Petr Zuska - umělecký ředitel baletu Národního divadla
Jan Rosák pozval do talk show Tandem uměleckého ředitele baletu Národního divadla Petra Zusku. Dozvěděli jste se, jestli má čas na normální - neumělecký život, jestli měl nějaké umělecké vzory, ale například i co chystá.
--------------------
Hezký den vám všem, kteří jste si nás naladili, přeje Jan Rosák. Naproti mně už usedl můj dnešní spolutandemista, špičkový český tanečník, který byl třeba v zahraničí v angažmá v Německu a v Kanadě a je také držitelem dvou cen Thalie. V Tandemu se mnou s námi dneska pojede umělecký ředitel baletu Národního divadla Petr Zuska. Vítám vás, dobrý den.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Deset let na jedné scéně, tak to je v baletu skoro unikum. A právě tohle krásné jubileum slaví letos Petr Zuska. Jak ty oslavy vypadají a budou vypadat, tak i o tom bude dnešní pořad. Všem přeju hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se tedy dostaneme k tomu jubileu, které letos slaví můj host, umělecký ředitel baletu Národního divadla Petr Zuska, tak si můžeme říct, co se změnilo od té vaší návštěvy. Nebylo to zase tak strašně dávno, je to něco přes, ale stejně něco se určitě stalo. Mimo jiné třeba to, že se sloučily soubory Národního divadla a Státní opery.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
No, to je pravda, to je asi to nejzásadnější jako profesně, co se stalo. To je samozřejmě téma na velmi dlouhou debatu, ale abych to tak shrnul, tak vlastně k tomu oficiálnímu sloučení došlo už od 1.1.2012, ale pochopitelně v divadelním prostředí nejde dělat nějaký změny radikální uprostřed sezóny, to si myslím, že je špatně. Takže vlastně ta změna, co se týče konkrétně baletu, vzniku jednoho velkýho souboru, nastane vlastně až od 1.9., od nový sezóny, od 1.9.2012. Doposud tedy oba dva ty soubory pracujou absolutně odděleně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy jste vlastně ještě teď nějakou zásadní změnu jaksi třeba v repertoáru nebo tak nepoznali.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Ne, ne, ne, my jsme zatím vůbec nic neměnili a, říkám, drobný změny už začnou diváci cítit od začátku příští sezóny, i když ta příští sezóna celá bude taková, já tomu říkám přechodová. To jsou věci, který se nedají nějak lámat přes koleno a myslím si, že je dobrý zachovat nějakou určitou kontinuitu a na tom stavět dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale tak to zásadní, které vás letos čeká a už vlastně probíhá, je to vaše jubileum úžasné, desetiletí na scéně Národního divadla. Je to obvyklé, aby tanečník zůstával takhle dlouho v jednom angažmá třeba?
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
No, tak v podstatě u mě to není už o tanečníkovi. Já jsem v Národním divadle ještě před tím, než jsem odešel do zahraničí, byl šest let jako sólista, ale teď v podstatě je to spíš taková oslava mýho destiletýho šéfování, takže to je trošku vo něčem jiným. Ano, jako jsou šéfové, kteří mění svoje angažmá šéfovský po třech, čtyřech letech, jsou šéfové, který vedou soubory pětadvacet let. Takže, je to otázka, jestli je to dlouho, nebo krátce. Já to tak cejtím vnitřně, že vlastně z jednoho pohledu se to zdá jako jedna vteřina od tý doby, co jsem se před deseti lety vrátil z Kanady, ale na druhou stranu je to obrovskej kus života jak profesního, tak lidskýho a myslím si, že během týhle tý konkrétní desítky došlo v tom souboru k obrovskýmu vývoji a k obrovskýmu zlepšení kvalitativnímu i repertoárově i interpretačně těch jednotlivých tanečníků. A myslím si, že a samozřejmě i mě jako jejich šéfa a jako tvůrce. A myslím si, že z těchhle těch důvodů je docela fajn si tuhle tu desítku připomenout, protože vopravdu v sobě toho má hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budete si ji připomínat nebo už si ji připomínáte vlastně takovým festivalem vlastních choreografií.