Petr Říha - principál Dobřichovické divadelní společnosti
17. květen 2012
Tandem
Petr Říha, principál Dobřichovické divadelní společnosti
V Tandemu Jana Rosáka byl principál Dobřichovické divadelní společnosti Petr Říha. Prozradil, jak je možné, že se v Řevnicích a Dobřichovicích daří už tolik let ochotnickému divadlu nebo kdo mu vymyslel přezdívku Bořík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a pěknou chvilku u rádia vám i dnes přeje z Tandemu Jan Rosák. O tu hezkou chvíli se dnes spolu se mnou samozřejmě postará i můj dnešní host. V Tandemu se už vystřídala opravdu hezká řádka profesí a taky tváří a hlasů, které k nim patří. Ovšem jestli mě paměť neklame, tak až do dneška nám v tom výčtu chyběl člen velikánské rodiny velmi rozšířené záliby, a totiž ochotnického divadla. To má v našich zemích vynikající tradici, a proto byl už nejvyšší čas si někoho z těch nadšených divadelníků pozvat. A já jsem zvolil jednoho z těch opravdu vynikající, protože poberounští ochotníci patří mezi absolutní špičku. A tak je tu dneska se mnou principál Dobřichovické divadelní společnosti Petr Říha. Petře, já tě vítám a zdravím. Ahoj.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Dobrý den, zdravím posluchače, ahoj, Honzo. Děkuju za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rádo se stalo. My se k amatérskému divadlu dostaneme samozřejmě velice brzy, ale tak jako vždycky to vezmeme krátkou oklikou přes dětství a mládí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme s Petrem Říhou, který je dnes hostem Tandemu, v podstatě vrstevníci, i když on je ale opravdu o hodně starší. O kolik? O pět měsíců.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
O pět měsíců.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde ses narodil, Petře?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Já jsem se narodil v Teplicích, v lázeňském městě dva roky po válce. Byly to teda dřív Sudety, takže po tý válce se tam báli mluvit německy, přestože moje máma je původem jakoby Němka, má německý školy, tak se na mě bála mluvit německy, takže já vůbec německy neumím. Přestože je to strašná škoda, mohl jsem mluvit perfektně německy. Ale báli se tenkrát na mě mluvit a jsem o to ochuzen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaká byla tradice tvý rodiny?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak tradice naší po válce teda, tam měli obchod s uhlím a s dřívím, takže se měli celkem dobře. Tenkrát se ničím jiným netopilo. Pak přišel únor, takže postupně o majetek přicházeli, až úplně zchudli. Táta musel někdy v roce 52 nebo 53 do výroby, tak šel dělat bagristu a potom v podstatě několik let dělal bagristu nebo řidiče nákladního automobilu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsi to měl dobrý, protože jsi mohl říkat, že máš, jak se to jmenuje, dělnický původ, viď?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, ano, takže se mi to hodilo jak při přihlášce na střední školu, tak i pak na vysokou, kdy jsem psal dělnický původ. A ještě děda byl jakoby horník, tak to ještě k tomu přidalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to tehdy mělo váhu, to ti řeknu. No, ale co, abychom se dostali k tobě, co byla tvoje dětská touha?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak moje dětská touha byla různá, ale už odmalička, můžu říct od takových čtyř, pěti let mě to nějak táhlo k hudbě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co prosím?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, táhlo mě to k hudbě. Já teda zpívat vůbec neumím, jak víš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to vím právě trošku, no.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
A tak vždycky, chtěl jsem bejt dirigentem, protože jednak jsme chodili do teplickýho divadla, kde byla opereta, tak tam byly živý orchestry, bylo krásně vidět na dirigenta. A já pak, když třeba v rádiu byla nějaká hudba, tak jsem si vzal stoličku, špejli a dirigoval jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To samozřejmě můžeš říct, protože takových vás bylo určitě víc. Jenomže někteří to opravdu dotáhli až třeba do národního nebo, vím já co, na Pražské jaro. Ale ty jsi s tím brzo naštěstí seknul, protože já vím, že to s tím tvým hudebním sluchem není bůhvíjaký. Ale na rozdíl od tvýho talentu herckýho. Kdy jsi to v sobě objevil, že by jsi chtěl hrát divadlo?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak já už nějak tak na škole nebo vlastně odmala jsem měl maňáska, měl jsem Spejbla a Hurvínka, měl jsem desky, takže jsem vždycky třeba pustil desku, vlezl si za křeslo a hrál s maňáskama. Pak jsem dostal loutkový divadlo někdy v osmi letech. Brácha mi k tomu dělal osvětlení. Tak já jsem hráli dětem z ulice pak už v Řevnicích nebo rodičům jsem musel nebo každý návštěvě. Takže takhle v podstatě odmala mě to k divadlu táhlo. Pak jsem ve škole recitoval hodně, četl jsem pohádky, nějak jsem u toho měnil hlasy, tak si toho učitelky všimly a když bylo někde suplování, tak mě vzali do jiný třídy, aby měly pokoj vod dětí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říha, pojď zahrát divadlo.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
No, nebo přečíst pohádky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Takže v Řevnicích jsem takhle chodil z třídy do třídy číst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale, pozor, to jsme tak jaksi zcela plynule přešli z Teplic až do Řevnic. Tam tě zaválo v podstatě to, že jste tam restituovali, ne?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
No, nerestituovali ani tak, spíš zdědili, protože tam před válkou můj děda postavil vilu. Potom zemřeli někdy v roce, babička i děda někdy v roce 53, tak aby ten dům nebyl jenom s nájemníky, tak se naši stěhovali do Řevnic. Byli jsme čtyři, měli jsme teda jenom pokoj a kuchyň, jak to tehdy bývalo, nájemníci měli celej barák. Takže postupně se to pak vyprazdňovalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam bydlíš do dneška.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
