho vytáhne. Takže to je pro můj život úžasný, tohle to. Navíc je to statečná ženská, šikovná, takže to je velká opora, jo. A potom, abych nezapomněl, protože to je strašně důležitý, a zase se vracím do tý profese, jsou to ty lidi, který sedějí v tom sále. To je nabitá baterka, jo. Nabíjení baterky, to největší, jaký můžeš získat. Vždyť to znáš, stáváš taky na pódiu a tak dále, že jo, stojíš před televizní kamerou, před divákama. A když ty diváci jsou a berou to, tak to je ten největší dar, jakej můžeš dostat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezká písnička, ale, nezlob se na mě, Petře, když prší v únoru, to je špatně.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Já vím. Já mám na to takovou výmluvu. Já, když to zpívám na koncertě, tak vždycky říkám, že jsem rád, že nelilo, když jsem k nim teď přijel, protože je to blbý, když leje v únoru nebo v lednu nebo tak. A že pro případ, kdyby začalo, když budem odjíždět a nebyli na mě naštvaný, tak já ten text předělám trošku, že se tam přeje, aby pršelo hodně, aby bylo hodně vody a tak dál, tak vždycky říkám, víte, co, já to předělám, já vám přeju, aby vám pršelo, zdraví, láska, štěstí a vobčas nějaký ty prachy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, tím jsme měli končit ten dnešní pořad. Ale já ještě nechci končit, protože se tě chci ještě zeptat na pár věcí. Mimochodem ti chci zalichotit, protože si na tebe hráli o minulém Silvestru dva moji kamarádi nezávisle na sobě. My děláme takzvané falešné Silvestry a vždycky máme tematické. Tentokrát to byly hudební dvojice. A nezávisle na sobě si dvě dvojice hrály na tebe a Hanku a zpívaly Duhovou vílu a bylo to úžasný. Škoda, že jsi u toho nebyl. Ale čím se jinak kromě muziky bavíš a těšíš ty? Já vím, že máš teda, to už jsi taky přiznal, chalupu na Šumavě.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
To mám, ano. Ale, víš, já jsem dřív, když jsem měl svojí kapelu a i dřív, před tím, když jsem dělal, protože jsem s Hankou byl 7 let, pak jsem měl 8 let svojí kapelu a k Hance jsem se vrátil v roce 2000 a už to táhnem zase 13.rok, ale tehdy se hrálo každej den, to bylo strašný, že jo. My jsme udělali 250 koncertů, 300 za rok. Dneska jich děláme 5, 7 měsíčně. Mně to strašně vyhovuje, protože já mám čas žít taky normálně, jo. Teď jsem se nedávno setkal s tou Lídou Noppovou a vona to řekla krásně. Říkala: "Víš, já končím se zpíváním a teď už jenom učím ve škole a já najednou vobjevuju, jak je krásnej ten normální, každodenní život, sázím kedlubny na chalupě, nakládám okurky." Tak to já nedělám, ale využívám toho času. Tak samozřejmě sportuju pořád. Velice aktivně hraju tenis, jak se teď říká, používá taková věta, ulítávám totálně na golfu, začal jsem hrát golf. Odsuzoval jsem ten sport, vždycky jsem říkal, proč hraje Lendl s Kordou golf, proč nehrajou nějaký turnaje seniorský tenisový. A když to jednou zkusíš. Já nevím, jestli hraješ golf.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začínám. Ale jsem na tom asi jako ty, taky jsem to odsuzoval, no.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
To tě tak vtáhne. A navíc je to úžasnej sport, kterej, ty seš venku 5 hodin na tom hřišti, pokaždý seš v jiný přírodě, nachodíš 10 kilometrů, potkáš se tam s lidma, který se k sobě chovají slušně, protože to má svojí etiketu ten sport. Je to krásný. Takže já využívám toho času maximálně i pro tohle to. No a pak jako velikej můj koníček, že mám takový to malý studio, kde se pořád hrabu v těch krabičkách a něco si nahrávám a tak dál. To mě baví vyloženě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je důležitý, aby tě pořád bavil život.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Já si myslím, že člověk má mít pořád nějakej životní program a že jakmile ho ztratí, tak je konec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pořád se mít na co těšit.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tak, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přeju ti, Petře, i k té sedmdesátce, abys byl pořád tak svěží a tak mladej a aby ses pořád na něco těšil. Až se příště popovídáme, tak si o tom zase popovídáme.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Honzo, já to přeju tobě taky. A přeju všem posluchačům to, co jsem řekl na začátku, aby jim pršelo všechno to, co jsem tady vyjmenoval. Mějte se fajn. Ahoj.