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Je to taková retrospektiva asi devadesátiprocentní vlastně všech věcí, který já jsem vytvořil během těch deseti let ať už tady pro náš soubor nebo pro různý zahraniční soubory. A není to úplně kompletní, protože samozřejmě z lidskýho hlediska některý ty choreografie už nejdou uvést, neexistuje scénografie nebo už prostě nějak se obrátily v prach anebo už je třeba taky nechci nikdy vidět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se taky někdy stává. Ale máte to nějak tak zajímavě tematicky strukturováno, viďte.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Není to nějak chronologicky, ty věci jsou jako pátý přes devátý v rámci časosledu jejich vzniku, ale je to vlastně pět večerů složených ze tří nebo ze čtyř věcí a jeden celovečerní a každý to představení je hráno třikrát po sobě v takovým bloku. Je to celkem tedy osmnáct děl a jsou k sobě dávaný, složený spíš jako tematicky nebo žánrově nebo v rámci hudebního podkladu a každej ten večer má svůj vlastní název.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak k tomu konkrétnímu se dostaneme potom až v úplném závěru tak, abychom vás upozornili konkrétně na jednotlivé tituly, aby vám zůstaly v paměti a mohli jste se samozřejmě jako diváci zúčastnit.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Umělec, pakliže se dostane na určité niveau, tak je velice často zván do zahraničí a někdy to dokonce jaksi vyvrcholí i v delší třeba angažmá. To je i případ mého dnešního hosta, v současného uměleckého ředitele baletu Národního divadla Petra Zusky. Ovšem v minulosti aktivního tanečníka a jako takový jste byl zangažovám třeba do kanadského Montrealu anebo do Německa, viďte. Jaké bylo to působení v té Kanadě třeba?
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Samozřejmě Německo je těm Čechám docela příbuzný, takže tam ta změna jako taková patrná není kromě teda té finanční změny, protože všude jinde ve světě tanečníci vydělávají asi tak třikrát tolik než tady u nás. Kanada samozřejmě je jiná, protože je to jinej kontinent. I když já jsem žil v Montrealu a na tom Montrealu je sympatický to, že je vlastně hodně evropskej, je to vlastně největší město francouzský provincie Québec, která je jediná francouzská v Kanadě a vlastně taky největší provincie kanadská. A Montreal je vlastně jedno z nejstarších měst vůbec Severní Ameriky, takže jsou tam třeba domy, který mají i tři sta let, což je obrovský unikum.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je na Ameriku unikum.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
To je naprostý unikum, no. Ale myslím si, že Montreal je město, kde se dobře žije, je tam fajn atmosféra. Je trošku podobný New Yorku ve složení jakoby obyvatelstva v tom mixování kultur a různých národností a ras, což je vždycky docela příjemný, takže vlastně tam podobně jako v New Yorku najdete jakoby všechno, dá se říct, od kultury přes nejrůznější prostě etnika, já nevím, stravování a tak dále a tak dále. Je samozřejmě menší než New York, ale na rozdíl od New Yorku má v sobě právě ten evropskej trošku feeling a je to i v rámci architektury, takže v některých částech Montrealu máte pocit, že jste někde v nějakým francouzským městě a zároveň je tam downtown prostě s mrakodrapama. Takže myslím si, že Montreal je taková dobrá kombinace toho nejlepší v uvozovkách z amerikanismu a takovýho toho frankofonního evropanismu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste si potom z Kanady sem do Česka přivezl samozřejmě i třeba jaksi typy na jiný repertoár, než je tady zvykem, ale taky určitě i jiný styl práce. V čem se třeba liší styl práce v té Kanadě a tady?