No, já bydlím v Dobřichovicích teďko. Když jsem se oženil, tak jsem poplaval po Berounce o jednu vesnici po proudu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ale tam u ochotníků, tam už seš od svých čtrnácti let, no a k tomu se samozřejmě za chviličku dostaneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já osobně bydlím v Mníšku pod Brdy a co mě tam na tom našem městečku trošičku mrzí, že tam není takový nějaký sympatický ochotnický spolek, tedy jaksi takový aktivní, jako je přes kopec v Řevnicích a v Dobřichovicích. Ten dobřichovický vede jako principál můj dnešní host Petr Říha. A já se tě chci, Petře, zeptat, čím to je, že se v Dobřichovicích a Řevnicích tak dobře daří a už taková drahná léta ochotnickému divadlu tak, že tam dokonce je těch souborů několik.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak já myslím, že v Řevnicích už to divadlo má dlouhou tradici. Tam už vlastně bude se slavit příští rok devadesát let od založení řevnického divadla, takže se tam vystřídalo mnoho lidí a mnoho nadšenců pro divadlo. No a v Dobřichovicích se kdysi snad taky hrálo, ale pak byla dlouhá přestávka a protože už nás v těch Řevnicích bylo hodně a chtěli jsme si taky třeba hrát jiný druh divadla, tak jsme založili v roce 2008 Dobřichovickou divadelní společnost, kde je zase skvělá parta. Myslím, že je to taky tou partou, když si lidi rozumí, rádi se scházejí. My se scházíme nejen při zkouškách, ale i po zkouškách a v meziobdobí děláme takové různé večírky na různá témata. To jsme odkoukali teda trochu u vás, když děláte ty Silvestry, tak my je taky děláme na různá témata a scházíme se při pečení selat nebo při různých příležitostech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já mám takovou zkušenost, že takový soubor, jako máte vy, nebo soubory v Řevnicích, Dobřichovicích, se většinou tak jaksi založí, konstituují kolem výborné scény, kde se dobře jaksi hraje. To zase není tak až tak úplně případ Řevnic a Dobřichovic. Tam je, v Řevnicích hrajete v kině vlastně, v Dobřichovicích se hraje, pokud vím, většinou jaksi v plenéru, to znamená venku na dobřichovickém zámku. Ale, pozor, je tam v Řevnicích lesní divadlo. Tak možná tohle to trošku zafungovalo.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, my jsme v Řevnicích v kině začali hrát až poslední asi tři, čtyři roky. Tam se dlouhá léta hrát divadlo nedalo. Kdysi se tam taky hrálo. Ale myslím, že v Řevnicích, co láká, je lesní divadlo. To je takový jedinečný v celým okolí a je tam nádherná akustika, nádherný prostředí, takže se tam velmi dobře hraje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dají se tam dělat neuvěřitelné věci, že se tam dá přijet i s živou jaksi live hasičskou stříkačkou a koňským povozem.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, to taky a stávají se tam různé příhody, že jo. Tam je nápověda vykopaná v zemi, takže když prší, tak nápověda pak kolikrát ke konci představení seděla s kolenama ve vodě, byla celá mokrá, takže jsme jí tahali mokrou a zmrzlou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to je všechno to, co zoceluje tenhle ten váš soubor nebo tyhle ty soubory. Kolik je vlastně souborů teď tam v okolí?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak já myslím, že v Řevnicích, v Dobřichovicích a pak je ten poberounský soubor, v kterým jsou všechny lidi z těchto dvou souborů a scházíme se i s profesionály v poberounském divadle nebo jak to nazvat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měli bychom možná, ne možná, zcela určitě říct, že můj dnešní host, principál Dobřichovické divadelní společnosti Petr Říha, se samozřejmě tím divadlem, i když by rád se jím živil, tak se jím živit prostě nemůže, protože ochotnické divadlo je prostě od toho, že je to záležitost zcela neplacená. Co je vlastně tvým povoláním, Petře?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak já momentálně dělám vedoucího živnostenského odboru na Praze 3 už v podstatě desátým rokem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, jsi vystudoval.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Já jsem původně byl na vysoké škole ekonomické, tu jsem tedy nedodělal. A pak v dalších letech jsem vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, ty jsi právník vlastně.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Já jsem právník.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je takový suchý povolání, který mě nebavilo, a proto jsem z něj já utekl. Ale, jak je vidět, tak tak suchý není.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak suchý není. Já konkrétně přímo to právo nedělám, potřebuju některý zákony znát, ale konkrétně přímo právem se nezabývám úplně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vraťme se k tomu, co je věc, která nás spojuje samozřejmě, a to je to ochotnické divadlo nebo divadlo vůbec. Za padesát let tvýho ochotničení, to je neuvěřitelný.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, letos už je to padesát let. Taky tomu nechci věřit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale věř tomu, protože to tady mám poznamenáno. Ve čtrnácti letech jsi se dal k ochotníkům, tak je to jasný. No, ale kolik těch rolí bylo vlastně? Dá se to spočítat?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak bylo jich hodně, některý jsem hrál dvakrát až třikrát dokonce. Já to spočítaný nemám, archiv si nevedu, je to možná škoda, ale bylo jich hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na některý určitě vzpomínáš tak, že nemůžeš zapomenout.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ne, to nemůžu, nemůžu zapomenout na Krále Ubu, to bylo, vopravdu to představení se nám povedlo. Já jsem si zahrál i Krále Ubu, to byla taková i moje životní role, bych řekl. Pak jsem hrál Falstafa ve Veselých paničkách Windsorfských, to byla taky krásná role. Pak jsem hrál dvakrát Argana ve Zdravém nemocném, jednou zamlada, pak už trošku starší, takže už jsem věděl, co to obnáší ty nemoci a být tím hypochondrem trochu. Pak jsem hrál dřív i ty milovnický role jako ještě před svatbou, třeba Demetria ve Snu noci svatojánské, na to taky moc rád vzpomínám, Švandu dudáka. Pak jsem se v sedmadvaceti oženil a bylo po milovnících.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ti to potom Alena zatrhla.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, začala hrát moje manželka. Myslím, že hraje velmi dobře, líp než já. Takže v podstatě a teď hraje i dcera a zeťák a hrajeme celá rodina.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný právě, že já bych řekl, že to je právě epidemie taková sympatická, příjemná a zdravá, kterou jste ty a tvoje žena Alena vlastně v rodině rozšířili, že hraje celá rodina. Jaksi dcera Hedvika hraje skvěle taky a zeť Karel Král je vynikající herec. Já si myslím vůbec, že je třeba říct, že tenhle ten soubor dobřichovické společnosti, ale vůbec celý ten poberounský ochotnický spolek je soubor špičkový, protože jsme všichni profíci, kteří jsme si s vámi taky zahráli, si nikdy jaksi svoje renomé nemohli pokazit, spíš naopak, protože ta spolupráce je naprosto rovnocenná. Ale, prosím tě, kdybych možná chtěl vypíchnout nějaké ty, jak se tomu říká hezky česky, highlighty, tak bych určitě zmínil to, že jste si zahráli taky v Divadle Semafor jednu věc od pana Suchého.