PhDr. Jan Lukeš - publicista, kritik a historik
17. červen 2013
Tandem
V Tandemu byl s moderátorem Janem Rosákem literární a filmový kritik a historik PhDr. Jan Lukeš. Dozvěděli jste se od například, jak nahlíží na budovatelské filmy z padesátých let nebo jak probíhá spolupráce s Janem Schmidtem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák. V tuto chvíli je už nejvyšší čas rozjet náš pravidelný pořad. Můj dnešní host má naprosto jedinečný pracovní záběr. Známe ho nejen jako historika a literárního kritika, řadu diváků i posluchačů si získal také jako moderátor a nesmím zapomenout ani na to, že se zaměřuje i na filmovou historii a kritiku a ještě jako jeden z mála sleduje i písňovou tvorbu. A právě díky tomuto hlubokému vhledu do mnoha oblastí naší kultury, dovede předat vědomí souvislostí a díky tomu můžeme přijmout i to, že všechny tyto žánry uchovávají naši zkušenost a také formují naše myšlení. Zkrátka a dobře pozvání do Tandemu přijal literární a filmový kritik a historik doktor Jan Lukeš. Vítám vás, dobrý den.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jistě vás nepřekvapím tím, že než náš rozhovor začneme, tak si dáme písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Náš rozhovor s každým naším hostem začínáme vždycky od dětství, čili od narození. Takže, pane doktore, kdepak jste se vy narodil?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Já jsem se narodil v Praze v Apolináři, ale můj rod pochází z jižních Čech, moje maminka se narodila v takové vesničce u Písku a tatínek přímo v Písku, takže tam odsaď prostě já čerpám vlastně svoje kořeny, protože tam jsem tak strávil o prázdninách celé svoje dětství a vlastně k tomu kraji mám pořád takový jako vřelý vztah. Jižní Čechy a Šumava to pro mě představuje do dnes takovou pohádkovou krajinu mého dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten Šrámek vás trošičku poznamenal?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Šrámek určitě, Písek to je, vždyť já jsem tam chodil na tu dřevěnou plovárnu v 60. letech, tam jsme bydleli přímo na tou plovárnou, takže ráno z tý plovárny mě budily písničky Ach ta láska nebeská a tak, prostě s tím mám spojený tak úžasný zážitky. Ale taky to bylo město vojáků, tam byla spousta kasáren, takže to město ale mělo tehdy takové velké kulturní tradice. Tam pořád ten Šrámkovský a Krškovský odkaz, ten tam v tom městě žil. Pak jsem byl překvapen, když jsem se tam vrátil někdy v 70. a 80. letech, to nemá člověk moc dělat, protože ty iluze dětské ty někdy vezmou za své, ale zase na druhé když potom přišla ta potopa v roce 2002, která Písek hodně poničila, tak ale vlastně tomu městu přinesla naopak vzestup, protože pak ty peníze, které tam na ty rekonstrukce začaly plynout, tak vlastně to město velmi pozvedly, ten Písek je dneska krásně opravenej, historické město a my jsme tam po dva roky, někde v roce 2008, 9, nebo 9, 10 dělali taky takový písecký festival nad řekou se to jmenovalo, filmový festival no a tam se to strašlivě hodilo, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Písek, se vůbec zvednul i kulturně. Je tam filmová škola, velice slavná, ale to jste řekl velice správně, že když se člověk vrátí po letech, po hodně letech, tak se mu to, co tenkrát se zdálo veliké a významné a slavné, zdá najednou takové malé a trošičku takové jako uťápnuté no. Tak zkuste se vrátit do téhle té doby, kdy to všechno bylo tak veliké, kdy ty oči toho malého Honzíka prostě to viděly všechno tak strašně významné. Čímpak jste chtěl tehdy vlastně být?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, tehdy můj otec byl astronom a zeměměřič, ale bohužel zemřel už v mých 7 letech, takže já jsem ho, moje vzpomínky na něj jsou právě spojeny s tím Pískem, to jsou poslední takové dětské vzpomínky, že nás tam vodíval po tom městě a chodili jsme tam po té krajině, ale vlastně si myslím, že to jeho řemeslo, to mě nijak neovlivnilo, že na to jsem ještě neměl buňky a sám jsem tak potom, když jsem dospíval, docela hledal, co by mě bavilo. Tehdy jsem strašně četl, ale četl jsem hlavně knížky o výtvarném umění, takové ty knihy, ty životopisné knihy /nesrozumitelné/, Vincet van Gogh a impresionisté a tak dále, no, tak to mě strašlivě prostě umanulo doslova tehdy a tak jsem si tak představoval, že bych mohl býti nějakým výtvarným umělcem, tak jsem sám i něco tak zkoušel, dokonce jsem tady na Národní třídě, byl takový ateliér jakéhosi výtvarníka Franty Nedvěda, nevím vůbec od té doby nevím, kam ten člověk zmizel, ale já jsem tam skutečně asi po dva roky chodil do jeho ateliéru a tam jsem prostě podle sádrových odlitků kreslil prostě ty hlavy a tak, ještě navíc mě lákalo, že to jsem ještě byl teda kluk, tak po nás tam chodili dospělí a ty už tam měli modely, dokonce nahaté dámy, ale to nás už vypouštěli, abysme s tímhle tím nepřišli do kontaktu. No, tak prostě jsem měl takovouhle jakoby iluzi, ale pak jsem přece jenom uznal, že ten, ta láska k tomu výtvarnému umění nesahá tak daleko, abych sám tím talentem oplýval ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale, že se může vyjádřit taky trošičku někdo jinej.