--------------------
Už jsem se mockrát přiznal, vážení a milí posluchači, že rádio je moje srdeční záležitost. Mám ho rád, rád v něm pracuji, proto i rád chodím vysílat Tandem. Rozsvítí se červená a já mohu do mikrofonu říct: milí posluchači, z rozhlasového studia vám přeje dobrý den Jan Rosák. Všechno se samozřejmě mění. I to rádio. Už se jede takzvaně přes počítače, nikdo nikam nenosí stohy pásků, všichni si všechno sdělují technickou, elektronickou cestou. O to větší radost mám, když tady potkám někoho, kdo po těch chodbách chodil už před mnoha lety. A takovým pamětníkem je i můj dnešní host, zpěvák Petr Rezek. Vítám tě, ahoj.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ahoj. Mně se rozsvítila taky červená. Takže zdravím všechny posluchače Českého rozhlasu Region.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, my jsme si dokonce už tady začali mimo protokol povídat o tom, jaké to bylo, když jsme tady kdysi začínávali. Tak teď si můžeme v tom povídání pokračovat. Ovšem začneme tvým známým hitem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle už je opravdu velice slavná písnička Petra Rezka. Kdypak jsi poprvé nazpíval, prosím tě?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
To mohlo bejt někdy tak kolem roku 75,6,7 tak přibližně, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se pamatuju, že tehdy jsem na Vinohradech pracoval taky s hudebním redaktorem Jardou Navrátilem a ten povídal: "No, teď vám něco pustím. To je opravdu hrozně dobrej zpěvák. Ten bude jednou slavnej." Měl pravdu. No, ale to, že se tady potkáme, Petře, u příležitosti vlastně tvýho výročí neuvěřitelnýho, který je takový nepravděpodobný, až ho musím vyslovit - 70.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Víš, já si říkám pro sebe, to byla nějaká chyba v tom rodným listě. A víš, co je na tom blbý? Že si to myslím jenom já.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, občanka tě usvědčí z omylu. Tak, prosím tě, sedmdesátka to je samozřejmě úžasný, když se samozřejmě člověk dožije v relativním zdraví, to je podmínka. Jak jsi oslavil? Já vím, že teda velkým koncertem, ale to asi nebylo všechno, viď.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tak, hele, já jsem zase nedělal žádný grandiózní oslavy, ale samozřejmě sešel jsem se s mejma kamarádama jak na Šumavě, který třeba některý vidím v roce, když tam jezdím, některý vůbec nevidím a příležitost k tomu si říct ahoj a jak se máš je třeba Silvestr. Tentokrát jsme udělali takovou oslavičku tam v takovým hezkým penzionu, takže to bylo s mejma nejbližšíma. Pak jsme si udělali oslavu s kapelou, samozřejmě s Hankou Zagorovou a s Bumbandem Jirky Dvořáka, s celou kapelou jsme se sešli v hospodě. No a pak jsme udělali U hasičů koncert. Protože já jsem měl, víš, takovej sen. Vždycky ty narozeniny nebo svátek oslavuješ někde v bytě, na nějakým malým mejdánku a já měl touhu udělat na tuhle oslavu velkej mejdan ve velkým pokoji. Tak jsme si pronajali Divadlo U hasičů. A tam jsem pozval všecky svoje kamarády, přátele a udělali jsme si fakt takovej mejdan ve velkým pokoji. Měl jsem z toho obrovskou radost, protože se to strašně povedlo, lidi byli hrozně spokojený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, možná by stálo za to říct, kdo na tom mejdanu byl.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Určitě, samozřejmě. Pozval jsem tam všecky kapely, s kterýma jsem dělal, to znamená, byl tam Orchestr Karla Vágnera, byl tam Karel Vágner, pozval jsem si tam jeho dceru Terezku, protože jsem s ní kdysi natočil duet, když byla úplně malinká holčička. Dneska je to ženská, která zpívá v muzikálech, úspěšná zpěvačka. Měl jsem tam svojí kapelu Centrum, byl tam Miloš Nopp Band, že jo, i když Milošek už není, ale hrál tam jeho syn. Byl tam Bumband Jirky Dvořáka. No a samozřejmě, že tam byla Hanka Zagorová, byla tam Lída Noppová, která si tam udělal svojí derniéru. Končí se zpěvem, protože učí na konzervatoři a vychovává.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lída končí?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Lído Noppová tam oficiálně řekla "dneska tady zpívám naposled, budu se věnovat mládeži".