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Tohle to je vždycky daný jednak samozřejmě státem, ve kterém ten kterej soubor je a pracuje a hlavně je to dáno jako typem toho souboru. Montreal nebyl soubor tohoto typu, nebyl to vyloženě repertoárovej soubor, jako je balet Národního divadla. Ten repertoár tam nebyl tak širokej, jako tam máme my a byl to soubor o něco menší. Balet Národního divadla má zhruba pětapadesát tanečníku. V Montrealu nás bylo asi pětatřicet. A pokud jsme dělali Louskáčka, jakože jsme dělali Louskáčka, vždycky čtyřicet představení během dvou měsíců vokolo Vánoc, tak vlastně jsme na to, abysme to mohli hrát, tak jsme na to měli hosty, že vlastně lidi z grandwalley dělali většinou ty sólový role a ty sbory byly dělaný hostama, že protože ve třiceti pěti lidech Louskáčka klasickýho těžko uděláte. Takže ta práce byla samozřejmě pochopitelně úplně jiná. Kdybych měl říct něco konkrétně, tak třeba to, že u nás v baletu Národního divadla máme na repertoáru nějakých deset titulů a ty tituly se pořád více méně točejí, že vlastně málokdy se stane, že by něco nešlo během tý sezóny z těch titulů, který jsou aktivně na repertoáru víc než dva, tři měsíce. Ale v Montrealu to bylo právě jiný. My jsme nastudovali, třeba dva měsíce jsme vůbec nehráli, nastudovala se premiéra, pak jsme odehráli dvanáct představení, pak jsme eventuálně jeli na zájezd, tam jsme odehráli pět, šest a pak už se to zapomnělo a studovalo se něco jinýho, což je úplně jiný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velmi zvláštní.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Říká se tomu blokový hraní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tohle to jste sem nepřenesl.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Ne, to se dost dobře nedá, protože jednak je tady úplně jiná tradice a jednak myslím si, že to Národního divadlo je tak nastavený, že ten soubor by měl prostě nějakým způsobem nabízet těm divákům co nejširší stylovou a žánrovou škálu vlastně, dá se říci, po celej rok, že by to nemělo bejt o tom, že Labutí jezero hrajeme jenom v září a potom zase až další rok v listopadu. Myslím si, že by to Labutí jezero konkrétně mělo bejt nějak jako zastoupený pořád, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na Petra Zusku, uměleckého ředitele baletu Národního divadla, čeká tady taková otázka, která vždycky čeká na hosty, když přijdou do Tandemu už na druhou návštěvu. Zeptat se vás teď chci na vaše, dá se říci, vzory, případně takové idoly, které vy máte třeba ve svém oboru a se kterými, kdyby to šlo, byste si chtěl třeba někdy nějakou inscenaci udělat, případně se s nimi setkat nebo si aspoň popovídat. Kdo je ve vašem oboru takový guru. Třeba už se vám to ani nemůže poštěstit, abyste se s ním setkal, protože už tady bohužel mezi námi není a kdyby to šlo, tak byste se rád třeba zeptal, jak on to dělal, tuhle tu vaší práci.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
No, trošku je těžký je na tohle to odpovědět. Já jako vyloženě nějaký vzor nebo idol nebo, jak říkáte, guru jsem nikdy vyloženě jako prvoplánově neměl nebo necejtil jsem to k nikomu. Samozřejmě spíš je to o tom, že vím o mnoha lidech, od kterých jsem se hodně naučil tím, že jsem tancoval v mnoha jejich choreografiích a tím, že obdivuju nebo jsem obdivoval nebo obdivuju do dneška jejich práci a samozřejmě něco jsem alespoň něco jsem alespoň v těch začátcích do svý tvorby jakoby převzal. To je, myslím, že absolutně normální proces a to bych určitě v prvé řadě měl jmenovat Jirku Kiliána, kterej mě velice ovlivnil. Myslím si, že Pavel Šmok taky z dávných dob a Libor Vaculík a samozřejmě mnoho jiných, dalších choreografů, jako je Mac Eg nebo Christopher Bruce. Je jich vopravdu hodně. Co se týče toho, že bych měl nějakej sen s někým ještě jako třeba tanečník pracovat nebo to, že bych mohl někoho konkrétně jmenovat, to asi nemám. Spíš, když jste řekl, že třeba už se nemůžu s ním setkat, protože ten člověk už nežije, tak pro mě to je, myslím, že už jsem to někde říkal, v rámci představení, který jsem udělal před pěti lety celovečerní, který se jmenuje Brel, Vysocký, Kryl - sólo pro tři, který je takový hodně jako srdeční záležitost pro mě, tak zrovna tyhle ty tři, jako je Vladimír Vysocký, Jacques Brel a Karel Kryl, to jsou lidi, se kterýma bych aspoň někdy chtěl jít na pivo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. A to je velice šťastné setkání, i když bohužel už jenom tematické a už s jenom jejich hudbou a díky vám se tyhle ty tři osobnosti na scéně jaksi scházejí, ale v podstatě už jenom v duchu. To by bylo opravdu hodně zajímavé setkání takhle se s nimi posadit ve čtyřce u stolu, myslím si, že by bylo o čem povídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to přání, aby se Petr Zuska sešel ještě někdy s Jacquesem Brelem, Karlem Krylem a Vladimírem Vysockým, už se mu bohužel nepovede. Pouze jenom, jak jsem říkal, už jenom v duchu. Ale setkat se s klasiky českého humoru, které si oblíbil a které si dneska vybral, tak to může. Když budete mít čas, tak si na ně můžete zajít do divadla. Cimrmani jsou pořád akční, aktivní, i když bohužel už jeden z těch čelních představitelů Láďa Smoljak už tady není. Chodíte na ně?
