Petr Vacek - herec, moderátor a překladatel
15. listopad 2011
Tandem
V Tandemu s Janem Rosákem byl hostem herec, moderátor a překladatel Petr Vacek. Prozradil, jestli s rodinou rádi cestují, s kým by se rád setkal a dozvěděli jste se, proč protestoval proti kácení stromů napadených kůrovcem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Tandemu vás všechny zdraví a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Mého dnešního hosta jednoznačně nejvíc baví divadlo. Kdo ho viděl třeba v představení Vinobraní, jako třeba já nedávno, musí mi dát zapravdu. Jenže výborný je i v televizním seriálu Ulice, při nejrůznějších moderátorských akcích, je taky ekologickým aktivistou, čtyřnásobným otcem a bůhvíco dálšího ještě stíhá. Dneska si totiž na Tandem přisedl herec Petr Vacek. Já tě vítám, Petře, ahoj.
Petr VACEK, herec
--------------------
Děkuji, ahoj, dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co dalšího o sobě sám Petr přidá, uslyšíte dneska v Tandemu. Každopádně začínáme nějakou sympatickou písní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Vacek byl v Tandemu už hostem, ovšem je to taková hanebná řádka dní, že už je nejvyšší čas, že tady sedíš znovu a že nám popovídáš o tom, co se mezitím, co jsme se na Tandemu samozřejmě neviděli, neslyšeli, stalo nového.
Petr VACEK, herec
--------------------
To už je takových dní, že se to téměř pojí v měsíce, ba i roky. Naštěstí ještě ne desetiletí ani staletí, ale už je to dlouho. No ale ty jsi vlastně v podstatě všechno řekl, ten počet mých dětí před třemi lety nebyl tak vysoký, teď už jsou to opravdu čtyři děti, takže jsem hrdým otcem Jonáše a Hanky, to už jsou velký děti, těm je Jonášovi 15, Hance 13. No a teď jsou dva malý kluci, Eliáš a tomu jsou čtyři a Benjamin, tomu jsou dva roky. Takže, ten rozhodně nebyl na světě, když jsme tady před třemi roky byli. Tak to se změnilo, což je teda zásadní věc v mém životě a musím říct, že opravdu mi to přináší velký zdroj humoru, potěšení a zábavy, protože já mám čtyři děti, a to tak zařídila příroda, každý to dítě musí bejt jiný. Kdyby se stala nějaká katastrofa, tak aby v těch nových přírodních podmínkách aspoň někdo z toho vrhu byl jako připraven. To tak je prostě. No, ale jako jsou to prostě neskutečný věci. Ty dva malý kluci, ten Eliáš, to je ti takový trošku lesní zvířátko, takovej, on je strašně, on tak, jak říkají greenpeasáci, on zlehka našlapuje na zem, on je hrozně takovej šikovnej, opatrnej, všude vyleze do vejšek strašnejch, někdy máš pocit, že tě to zabije. Von třeba je schopnej vyšplhat po nábytku, ale úplně v klidu a zase si pak sleze, jo. Stalo se nám u nás na hřišti, tam je taková loď z provazů, takový je to všechno jako takový provazový, mříže, má to takovej stožár, ten je asi tak v šesti metrech a jsou tam provazový žebříky a nahoře takovej koš námořnickej. A my jsme se otočili, abychom vysypali bábovky na písek a najednou slyšíme: "Maminko." A Eliáš byl až úplně nahoře. Jak se tam dostal v tom strašně rychlým sledu, to jsme nepochopili. Tak jsme oba dostali amok, teď já jsem tam běžel, ale já jsem zjistil, že já mám z tý prolejzačky panicko hrůzu. Tam je vlastně taková podlaha síťovaná, jako mříž provazů. A já, když jsem měl ty dva metry pod sebou, viděl jsem dolů, já jsem to nedokázal přejít, já jsem lezl, normálně se plazil po břiše a nahoře bylo to dítě. A když jsem tam byl opravdu rozcapenej jak žába, tak najednou seshora se ozvalo: "Čůrat." A najednou jsem viděl, že von vopravdu si sundal ty kalhoty, jak je naučenej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vyřešil to.
Petr VACEK, herec
--------------------
No, vyřešil to, ale samozřejmě všechny ty matky pohoršeně pozorovaly, jak z šesti metrů se snáší tenký zlatý proudek. A vopravdu jako naštěstí to všechny ty děti minulo, jo. Tohle dělá Eliáš. A Benjamin naopak to je dělová koule, která nemá pud sebezáchovy. Elíšek už ve velmi útlém věku se naučil, máme takovej baráček, to jsou samý schody, jo. Eliáš okamžitě se to naučil. Benjamin přijde k těm schodům, teď vidíš, že mu vzplane něco podivného v očích a zařve: "hoplá!" A skočí, prostě vrhne se. A kdybys tam nestál, tak je mrtvej. Přijdeme do obejváku, tam ne zásuvka, skříň, ta elektrika, jak je zadělaná ve zdi. Vyrvaná, dráty koukají ven a Bibin brečí. Von to prostě nějakou neskutečnou silou vyrval celý ze zdi, šáhnul si tam, dostal 220 a začal ječet. Přežil to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On dostal vážně 220?
Petr VACEK, herec
--------------------
No, dostal 220 a přežil to. Prostě naprosto neskutečný dítě. A takhle on se chová prostě pořád. Utíká, von nám utíká. Normálně nám ho vodějí lidi, my musíme zamykat na několik západů, neustále ho musíme velice bedlivě, já si říkám, já si pořídím vodítko. To je prostě úplně neskutečný dítě. Takže, vopravdu já se s dětma nenudím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já vím, že ty nejsi člověk, kterej by prožíval nějakej fádní život. Ale že ti to způsobujou ještě vlastní děti.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to, že má Petr Vacek docela bohatý život a vůbec se nenudí i díky svým vlastním dětem, tak to už jsme slyšeli, ale jak je to třeba s cestováním tvý rodiny? Jste vy cestovatelé? Jezdíte za hranice všedního života?
Petr VACEK, herec
--------------------
My jsme hodně cestovali, ale teďka, jak máme ty malý děti, tak vlastně je to trošku složitější, no. A navíc, když se sejdeme ještě s velkými dětmi, tak ono je nás šest a my máme auto jenom pro pět lidí. Takže, u nás to vypadá tak, že většinou pět lidí jede v autě a šestej jede autobusem nebo vlakem. Takže, to je trošku problém. My jsme zkusili letět s těma malýma klukama letět do Španělska. Byl to tak traumatizující zážitek, že si říkám, že si na nějaké cestování letadlem s malýma dětma jako počkám. Taky prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vzhledem k tomu, co jsi tady vyprávěl vo těch dvou klucích.
Petr VACEK, herec
--------------------
No, nemůžeš prostě dvouletý přesvědčit, že teď musí čtyři hodiny nebo já nevím, jak to dlouho letělo, ještě jsme přestupovali někde, že musí sedět na zadku. To prostě je naprosto nefyziologické. Ale nám se povedlo to, že jsme, měli kluci žízeň a voni samozřejmě ještě v tu dobu pili z lahviček. Tak jsme koupili v letadle nějakej sprite nebo co a to je ten zásadní problém, ty bublinky. To naleješ do tý lahvičky a tam je taková ta pojistka, aby to nevytejkalo. Takže, ty bublinky se uvolňují, takže tam vzniká opravdu vysoký tlak. Teď ty děti se tam vrtěly, brečely, že jo. Teď už ty nervózní cestující okolo si tak jako poposedávali, protože dvě hodiny je někdo kope do zad, to opravdu není nic příjemnýho. Naštěstí to byli všechno strašně tolerantní Španělé, který děti milujou. Ale pak už zase něco jim spadlo na zem a já už jsem se vytočil jak vrtulník, teď jsem se pro to vohnul, že to teda seberu, zadkem jsem shodil tu lahvičku, ta padla na zem, tím nárazem ty bublinky překonaly tu bariéru a po celým letadle začal stříkat Sprite. A ty nevěřící Španělé koukali, proč na ně ze stropu kape něco sladkého. Já myslel, že mě to zabije, že mi pukne prostě žilka v hlavě, jak jsem byl naštvanej. Ale nemohl jsem nic říct, protože jsem to udělal já, že jo. A do toho tam seděla moje žena, která to celý pozorovala. A viděl jsem, jak má prokouslý tváře, protože vidí, v jakým jsem stavu a zoufale se snaží, aby se nesmála. A teď ty vytřeštěný Španělé na mě zírali, tak já jsem pak odběhl na záchod, tam jsem narval ty ručníky, tak jsem jim to tam rozdával, omlouval jsme se španělsky entschuldige a řekl jsem si, že tohle to odložím. Jinak my jsme vždycky cestovali velice rádi a já jsem hodně cestoval teda s divadlem, což teďka taky nějak ustalo, přece jenom je krize a ta kultura není tak jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ypsilonka toho nacestovala hodně.