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, právě a protože, jak jsem říkal, jsem tak vášnivě četl, tak vlastně to mě dovedlo k tomu, že nakonec jsem se hlásil na Filosofickou fakultu na češtinu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktor Jan Lukeš, literární a filmový kritik a historik je dnes hostem Tandemu. Je tady také proto, že bych se rád něco dozvěděl o jeho nejnovějším díle, knížce, která právě vyšla Diagnózy času, český a slovenský poválečný film. To je v podstatě taková knížka dějiny Československého filmu v kostce, dá se říct, ano a jak je ten závěr a čím jste se řídil také při sestavování a výběru toho, těch témat?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, chronologicky je to vymezeno léty 1945 a tím posledním rokem je rok 2012, i když je tam i cosi dokonce ještě z letošního roku, to se tam podařilo doplnit už vlastně úplně v korekturách, no a já jsem původně začal psát trošku něco jiného. Já jsem se zabýval kinematografií 60. let, novou vlnou v Československu, protože to už jsem sám trošku jako divák prožil, tak z toho mám prostě takové iniciační zážitky, ale pak vlastně si svou důkladností jsem si nejdřív chtěl zmapovat to období, co tomu předcházelo no a zároveň tím, že člověk žije v přítomnosti a sleduje i ten film dnešní, který navazuje nebo nějakým způsobem polemizuje třeba s těmi 60. lety, tak pak mi to vyšlo, že vlastně ten záběr by mohl býti až takovýhle a zároveň s tím, že do toho vtáhnu u tu slovenskou kinematografii, protože nakonec ty obě kinematografie se vyvíjely ve společném státě až do roku 89 a v té současnosti mě zajímalo, jak spolu ty kinematografie komunikují, když už existují v těch samostatných státech a najednou se mi zazdálo, že to, co bylo před tím tak trošku ideologicky diktováno, ta československá vzájemnost, takže teď se ukáže, zda-li k tomu jsou nějaké opravdové důvody, no a teď to sám asi pozorujete, jak čeští herci hrají na Slovensku, slovenští režiséři režírujou v Čechách, tak s radostí jsem prostě seznal, že vlastně ty kinematografie spolu furt jsou v nějakém velmi těsném vzájemném vztahu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samozřejmě velice pozitivní. Ale mě zaujalo také to, co jste říkal, to ovlivnění současné kinematografie tou novou českou vlnou 60. let, je zřetelné to ovlivnění?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Já bych řekl, že je zřetelné, i když ne vždycky je vnímáno jenom pozitivně, protože on ten úspěch té československé nové vlny může pro někoho býti až balvanem v jeho vlastní tvorbě, jak je na počátku 90. let někteří ti mladí režiséři jako třeba Saša Gedeon, velmi polemicky se vůči té nové vlně vymezovali, ale dneska, když se na to podíváte, tak vlastně v jejich dílech vidíte spoustu vlivů a spoustu inspirací, které si naopak z těch filmů odnesli, ale to je generační záležitost, která pomine a dneska já vidím, že ta nová vlna pořád těmi svými základními principy, takovou tou snahou a autenticitu a opravdovost a nějaký životní vhled, že tam pořád v tom českém filmu existuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, oni někteří tvůrci, kteří tehdy tu vlnu rozjížděli a byli v ní jaksi, tak tvoří dál. I když trošičku třeba už jinak než tehdy. To je také určitě zajímavý moment.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, tak třeba Jiří Menzel, Věra Chytilová, ale za hranicemi Miloš Forman, to jsou pořád myslím tvůrci velkého formátu, i když třeba ty jejich dnešní díla už mají jiný charakter než v těch 60. letech, kdy to bylo něco nového. Dneska už je to trošku řekněme akademičtější tvorba, ale pořád je nesmírně zajímavá, vlastně každý film těchle těch tvůrců budí pozornost, takže já jsem rád, že to tak funguje, že tady máme teďka vedle sebe několik generací filmových tvůrců, kteří spolu nějak vzájemně si konkurují a ovlivňují se.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktor Jan Lukeš, literární a filmový kritik a historik, který je dnes hostem Tandemu. Jak nám už stačil říct, vystudoval na Univerzitě Karlově češtinu, k tomu ještě historii, viďte? Ale jestli se nepletu, tak jste se potom hned jaksi oboru nevěnoval, protože jste si ještě odskočil k tomu, že jste pracoval jako čistič oken v Pražském úklidu, tady mám poznamenáno. To jste byl hodně daleko od oboru teda.