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je úžasný teda. Teda úžasný, no, je to škoda, bych řekl. Ale úžasný, že to bylo zrovna při tomhle tom tvým koncertě. Když už jsme u té oslavy, tak to určitě jaksi nebyl, pro tebe to nebyla derniéra.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Doufám, že ne, doufám, že ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale teď mě zajímá, s kterou tou kapelou pokračuješ dál jako?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Teď pokračuju, samozřejmě primární koncerty jsou s Hankou Zagorovou s Bumbandem Jirky Dvořáka. Ale jinak samozřejmě jsou ještě vedle nějaký koncerty, kde se scházím s těma klukama z tý starý party. Většinou teda z tý kapely Miloš Nopp Band. Ty kluci dneska hrajou, 2 hrajou u Michala Davida, jeden hraje, Miky Nopp, bubeník tluče bicí se Sto zvířatama. Ale vždycky se dohodneme a sejdeme se nějak a je tam dost alternativ, když někdo nemůže, tak přijde jinej z tý starší kapely. Takže s těma původníma kapelama ještě taky občas spolupracuju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nevím, jaký jsi, Petře, cestovatel. Vím, že jsi procestoval třeba spoustu kapel, to jo. Ale když seš v nějaký kapele, tak samozřejmě tě taky tvoje cesty vedou třeba po celý republice, možná i dál. Seš velkej cestovatel?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Nedá se říct, že bych byl velkej cestovatel. Já spíš mám rád, víš, někam přijet na místo, kde se mi líbí a tam se usadit jako, jo. Ale pochopitelně jsem zažil cesty. To cestování, u mě připadá v úvahu auto, což má svoje výhody, ale taky nevýhody. Víš, Honzo, já třeba nevím v Praze, kam jede která tramvaj, kam jede jakej autobus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsi mě taky zaskočil, taky jsem na tom stejně.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Jsem prostě zvyklej na auto. A když se mi stalo, že mě potkali Slováci na ulici v Praze a říkali "prepáčte, ako sa dostaneme, kterou tramvajou na Můstek?" Já jsem řekl, nezlobte se, já to nevím. A voni mysleli, že jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že proti nim něco máš.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Že proti nim něco mám, jo. Ale samozřejmě jsem třeba toho auta využil na dlouhý cesty. Třeba jsem byl autem v Londýně až, jo, a ve Wallesu, ve Swansee. To jsem všecko absolvoval autem. Takže to auto má na druhou stranu obrovský výhody. Absolvoval jsem tu cestu žigulem, představ si, kdysi, což byla rarita.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Původně jsi řekl autem teda.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ale tehdy to bylo auto. To byla obrovská legrace, protože jsem přijel do Doveru a tam byly stometrový fronty aut a vedle byla další buda pro země z Východu a tam jsem stál jenom já s tím žigulem. A ten Angličan mi říkal: "Have you got výjezdní dolozka?"