Petr VACEK, herec
--------------------
Strašně moc, no. A vlastně bylo to vždycky strašně zábavný. Ale pro mě to, myslím, přineslo obrovský poznání v tom, jak jsem zjistil, že opravdu jsou všichni lidi na celým světě stejný. A já prostě na takový ty věci, jako je, se dneska říká to vlastenectví a takovýhle, já se na to dívám s velikou nedůvěrou, protože já jsem vlastně po celým světě viděl, jak takovýhle shlukování se do nějakých skupin, jak to vždycky přinese jenom smutný věci, neštěstí. A viděl jsem, jak lidi na celým světě jsou schopný si ubližovat, protože ten druhej zrovna není z Pardubic, ale že je z Hradce nebo, jo. Když jsme byli v Africe, tak jedni černoši tam zabíjeli druhý černochy, protože ty druhý černoši nebyli dost černý. Všichni svorně nenáviděli bílý, do toho ještě Indové. V tý Jihoafrický republice, to je úplně, to je neskutečný. Tam lidi nemůžou zaměstnat, já nevím, Indy a černochy v jedný firmě, ta firma by nefungovala. Takže, já vlastně jsem zjistil, že po celém světě jsou lidi stejný, všude jsou lidi hodný a zlý, všude jsou lidi chytrý a hloupý a těch hloupých je po celým světě hodně. A vlastně mě to dovedlo k tomu, že ve skutečnosti na tý zeměkouli jsou dva národy. Jeden, to jsou lidi, který jsou schopný se dohodnout. A pak jsou ty druhý, a ty říkají, že jsou támhle to nebo tohle to, ale ve skutečnosti je to jedna parta.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už Petr Vacek taky dneska v Tandemu řekl, tak s Ypsilonkou zcestovali kus světa a myslím si, že při té příležitosti jste se potkali taky i se zajímavými lidmi. Nejenom samozřejmě jaksi v divadle, ale i třeba díky svým aktivitám se scházíš nebo setkáváš opravdu s velmi hodnotnými lidmi a zajímavými. Ale přece jenom určitě nebo možná, ne určitě, máš.
Petr VACEK, herec
--------------------
To mám, hele, v poslední době já, kam jdu, tak narážím na hodnotný lidi. Třeba já furt někde potkávám Jana Rosáka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čoveče, toho jsem neměl zrovna na mysli.
Petr VACEK, herec
--------------------
A tuhle jsem ho slyšel, von dokonce představ si, že ve filmu Vrchní, prchni, to jsem nevěděl, normálně tam je hlas naprosto zásadní, sdělí informaci. No a kdo to byl?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a nebejt jeho, tak ten film prostě nejde dál.
Petr VACEK, herec
--------------------
Nemá smysl, no. To je soutěžní otázka pro posluchače.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc ti děkuju teda, to jsi mi dal. No, ale já se tě teď chci zeptat zcela vážně mimořádně, jestlipak je někdo v tvé mysli, s kým by jsi se setkat chtěl a zatím se ti to ještě nepovedlo. Anebo se ti to třeba vůbec nepovede, protože ten člověk už tady prostě není?
Petr VACEK, herec
--------------------
No, to takových lidí je víc. Mně se to teda podařilo u jednoho člověka, kterýho já si nesmírně vážím, a to je Marta Kubišová. Já jsem ji pozval do svého dětského pořadu Pomáhejme si na České televizi. Já jsem se z tý pani pořád snažil vyloudit, že je hrdinka, protože to, co ona zažila, jak se chovala. Ale to vůbec nešlo, ona to vůbec nechápala. To jsi prostě viděl naprosto.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ona se tak necítí.
Petr VACEK, herec
--------------------
Ona vůbec nevěděla, vo čem mluvím. Já jsem to pak vzdal, to prostě nemělo vůbec cenu. Ale to je člověk, kterýho já si strašně vážím a já si myslím, já jsem prožil takovou dobu vlastně třeba pro někoho složitou a já jsem se v tý době měl jako prase v životě během díky své rodině, angažovanosti svých rodičů. Takže, já vlastně pořád vo spoustě věcí přemejšlím a co byla moje vina a co nebyla moje vina a tak dále. A vždycky jako říkám, jako každej jsme v tom byli trošku namočenej. Ale to není pravda, někdo v tom namočenej nebyl a já jsem ten poslední, kdo by měl právo někoho soudit za to, co dělal za komunistů, protože vopravdu fakt já na to nemám právo. Ale na druhou stranu si můžu říct, že tenhle ten člověk, paní Kubišová, ta to nedělala. A můžu si ji vzít trošku jako svůj vzor a říct si, takhle to má bejt. A to všechno vostatní, co my jsme dělali, to jsou jenom výmluvy. Takhle je to správně, takhle by to mělo bejt do budoucna. Potom je člověk, kterej bohužel zemřel už dávno, o kterým já jsem se dozvěděl úplně náhodou, vůbec jsem netušil, že někdo takovej existuje, a ten se jmenoval Přemysl Pitter a to byl vlastně velmi silně věřící člověk, evangelík, kterej v krizi ve 30.letech tady vlastně založil síť takových jako, já nevím, jestli to byly dětský domovy nebo spíš takový centra pro chudý děti, který nikoho neměly a vlastně tam se o ně staral, jo, o sirotky a tak dále. Pak přišli Němci a on vlastně začal zachraňovat židovské děti před koncentrákem. Pak přišel konec války a tenhle Přemysl Pitter začal zachraňovat německé děti, které čeští vlastenci chtěli povraždit. A podařila se mu neskutečná věc. Od státu získal několik zámků a na těch zámcích soustředil děti, co přežily koncentráky a děti německý, co byly třeba děti z rodin esesesáků. A tam se děti děti zkamarádily a navázaly třeba celoživotní přátelství. Já jenom to vyprávím a už mám zase tady husí kůži. A ten člověk je čestnej občan Německa, Švýcarska, Izraele, v památníků Jádvašem má svůj vlastní strom, jo. A tady u nás po něm neštěkne ani pes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, tohle to je na zpracování na film.
Petr VACEK, herec
--------------------
No, to je neskutečný téma. Vono je to díky komunistům, pro který on byl strašně nepohodlnej, protože byl silně, hluboce věřící, takže on vlastně dost brzo emigroval do Švýcarska. Ale prostě to je třeba člověk, s kterým bych se hrozně rád chtěl setkat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice příjemný host je dnes u nás v Tandemu. Mým spolutandemistou je herec Petr Vacek, který toho hodně zažil, zažívá a mám takový pocit, že jestliže se tě teď chci přímo zeptat, abych o tobě nemluvil v třetí osobě, koho by sis vybral mezi klasiky českého humoru, tak já bych tam zařadil klidně i tebe, protože.
Petr VACEK, herec
--------------------
Ale, no, nepovídej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak když si tady už tak hezky šmajchlujeme, tak tak jak jsem se strašně. Strašně, člověk používá divný epiteta, hodně a vydatně zasmál při té už zmíněné návštěvě Ypsilonky teď při vinobraní, tak to jsi mě opravdu rozesmál až k slzám. Ale kdo tebe takhle rozesměje?
Petr VACEK, herec
--------------------
No, já se musím přiznat, já mám třeba hrozně rád anglickej humor. To mě teda vždycky rozesmívá úplně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty ovládáš angličtinu dobře.
Petr VACEK, herec
--------------------
Tak docela, no, jako i trošku se s tím živím, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I překládáš.