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Chodíval jsem kdysi jako gymnazista v tý době, kdy vlastně hráli v Divadle na Solidaritě. Ale za posledních deset let jsem na nich byl jednou. Ale je fakt, že tenhle jejich humor jsem měl vždycky rád a mám doma i ještě starý gramofonový desky se všema jejich představeníma. Já jsem ten humor měl rád a mám ho rád pro jeho obrovskou inteligenci a zároveň i absurditu, kterou do toho dávali. Je to prostě výbornej timing všech těch věcí. Pro mě to funguje jakoby jedno z nejlepšího, co se v českým humoru za mnoho, mnoho let událo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak ten rest, který máte, že jste na nich byl za těch posledních let jenom jednou, si teď můžete aspoň zčásti napravit. Poslechneme si, i když je neuvidíte, tak ale představit si je klidně můžeme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a dnes je jeho hostem umělecký ředitel baletu Národního divadla Petr Zuska. Co takový umělecký ředitel baletu kromě práce ještě zvládne? Máte čas třeba na nějaký jaksi normální život s koníčky a zálibami? Teď jste se právě před chvilkou přiznal, že jste se ani na své oblíbené Cimrmany dlouho nepodíval.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Hm. Samozřejmě, že mám i nemám. Ono v podstatě, když člověk dělá umění, tak myslím si, že každej umělec vám řekne něco podobnýho, že vlastně ta práce samotná je koníček. Ale tím nemyslím teda přímo šéfování, to tak úplně umělecká práce vždycky není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to hodně papírování třeba ve vašem případě taky?
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Ne až tolik. Samozřejmě neuniknu tomu, neuniknu schůzím a jednáním a takovýmhle věcem, neuniknu tomu, že musím, hlavně je to v mým případě vo nějakých idejích, vo nějakých rozhodnutích a tak dále, ale co se týče toho papírování, tak vzhledem k tomu, že mám vokolo sebe tým sedmi lidí administrativní, takže to se vždycky snažím, aby mě to až úplně tolik nezahltilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak kromě toho, že musíte ředitelovat a že chcete samozřejmě vést jaksi soubor dramaturgicky a choreograficky, tak na co vám ještě zbývá čas třeba?
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
No, tak je fakt, že hodně času mi sebere v dobrým slova smyslu rodina, protože poslední tři a půl roku mám syna, takže pokud nejsem v práci, tak se snažím nějak mu jako věnovat. Jinak moje koníčky jsou v tom, že chodím třeba často se svejma kamarádama, snažím se nezanedbávat svoje kamarády úplně mimo obor, který mám spoustu let, občas na večeře a na víno, občas čtu, hraju na kytaru a zpívám a občas, ale teď už jsem teda hodně dlouho nebyl, to jsem hodně zanedbal, když jste mluvil vo těch koníčkách, tak já jezdím taky na koních, ale teď už jsem vopravdu dlouho, dlouho nebyl, protože nějak ten synátor toho času pobere docela hodně, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když tedy si vezmete tu kytaru a brnknete a zazpíváte, tak co nejčastěji?