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fakticky to uměl, tohle, jo?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Přesně tohle to uměl. Takže já jsem zažil krásný potom, nádherný situace třeba, že jsme přijeli s ženou do Paříže a to byla taková cesta, kdy my jsme vůbec neměli naplánovaný, kde budem bydlet, nic. Neměli jsme moc peněz, znáš to, jak to bylo, pár nějakýho kapesnýho. Takže budem spát v autě, jo. A já jsem tehdy zaparkoval u parku St. Cluide u tý zdi a vedle byla taková obrovská brána a do toho parku jsem si netroufl vjet samozřejmě, že jo. Takže jsem zaparkoval venku u tý zdi. Vytáhl jsem takový bílý prostěradlo, bylo léto, vedro, že se přikrejeme jenom prostěradlem. A jali jsme se usnout, načež přichází člověk s baterkou v uniformě, strážce parku. Ťuká na okno a říká, co tady děláte. Já jsem říkal, no, já jsem, respektive já jsem mluvil anglicky, žena mluvila francouzsky, tak říkala, my jsme z Prahy a jsme tady na výletě a nemáme kde spát. Můžeme tady spát v tom autě? A von říkal: "No, můžete, ale je to takový nebezpečný." A vodešel. Za 5 minut se vrátil a říkal: "Heleďte se, to je vopravdu nebezpečný. Pojďte si zajet aspoň." Von tam měl, hned za tou bránou byla taková vilka, ve který bydlel a v tý Francii to bylo udělaný tak, že tihle ti strážci těch parků to byla obrovská pocta, protože to byli veteráni válečný z Alžíru. Čili, on tohle měl na starost, byl tam velká šajba v tom parku, že jo. A on říkal: "Zajeďte si aspoň za bránu, tady je to vopravdu nebezpečný." Tak jsme zajeli za bránu, řekli jsme si dobrou noc. Za 5 minut se opět objevil a říkal: "Heleďte se, tady před těma vratama je to blbý, vjeďte si do zahrady aspoň ke mně." Tak jsme vjeli do zahrady, to jsem byl rád. Zase vodešel. A za 5 minut koukám a u toho baráku takhle vyjíždějí vrata nahoru a von přišel a znova říkal: "Podívejte se, nebudete s tím autem stát tady venku. Zajeďte si do garáže. A, prosím vás, já tu bydlím v tom baráku sám a mám 3 ložnice. Jedna je vaše." Tak takhle jsme se seznámili s jakýmsi strážcem Leonem a bydleli jsem u něj tejden. On byl nadšenej. Samozřejmě on se ptal, co děláme a tak dále. My jsme říkali, my jsme studenti a tak. A pak jsme mu chtěli potom tejdnu dát nějakej dárek, jo. A já jsem tehdy měl s sebou LP Podél cesty, tehdy mi vyšlo v Pantonu. A já jsem teda tu desku vytáhl a podepsal jsem mu ji s poděkováním, že jsme u něj. Teď on se úplně zděsil a říkal: "Proč jste mi to neřekli? Vy jste zpěvák? Proč jste mi to neřekli? A co je žena?" Žena je novinářka. "proč jste mi to neřekli." A teď byl strašně nešťastnej. Nám to bylo trapný to říkat, co jsme, že jo. A on ještě ten den vyjednal, tam v tom parku je spousta malých hospůdek a on objednal jednu hospůdku, večeři u toho majitele. My jsme večer šli na večeři, lampičky rozsvícený v parku, krásná letní noc. Tam československá vlajka na stolku. Jsme se navečeřeli a on jako, když jsme skončili, tak jako povstal a říkal: "Platím." Nemohl by to zaplatit, jak to bylo drahý, to bylo jasný, že jo. A ten majitel přišel: "Ne, to jsou mí hosté z Československa, to bylo na můj účet." Tak von zas tu peněženku zastrčil do kapsy. Absolutní finále bylo nádherný. My, když jsme odjížděli, tak on si nás strašně zamiloval a když jsme odjížděli, tak on řekl, že nás vyvede jednou z těch bran z toho parku, abysme mohli jet na přechod do Callé a pak dál do Anglie. A on si oblíkl tu uniformu s nějakým vyznamenáním, jel s náma tím autem, zastavili jsme, on říkal: "Tam je ta brána 100 metrů, už můžete vyjet." My jsme se s ním rozloučili a já projíždím tou bránou a zastavil jsem, že se ještě ohlídnem a zamáváme mu a von stál vedle toho auta, měl rozsvícený dálkový světla, salutoval a tekly mu slzy. Tak to byl nádhernej příběh.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je tak neuvěřitelný, že jenom čekám, když řekneš a pak jsem se probudil a jsem v Praze.