Petr VACEK, herec
--------------------
Občas trošku tu a tam něco přeložím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mně se líbilo, že jsi přeložil Šmouly třeba.
Petr VACEK, herec
--------------------
Což teda ale vlastně docela je složitá věc, protože vlastně jako přizpůsobit se šmloulímu jazyku a vlastně trošku furt musíš mít v hlavě, že vlastně to překládáš pro děti. A to bylo hrozně hezký, protože vlastně, když se to překládalo, tak na tom pracovalo mnohem víc překladatelů a vznikla překladatelská síť a vznikla jednotná databáze jmen, že jo, protože tu a tam se objeví nová postava, ale ona se zas někde vynoří. Takže vlastně překladatelé vytvořili síť a na internetu si dělali stránky, kdo se jak jmenuje, aby to mohli příště použít, aby ses neodchýlil. Ale já jsem vždycky měl rád humor absurdní a pamatuju si na. Můžou se tady říkat sprostý slova?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, velmi omezeně. Takzvaně jako šrapnely.
Petr VACEK, herec
--------------------
Já to dám do uvozovek, protože tehdy, vlastně v dobách, kdy se objevil Ivan Mládek, tak to byl tak absurdní zjev, že my jsme tomu říkali, že to už není jako legrace, ale že to je, teď jsou ty uvozovky, ultraprdel. Že to je humor, kterýmu už rozumí jen vopravdu hrstka zasvěcenců, nejlépe jenom ti, kteří ho dělají, že prostě na televizní obrazovce se neděje nic a najednou na obrazovce projde Ivo Pešák a proletí tam bota, jo. A já jsem se tehdy smál jak malý dítě, tak já byl malý dítě. Takže, kdybyste náhodou ve svém bohatém archivu měli nějakou třeba absurdní věc od Ivana Mládka, tak to bych byl velice rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně něco najdeme a já tě budu sledovat, jestli se vážně směješ jako malý dítě.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Po Sněhurce Ivana Mládka a po písničce jsme tady zpátky ve studiu Tandemu s Petrem Vackem a samozřejmě, že se tě, Petře, rád zeptám taky na tvoje, ty už sice jsi tady nějaké své občanské postoje taky projevil zcela mimoděk, anpasánt, bych řekl. Ale ty jsi zcela cílený ekologický, dá se říct aktivista? Jsi aktivista?
Petr VACEK, herec
--------------------
No, i to, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi se přímo zařadil jaksi zcela programově a proklamativně po bok těch protestujících proti kácení těch napadených stromů kůrovcem. Já to sleduju jako sledoval, nedá se říct, že bych byl na něčí straně, ale rád bych si v tom udělal jasno a nejenom já, ale určitě i naši posluchači. Proč vlastně protestujete proti tomu?
Petr VACEK, herec
--------------------
No, z několika důvodů. Ten jeden důvod je, že vlastně to kácení je vlastně absurdní záležitost, protože ministerstvo a správa státního parku mají určitá pravidla a zákony a vlastně samy je více méně vytvářely, ty zákony. A oni je vlastně ignorují. To je naprosto absurdní věc. A to si myslím, že se netýká jenom ochrany přírody, ale celé společnosti. Jakmile státní správa ignoruje vlastní zákony, tak je to na pováženou a nejde už jenom o stromy. To byla první věc. A druhá věc je ta, že prostě bohužel politici naprosto ignorují stanovisko odborníků. Úplně ideální by bylo, kdyby se tenhle ten celej problém přenesl do nějaký vědecký diskuse, kdy na jedný straně stojejí, dejme tomu, lesníci, kteří vědějí, jak se starat o hospodářský les, a na druhý straně stojejí biologové, botanici, kteří zase vědí, jak to chodí v přírodě a dohodli by se, jakým způsobem se bude nakládat s národním parkem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já koukám, k týhle dohodě je daleko asi, viď.
Petr VACEK, herec
--------------------
Tohle v podstatě nefunguje, protože do toho se vlastně vložili politici a bohužel vlastně uměle dosazený figury, jako je pan ředitel Stráský. A dochází vlastně k porušování zákona, dochází k tomu, že věci se vlastně naprosto ignorujou. A bohužel se tam ničí něco, co, to je prostě poklad srovnatelnej, já nevím, s Křivoklátem nebo s Karlštejnem. To jsou takový korunovační klenoty český přírody, ta Šumava. A ta Šumava, tam vlastně je na zbytcích horského pralesa, vlastně v těch vejškách, tam vlastně se to dochovalo. Tam vlastně více mně ty zásahy člověka byly tak minimálně, že tam více méně byl vlastně přirozenej les. Do toho, když se nešikovým způsobem zasáhne, tak ta obnova lesa trvá strašně dlouho, což vidíme třeba, když se podíváš na letecký snímky Šumavy na rakouskou stranu, tam prostě není jedinej strom. To je na dlouhý povídání z mnoha důvodů, ať už jsou to prostě změny teplot, jakmile do toho vletí vítr, tak kde je vykáceno, tam ty stromy padají. Ty starý stromy je tam potřeba nechat z důvodu živin, protože v tý horský půdě je strašně málo živin, pomáhají těm malým stromečkům vyrůst. Pokud se tam nechají, pokud se tam nezasahuje, tak ti vznikne rozrůzněný les, to je přesně to, co potřebujeme, vzniknou geneticky odolné stromy, protože jsou to potomci těch původních stromů. Tohle to ale vlastně je jako vědecká věc. A mě na tom strašně mrzí to, že vůbec to nikdo neposlouchá. Ty vědci, ty jsou poslední, ale přitom ty to vědí nejlíp, celej život tomu zasvětili, my si je všichni kvůli tomu platíme, tak proč je proboha nikdo neposlouchá. To je hrozný. A třetí věc, která je pro mě strašně důležitá, bohužel v negativním slova smyslu, to byla reakce místních občanů, protože tam vlastně došlo k tomu, že na jedné straně ty blokádníci, kteří se tam připoutávali ke stromům, komplikovali tu těžbu, na druhý straně místní obyvatelé, kteří je fyzicky napadali, ničili jim majetek, ničili jim auta, vypouštěli jim brzdovou kapalinu z brzd, rozbíjeli jim přední skla, napadali je prostě vulgárně, jako slovně. Tam toho blokádníka nikdo neubytoval, nesměli do hospody. Prostě v podstatě jako pro mě jako pro laika už to splňovalo rysy vyvolávání nenávisti proti skupině obyvatel kvůli nějakýmu občanskýmu postoji a to je strašný. Já jsem si vždycky říkal, jak ty naši rodiče mohli bejt tak hloupý, že ty komunisty volili, jo. A najednou vidíme, že lidi jsou schopný dělat takový věci zase. Takže, vlastně tyhle ty důvody mě vedly k tomu, že jsem se do toho položil. Mimochodem zajímavá zpráva, že Krajský soud v Plzni uznal, že zásah policie proti blokádníkům byl nezákonný, protože policie vůbec nezkoumala, co by vlastně tam měla chránit, jestli jsou v právu blokádníci anebo správa parku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká Petr Vacek, můj dnešní host v Tandemu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Vacek je dnes hostem Tandemu. A povídali jsme si už o nejrůznějších věcech. Taky bych rád, aby ses mi, Petře, svěřil s tím, jestlipak ty, když pomáháš spoustě lidem, spoustě zajímavých projektů, zajímavých aktivit, jestlipak ty jsi vzpomínáš, že tobě taky někdo v životě byl takovou důležitou pomocí, oporou, dal ti dobrou radu?
Petr VACEK, herec
--------------------
Já mám pocit, že já bych bez toho nepřežil. Já jsem trošku jako, jak to mám říct slušně, ne blbej, ale postiženej taky nejsem, má takzvané ADHD, jo, takovou mozkovou disfunkci. A to se projevuje, že všechno ztrácím, všechno zapomínám, jsem totálně roztržitej, nejsem schopnej se soustředit a tak dále. A nebýt záchranné sítě lidí okolo mě, tak já už prostě jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, co to povídáš? Tak v divadle, kdyby se tohle to projevovalo, tak si nepamatuješ roli třeba.