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Jednu věc od pana Suchého jsme hráli, dokonce nám to Semafor sám nabídl. Hráli jsme Já jsem otec Bemle a já matka Žemle. Tam jsem dokonce i zpíval, já jsem zpíval i v Semaforu, ač neumím a ani jsem to tak moc nevoral teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, kdo může říct, že si zazpíval v Semaforu? Je vás pár jenom.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, a přímo sólově jsem tam zpíval. Ale před tím jsme tam ještě hráli od Faidoha Ten, kdo utře nos. Tak jsme jim zalíbili tou komedií, jak jsme jí tam sehráli, hostovala tenkrát s námi nebo hostuje, vona je i členkou Renata Rychlá z Ypsilonky, sestra Petra Rychlýho, takže ta nám vydatně pomáhá. A teď jsme tam hráli 15.dubna nového Fadoha, kterého jsme nastudovali Nebožka panina matka. Takže to jsme tam hráli, měli jsme vyprodáno, obrovský úspěch a v podstatě to vypadá, že v Semaforu se budeme moci objevovat od října každý měsíc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že i to svědčí o úrovni souboru, který vede Petr Říha. Když si ho pozve Semafor, tak ten by si nepozval jen tak nějaký soubor.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Děkuji.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naši hosté v Tandemu si občas vybírají své oblíbence mezi klasiky českého humoru třeba podle toho, že se s některými z nich sektali buďto třeba na scéně nebo někde jinde. A podobný případ je i případ Petra Říhy, mého dnešního hosta, principála Dobřichovické divadelní společnosti, který se s Jiřinou Bohdalovou, kterou si právě vybral, setkal ale za velmi úžasných okolností. To bylo zvláštní, viď?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
To bylo zvláštní a myslím teda, že už si to paní Bohdalová nepamatuje. Ale v roce 68, kdy byla jedna z mála možností nakrátko vyjet, tak jsem vyjel v červnu a v červenci, před okupací jsem se vrátil, někdy 12.srpna do Anglie. Nejdřív jsem byl na jahodách a pak jsem objevil strýce v Londýně, který tam měl kasino, tak jsem mu napsal, on mě tam pozval. Pak jsem dělal pingla v kasinu v restauraci. A my jsme vždycky dělali od šesti do půlnoci, od šesti večer do půlnoci a vo půlnoci jsme měli volno a vyrazili jsme ještě do Londýna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty umíš takhle anglicky, abys mohl dělat pingla?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Už ne. Tenkrát jsem uměl, ale pak jsem to čtyřicet let nepoužíval v podstatě, takže tu angličtinu jsem zapomněl. Takže jsme vyrazili do Londýna a na Picadili Circus jsme si dávali coca-colu a najednou, ještě s kolegou jsem tam byl a najednou jsme slyšeli češtinu a známý hlas, tak jsme se otočili, byla tam paní Bohdalová s panem Suchým a ještě nějakými lidmi. Tak samozřejmě když se Češi někde potkají a já jsem byl hrozně rád, že tam potkávám tyto osobnosti, tak jsme šli za nimi. Paní Bohdalová řekla: Jé, to je náhoda, v Praze se nepotkáme, tady ano, i když nás neznala. Pak jsme jí poslali nějaký pohled, když jsme tam ještě chvíli zůstali v tom Londýně. Pak jsme se s paní Bohdalovou ještě setkali, když jsme měli obchod s obuví ve Strašnicích, tak tam k nám chodila pro boty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím, tak možná, že si na to vzpomene. Ale každopádně my si teď Jiřinu připomeneme v jedné z jejích úžasných rolí, ale ona je v podstatě ve všem úžasná.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ve všem. Děkuju.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám Petra Říhu uloženého ve svém mobilním telefonu pod jménem Bořík. Kdo ti tuhle tu přezdívku, prosím tě, vymyslel?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak to je taky taková zajímavá historka. Když jsme s gymplem jezdili na chmely, tenkrát se jezdilo povinně každý prázdniny na chmely, brigádu, tak jsem hrál v jakési pohádce, myslím, že se to jmenovalo Chytrá princezna a scénář jsem si vzal s sebou, abych se to přes prázdniny naučil. A tam byly postavy Jiřík a Bořík. Já jsem sice hrál Jiříka, ale voni objevili ten scénář, takže mi začali říkat Boříku. A Alena, protože se mnou chodila do školy, tak mi vod školy říká Boříku a protože mi to začala říkat pořád, tak mi tak začala říkat i tchýně a veškerý příbuzenstvo v Chorvatsku nebo v Jugoslávii, který máme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy máte příbuzenstvo v Chorvatsku? To jako přes Alenu?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, přes Alenu. Její rodiče byli Chorvati.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, proto vona je tak temperamentní.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Takže tam jezdíme. Já tam hrozně rád jezdím, to jsou bezvadný lidi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vraťme se tedy k tomu ochotnickému divadlu, které ty samozřejmě miluješ a které ti v podstatě vlastně zprostředkovalo taky první setkání s tvojí ženou a skvělou herečkou Alenou. Ale Miroslav Horníček, jestli se nepletu, s oblibou říkával, že některé věci se na scéně můžou stát opravdu jenom v ochotnickém divadle. Stávají se opravdu takové úžasné věci i ve vašem?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
No, ano. Tak stalo se jich hodně za tu dobu, co hraju a co režíruju. Tak já jsem začal s režií Lucerny a tam třeba při premiéře, hráli jsme jí v lesním divadle, tam byla u takový borovice udělaná lípa, z který vyleze ta Hanička, udělali jsme k tomu kouř a barevný světla a veškerý divadelníci byli připravený, že tnou do tý lípy. Má se přiřítit mlynář a říct: Dost. A voni mají přestat tnout.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle všichni v podstatě známe, ano.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