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ne, tak to bylo. A ještě k tomu řeknu dovětek. Můj syn dneska má takovou folkrockovou kapelu a spolupracuje s jedním houslistou z Paříže, klukem, který hraje na elekrický housle, skamarádili se. On se občas přijede, hrajou spolu. A jednou jsme s tím klukem seděli, s Alexem a já mu vyprávím tuhle historku a on říká: "To je Leon. Já ho znám. On tam ještě pořád je." Takže to je tečka krásná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Rezek se setkal ve svém určitě se spoustou lidí, kteří byli důležití, slavní, známí, ale třeba jsi se nesetkal s někým, s kým by ses setkat chtěl. Jinými slovy, kdo je pro tebe taková slavná osobnost z historie anebo třeba nemusí být úplně z historie, koho obdivuješ a s kým, kdyby to šlo, tak by ses setkal a popovídal?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tak, když bych šel do takovýho minulýho století, do poloviny minulýho století, tak bych se strašně rád chtěl setkat s Armstrongem, aby mi řekl, jak to na tom Měsíci vypadá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, ty myslíš Neilem Armstrongem. Já myslel Louisem.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ne, s Neilem Armstrongem, jak to vypadá na tom Měsíci, protože já jsem se během svý práce, kdysi jsme dělali takový jako koncerty, který byly tematický. Já jsem dělal vždycky koncerty tematický. A taky jsem udělal jeden koncert, kterej se jmenoval Tulák po hvězdách i s tou písničkou. A tehdy já jsem vo tom vesmíru nic nevěděl a tehdy mi říkal, hele, tak zavolej tomu Jurovi Grygarovi, von má ten krásnej pořad Okna vesmíru dokořán. A já mu tenkrát vopravdu zavolal a von byl roztomilej, ty vědci jsou roztomilí. On říkal: "Já vás ale neznám, víte, já znám jeho Gotta." Já jsem říkal, no dobře, tak pojďme se sejít. A vopravdu jsme se sešli a strašně jsme se skamarádili. Pak jsme udělali velikej projekt spolu, kterej se jmenoval Velký třesk, že von to napsal krásně, jak von to umí, já jsem k tomu napsal muziku, namluvil jsem to, vydali jsem to na CD. A von mě vlastně zasvětil do těch tajů toho vesmíru. Prožili jsme jednu noc s dalekohledem na Šumavě, kdy já jsem ve 4 hodiny ráno myslel, že se zblázním, co mi všechno vyprávěl, já vo tom přemejšlel. A to nejde, to nejde, to se člověk zblázní. A to mě přivedlo teď třeba na toho Armstronga, že bych byl rád, kdyby mi vyprávěl, jak to na tom Měsíci bylo. No a kdybych šel do historie třeba, která už není zas tak stará, jo, tak teď tě možná trošku zaskočím, já mám takový dva lidi, na který nemůžu zapomenout a s kterýma bych chtěl mluvit, ale voni už tady nejsou. To je za prvé můj táta, kterej byl celej život strašně měkkej. Měl rád, když umřel kanárek, tak plakal nad klecí. A když končil jeho život s těžkou nemocí, tak se najednou k tomu postavil čelem jako chlap, kdy já jsem ho obdivoval, říkal jsem, tak to je frajer, tohle já bych asi nedokázal. Třeba jo, třeba když se člověk do tý situace dostane, tak se pak chová jinak. Ale ten táta byl tak úžasně statečnej, že jsem si říkal, tak i přes ten smutek, kterej jsem měl v tý duši, tak jsem byl na něj děsně pyšnej. A druhej člověk, to souvisí s naším životem teď tady, je to prostě Václav Havel pro mě, protože ten přišel s něčím, co jsme neznali, přišel s intelektem, se slušností, která se opět vytratila. A myslím si, že je ještě strašně v nedohlednu, aby se zase sem někdy vrátila. A i když třeba se říká, udělal nějaký chyby, kdo je neudělá, že jo? Člověk je tvor chybující. Ale to byla pro mě persona, která tady dlouho nebude a s tím bych se strašně rád sešel i na tom pivě a popovídal si.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a teď zavítáme mezi klasiky, klasiky českého humoru. Petr Rezek už je vlastně klasikem české muziky, se dá říct, je určitě populární. No, tak ty už jsi začínal tak dávno s tím bigbítem, viď, seš mezi legendami, to se nedá nic dělat. Tak ale, co takhle legendy českého humoru? Koho si vybereš?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tak těch je spousta, že jo. Mohl bych vybírat: Vlasta Burian, Jan Werich. Ale já mám rád spíš ten současnej humor a to jsou Cimrmani. To mám strašně rád, to miluju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A seš takovej ten divák, kterej to bere jako kultovní, že dokonce znáš nějaký citace nazpaměť?