Petr VACEK, herec
--------------------
Ale roli, to si pamatuju, to je jedno z mála. Ale třeba já vylezu z obchodu a někdo se mě zeptá, kolik to stálo a já už to nevím. Čísla, to jsou věci, který nejsem schopnej si zapamatovat. Takže, vlastně já mám pocit, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jména třeba?
Petr VACEK, herec
--------------------
Špatný, jména špatný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo sedí teď proti tobě?
Petr VACEK, herec
--------------------
Počkej, no, jak von se jmenuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle znám. Otázka zní: Dokdy to potřebuješ vědět?
Petr VACEK, herec
--------------------
Ale já mám pocit, že to tak mám celej život a vlastně vždycky někde se objeví nějaká taková jako postava v mým životě, která vlastně, jako kdyby pánbůh věděl, že jsem fakt magor a po cestě mi rozestavil takový záchranný stanice. Takže, vlastně já mám pocit, že mi furt někdo pomáhá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si vzpomeň na pár těch záchranných stanic.
Petr VACEK, herec
--------------------
No, tak třeba Dejdar, to je taková osoba, která se motá v mým životě a vlastně u většiny zásadních věcí v mým životě se von nějak motal, jo. A vlastně mě vždycky někam jakoby posunul a já jsem strašně línej, jo, já jsem takovej bahňák a von je zase takovej hyperaktivní. Když nepracuje vod rána vod pěti do jedný do noci, tak má pocit viny, jo. Takže von je zase magor jiným způsobem. Ale kdybych já vedle sebe neměl tuhle tu rozbušku, tak prostě se ani nehnu, tak hniju, jo. Tak to prostě taky ten pánbůh dobře vymyslel, že jo. Teďka mám svojí ženu Jiřinku, která vlastně, to je taky úplně krásná situace, kdy jsem říkal, hele, já už jsem trošku starší, já budu jako cvičit, abych tady vám nějak ještě nějakou dobu vydržel. Vona je vo 15 let mladší. A vona říká: "No, to by bylo dobrý, protože co já bych si bez tebe počala. Vždyť já nic nedělám." A já jsem říkal, no, počkej, to je nějaká blbost, ty děláš vlastně v tý domácnosti všechno, já nic nedělám. Tak najednou jsme zjistili, že oba žijeme s pocitem, že ten druhej dělá všechno. Já to takhle mám prostě nějak rozestavěný vedle sebe, takový vlastně dobrý mý strážný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A spolíháš se na to, že zas bude někde někdo stát?
Petr VACEK, herec
--------------------
Hele, já na to nespolíhám, teprve zpětně mi to pak dojde. Můj život je prostě plnej pomoci. Já si myslím, že to je to, co nás odlišuje od zvířat. A pokud na to rezignujem, na solidaritu a na pomoc a prostě nějakou lásku ke svému bližnímu, to není jako, že děláme nějaký dobro, to je prostě náš pud sebezáchovy a bez toho nepřežijeme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Vacek, ten toho stíhá. Tak říkal jsem o divadle, to jsme si v podstatě ani nestačili popovídat o výborných představeních v Ypsilonce. Vůbec tady nepadla slova o tvým účinkování v seriálu Ulice, to nám neodpustí naši posluchači, protože toho tvýho Tomáše Jordána.
Petr VACEK, herec
--------------------
Tomáš Jordán, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Toho mají určitě moc rádi. To, že děláš v různých občanských sdruženích, třeba v Letním domě, to je zajímavá záležitost, to bychom si měli říct, viď.
Petr VACEK, herec
--------------------
To je taky taková vlastně záležitost, kterou dělám z toho pudu sebezáchovy. To je občanské sdružení. Já jsem tam takovej jako nějakej čičmunda, nevím přesně co, nějakej místopředseda nebo takhle. Ale to gro tý práce vlastně dělají terapeuti. To začalo vlastně jako takový hnutí, byli to mladý lidi z jedný takový psychologický školy, která ještě měla vlastně takovou jakoby teologickou vzdělávací funkci, ta škola. No a začali jezdit za dětma do dětských domovů a začali s nima dělat, oni tomu říkají arteterapie, že se vlastně s dětma maluje a hraješ si s dětma a vlastně je to taková jako hra a ty děti dostávají psychologickou pomoc, aniž by o tom věděli. Vznikají neskutečný obrazy. Třeba objevily se děti, který mají neskutečnej výtvarnej talent. Pamatuju si jednu takovou holčičku, dneska už je to dvacetiletá slečna, ta byla hodně problémová, zlobila, utíkala, jako fakt to bylo složitý dítě. Pak jí jednoho dne přivezli na tenhle pobyt, ona si tam stoupla k papíru a po osmi hodinách odpadla, protože nepila, nejedla a furt horečně malovala, ale neskutečně krásný obrazy. Bez nějakých konkrétních tvarů, jenom takový nějaký, já nevím co, vize nebo něco, ale bylo to prostě neskutečně krásný. Ty obrazy vlastně Letní dům má do dneška, to jsou podle mě už opravdu mistrovský díla. Vedle toho ty dětský práce, který mají tu výpovědní hodnotu. Z těch dětí najednou leze všechen ten smutek a to utrpení, co v nich je už před tím, než byly v tom dětským domově, protože dneska většinou jsou děti v dětských domovech odebrané z rodin, jo. Většinou to nejsou sirotci. Já si myslím, že tohle je strašně důležitá věc. Ono se to časem tak jako trošku zprofesionalizovalo, protože když bys to měl neustále dělat na té dobrovolnické fázi jenom, tak za chvilku seš vyřízenej, to vyhoříš a vlastně nemáš čas ani na sebe, nic. Takže, dneska je taková malá kancelář, kde je několik zaměstnanců samozřejmě, bez dobrovolníků by se ten Letní dům neobešel. Už tam má dokonce statut nějaké sociální služby, už vlastně jaksi ministerstvo sociálních věcí uznalo, že ta práce je natolik odborná, že tenhle ten statut tomu přiznalo. Rozšířilo se to o takzvané doprovázení, kdy vlastně najednou se ukazuje, že pro ty děti nejenom nějaká odborná práce je strašně důležitá, ale vůbec kontakt s někým. Přijdeš do děcáku a teď se na tebe navěsí 20 dětí a všechny tě musejí nějakým způsobem držet za ruku, objímat, muchlat, že jo. Teď prostě deset z nich je nastydlejch, že jo, takže jim visejí takový vopratě u nosu, tak jako chrchlají, líbají. Je to někdy docela takový jako zajímavý. Teď koukáš, jak ty psychoterapeuti tě jako pozorujou opravdu s velkým úsměvem, jak se s tím vyrovnáš, jo. A pak ti řeknou, no, voni některý mají i jako vši. A pak přijdeš domu a prostě stane se zázrak a nic ti není, jo. Já prostě, kterej chytím kdekoliv, cokoliv, ty děti to strašně potřebujou, ten kontakt, takže vlastně vzniklo i takzvané doprovázení. A vlastně teď se Letní dům snaží pomoci mladým lidem, který už odcházejí z dětských domovů a mají se vydat na cestu samostatnou do světa, což je vlastně daleko důležitější pomoc než u těch malých dětí. Malý děti jsou roztomilý, sladký, tam chce pomáhat každej. U těch zpovykanejch puberťáků uhrovatejch, tam už jako nikdo nechce pomáhat, ale tam je to nejdůležitější. Takže, tohle to všechno se snaží Letní dům obsáhnout. A představ si, že Český rozhlas, díky kterému tady můžeme sedět v teple, jo a můžeme si povídat, tak vlastně nás podporuje a dovolil nám, abychom tady udělali takovou kampaň, která se jmenuje Udělej z komára velblouda, kde vlastně tak jako lehce dáváme najevo, že občas bychom potřebovali drobným darem na to. Takže, já tedy opravdu děkuji Českému rozhlasu. A kdybyste potřebovali nějaký švestičky ze zahrádky, tak já jsem Hujer, ovoce, zelenina.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem rád, že jsme se sešli ještě na takové zvláštní, zajímavé společné bázi s Petrem Vackem. Moc ti děkuju za tvoje příjemné povídání. Nedostali jsme se ale ještě ke spoustě věcí, ale to si popovídáme třeba příště.