No, ale stalo, tam je taková dlouhá ulička v lesním divadle mezi diváky, takže von tou uličkou běží a má přiběhnout k tý lípě. A jak byl náš mlynář rozběhnutý, tak nestačil zabrzdit, na štěrku upadl, sednul si, bouchnul se snad i čelem vo strom, takže bylo po najpatý scéně, všichni se začali smát, jak herci, tak diváci. A v podstatě Lucerna, to nejdůležitější z Lucerny, kdy Hanička leze z tý lípy, bylo v tahu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je strašný, když musí ještě v takovým okamžiku říct po tom příšerným extempore nějakou zásadní větu. Jako třeba, jestli se nepletu, mně to říkala nějaká slavná herečka, která prošvihla nástup na scénu a tak dlouho se zdržela v zákulisí, až už jí skoro začali vyvolávat. Vběhla na tu scénu samozřejmě pozdě, rozhlídla se a v tu chvilku si uvědomila tu tragédii nebo tragikomedii, že její první věta byla: Kde se tak dlouho flákáte? No, tak to je pěkné. Ale ty máš ještě jednu takovou pěknou příhodu z představení, ve kterým jsem taky hrál s vámi, a to bylo představení Postřižiny, kde jednu roli hrál taky Petr Jančařík.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Já myslím, že tenkrát za tebe zaskakoval toho doktora, tuším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Á, doktora Kruntoráda.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, doktora Kruntoráda. To jsme se viděli poprvé, tak jsme se neznali a já jsem tam v tý skupině statkář a kominík a máme zpívat písničku o pivu. A protože Petr se moc role neučí ani písničky, to vím ze svý zkušenosti, a to už jsme hráli, to už bylo na scéně, kdy má být písničky, tak von ke mně přišel a říká: Hele, já se tě budu držet. No, ale to vůbec nevěděl, že já neumím zpívat, tak to jsem se začal smát i já, tak těžko jsme tu písničku dávali dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, Petr Jančařík je ten typ herecký, že se rád takhle drží a čeká, jestli ho dotyčný povede. V tomto případě opravdu nezvolil toho pravého arbitra.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Přitom měl Pavla Vítka vedle skoro.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, čili renomovaného zpěváka.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Možná byste čekali, že krušné chvíle Petra Říhy budou třeba patřit do jeho kariéry ochotnického divadelníka. Ale já si myslím, že tam se zažije spíš spousta legrace. Taky jste to před chvilkou ostatně slyšeli. Ale co si myslím, že určitě budeš řadit mezi ty chvíle, Petře, kdy jaksi seš už rád, že jsou za tebou, takhle bych to specifikoval. Tak to je možná to, když se rozhodli podnikat, viď, a vydražili jste ten obchod s obuví.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano. Tak vono těch krušných chvil bylo v životě víc, ale tuhle, na kterou si tak nejvíc vzpomínám, bylo, že my jsme začali podnikat už v roce 90, byli jsme jedni z prvních. Ze začátku se nám strašně dařilo, protože já jsem prodával obkladačky a tenkrát se a vůbec stavební keramiku a zdravotní keramiku, tenkrát se dražily krámy, tak se opravovaly a hodně lidí u nás bralo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hodně se stavělo.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Hodně se tenkrát stavělo, takže to šlo. Pak jsme ještě vydražili tenkrát ve Strašnicích obchod s obuví, kam teda, když už se dražil ten obchod, tak jsme to museli koupit i se zásobama, tak navezli zásoby z celý Prahy, takový ty nepotřebný, takže i to jsme s tím museli vydražit. Půjčili jsme si na to v bance. Tenkrát sám ředitel banky s náma jednal, bylo to jenom tři sta tisíc, ale to jsme byli jedni z prvních, který si takto půjčujou. My jsme to brzy splatili, celkem se nám pět let dařilo. Pak ale jsme měli velké oči, tak jsme si vzali obchodní dům v Žebráku, kde bylo tisíc metrů čtverečních, osmnáct lidí jsme zaměstnávali. Pak jsme si nabrali ještě v Kolíně jednu prodejnu, tam se nám teda dařilo pět let. Ale pak začaly v Praze takové ty velké OBI a Bauhausy, začali rozdávat letáky, mohli jít s cenama pod nás, takže s námi to šlo stále dolů a dolů, zvýšily se značně nájmy. My jsme museli mít velký haly na skladování, takže tam se zvýšily nájmy a už jsme to nemohli táhnout. V podstatě jsme se zadlužili, ale museli jsme prodat chalupu, všechny auta, takže dluhy jsme splatili a na nule jsme začali a na nule skončili. Tak jsme byli rádi, že aspoň takhle to dopadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak teď už je mi to jasný, proč ty chodíš pořád v nových sandálech a v nových teniskách a vietnamkách, protože ti zbyly ty nadnormativní zásoby ještě ze Strašnic.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano a do dneška máme v garáži ještě věci z našeho podnikání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám tedy řeknu, že já osobně už se opravdu hodně těším, až si zase zahraju po boku mého dnešního hosta, principála Dobřichovické divadelní společnosti Petra Říhy v Noci na Karlštejně, našem kultovním představení, které hrajeme, Petře, kolik, sedmý, osmý rok? Neuvěřitelně dlouho a mohli bychom hrát asi pradvěpodobně až do smrti a byli bychom stále dokonalejší, ty ve své roli arcibiskupa, já ve své roli vévody bavorského. Sice nemáme tam společných scén, ale vždycky se na tvoje scény hodně těším. Hlavně, když bude zpívat vždycky. No, ale kromě toho samozřejmě, že si zase letos zahrajeme a nejenom v Dobřichovicích, ale zahrajem si po celé republice, dokonce v Letohradu, na Sychrově a podobně, na různých hradech a zámcích, tak co chystáte vy jaksi jako Dobřichovická divadelní společnost na léto pro divadelní slavnosti?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak my už letos budeme pořádat čtvrté Dobřichovické divadelní slavnosti. Kromě již zmiňované Noci na Karlštejně, která zahájí slavnosti, uvedeme úspěšné Zvonokosy. 7.července bude první představení, potom hrajeme osmého, desátého, čtrnáctého a tím končíme se Zvonokosy a navazujeme premiérou Světáků, která bude 20.červenci na dobřichovickém zámku. Kromě toho ještě zopakujeme Leona si pospíšila a Nebožka panina matka /nesrozumitelné/ a tím v srpnu, 4.srpna ještě v Řevnicích v lesním divadle to budeme hrát a tím končíme, musíme mít nějakou dovolenou, protože my obden hrajeme. Takže v srpnu vyrážíme aspoň na chvíli na dovolenou a i moji herci už si stěžují, že nemají vůbec žádný volný čas. Tam je čtyřicet pět lidí ve Zvonokosech, ve Světácích jich bude třicet, tak skutečně ten červenec nemůže nikdo nikam vyjet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelné. Řeknu vám, že obdivuju Petra Říhá nejenom kvůli tomu, že je výtečný herec, ale taky skvělý režisér a organizátor. Dát pětačtyřicet lidí, jimž to divadlo není povoláním, dohromady pro několik večerů, to je neuvěřitelný, olbřímí úkol. A tobě se daří samozřejmě. Já ti, Petře, přeju, aby se ti dařilo nadále, protože ta radost, kterou přinášíš divákům, je nenahraditelná. Kdo někdy viděl deset večerů vyprodaný dobřichovický zámek nebo vyprodané letní kino v Berouně, kde bylo, tuším, asi kolem devíti set diváků, tak vidí, že ta tvoje práce má opravdu skvělý dopad. Ať se ti pořád daří a ať ty diváci pořád tak chodí na vaše představení. Ahoj.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Děkuju za pozvání. Ahoj.