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, já jsem, já si myslím, že jsem byl docela úspěšným studentem, ale studoval jsem neblahé době, kdy na tu fakultu nastupovali ti normalizátoři v čele zejména s Vítězslavem Rzounkem, což byl takový stranou určený normalizátor, sám sebe nazýval tehdy rudým komisařem, sice humoru, ale on tam skutečně tak trošku takhle působil. No a ten si docela mě oblíbil a tehdy ještě s dvěma mými spolužáky si nás jednou tak vzal stranou a říkal: Hoši, vy jste nadějná generace, jenom jste takoví kluci na rozcestí. Když se správně rozhodnete, tak já každýmu z vás dám místo v nakladatelství nebo v novinách nebo tak, ale musíte se správně rozhodnout. No a to vím, že to bylo někdy tak v roce 73, 4 a to jsem pocítil jako takový velký mravní memento, že jsem si říkal, no, tak tady je, on má pravdu, to je skutečně rozcestí. No, tak jsem si pak řekl, já tu školu teda dodělám, ale půjdu od toho pryč. Takže jsem skutečně nastoupil v roce 75 ke svým kamarádům do takové party jako čistič oken, kde jsem pak strávil 12 let ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
12 let?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
... 12 let a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste umyl hodně oken teda.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
... no, nesmírně, to já když do dnes, když jdu po Praze, tak to vidím, tady jsem dělal, támhle jsem dělal, tisíce domácností jsem tehdy navštívil a spoustu úřadů. Taky jsem si z toho ale odnesl zajímavé zážitky, prostě se setkání s lidmi. I třeba s některými tehdejšími disidenty, kterým jsem přišel do domácnosti a oni zase nevěděli, kdo to je, jestli tam není na ně nasazenej nějakej fízl, takže to bylo takový lehce bizarní, no, ale po večerech, po nocích jsem si něco psal a vlastně do dnes to období považuju za docela produktivní v tomhle smyslu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak potom jste se nakonec dostal ke svému oboru vlastně. Jestli se nepletu, tak jste byl těsně před revolucí v Českém filmovém ústavu.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Ano, tam jsem nastoupil v roce 87, sice teda tehdejší guru kritický Jan Kliment zdvihl prst a říkal, tohohle člověka teda, to si naděláte do kalhot, když si tam vezmete, ale nějak přece jenom už ty ledy tály, takže se to podařilo a mě to vlastně trošku dalo zase jiný impuls, protože jsem se mohl začít tím filmem zabývat trošku profesionálně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak tehdy se ve filmovém ústavu pracovalo? Byla nějaká omezení nebo už tam jaksi tak přímo strana a vláda nedohlížely přímo.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, já si myslím, že to právě byla doba, kdy už ta strana trošku jako slábla, takže dokonce dávala prostor kritickým názorům na všelijakých těch hodnotících konferencích. Si do dnes pamatuju, jak někteří straničtí funkcionáři lehce bledli, když tam slyšeli, co se tam říká, takže já to období považuju ze pro sebe za docela produktivní, protože jsem stačil ještě nahlédnout do těch mechanismů, jak to tehdy fungovalo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Docela nedávno proběhl křest nové knížky mého dnešního hosta doktora Jana Lukeše Diagnózy času v českém a slovenském poválečném filmu a na tom křtu byl hostem také ten, koho si teď Jan Lukeš vybral mezi klasiky českého humoru, Jirka Lábus. Copak vám tam předvedl?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, tak o je skvělý improvizátor, takže ani netušil, že bude muset něco předvádět. Ale když jsem ho požádal, tak měl hned nápad. Tak na začátek toho křtu zapěl nějakou budovatelskou písničku, kterou si pamatoval jako chlapec ze svých školních let, to bylo velmi dojemné a úplně nakonec tam zapěl skvělou nějakou operní árii a to teda zvedlo publikum opravdu ze sedadel. Dokonce tam zazněly výkřiky: Lábus do La Scaly! Takže opravdu on je teda, když se podíváte v Ypsilonce na některá ta představení, tak on tam skutečně zpívá, dokonce vedle operního pěvce z Národního divadla Jarála a naprosto s ním jako je v řadě, rovnocenný no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Jirka je strašně šikovný a talentovaný umělec. Ostatně k té historii českého a československého filmu má blízko už odjakživa. Pamatuju se, že s Oldou Kaiserem hráli ve filmu Velká filmová loupež režiséra Podskalského, kde v podstatě provázeli celým tím dějem, který se odehrával na nějaké takové výstavě československého filmu. Tak jsou tady určitě na místě. Tak si je teď dáme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas u mikrofonu a u telefonu Jan Rosák. Na druhé straně našeho spojení by měl být pan Vladimír Vimr. Je to tak.