Petr VACEK, herec
--------------------
Tak jestli mě ještě někdy vezmete, tak já rád přijdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to víš, že tě pozveme. Měj se moc hezky. Ahoj.
Petr VACEK, herec
--------------------
Ahoj. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Z Tandemu vás všechny zdraví a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Mého dnešního hosta jednoznačně nejvíc baví divadlo. Kdo ho viděl třeba v představení Vinobraní, jako třeba já nedávno, musí mi dát zapravdu. Jenže výborný je i v televizním seriálu Ulice, při nejrůznějších moderátorských akcích, je taky ekologickým aktivistou, čtyřnásobným otcem a bůhvíco dálšího ještě stíhá. Dneska si totiž na Tandem přisedl herec Petr Vacek. Já tě vítám, Petře, ahoj.
Petr VACEK, herec
--------------------
Děkuji, ahoj, dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co dalšího o sobě sám Petr přidá, uslyšíte dneska v Tandemu. Každopádně začínáme nějakou sympatickou písní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Vacek byl v Tandemu už hostem, ovšem je to taková hanebná řádka dní, že už je nejvyšší čas, že tady sedíš znovu a že nám popovídáš o tom, co se mezitím, co jsme se na Tandemu samozřejmě neviděli, neslyšeli, stalo nového.
Petr VACEK, herec
--------------------
To už je takových dní, že se to téměř pojí v měsíce, ba i roky. Naštěstí ještě ne desetiletí ani staletí, ale už je to dlouho. No ale ty jsi vlastně v podstatě všechno řekl, ten počet mých dětí před třemi lety nebyl tak vysoký, teď už jsou to opravdu čtyři děti, takže jsem hrdým otcem Jonáše a Hanky, to už jsou velký děti, těm je Jonášovi 15, Hance 13. No a teď jsou dva malý kluci, Eliáš a tomu jsou čtyři a Benjamin, tomu jsou dva roky. Takže, ten rozhodně nebyl na světě, když jsme tady před třemi roky byli. Tak to se změnilo, což je teda zásadní věc v mém životě a musím říct, že opravdu mi to přináší velký zdroj humoru, potěšení a zábavy, protože já mám čtyři děti, a to tak zařídila příroda, každý to dítě musí bejt jiný. Kdyby se stala nějaká katastrofa, tak aby v těch nových přírodních podmínkách aspoň někdo z toho vrhu byl jako připraven. To tak je prostě. No, ale jako jsou to prostě neskutečný věci. Ty dva malý kluci, ten Eliáš, to je ti takový trošku lesní zvířátko, takovej, on je strašně, on tak, jak říkají greenpeasáci, on zlehka našlapuje na zem, on je hrozně takovej šikovnej, opatrnej, všude vyleze do vejšek strašnejch, někdy máš pocit, že tě to zabije. Von třeba je schopnej vyšplhat po nábytku, ale úplně v klidu a zase si pak sleze, jo. Stalo se nám u nás na hřišti, tam je taková loď z provazů, takový je to všechno jako takový provazový, mříže, má to takovej stožár, ten je asi tak v šesti metrech a jsou tam provazový žebříky a nahoře takovej koš námořnickej. A my jsme se otočili, abychom vysypali bábovky na písek a najednou slyšíme: "Maminko." A Eliáš byl až úplně nahoře. Jak se tam dostal v tom strašně rychlým sledu, to jsme nepochopili. Tak jsme oba dostali amok, teď já jsem tam běžel, ale já jsem zjistil, že já mám z tý prolejzačky panicko hrůzu. Tam je vlastně taková podlaha síťovaná, jako mříž provazů. A já, když jsem měl ty dva metry pod sebou, viděl jsem dolů, já jsem to nedokázal přejít, já jsem lezl, normálně se plazil po břiše a nahoře bylo to dítě. A když jsem tam byl opravdu rozcapenej jak žába, tak najednou seshora se ozvalo: "Čůrat." A najednou jsem viděl, že von vopravdu si sundal ty kalhoty, jak je naučenej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vyřešil to.
Petr VACEK, herec
--------------------
No, vyřešil to, ale samozřejmě všechny ty matky pohoršeně pozorovaly, jak z šesti metrů se snáší tenký zlatý proudek. A vopravdu jako naštěstí to všechny ty děti minulo, jo. Tohle dělá Eliáš. A Benjamin naopak to je dělová koule, která nemá pud sebezáchovy. Elíšek už ve velmi útlém věku se naučil, máme takovej baráček, to jsou samý schody, jo. Eliáš okamžitě se to naučil. Benjamin přijde k těm schodům, teď vidíš, že mu vzplane něco podivného v očích a zařve: "hoplá!" A skočí, prostě vrhne se. A kdybys tam nestál, tak je mrtvej. Přijdeme do obejváku, tam ne zásuvka, skříň, ta elektrika, jak je zadělaná ve zdi. Vyrvaná, dráty koukají ven a Bibin brečí. Von to prostě nějakou neskutečnou silou vyrval celý ze zdi, šáhnul si tam, dostal 220 a začal ječet. Přežil to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On dostal vážně 220?
Petr VACEK, herec
--------------------
No, dostal 220 a přežil to. Prostě naprosto neskutečný dítě. A takhle on se chová prostě pořád. Utíká, von nám utíká. Normálně nám ho vodějí lidi, my musíme zamykat na několik západů, neustále ho musíme velice bedlivě, já si říkám, já si pořídím vodítko. To je prostě úplně neskutečný dítě. Takže, vopravdu já se s dětma nenudím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já vím, že ty nejsi člověk, kterej by prožíval nějakej fádní život. Ale že ti to způsobujou ještě vlastní děti.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to, že má Petr Vacek docela bohatý život a vůbec se nenudí i díky svým vlastním dětem, tak to už jsme slyšeli, ale jak je to třeba s cestováním tvý rodiny? Jste vy cestovatelé? Jezdíte za hranice všedního života?
Petr VACEK, herec
--------------------
My jsme hodně cestovali, ale teďka, jak máme ty malý děti, tak vlastně je to trošku složitější, no. A navíc, když se sejdeme ještě s velkými dětmi, tak ono je nás šest a my máme auto jenom pro pět lidí. Takže, u nás to vypadá tak, že většinou pět lidí jede v autě a šestej jede autobusem nebo vlakem. Takže, to je trošku problém. My jsme zkusili letět s těma malýma klukama letět do Španělska. Byl to tak traumatizující zážitek, že si říkám, že si na nějaké cestování letadlem s malýma dětma jako počkám. Taky prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vzhledem k tomu, co jsi tady vyprávěl vo těch dvou klucích.
Petr VACEK, herec
--------------------
No, nemůžeš prostě dvouletý přesvědčit, že teď musí čtyři hodiny nebo já nevím, jak to dlouho letělo, ještě jsme přestupovali někde, že musí sedět na zadku. To prostě je naprosto nefyziologické. Ale nám se povedlo to, že jsme, měli kluci žízeň a voni samozřejmě ještě v tu dobu pili z lahviček. Tak jsme koupili v letadle nějakej sprite nebo co a to je ten zásadní problém, ty bublinky. To naleješ do tý lahvičky a tam je taková ta pojistka, aby to nevytejkalo. Takže, ty bublinky se uvolňují, takže tam vzniká opravdu vysoký tlak. Teď ty děti se tam vrtěly, brečely, že jo. Teď už ty nervózní cestující okolo si tak jako poposedávali, protože dvě hodiny je někdo kope do zad, to opravdu není nic příjemnýho. Naštěstí to byli všechno strašně tolerantní Španělé, který děti milujou. Ale pak už zase něco jim spadlo na zem a já už jsem se vytočil jak vrtulník, teď jsem se pro to vohnul, že to teda seberu, zadkem jsem shodil tu lahvičku, ta padla na zem, tím nárazem ty bublinky překonaly tu bariéru a po celým letadle začal stříkat Sprite. A ty nevěřící Španělé koukali, proč na ně ze stropu kape něco sladkého. Já myslel, že mě to zabije, že mi pukne prostě žilka v hlavě, jak jsem byl naštvanej. Ale nemohl jsem nic říct, protože jsem to udělal já, že jo. A do toho tam seděla moje žena, která to celý pozorovala. A viděl jsem, jak má prokouslý tváře, protože vidí, v jakým jsem stavu a zoufale se snaží, aby se nesmála. A teď ty vytřeštěný Španělé na mě zírali, tak já jsem pak odběhl na záchod, tam jsem narval ty ručníky, tak jsem jim to tam rozdával, omlouval jsme se španělsky entschuldige a řekl jsem si, že tohle to odložím. Jinak my jsme vždycky cestovali velice rádi a já jsem hodně cestoval teda s divadlem, což teďka taky nějak ustalo, přece jenom je krize a ta kultura není tak jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ypsilonka toho nacestovala hodně.