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Mně se třeba líbí citace: "to jsme sami netušili, že Cimrman byl aviatik. Na letadle své vlastní konstrukce dvakrát obletěl Žižkov a pak nad ním udělal kříž."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vidíš to, to si ani já nepamatuju. To jsi mi udělal radost. Teď uděláme my radost tobě.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Děkuju.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tahle ta písnička se jmenuje Rozdíly. Je taky z tvého alba. Ale ne nového nebo?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
No, je to starší písnička, textoval to Zdeněk Rytíř a napsal jí, ha, ha, Jirka Zmožek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jirka Zmožek, vidíš to. Ty jsi spolupracoval se spoustou lidí, ale ty tvoje začátky, ty bych si docela rád připomněl, protože tebe, a to mě vopravdu docela zaujalo, jestli je to pravda, co jsem si přečetl, že do hry na kytaru tě zasvětil někdejší kytarista Kučerovců. Je to tak?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
No. Fery Fridrich.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fery Fridrich, jo?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Hrozně dlouhou dobu ještě hrál s KTO na slyde kytaru a nevím, jestli dneska ještě hraje. Ale tehdy Kučerovci, to byla bomba. To byla vlastně začínající taková, to byla první skupina taková, by se dalo říct, že jo, který dokonce jako první kromě těch začínajících bigbíťáků Petra Kaplana a spol zkoušeli ty elektrický kytary, elektrickou basu a tak dál. To jsem viděl jednou jejich koncert, tehdy ještě v Parku Julia Fučíka, mívali koncerty v pravým křídle. A tam jim Hradec Králové, která tehdy ta firma vyráběla ty elektrický kytary, tak jim to půjčili a voni to tam předváděli poprvé na koncertě. To jsem na to koukal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kučerovci byli hrozná.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
To byla velká sláva.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velká sláva. No, ale sláva byla samozřejmě už první bigbíty. Jestli se nepletu, tak ty už jsi působil i v Karkulce.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Jo. Já jsem přišel do Karkulky, dlouho jsem se tam nevohřál, protože se to tam střídalo, ale z tý Karlkulky jsem už asi po několika měsících odešel do Juventusu a tam to začalo jako dlouhodobě už potom, jo. Dokonce se mnou koketoval a to mě tehdy, to jsem, já to tehdy považoval jako zázrak, že se stalo něco světobornýho, protože mi zavolal Petr Janda tehdy z Olympicu a řekl: "My bysme měli zájem, kdybys s náma hrál doprovodnou kytaru." No, to víš, to bylo něco pro mě. Já přišel z vojny, čerstvej jsem byl takovej, nabuzenej. No, ale pak nějak my jsme byli s Juventusem, někde v Krkonoších jsme hráli na nějaký horský chatě tejden, po tejdnu jsem se vrátil a už tam Láďa Klein, takže jsem to tehdy propásl. A dodnes, když Petra potkám, tak říká: "No, čoveče, skoro jsme spolu hráli."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. No, ale do Juventusu jsi přišel, to tam byl už Karel.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Já jsem přišel do Juventusu a Karel přišel do toho Juventusu 2 měsíce po mně, takže v podstatě souběžně jsme tam začali, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víš, proč se ptám? Protože ty jsi ze začátku nezačínal hned jako zpěvák, ty jsi.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ne, ne, ne, já jsem tam byl jako doprovodnej kytarista. Hele, my sedíme tady v tom studiu a já můžu říct jednu takovou historku, za kterou mě snad už dneska nebudou pokutovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, schválně, zkus to.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tady v Áčku jsme natočili Zrcadlo s Karlem Černochem. Pamatuješ? Tap,tap, tadadadada, tap tadadada. A na konci je rána, střepy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, rozbití zrcadla.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