--------------------
Dobrý den a pěknou chvilku u rádia vám i dnes přeje z Tandemu Jan Rosák. O tu hezkou chvíli se dnes spolu se mnou samozřejmě postará i můj dnešní host. V Tandemu se už vystřídala opravdu hezká řádka profesí a taky tváří a hlasů, které k nim patří. Ovšem jestli mě paměť neklame, tak až do dneška nám v tom výčtu chyběl člen velikánské rodiny velmi rozšířené záliby, a totiž ochotnického divadla. To má v našich zemích vynikající tradici, a proto byl už nejvyšší čas si někoho z těch nadšených divadelníků pozvat. A já jsem zvolil jednoho z těch opravdu vynikající, protože poberounští ochotníci patří mezi absolutní špičku. A tak je tu dneska se mnou principál Dobřichovické divadelní společnosti Petr Říha. Petře, já tě vítám a zdravím. Ahoj.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Dobrý den, zdravím posluchače, ahoj, Honzo. Děkuju za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rádo se stalo. My se k amatérskému divadlu dostaneme samozřejmě velice brzy, ale tak jako vždycky to vezmeme krátkou oklikou přes dětství a mládí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme s Petrem Říhou, který je dnes hostem Tandemu, v podstatě vrstevníci, i když on je ale opravdu o hodně starší. O kolik? O pět měsíců.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
O pět měsíců.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde ses narodil, Petře?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Já jsem se narodil v Teplicích, v lázeňském městě dva roky po válce. Byly to teda dřív Sudety, takže po tý válce se tam báli mluvit německy, přestože moje máma je původem jakoby Němka, má německý školy, tak se na mě bála mluvit německy, takže já vůbec německy neumím. Přestože je to strašná škoda, mohl jsem mluvit perfektně německy. Ale báli se tenkrát na mě mluvit a jsem o to ochuzen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaká byla tradice tvý rodiny?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak tradice naší po válce teda, tam měli obchod s uhlím a s dřívím, takže se měli celkem dobře. Tenkrát se ničím jiným netopilo. Pak přišel únor, takže postupně o majetek přicházeli, až úplně zchudli. Táta musel někdy v roce 52 nebo 53 do výroby, tak šel dělat bagristu a potom v podstatě několik let dělal bagristu nebo řidiče nákladního automobilu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsi to měl dobrý, protože jsi mohl říkat, že máš, jak se to jmenuje, dělnický původ, viď?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, ano, takže se mi to hodilo jak při přihlášce na střední školu, tak i pak na vysokou, kdy jsem psal dělnický původ. A ještě děda byl jakoby horník, tak to ještě k tomu přidalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to tehdy mělo váhu, to ti řeknu. No, ale co, abychom se dostali k tobě, co byla tvoje dětská touha?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak moje dětská touha byla různá, ale už odmalička, můžu říct od takových čtyř, pěti let mě to nějak táhlo k hudbě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co prosím?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, táhlo mě to k hudbě. Já teda zpívat vůbec neumím, jak víš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to vím právě trošku, no.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
A tak vždycky, chtěl jsem bejt dirigentem, protože jednak jsme chodili do teplickýho divadla, kde byla opereta, tak tam byly živý orchestry, bylo krásně vidět na dirigenta. A já pak, když třeba v rádiu byla nějaká hudba, tak jsem si vzal stoličku, špejli a dirigoval jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To samozřejmě můžeš říct, protože takových vás bylo určitě víc. Jenomže někteří to opravdu dotáhli až třeba do národního nebo, vím já co, na Pražské jaro. Ale ty jsi s tím brzo naštěstí seknul, protože já vím, že to s tím tvým hudebním sluchem není bůhvíjaký. Ale na rozdíl od tvýho talentu herckýho. Kdy jsi to v sobě objevil, že by jsi chtěl hrát divadlo?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak já už nějak tak na škole nebo vlastně odmala jsem měl maňáska, měl jsem Spejbla a Hurvínka, měl jsem desky, takže jsem vždycky třeba pustil desku, vlezl si za křeslo a hrál s maňáskama. Pak jsem dostal loutkový divadlo někdy v osmi letech. Brácha mi k tomu dělal osvětlení. Tak já jsem hráli dětem z ulice pak už v Řevnicích nebo rodičům jsem musel nebo každý návštěvě. Takže takhle v podstatě odmala mě to k divadlu táhlo. Pak jsem ve škole recitoval hodně, četl jsem pohádky, nějak jsem u toho měnil hlasy, tak si toho učitelky všimly a když bylo někde suplování, tak mě vzali do jiný třídy, aby měly pokoj vod dětí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říha, pojď zahrát divadlo.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
No, nebo přečíst pohádky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Takže v Řevnicích jsem takhle chodil z třídy do třídy číst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale, pozor, to jsme tak jaksi zcela plynule přešli z Teplic až do Řevnic. Tam tě zaválo v podstatě to, že jste tam restituovali, ne?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
No, nerestituovali ani tak, spíš zdědili, protože tam před válkou můj děda postavil vilu. Potom zemřeli někdy v roce, babička i děda někdy v roce 53, tak aby ten dům nebyl jenom s nájemníky, tak se naši stěhovali do Řevnic. Byli jsme čtyři, měli jsme teda jenom pokoj a kuchyň, jak to tehdy bývalo, nájemníci měli celej barák. Takže postupně se to pak vyprazdňovalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam bydlíš do dneška.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