Petr VACEK, herec
--------------------
Strašně moc, no. A vlastně bylo to vždycky strašně zábavný. Ale pro mě to, myslím, přineslo obrovský poznání v tom, jak jsem zjistil, že opravdu jsou všichni lidi na celým světě stejný. A já prostě na takový ty věci, jako je, se dneska říká to vlastenectví a takovýhle, já se na to dívám s velikou nedůvěrou, protože já jsem vlastně po celým světě viděl, jak takovýhle shlukování se do nějakých skupin, jak to vždycky přinese jenom smutný věci, neštěstí. A viděl jsem, jak lidi na celým světě jsou schopný si ubližovat, protože ten druhej zrovna není z Pardubic, ale že je z Hradce nebo, jo. Když jsme byli v Africe, tak jedni černoši tam zabíjeli druhý černochy, protože ty druhý černoši nebyli dost černý. Všichni svorně nenáviděli bílý, do toho ještě Indové. V tý Jihoafrický republice, to je úplně, to je neskutečný. Tam lidi nemůžou zaměstnat, já nevím, Indy a černochy v jedný firmě, ta firma by nefungovala. Takže, já vlastně jsem zjistil, že po celém světě jsou lidi stejný, všude jsou lidi hodný a zlý, všude jsou lidi chytrý a hloupý a těch hloupých je po celým světě hodně. A vlastně mě to dovedlo k tomu, že ve skutečnosti na tý zeměkouli jsou dva národy. Jeden, to jsou lidi, který jsou schopný se dohodnout. A pak jsou ty druhý, a ty říkají, že jsou támhle to nebo tohle to, ale ve skutečnosti je to jedna parta.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už Petr Vacek taky dneska v Tandemu řekl, tak s Ypsilonkou zcestovali kus světa a myslím si, že při té příležitosti jste se potkali taky i se zajímavými lidmi. Nejenom samozřejmě jaksi v divadle, ale i třeba díky svým aktivitám se scházíš nebo setkáváš opravdu s velmi hodnotnými lidmi a zajímavými. Ale přece jenom určitě nebo možná, ne určitě, máš.
Petr VACEK, herec
--------------------
To mám, hele, v poslední době já, kam jdu, tak narážím na hodnotný lidi. Třeba já furt někde potkávám Jana Rosáka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čoveče, toho jsem neměl zrovna na mysli.
Petr VACEK, herec
--------------------
A tuhle jsem ho slyšel, von dokonce představ si, že ve filmu Vrchní, prchni, to jsem nevěděl, normálně tam je hlas naprosto zásadní, sdělí informaci. No a kdo to byl?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a nebejt jeho, tak ten film prostě nejde dál.
Petr VACEK, herec
--------------------
Nemá smysl, no. To je soutěžní otázka pro posluchače.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc ti děkuju teda, to jsi mi dal. No, ale já se tě teď chci zeptat zcela vážně mimořádně, jestlipak je někdo v tvé mysli, s kým by jsi se setkat chtěl a zatím se ti to ještě nepovedlo. Anebo se ti to třeba vůbec nepovede, protože ten člověk už tady prostě není?
Petr VACEK, herec
--------------------
No, to takových lidí je víc. Mně se to teda podařilo u jednoho člověka, kterýho já si nesmírně vážím, a to je Marta Kubišová. Já jsem ji pozval do svého dětského pořadu Pomáhejme si na České televizi. Já jsem se z tý pani pořád snažil vyloudit, že je hrdinka, protože to, co ona zažila, jak se chovala. Ale to vůbec nešlo, ona to vůbec nechápala. To jsi prostě viděl naprosto.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ona se tak necítí.
Petr VACEK, herec
--------------------
Ona vůbec nevěděla, vo čem mluvím. Já jsem to pak vzdal, to prostě nemělo vůbec cenu. Ale to je člověk, kterýho já si strašně vážím a já si myslím, já jsem prožil takovou dobu vlastně třeba pro někoho složitou a já jsem se v tý době měl jako prase v životě během díky své rodině, angažovanosti svých rodičů. Takže, já vlastně pořád vo spoustě věcí přemejšlím a co byla moje vina a co nebyla moje vina a tak dále. A vždycky jako říkám, jako každej jsme v tom byli trošku namočenej. Ale to není pravda, někdo v tom namočenej nebyl a já jsem ten poslední, kdo by měl právo někoho soudit za to, co dělal za komunistů, protože vopravdu fakt já na to nemám právo. Ale na druhou stranu si můžu říct, že tenhle ten člověk, paní Kubišová, ta to nedělala. A můžu si ji vzít trošku jako svůj vzor a říct si, takhle to má bejt. A to všechno vostatní, co my jsme dělali, to jsou jenom výmluvy. Takhle je to správně, takhle by to mělo bejt do budoucna. Potom je člověk, kterej bohužel zemřel už dávno, o kterým já jsem se dozvěděl úplně náhodou, vůbec jsem netušil, že někdo takovej existuje, a ten se jmenoval Přemysl Pitter a to byl vlastně velmi silně věřící člověk, evangelík, kterej v krizi ve 30.letech tady vlastně založil síť takových jako, já nevím, jestli to byly dětský domovy nebo spíš takový centra pro chudý děti, který nikoho neměly a vlastně tam se o ně staral, jo, o sirotky a tak dále. Pak přišli Němci a on vlastně začal zachraňovat židovské děti před koncentrákem. Pak přišel konec války a tenhle Přemysl Pitter začal zachraňovat německé děti, které čeští vlastenci chtěli povraždit. A podařila se mu neskutečná věc. Od státu získal několik zámků a na těch zámcích soustředil děti, co přežily koncentráky a děti německý, co byly třeba děti z rodin esesesáků. A tam se děti děti zkamarádily a navázaly třeba celoživotní přátelství. Já jenom to vyprávím a už mám zase tady husí kůži. A ten člověk je čestnej občan Německa, Švýcarska, Izraele, v památníků Jádvašem má svůj vlastní strom, jo. A tady u nás po něm neštěkne ani pes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, tohle to je na zpracování na film.
Petr VACEK, herec
--------------------
No, to je neskutečný téma. Vono je to díky komunistům, pro který on byl strašně nepohodlnej, protože byl silně, hluboce věřící, takže on vlastně dost brzo emigroval do Švýcarska. Ale prostě to je třeba člověk, s kterým bych se hrozně rád chtěl setkat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice příjemný host je dnes u nás v Tandemu. Mým spolutandemistou je herec Petr Vacek, který toho hodně zažil, zažívá a mám takový pocit, že jestliže se tě teď chci přímo zeptat, abych o tobě nemluvil v třetí osobě, koho by sis vybral mezi klasiky českého humoru, tak já bych tam zařadil klidně i tebe, protože.
Petr VACEK, herec
--------------------
Ale, no, nepovídej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak když si tady už tak hezky šmajchlujeme, tak tak jak jsem se strašně. Strašně, člověk používá divný epiteta, hodně a vydatně zasmál při té už zmíněné návštěvě Ypsilonky teď při vinobraní, tak to jsi mě opravdu rozesmál až k slzám. Ale kdo tebe takhle rozesměje?
Petr VACEK, herec
--------------------
No, já se musím přiznat, já mám třeba hrozně rád anglickej humor. To mě teda vždycky rozesmívá úplně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty ovládáš angličtinu dobře.
Petr VACEK, herec
--------------------
Tak docela, no, jako i trošku se s tím živím, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I překládáš.
Petr VACEK, herec
--------------------
Občas trošku tu a tam něco přeložím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mně se líbilo, že jsi přeložil Šmouly třeba.