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Já jsem v podstatě hrál na piano sedm let v lidový škole umění, takže na to mám jakoby nějaký v uvozovkách klasický vzdělání. Na kytaru jsem se posléze naučil úplně sám, ale kdyby nebylo toho klavíru, tak asi se na to nenaučím. A samozřejmě jsem začínal kdysi, když mi bylo nějakých třináct, čtrnáct, s nějakejma těma třema akordama, že jo, jako všichni u táboráků, ale mně se to nikdy nelíbilo, já jsem to moc neměl rád, takže jsem začal se snažit na tu kytaru hrát maličko jakoby folkrockově a hodně vybrnkávat a tak. Mým takovým vzorem, vod kterýho jsem se snažil vokoukat a vodposlouchávat spíš teda takový kudrlinky, je Vladimír Merta, kterýho považuju za absolutního virtuose kytarovýho. Není to v tom, že bych na kytaru hrál Bacha, ale spíš je to takovej repertoár, jako je právě Merta nebo Simon a Gargankel a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jo, tak Simon a Garfankel, to vám schvaluju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někde jsem si přečetl, že Petr Zuska, umělecký ředitel baletu Národního divadla, dostal kdysi radu: víc než mozkem mysli srdcem. To si myslím, že je pro umělce rada k nezaplacení a jestliže jaksi ji dostanete včas, tak vám to může hodně pomoct. Zrovna jsem se na to chtěl právě zeptat, když jsem na to narazil, kdo vám ve vašem životě nejvíc pomohl? Kdo byl takovým důležitým mezníkem třeba ve vašem životě? Nemusí to být dokonce osobnost nebo osoba, může to být třeba okamžik důležitý, na který nikdy nezapomenete.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Nevím už, kdo mi to řekl, myslím, že spíš jsem to někde četl, to víc než mozkem mysli srdcem. Na tom je zajímavý to, že samozřejmě myslím si, že každej člověk by se měl o tohle to snažit to nějak vzít za vlastní a skutečně jakoby fungovat tímhle tím způsobem. Jenomže ono je to hrozně těžký, protože většina těch rozhodnutí nebo většina těch momentů, kdy člověk musí se rozhodnout mezi srdcem a mozkem, je vlastně tak zapeklitá, že nevíte, až kam to srdce sahá a kde už to přebírá mozek nebo naopak. Takže ono to je trošku těžký s tímhle tím. Co se týče nějakých momentů mýho života, tak určitě byly momenty velice silný, který nějakým způsobem změnily můj život. Hodně to bylo třeba, teď nebudu úplně veselej, ale vo ztrátě mých nejbližších lidí, třeba mých rodičů, oba dva zemřeli v poměrně mladým věku. Táta vyloženě, když mi bylo čtrnáct let, takže jsem byl ještě dítě. To byl vopravdu moment, silnej moment, kterej mi změnil život. A když se na to koukám zpětně, tak vlastně to nebylo vo tom jenom, že ten moment mě udělal nešťastným na celej zbytek dětství nebo mládí. Ne, byl to moment, kdy jsem se postavil na vlastní nohy. Takže vono vlastně tady se zase hodí takový pořekadlo - všechno špatný je k něčemu dobrý. A pokud člověk je ze svých stinnejch stránek a špatnejch zkušeností nebo i tragickejch schopnej po letech nějakým způsobem načerpat nějakou zkušenost a přehodnotit nějak svůj vnitřek v rámci života díky tomu momentu, tak tomu se říká zkušenost a tomu se říká moudrost, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně. Já vás teď budu ještě jednou citovat v souvislosti s pravděpodobně s tím, že jste se rozešel s nějakou partnerkou a že jste jí potom chtěl získat zpátky, jste taky řekl takovou docela hezkou věc, kterou vám pravděpodobně asi někdo taky poradil a vy jste byl moudrý a nechal jste si poradit. Mně se to líbí, protože já taky jsem toho názoru, že netřeba tlačiti na pilu, když to není vůbec zapotřebí. Ta věta zní: Chceš-li ji uchopit, tak pusť. To je hezký. Vzpomenete si na to, v jaký souvislosti to bylo?
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Ano, ano, ale to nebylo v souvislosti myslím, že s žádnou dívkou, i když těch s kterejma jsem se rozešel a pak jsem je chtěl dostat zpátky, těch bylo hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bylo jich víc, jo?