No, já bydlím v Dobřichovicích teďko. Když jsem se oženil, tak jsem poplaval po Berounce o jednu vesnici po proudu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ale tam u ochotníků, tam už seš od svých čtrnácti let, no a k tomu se samozřejmě za chviličku dostaneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já osobně bydlím v Mníšku pod Brdy a co mě tam na tom našem městečku trošičku mrzí, že tam není takový nějaký sympatický ochotnický spolek, tedy jaksi takový aktivní, jako je přes kopec v Řevnicích a v Dobřichovicích. Ten dobřichovický vede jako principál můj dnešní host Petr Říha. A já se tě chci, Petře, zeptat, čím to je, že se v Dobřichovicích a Řevnicích tak dobře daří a už taková drahná léta ochotnickému divadlu tak, že tam dokonce je těch souborů několik.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak já myslím, že v Řevnicích už to divadlo má dlouhou tradici. Tam už vlastně bude se slavit příští rok devadesát let od založení řevnického divadla, takže se tam vystřídalo mnoho lidí a mnoho nadšenců pro divadlo. No a v Dobřichovicích se kdysi snad taky hrálo, ale pak byla dlouhá přestávka a protože už nás v těch Řevnicích bylo hodně a chtěli jsme si taky třeba hrát jiný druh divadla, tak jsme založili v roce 2008 Dobřichovickou divadelní společnost, kde je zase skvělá parta. Myslím, že je to taky tou partou, když si lidi rozumí, rádi se scházejí. My se scházíme nejen při zkouškách, ale i po zkouškách a v meziobdobí děláme takové různé večírky na různá témata. To jsme odkoukali teda trochu u vás, když děláte ty Silvestry, tak my je taky děláme na různá témata a scházíme se při pečení selat nebo při různých příležitostech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já mám takovou zkušenost, že takový soubor, jako máte vy, nebo soubory v Řevnicích, Dobřichovicích, se většinou tak jaksi založí, konstituují kolem výborné scény, kde se dobře jaksi hraje. To zase není tak až tak úplně případ Řevnic a Dobřichovic. Tam je, v Řevnicích hrajete v kině vlastně, v Dobřichovicích se hraje, pokud vím, většinou jaksi v plenéru, to znamená venku na dobřichovickém zámku. Ale, pozor, je tam v Řevnicích lesní divadlo. Tak možná tohle to trošku zafungovalo.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, my jsme v Řevnicích v kině začali hrát až poslední asi tři, čtyři roky. Tam se dlouhá léta hrát divadlo nedalo. Kdysi se tam taky hrálo. Ale myslím, že v Řevnicích, co láká, je lesní divadlo. To je takový jedinečný v celým okolí a je tam nádherná akustika, nádherný prostředí, takže se tam velmi dobře hraje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dají se tam dělat neuvěřitelné věci, že se tam dá přijet i s živou jaksi live hasičskou stříkačkou a koňským povozem.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, to taky a stávají se tam různé příhody, že jo. Tam je nápověda vykopaná v zemi, takže když prší, tak nápověda pak kolikrát ke konci představení seděla s kolenama ve vodě, byla celá mokrá, takže jsme jí tahali mokrou a zmrzlou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to je všechno to, co zoceluje tenhle ten váš soubor nebo tyhle ty soubory. Kolik je vlastně souborů teď tam v okolí?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak já myslím, že v Řevnicích, v Dobřichovicích a pak je ten poberounský soubor, v kterým jsou všechny lidi z těchto dvou souborů a scházíme se i s profesionály v poberounském divadle nebo jak to nazvat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měli bychom možná, ne možná, zcela určitě říct, že můj dnešní host, principál Dobřichovické divadelní společnosti Petr Říha, se samozřejmě tím divadlem, i když by rád se jím živil, tak se jím živit prostě nemůže, protože ochotnické divadlo je prostě od toho, že je to záležitost zcela neplacená. Co je vlastně tvým povoláním, Petře?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak já momentálně dělám vedoucího živnostenského odboru na Praze 3 už v podstatě desátým rokem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, jsi vystudoval.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Já jsem původně byl na vysoké škole ekonomické, tu jsem tedy nedodělal. A pak v dalších letech jsem vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, ty jsi právník vlastně.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Já jsem právník.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je takový suchý povolání, který mě nebavilo, a proto jsem z něj já utekl. Ale, jak je vidět, tak tak suchý není.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak suchý není. Já konkrétně přímo to právo nedělám, potřebuju některý zákony znát, ale konkrétně přímo právem se nezabývám úplně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vraťme se k tomu, co je věc, která nás spojuje samozřejmě, a to je to ochotnické divadlo nebo divadlo vůbec. Za padesát let tvýho ochotničení, to je neuvěřitelný.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, letos už je to padesát let. Taky tomu nechci věřit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale věř tomu, protože to tady mám poznamenáno. Ve čtrnácti letech jsi se dal k ochotníkům, tak je to jasný. No, ale kolik těch rolí bylo vlastně? Dá se to spočítat?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak bylo jich hodně, některý jsem hrál dvakrát až třikrát dokonce. Já to spočítaný nemám, archiv si nevedu, je to možná škoda, ale bylo jich hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na některý určitě vzpomínáš tak, že nemůžeš zapomenout.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ne, to nemůžu, nemůžu zapomenout na Krále Ubu, to bylo, vopravdu to představení se nám povedlo. Já jsem si zahrál i Krále Ubu, to byla taková i moje životní role, bych řekl. Pak jsem hrál Falstafa ve Veselých paničkách Windsorfských, to byla taky krásná role. Pak jsem hrál dvakrát Argana ve Zdravém nemocném, jednou zamlada, pak už trošku starší, takže už jsem věděl, co to obnáší ty nemoci a být tím hypochondrem trochu. Pak jsem hrál dřív i ty milovnický role jako ještě před svatbou, třeba Demetria ve Snu noci svatojánské, na to taky moc rád vzpomínám, Švandu dudáka. Pak jsem se v sedmadvaceti oženil a bylo po milovnících.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ti to potom Alena zatrhla.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, začala hrát moje manželka. Myslím, že hraje velmi dobře, líp než já. Takže v podstatě a teď hraje i dcera a zeťák a hrajeme celá rodina.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný právě, že já bych řekl, že to je právě epidemie taková sympatická, příjemná a zdravá, kterou jste ty a tvoje žena Alena vlastně v rodině rozšířili, že hraje celá rodina. Jaksi dcera Hedvika hraje skvěle taky a zeť Karel Král je vynikající herec. Já si myslím vůbec, že je třeba říct, že tenhle ten soubor dobřichovické společnosti, ale vůbec celý ten poberounský ochotnický spolek je soubor špičkový, protože jsme všichni profíci, kteří jsme si s vámi taky zahráli, si nikdy jaksi svoje renomé nemohli pokazit, spíš naopak, protože ta spolupráce je naprosto rovnocenná. Ale, prosím tě, kdybych možná chtěl vypíchnout nějaké ty, jak se tomu říká hezky česky, highlighty, tak bych určitě zmínil to, že jste si zahráli taky v Divadle Semafor jednu věc od pana Suchého.