Petr VACEK, herec
--------------------
Což teda ale vlastně docela je složitá věc, protože vlastně jako přizpůsobit se šmloulímu jazyku a vlastně trošku furt musíš mít v hlavě, že vlastně to překládáš pro děti. A to bylo hrozně hezký, protože vlastně, když se to překládalo, tak na tom pracovalo mnohem víc překladatelů a vznikla překladatelská síť a vznikla jednotná databáze jmen, že jo, protože tu a tam se objeví nová postava, ale ona se zas někde vynoří. Takže vlastně překladatelé vytvořili síť a na internetu si dělali stránky, kdo se jak jmenuje, aby to mohli příště použít, aby ses neodchýlil. Ale já jsem vždycky měl rád humor absurdní a pamatuju si na. Můžou se tady říkat sprostý slova?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, velmi omezeně. Takzvaně jako šrapnely.
Petr VACEK, herec
--------------------
Já to dám do uvozovek, protože tehdy, vlastně v dobách, kdy se objevil Ivan Mládek, tak to byl tak absurdní zjev, že my jsme tomu říkali, že to už není jako legrace, ale že to je, teď jsou ty uvozovky, ultraprdel. Že to je humor, kterýmu už rozumí jen vopravdu hrstka zasvěcenců, nejlépe jenom ti, kteří ho dělají, že prostě na televizní obrazovce se neděje nic a najednou na obrazovce projde Ivo Pešák a proletí tam bota, jo. A já jsem se tehdy smál jak malý dítě, tak já byl malý dítě. Takže, kdybyste náhodou ve svém bohatém archivu měli nějakou třeba absurdní věc od Ivana Mládka, tak to bych byl velice rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně něco najdeme a já tě budu sledovat, jestli se vážně směješ jako malý dítě.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Po Sněhurce Ivana Mládka a po písničce jsme tady zpátky ve studiu Tandemu s Petrem Vackem a samozřejmě, že se tě, Petře, rád zeptám taky na tvoje, ty už sice jsi tady nějaké své občanské postoje taky projevil zcela mimoděk, anpasánt, bych řekl. Ale ty jsi zcela cílený ekologický, dá se říct aktivista? Jsi aktivista?
Petr VACEK, herec
--------------------
No, i to, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi se přímo zařadil jaksi zcela programově a proklamativně po bok těch protestujících proti kácení těch napadených stromů kůrovcem. Já to sleduju jako sledoval, nedá se říct, že bych byl na něčí straně, ale rád bych si v tom udělal jasno a nejenom já, ale určitě i naši posluchači. Proč vlastně protestujete proti tomu?
Petr VACEK, herec
--------------------
No, z několika důvodů. Ten jeden důvod je, že vlastně to kácení je vlastně absurdní záležitost, protože ministerstvo a správa státního parku mají určitá pravidla a zákony a vlastně samy je více méně vytvářely, ty zákony. A oni je vlastně ignorují. To je naprosto absurdní věc. A to si myslím, že se netýká jenom ochrany přírody, ale celé společnosti. Jakmile státní správa ignoruje vlastní zákony, tak je to na pováženou a nejde už jenom o stromy. To byla první věc. A druhá věc je ta, že prostě bohužel politici naprosto ignorují stanovisko odborníků. Úplně ideální by bylo, kdyby se tenhle ten celej problém přenesl do nějaký vědecký diskuse, kdy na jedný straně stojejí, dejme tomu, lesníci, kteří vědějí, jak se starat o hospodářský les, a na druhý straně stojejí biologové, botanici, kteří zase vědí, jak to chodí v přírodě a dohodli by se, jakým způsobem se bude nakládat s národním parkem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já koukám, k týhle dohodě je daleko asi, viď.
Petr VACEK, herec
--------------------
Tohle v podstatě nefunguje, protože do toho se vlastně vložili politici a bohužel vlastně uměle dosazený figury, jako je pan ředitel Stráský. A dochází vlastně k porušování zákona, dochází k tomu, že věci se vlastně naprosto ignorujou. A bohužel se tam ničí něco, co, to je prostě poklad srovnatelnej, já nevím, s Křivoklátem nebo s Karlštejnem. To jsou takový korunovační klenoty český přírody, ta Šumava. A ta Šumava, tam vlastně je na zbytcích horského pralesa, vlastně v těch vejškách, tam vlastně se to dochovalo. Tam vlastně více mně ty zásahy člověka byly tak minimálně, že tam více méně byl vlastně přirozenej les. Do toho, když se nešikovým způsobem zasáhne, tak ta obnova lesa trvá strašně dlouho, což vidíme třeba, když se podíváš na letecký snímky Šumavy na rakouskou stranu, tam prostě není jedinej strom. To je na dlouhý povídání z mnoha důvodů, ať už jsou to prostě změny teplot, jakmile do toho vletí vítr, tak kde je vykáceno, tam ty stromy padají. Ty starý stromy je tam potřeba nechat z důvodu živin, protože v tý horský půdě je strašně málo živin, pomáhají těm malým stromečkům vyrůst. Pokud se tam nechají, pokud se tam nezasahuje, tak ti vznikne rozrůzněný les, to je přesně to, co potřebujeme, vzniknou geneticky odolné stromy, protože jsou to potomci těch původních stromů. Tohle to ale vlastně je jako vědecká věc. A mě na tom strašně mrzí to, že vůbec to nikdo neposlouchá. Ty vědci, ty jsou poslední, ale přitom ty to vědí nejlíp, celej život tomu zasvětili, my si je všichni kvůli tomu platíme, tak proč je proboha nikdo neposlouchá. To je hrozný. A třetí věc, která je pro mě strašně důležitá, bohužel v negativním slova smyslu, to byla reakce místních občanů, protože tam vlastně došlo k tomu, že na jedné straně ty blokádníci, kteří se tam připoutávali ke stromům, komplikovali tu těžbu, na druhý straně místní obyvatelé, kteří je fyzicky napadali, ničili jim majetek, ničili jim auta, vypouštěli jim brzdovou kapalinu z brzd, rozbíjeli jim přední skla, napadali je prostě vulgárně, jako slovně. Tam toho blokádníka nikdo neubytoval, nesměli do hospody. Prostě v podstatě jako pro mě jako pro laika už to splňovalo rysy vyvolávání nenávisti proti skupině obyvatel kvůli nějakýmu občanskýmu postoji a to je strašný. Já jsem si vždycky říkal, jak ty naši rodiče mohli bejt tak hloupý, že ty komunisty volili, jo. A najednou vidíme, že lidi jsou schopný dělat takový věci zase. Takže, vlastně tyhle ty důvody mě vedly k tomu, že jsem se do toho položil. Mimochodem zajímavá zpráva, že Krajský soud v Plzni uznal, že zásah policie proti blokádníkům byl nezákonný, protože policie vůbec nezkoumala, co by vlastně tam měla chránit, jestli jsou v právu blokádníci anebo správa parku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká Petr Vacek, můj dnešní host v Tandemu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Vacek je dnes hostem Tandemu. A povídali jsme si už o nejrůznějších věcech. Taky bych rád, aby ses mi, Petře, svěřil s tím, jestlipak ty, když pomáháš spoustě lidem, spoustě zajímavých projektů, zajímavých aktivit, jestlipak ty jsi vzpomínáš, že tobě taky někdo v životě byl takovou důležitou pomocí, oporou, dal ti dobrou radu?
Petr VACEK, herec
--------------------
Já mám pocit, že já bych bez toho nepřežil. Já jsem trošku jako, jak to mám říct slušně, ne blbej, ale postiženej taky nejsem, má takzvané ADHD, jo, takovou mozkovou disfunkci. A to se projevuje, že všechno ztrácím, všechno zapomínám, jsem totálně roztržitej, nejsem schopnej se soustředit a tak dále. A nebýt záchranné sítě lidí okolo mě, tak já už prostě jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, co to povídáš? Tak v divadle, kdyby se tohle to projevovalo, tak si nepamatuješ roli třeba.
Petr VACEK, herec
--------------------
Ale roli, to si pamatuju, to je jedno z mála. Ale třeba já vylezu z obchodu a někdo se mě zeptá, kolik to stálo a já už to nevím. Čísla, to jsou věci, který nejsem schopnej si zapamatovat. Takže, vlastně já mám pocit, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jména třeba?