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Já úplně zírám, co bude další otázka, co vy všechno víte na mě. Ale nevadí. Ne, já si myslím, že ne, chceš-li ji uchopit, pusť, ale chceš-li uchopit, pusť. Já si myslím, že samozřejmě to se může týkat i žen nebo vztahů, ale myslím si, že se to týká úplně všeho v životě, že pokud člověk urputně, samozřejmě není to vo tom, že člověk má jenom sedět na židli a čekat, že všechno přijde k němu, ale pokud člověk nějakým způsobem urputně pořád má klapky na vočích a pořád sleduje jenom jednu věc a zoufale se vo ní snaží a pořád jako mu to nejde a nejde a nejde, tak se mu to nikdy nepodaří, protože celej vesmír se spojí proto, aby se to nestalo. Ale v momentě, kdy člověk jakoby svojí pozornost jakoby trošku oddálí z toho, a tím pádem se stane relaxovanější v rámci celýho toho problému, tak si myslím, že potom ty věci jdou daleko snáz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ono to ve sportu taky funguje. Taky jsem slyšel takový pořekadlo: Nic to nechce, jen hrát to lehce. A to je i v tom divadle třeba.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Určitě, určitě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem slíbil už v úvodu, tak si teď s Petrem Zuskou řekneme něco konkrétnější o tom, dá se říct, přímo festivalu vlastních choreografií jeho, které v rámci desetiletí šéfování baletu nabídne na scéně Národního divadla. Budou tam takové tematické okruhy, dokonce tam bude i premiéra, viďte.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Bude tam jedna česká premiéra, to je balet, který se jmenuje Smrt a dívka, kterej jsem vlastně před půl rokem vytvořil pro balet v Monte Carlu a kterej původně v tom festivalu, ta choreografie původně v tom festivalu nebyla naplánovaná, protože když jsme ho plánovali, tak ještě ani neexistovala. To je za prvý. A za druhý, balet Monte Carlo měl na rok exkluzivní smlouvu, takže já jsem vlastně nemohl počítat s tím, že to. Jenomže pak jsem se rozhodl, že jednu choreografii právě, jak jsem na začátku řekl, že některé z těch choreografií, že to je jenom devadesátiprocentní retrospektiva, no a v těch deseti procentech jsou některý věci, který už vidět nechci, a to je například Mozartovo Requiem, který jsem dělal v roce 2006.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jakej důvod?
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Prostě najednou, když se na to člověk podívá z odstupu těch, vůbec když se tvůrce podívá na svoje věci nebo aspoň já to tak mám a většina choreografů z odstupu dvou, tří let nebo i deseti let, tak určitý věci už by pochopitelně, přirozeně dělal jinak. Takže už ne všechno se mu tolik líbí, i když tehdy samozřejmě do toho vložil to nejlepší ze sebe. To je samozřejmě jasný a spousta z těch věcí v tom festivalu tam takový budou, že občas přivřu oči, že dneska už bych to dělal jinak, ale pořád se pod ně můžu podepsat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já jsem se právě chtěl zeptat, jestli to budou takové jaksi regulérní oprašovačky, anebo jestli do toho vstoupíte do některých věcí úplně jinak třeba.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Ne, ne, určitě ne. Já nejsem typ choreografa, jsou tací, ale já nejsem typ choreografa, kterej svoje starý věci mění. Já si myslím, že to potom člověk se zacyklí do nějakýho tématu. Samozřejmě, že může vzniknout něco lepšího, člověk upraví svoji starou věci. Ale já maximálně měním nějaký úplně maličký detaily, ale nikdy nevstupuju do svých starých věcí, protože tím pádem ztrácíte sám sebe, ztrácíte to, co jste tehdy byl. To je prostě a navíc mi to připadá jako ztráta času, protože radši se budu věnovat něčemu novýmu. No a s tím Mozartovým Requiem jsem to nedořekl, že to je právě věc, kterou jsem teď po těch šesti letech viděl a najednou jsem zjistil, že pod to se prostě už podepsat nemůžu vůbec. Takže jsem pochopil, že nechci, aby soubor pracoval šíleně na hodinový choreografii, když já vlastně to ani nechci vidět. Zavolal jsem do Monte Carla a řekl jsem, podívejte se, je tahle ta situace, já ten balet nechci do mýho festivalu, co kdybyste mi půjčili Smrt a dívku. A šéf tamější řekl, že samozřejmě to je moje dítě a že mám právo si dělat, co chci, takže to šlo úplně hladce. Samozřejmě Smrt a dívka je balet, kterej je nejnovější a myslím si, že se mi docela hodně povedl, tak mám z toho radost, že ho diváci i tady uvidějí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, v rámci festivalu choreografií Petra Zusky k jeho jubileu desetiletí ve funkci uměleckého ředitele baletu Národního divadla. Přeju vám, pane Zusko, aby se vám dařila všechna představení, abyste byl na konci spokojen a měl pocit dobře udělané práce a hezký pocit ze spokojených diváků. To je to, proč tohle to všechno děláme samozřejmě. Moc děkuju za dnešní návštěvu a mějte se moc hezky.
Petr ZUSKA, umělecký ředitel baletu Národního divadla
--------------------
Vy taky. Děkuju moc.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 6. září 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.