A ten režisér furt říkal: "Sakra, kluci, vy jste si nemohli přinést něco skleněnýho, abyste s tím praštili. Dyť ten zvuk, co tam boucháte, nějaký skleničky, to není vono." Ten Karel říkal: "Ny si dáme malou přestávku." A šli jsme tady na patře, dole pod váma, jak je Áčko, tam byl záchod v rohu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pořád je.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tam pořád je, jo? Tam jsme sundali zrcadlo a normálně jsme ho v tom studiu roztřískali vo zem a to je dodnes zaznamenaný na tom. A dlouho na tom záchodě visela cedulka, papír "žádáme toho, kdo odnesl zrcadlo, aby ho laskavě vrátil". Takže to je historka zrcadla tady z Karlína, z Áčka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To si teď, Petře, odpověděl na dvě otázky, moje teda. Za prvé, kde je to zrcadlo a za druhé, co to bylo za ránu. Já jsem si myslel, že to bylo z dílny Artura Švihy, rozumíš, kterej vytvářel zvukový efekty.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Ne, ne, i když voni říkají, že vyrobenej zvukovej efekt na pusu je kolikrát daleko autentičtější než ten opravdovej, kterej jako použiješ ten předmět. Ale tohle se povedlo, je to rozbitý z karlínskýho Áčka, ze záchoda na konci Černochovy písně Zrcadlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
70 let, které oslavil nedávno můj host, zpěvák Petr Rezek a které mu málokdo uvěří, když se s ním potká, musí se podívat do tý občanky, tak to je ale přece jenom příležitost k takové hezké rekapitulaci. Zkus si, Petře, zavzpomínat a zamyslet se, kdo nebo co v tvým životě byl tak důležitý, že na něj nikdy nezapomeneš, že setkání s ním bylo pro tebe rozhodující anebo ten moment, kdy jsi přišel na to správný místo v tu pravou chvíli. Ty jsi tady mimochodem zmiňoval to, že jsi odjel do Špindlu a mezitím tě vystřídali Láďa Klein. To byl ten moment, kterej naopak rozhodl o tom, že jsi nebyl v Olympicu. A co ty ostatní?
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Všecko špatný je k něčemu dobrý samozřejmě. Jako vypíchnout někoho, kdo mě ovlivnil, to je strašlivě těžký, protože těch lidí jsem potkal spoustu. Samozřejmě můžu to vrátit zpátky k tomu mýmu tátovi, to je jasný, že jo, i k tomu Václavovi Havlovi, ale o tom už jsme mluvili. Jinak já bych to řekl, nejdřív bych začal teda profesně, jo. Samozřejmě, jak jsi říkal, bejt v pravej čas na správným místě, tak rozhodující pro mě bylo, že jsem potkal Karla Vágnera a Hanku, jo, kdy ten Karel mi dal nabídku do tý kapely, kterej nastartoval celou tu mojí kariéru, kterej mi vybíral písničky. Ten pro mě udělal strašlivej kus práce, protože víš, co je dneska lidí, který umějí zpívat. Stovky. Ale musejí mít tu kliku, musejí mít to štěstí, musejí mít ten tým kolem sebe. Když ho nemáš, tak je to houby platný. A já jsem to štěstí měl, zaplaťpánbůh. Měl jsem skvělý textaře: Pavla Vrbu, Pavla Žáka, Jardu Navrátila, pana Borovce, abych někoho nezapomněl, Láďu Čortu, Edu Pergnera, Krečmara, tyhle ty lidi. A ty lidi tehdy měli hvězdy, psali pro hvězdy, nemuseli psát pro mě, a přesto to udělali, tak za to jsem jim strašlivě vděčnej. Tak to je z tý profesní stránky, že jo. A co se týče těch lidí, jako v dnešním životě je to moje žena třeba, protože já jsem chlap, kterej strašně nerad prohrává, víš. A když se mi něco nepovede, tak já jsem z toho třeba tejden, 14 dní špatnej. Ta teď přijde ta ženská a řekne: "Co tak blbě čumíš? Každej správnej chlap se musí postavit k neúspěchu čelem a uznat prohru." A to zastydíš a vždycky tě z toho vytáhne. Takže to je pro můj život úžasný, tohle to. Navíc je to statečná ženská, šikovná, takže to je velká opora, jo. A potom, abych nezapomněl, protože to je strašně důležitý, a zase se vracím do tý profese, jsou to ty lidi, který sedějí v tom sále. To je nabitá baterka, jo. Nabíjení baterky, to největší, jaký můžeš získat. Vždyť to znáš, stáváš taky na pódiu a tak dále, že jo, stojíš před televizní kamerou, před divákama. A když ty diváci jsou a berou to, tak to je ten největší dar, jakej můžeš dostat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezká písnička, ale, nezlob se na mě, Petře, když prší v únoru, to je špatně.