Petr VACEK, herec
--------------------
Špatný, jména špatný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo sedí teď proti tobě?
Petr VACEK, herec
--------------------
Počkej, no, jak von se jmenuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle znám. Otázka zní: Dokdy to potřebuješ vědět?
Petr VACEK, herec
--------------------
Ale já mám pocit, že to tak mám celej život a vlastně vždycky někde se objeví nějaká taková jako postava v mým životě, která vlastně, jako kdyby pánbůh věděl, že jsem fakt magor a po cestě mi rozestavil takový záchranný stanice. Takže, vlastně já mám pocit, že mi furt někdo pomáhá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si vzpomeň na pár těch záchranných stanic.
Petr VACEK, herec
--------------------
No, tak třeba Dejdar, to je taková osoba, která se motá v mým životě a vlastně u většiny zásadních věcí v mým životě se von nějak motal, jo. A vlastně mě vždycky někam jakoby posunul a já jsem strašně línej, jo, já jsem takovej bahňák a von je zase takovej hyperaktivní. Když nepracuje vod rána vod pěti do jedný do noci, tak má pocit viny, jo. Takže von je zase magor jiným způsobem. Ale kdybych já vedle sebe neměl tuhle tu rozbušku, tak prostě se ani nehnu, tak hniju, jo. Tak to prostě taky ten pánbůh dobře vymyslel, že jo. Teďka mám svojí ženu Jiřinku, která vlastně, to je taky úplně krásná situace, kdy jsem říkal, hele, já už jsem trošku starší, já budu jako cvičit, abych tady vám nějak ještě nějakou dobu vydržel. Vona je vo 15 let mladší. A vona říká: "No, to by bylo dobrý, protože co já bych si bez tebe počala. Vždyť já nic nedělám." A já jsem říkal, no, počkej, to je nějaká blbost, ty děláš vlastně v tý domácnosti všechno, já nic nedělám. Tak najednou jsme zjistili, že oba žijeme s pocitem, že ten druhej dělá všechno. Já to takhle mám prostě nějak rozestavěný vedle sebe, takový vlastně dobrý mý strážný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A spolíháš se na to, že zas bude někde někdo stát?
Petr VACEK, herec
--------------------
Hele, já na to nespolíhám, teprve zpětně mi to pak dojde. Můj život je prostě plnej pomoci. Já si myslím, že to je to, co nás odlišuje od zvířat. A pokud na to rezignujem, na solidaritu a na pomoc a prostě nějakou lásku ke svému bližnímu, to není jako, že děláme nějaký dobro, to je prostě náš pud sebezáchovy a bez toho nepřežijeme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Vacek, ten toho stíhá. Tak říkal jsem o divadle, to jsme si v podstatě ani nestačili popovídat o výborných představeních v Ypsilonce. Vůbec tady nepadla slova o tvým účinkování v seriálu Ulice, to nám neodpustí naši posluchači, protože toho tvýho Tomáše Jordána.
Petr VACEK, herec
--------------------
Tomáš Jordán, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Toho mají určitě moc rádi. To, že děláš v různých občanských sdruženích, třeba v Letním domě, to je zajímavá záležitost, to bychom si měli říct, viď.
Petr VACEK, herec
--------------------
To je taky taková vlastně záležitost, kterou dělám z toho pudu sebezáchovy. To je občanské sdružení. Já jsem tam takovej jako nějakej čičmunda, nevím přesně co, nějakej místopředseda nebo takhle. Ale to gro tý práce vlastně dělají terapeuti. To začalo vlastně jako takový hnutí, byli to mladý lidi z jedný takový psychologický školy, která ještě měla vlastně takovou jakoby teologickou vzdělávací funkci, ta škola. No a začali jezdit za dětma do dětských domovů a začali s nima dělat, oni tomu říkají arteterapie, že se vlastně s dětma maluje a hraješ si s dětma a vlastně je to taková jako hra a ty děti dostávají psychologickou pomoc, aniž by o tom věděli. Vznikají neskutečný obrazy. Třeba objevily se děti, který mají neskutečnej výtvarnej talent. Pamatuju si jednu takovou holčičku, dneska už je to dvacetiletá slečna, ta byla hodně problémová, zlobila, utíkala, jako fakt to bylo složitý dítě. Pak jí jednoho dne přivezli na tenhle pobyt, ona si tam stoupla k papíru a po osmi hodinách odpadla, protože nepila, nejedla a furt horečně malovala, ale neskutečně krásný obrazy. Bez nějakých konkrétních tvarů, jenom takový nějaký, já nevím co, vize nebo něco, ale bylo to prostě neskutečně krásný. Ty obrazy vlastně Letní dům má do dneška, to jsou podle mě už opravdu mistrovský díla. Vedle toho ty dětský práce, který mají tu výpovědní hodnotu. Z těch dětí najednou leze všechen ten smutek a to utrpení, co v nich je už před tím, než byly v tom dětským domově, protože dneska většinou jsou děti v dětských domovech odebrané z rodin, jo. Většinou to nejsou sirotci. Já si myslím, že tohle je strašně důležitá věc. Ono se to časem tak jako trošku zprofesionalizovalo, protože když bys to měl neustále dělat na té dobrovolnické fázi jenom, tak za chvilku seš vyřízenej, to vyhoříš a vlastně nemáš čas ani na sebe, nic. Takže, dneska je taková malá kancelář, kde je několik zaměstnanců samozřejmě, bez dobrovolníků by se ten Letní dům neobešel. Už tam má dokonce statut nějaké sociální služby, už vlastně jaksi ministerstvo sociálních věcí uznalo, že ta práce je natolik odborná, že tenhle ten statut tomu přiznalo. Rozšířilo se to o takzvané doprovázení, kdy vlastně najednou se ukazuje, že pro ty děti nejenom nějaká odborná práce je strašně důležitá, ale vůbec kontakt s někým. Přijdeš do děcáku a teď se na tebe navěsí 20 dětí a všechny tě musejí nějakým způsobem držet za ruku, objímat, muchlat, že jo. Teď prostě deset z nich je nastydlejch, že jo, takže jim visejí takový vopratě u nosu, tak jako chrchlají, líbají. Je to někdy docela takový jako zajímavý. Teď koukáš, jak ty psychoterapeuti tě jako pozorujou opravdu s velkým úsměvem, jak se s tím vyrovnáš, jo. A pak ti řeknou, no, voni některý mají i jako vši. A pak přijdeš domu a prostě stane se zázrak a nic ti není, jo. Já prostě, kterej chytím kdekoliv, cokoliv, ty děti to strašně potřebujou, ten kontakt, takže vlastně vzniklo i takzvané doprovázení. A vlastně teď se Letní dům snaží pomoci mladým lidem, který už odcházejí z dětských domovů a mají se vydat na cestu samostatnou do světa, což je vlastně daleko důležitější pomoc než u těch malých dětí. Malý děti jsou roztomilý, sladký, tam chce pomáhat každej. U těch zpovykanejch puberťáků uhrovatejch, tam už jako nikdo nechce pomáhat, ale tam je to nejdůležitější. Takže, tohle to všechno se snaží Letní dům obsáhnout. A představ si, že Český rozhlas, díky kterému tady můžeme sedět v teple, jo a můžeme si povídat, tak vlastně nás podporuje a dovolil nám, abychom tady udělali takovou kampaň, která se jmenuje Udělej z komára velblouda, kde vlastně tak jako lehce dáváme najevo, že občas bychom potřebovali drobným darem na to. Takže, já tedy opravdu děkuji Českému rozhlasu. A kdybyste potřebovali nějaký švestičky ze zahrádky, tak já jsem Hujer, ovoce, zelenina.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem rád, že jsme se sešli ještě na takové zvláštní, zajímavé společné bázi s Petrem Vackem. Moc ti děkuju za tvoje příjemné povídání. Nedostali jsme se ale ještě ke spoustě věcí, ale to si popovídáme třeba příště.
Petr VACEK, herec
--------------------
Tak jestli mě ještě někdy vezmete, tak já rád přijdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to víš, že tě pozveme. Měj se moc hezky. Ahoj.
Petr VACEK, herec
--------------------
Ahoj. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