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Jednu věc od pana Suchého jsme hráli, dokonce nám to Semafor sám nabídl. Hráli jsme Já jsem otec Bemle a já matka Žemle. Tam jsem dokonce i zpíval, já jsem zpíval i v Semaforu, ač neumím a ani jsem to tak moc nevoral teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, kdo může říct, že si zazpíval v Semaforu? Je vás pár jenom.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, a přímo sólově jsem tam zpíval. Ale před tím jsme tam ještě hráli od Faidoha Ten, kdo utře nos. Tak jsme jim zalíbili tou komedií, jak jsme jí tam sehráli, hostovala tenkrát s námi nebo hostuje, vona je i členkou Renata Rychlá z Ypsilonky, sestra Petra Rychlýho, takže ta nám vydatně pomáhá. A teď jsme tam hráli 15.dubna nového Fadoha, kterého jsme nastudovali Nebožka panina matka. Takže to jsme tam hráli, měli jsme vyprodáno, obrovský úspěch a v podstatě to vypadá, že v Semaforu se budeme moci objevovat od října každý měsíc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že i to svědčí o úrovni souboru, který vede Petr Říha. Když si ho pozve Semafor, tak ten by si nepozval jen tak nějaký soubor.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Děkuji.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naši hosté v Tandemu si občas vybírají své oblíbence mezi klasiky českého humoru třeba podle toho, že se s některými z nich sektali buďto třeba na scéně nebo někde jinde. A podobný případ je i případ Petra Říhy, mého dnešního hosta, principála Dobřichovické divadelní společnosti, který se s Jiřinou Bohdalovou, kterou si právě vybral, setkal ale za velmi úžasných okolností. To bylo zvláštní, viď?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
To bylo zvláštní a myslím teda, že už si to paní Bohdalová nepamatuje. Ale v roce 68, kdy byla jedna z mála možností nakrátko vyjet, tak jsem vyjel v červnu a v červenci, před okupací jsem se vrátil, někdy 12.srpna do Anglie. Nejdřív jsem byl na jahodách a pak jsem objevil strýce v Londýně, který tam měl kasino, tak jsem mu napsal, on mě tam pozval. Pak jsem dělal pingla v kasinu v restauraci. A my jsme vždycky dělali od šesti do půlnoci, od šesti večer do půlnoci a vo půlnoci jsme měli volno a vyrazili jsme ještě do Londýna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty umíš takhle anglicky, abys mohl dělat pingla?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Už ne. Tenkrát jsem uměl, ale pak jsem to čtyřicet let nepoužíval v podstatě, takže tu angličtinu jsem zapomněl. Takže jsme vyrazili do Londýna a na Picadili Circus jsme si dávali coca-colu a najednou, ještě s kolegou jsem tam byl a najednou jsme slyšeli češtinu a známý hlas, tak jsme se otočili, byla tam paní Bohdalová s panem Suchým a ještě nějakými lidmi. Tak samozřejmě když se Češi někde potkají a já jsem byl hrozně rád, že tam potkávám tyto osobnosti, tak jsme šli za nimi. Paní Bohdalová řekla: Jé, to je náhoda, v Praze se nepotkáme, tady ano, i když nás neznala. Pak jsme jí poslali nějaký pohled, když jsme tam ještě chvíli zůstali v tom Londýně. Pak jsme se s paní Bohdalovou ještě setkali, když jsme měli obchod s obuví ve Strašnicích, tak tam k nám chodila pro boty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím, tak možná, že si na to vzpomene. Ale každopádně my si teď Jiřinu připomeneme v jedné z jejích úžasných rolí, ale ona je v podstatě ve všem úžasná.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ve všem. Děkuju.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám Petra Říhu uloženého ve svém mobilním telefonu pod jménem Bořík. Kdo ti tuhle tu přezdívku, prosím tě, vymyslel?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak to je taky taková zajímavá historka. Když jsme s gymplem jezdili na chmely, tenkrát se jezdilo povinně každý prázdniny na chmely, brigádu, tak jsem hrál v jakési pohádce, myslím, že se to jmenovalo Chytrá princezna a scénář jsem si vzal s sebou, abych se to přes prázdniny naučil. A tam byly postavy Jiřík a Bořík. Já jsem sice hrál Jiříka, ale voni objevili ten scénář, takže mi začali říkat Boříku. A Alena, protože se mnou chodila do školy, tak mi vod školy říká Boříku a protože mi to začala říkat pořád, tak mi tak začala říkat i tchýně a veškerý příbuzenstvo v Chorvatsku nebo v Jugoslávii, který máme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy máte příbuzenstvo v Chorvatsku? To jako přes Alenu?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, přes Alenu. Její rodiče byli Chorvati.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, proto vona je tak temperamentní.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Takže tam jezdíme. Já tam hrozně rád jezdím, to jsou bezvadný lidi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vraťme se tedy k tomu ochotnickému divadlu, které ty samozřejmě miluješ a které ti v podstatě vlastně zprostředkovalo taky první setkání s tvojí ženou a skvělou herečkou Alenou. Ale Miroslav Horníček, jestli se nepletu, s oblibou říkával, že některé věci se na scéně můžou stát opravdu jenom v ochotnickém divadle. Stávají se opravdu takové úžasné věci i ve vašem?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
No, ano. Tak stalo se jich hodně za tu dobu, co hraju a co režíruju. Tak já jsem začal s režií Lucerny a tam třeba při premiéře, hráli jsme jí v lesním divadle, tam byla u takový borovice udělaná lípa, z který vyleze ta Hanička, udělali jsme k tomu kouř a barevný světla a veškerý divadelníci byli připravený, že tnou do tý lípy. Má se přiřítit mlynář a říct: Dost. A voni mají přestat tnout.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle všichni v podstatě známe, ano.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