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Já vím. Já mám na to takovou výmluvu. Já, když to zpívám na koncertě, tak vždycky říkám, že jsem rád, že nelilo, když jsem k nim teď přijel, protože je to blbý, když leje v únoru nebo v lednu nebo tak. A že pro případ, kdyby začalo, když budem odjíždět a nebyli na mě naštvaný, tak já ten text předělám trošku, že se tam přeje, aby pršelo hodně, aby bylo hodně vody a tak dál, tak vždycky říkám, víte, co, já to předělám, já vám přeju, aby vám pršelo, zdraví, láska, štěstí a vobčas nějaký ty prachy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, tím jsme měli končit ten dnešní pořad. Ale já ještě nechci končit, protože se tě chci ještě zeptat na pár věcí. Mimochodem ti chci zalichotit, protože si na tebe hráli o minulém Silvestru dva moji kamarádi nezávisle na sobě. My děláme takzvané falešné Silvestry a vždycky máme tematické. Tentokrát to byly hudební dvojice. A nezávisle na sobě si dvě dvojice hrály na tebe a Hanku a zpívaly Duhovou vílu a bylo to úžasný. Škoda, že jsi u toho nebyl. Ale čím se jinak kromě muziky bavíš a těšíš ty? Já vím, že máš teda, to už jsi taky přiznal, chalupu na Šumavě.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
To mám, ano. Ale, víš, já jsem dřív, když jsem měl svojí kapelu a i dřív, před tím, když jsem dělal, protože jsem s Hankou byl 7 let, pak jsem měl 8 let svojí kapelu a k Hance jsem se vrátil v roce 2000 a už to táhnem zase 13.rok, ale tehdy se hrálo každej den, to bylo strašný, že jo. My jsme udělali 250 koncertů, 300 za rok. Dneska jich děláme 5, 7 měsíčně. Mně to strašně vyhovuje, protože já mám čas žít taky normálně, jo. Teď jsem se nedávno setkal s tou Lídou Noppovou a vona to řekla krásně. Říkala: "Víš, já končím se zpíváním a teď už jenom učím ve škole a já najednou vobjevuju, jak je krásnej ten normální, každodenní život, sázím kedlubny na chalupě, nakládám okurky." Tak to já nedělám, ale využívám toho času. Tak samozřejmě sportuju pořád. Velice aktivně hraju tenis, jak se teď říká, používá taková věta, ulítávám totálně na golfu, začal jsem hrát golf. Odsuzoval jsem ten sport, vždycky jsem říkal, proč hraje Lendl s Kordou golf, proč nehrajou nějaký turnaje seniorský tenisový. A když to jednou zkusíš. Já nevím, jestli hraješ golf.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začínám. Ale jsem na tom asi jako ty, taky jsem to odsuzoval, no.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
To tě tak vtáhne. A navíc je to úžasnej sport, kterej, ty seš venku 5 hodin na tom hřišti, pokaždý seš v jiný přírodě, nachodíš 10 kilometrů, potkáš se tam s lidma, který se k sobě chovají slušně, protože to má svojí etiketu ten sport. Je to krásný. Takže já využívám toho času maximálně i pro tohle to. No a pak jako velikej můj koníček, že mám takový to malý studio, kde se pořád hrabu v těch krabičkách a něco si nahrávám a tak dál. To mě baví vyloženě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je důležitý, aby tě pořád bavil život.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Já si myslím, že člověk má mít pořád nějakej životní program a že jakmile ho ztratí, tak je konec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pořád se mít na co těšit.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Tak, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přeju ti, Petře, i k té sedmdesátce, abys byl pořád tak svěží a tak mladej a aby ses pořád na něco těšil. Až se příště popovídáme, tak si o tom zase popovídáme.
Petr REZEK, zpěvák
--------------------
Honzo, já to přeju tobě taky. A přeju všem posluchačům to, co jsem řekl na začátku, aby jim pršelo všechno to, co jsem tady vyjmenoval. Mějte se fajn. Ahoj.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 20. srpna 2013.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