No, ale stalo, tam je taková dlouhá ulička v lesním divadle mezi diváky, takže von tou uličkou běží a má přiběhnout k tý lípě. A jak byl náš mlynář rozběhnutý, tak nestačil zabrzdit, na štěrku upadl, sednul si, bouchnul se snad i čelem vo strom, takže bylo po najpatý scéně, všichni se začali smát, jak herci, tak diváci. A v podstatě Lucerna, to nejdůležitější z Lucerny, kdy Hanička leze z tý lípy, bylo v tahu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je strašný, když musí ještě v takovým okamžiku říct po tom příšerným extempore nějakou zásadní větu. Jako třeba, jestli se nepletu, mně to říkala nějaká slavná herečka, která prošvihla nástup na scénu a tak dlouho se zdržela v zákulisí, až už jí skoro začali vyvolávat. Vběhla na tu scénu samozřejmě pozdě, rozhlídla se a v tu chvilku si uvědomila tu tragédii nebo tragikomedii, že její první věta byla: Kde se tak dlouho flákáte? No, tak to je pěkné. Ale ty máš ještě jednu takovou pěknou příhodu z představení, ve kterým jsem taky hrál s vámi, a to bylo představení Postřižiny, kde jednu roli hrál taky Petr Jančařík.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Já myslím, že tenkrát za tebe zaskakoval toho doktora, tuším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Á, doktora Kruntoráda.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano, doktora Kruntoráda. To jsme se viděli poprvé, tak jsme se neznali a já jsem tam v tý skupině statkář a kominík a máme zpívat písničku o pivu. A protože Petr se moc role neučí ani písničky, to vím ze svý zkušenosti, a to už jsme hráli, to už bylo na scéně, kdy má být písničky, tak von ke mně přišel a říká: Hele, já se tě budu držet. No, ale to vůbec nevěděl, že já neumím zpívat, tak to jsem se začal smát i já, tak těžko jsme tu písničku dávali dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, Petr Jančařík je ten typ herecký, že se rád takhle drží a čeká, jestli ho dotyčný povede. V tomto případě opravdu nezvolil toho pravého arbitra.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Přitom měl Pavla Vítka vedle skoro.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, čili renomovaného zpěváka.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Možná byste čekali, že krušné chvíle Petra Říhy budou třeba patřit do jeho kariéry ochotnického divadelníka. Ale já si myslím, že tam se zažije spíš spousta legrace. Taky jste to před chvilkou ostatně slyšeli. Ale co si myslím, že určitě budeš řadit mezi ty chvíle, Petře, kdy jaksi seš už rád, že jsou za tebou, takhle bych to specifikoval. Tak to je možná to, když se rozhodli podnikat, viď, a vydražili jste ten obchod s obuví.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano. Tak vono těch krušných chvil bylo v životě víc, ale tuhle, na kterou si tak nejvíc vzpomínám, bylo, že my jsme začali podnikat už v roce 90, byli jsme jedni z prvních. Ze začátku se nám strašně dařilo, protože já jsem prodával obkladačky a tenkrát se a vůbec stavební keramiku a zdravotní keramiku, tenkrát se dražily krámy, tak se opravovaly a hodně lidí u nás bralo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hodně se stavělo.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Hodně se tenkrát stavělo, takže to šlo. Pak jsme ještě vydražili tenkrát ve Strašnicích obchod s obuví, kam teda, když už se dražil ten obchod, tak jsme to museli koupit i se zásobama, tak navezli zásoby z celý Prahy, takový ty nepotřebný, takže i to jsme s tím museli vydražit. Půjčili jsme si na to v bance. Tenkrát sám ředitel banky s náma jednal, bylo to jenom tři sta tisíc, ale to jsme byli jedni z prvních, který si takto půjčujou. My jsme to brzy splatili, celkem se nám pět let dařilo. Pak ale jsme měli velké oči, tak jsme si vzali obchodní dům v Žebráku, kde bylo tisíc metrů čtverečních, osmnáct lidí jsme zaměstnávali. Pak jsme si nabrali ještě v Kolíně jednu prodejnu, tam se nám teda dařilo pět let. Ale pak začaly v Praze takové ty velké OBI a Bauhausy, začali rozdávat letáky, mohli jít s cenama pod nás, takže s námi to šlo stále dolů a dolů, zvýšily se značně nájmy. My jsme museli mít velký haly na skladování, takže tam se zvýšily nájmy a už jsme to nemohli táhnout. V podstatě jsme se zadlužili, ale museli jsme prodat chalupu, všechny auta, takže dluhy jsme splatili a na nule jsme začali a na nule skončili. Tak jsme byli rádi, že aspoň takhle to dopadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak teď už je mi to jasný, proč ty chodíš pořád v nových sandálech a v nových teniskách a vietnamkách, protože ti zbyly ty nadnormativní zásoby ještě ze Strašnic.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Ano a do dneška máme v garáži ještě věci z našeho podnikání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám tedy řeknu, že já osobně už se opravdu hodně těším, až si zase zahraju po boku mého dnešního hosta, principála Dobřichovické divadelní společnosti Petra Říhy v Noci na Karlštejně, našem kultovním představení, které hrajeme, Petře, kolik, sedmý, osmý rok? Neuvěřitelně dlouho a mohli bychom hrát asi pradvěpodobně až do smrti a byli bychom stále dokonalejší, ty ve své roli arcibiskupa, já ve své roli vévody bavorského. Sice nemáme tam společných scén, ale vždycky se na tvoje scény hodně těším. Hlavně, když bude zpívat vždycky. No, ale kromě toho samozřejmě, že si zase letos zahrajeme a nejenom v Dobřichovicích, ale zahrajem si po celé republice, dokonce v Letohradu, na Sychrově a podobně, na různých hradech a zámcích, tak co chystáte vy jaksi jako Dobřichovická divadelní společnost na léto pro divadelní slavnosti?
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Tak my už letos budeme pořádat čtvrté Dobřichovické divadelní slavnosti. Kromě již zmiňované Noci na Karlštejně, která zahájí slavnosti, uvedeme úspěšné Zvonokosy. 7.července bude první představení, potom hrajeme osmého, desátého, čtrnáctého a tím končíme se Zvonokosy a navazujeme premiérou Světáků, která bude 20.červenci na dobřichovickém zámku. Kromě toho ještě zopakujeme Leona si pospíšila a Nebožka panina matka /nesrozumitelné/ a tím v srpnu, 4.srpna ještě v Řevnicích v lesním divadle to budeme hrát a tím končíme, musíme mít nějakou dovolenou, protože my obden hrajeme. Takže v srpnu vyrážíme aspoň na chvíli na dovolenou a i moji herci už si stěžují, že nemají vůbec žádný volný čas. Tam je čtyřicet pět lidí ve Zvonokosech, ve Světácích jich bude třicet, tak skutečně ten červenec nemůže nikdo nikam vyjet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelné. Řeknu vám, že obdivuju Petra Říhá nejenom kvůli tomu, že je výtečný herec, ale taky skvělý režisér a organizátor. Dát pětačtyřicet lidí, jimž to divadlo není povoláním, dohromady pro několik večerů, to je neuvěřitelný, olbřímí úkol. A tobě se daří samozřejmě. Já ti, Petře, přeju, aby se ti dařilo nadále, protože ta radost, kterou přinášíš divákům, je nenahraditelná. Kdo někdy viděl deset večerů vyprodaný dobřichovický zámek nebo vyprodané letní kino v Berouně, kde bylo, tuším, asi kolem devíti set diváků, tak vidí, že ta tvoje práce má opravdu skvělý dopad. Ať se ti pořád daří a ať ty diváci pořád tak chodí na vaše představení. Ahoj.
Petr ŘÍHA, principál Dobřichovické divadelní společnosti
--------------------
Děkuju za pozvání. Ahoj.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