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Ano, je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. Jste trošičku, pane Vimere, viďte?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Trošku jsem zaskočený, protože jsem s tím nepočítal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to mě varoval tady pan doktor Lukeš, který vás teď také zdraví.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Ano, ahoj, Vladimíre.
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Nazdar, nazdar.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A, a, a trošičku si mne potměšile ruce, protože říkal, že budete zaskočen a překvapen. Tak to se nám opravdu povedlo. Ale vy asi tušíte, proč jsme si dovolili vás zavolat z našeho pořadu Tandem. V podstatě vy jste takhle tandemově pracovali na knížce Diagnózy času, český a slovenský poválečný film a vy jste autorem grafické úpravy, jestli se nepletu. Viďte?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tak mi řekněte, jestlipak jste stačil tu knížku vnímat kromě toho, že jste samozřejmě umělec a výtvarník i jako čtenář, jestli jste si početl také?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
No, samozřejmě, že jo, já jsem ji musel velice důkladně při té práci číst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co vás, co vás na ní zaujalo nejvíc?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
No, mě na ní nejvíc zaujalo to, jak vlastně to téma filmu je propojený se společenským děním. Bylo to pro mě hrozně inspirující a myslím si, že to bude inspirující i pro většinu čtenářů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to samozřejmě doufáme.
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Ten film není nějaká oddělená umělecká kategorie nebo zábavní kategorie, ale že to něco, co je úzce spjatý vlastně s děním ve světě a v téhle zemi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už jsme tady také zmínili, to vy jste neslyšel samozřejmě, s panem doktorem Lukešem, tak knížka mapuje český a československý film od roku 1945 v podstatě až téměř do současnosti. Která ta fáze vás zaujala nejvíc a která je vám třeba nejbližší?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
To umělecké stránce asi nejbližší mně jsou ty 60. léta ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili ta nová česká vlna?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Nová, nová vlna, ale pro mě bylo třeba velký překvapení, některé filmy vlastně, které vznikly těsně po válce, protože jsem o nich nevěděl a když jsem se vlastně o nich trošku něco dozvěděl a od Honzy Lukeše jsem dostal třeba i videa, záznamy, tak mě to hrozně překvapilo a vlastně člověk tam najednou vidí, že to, co považujeme za ten malý zázrak, ta nová vlna, vlastně měla už nějakou přípravu nebo, že se připravovala už od té druhé světové války.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, určitě i v téhle té době vznikala díla, která navzdory času a navzdory době opravdu třeba zazářila, ale myslím si, že i třeba fotografie, které jsou v knížce použity, pro vás musely být někdy překvapením a které jste vy používal jako grafik.
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
No, samozřejmě, to je vlastně, já jsem k těm filmům, které jsem neznal, tak jsem se dostával přes ty fotografie. To byly první impulsy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm, moc vám děkuju za váš příspěvek do našeho Tandemu a přeju hodně zdaru.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Vladimíre, ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky, na shledanou.
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Na shledanou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem. V něm je hostem literární a filmový kritik a historik doktor Jan Lukeš. Povídáme si, krom jiného, také o jeho nové knize Diagnózy času, český a slovenský poválečný film. Já se při své práci na televizním pořadu Videstop samozřejmě dostávám i k filmům, které třeba se hodně rozpakuji jaksi používat, protože jsou víceméně nebo, no diskutabilní, jejich úroveň, ale někdy se tam objeví jaksi takové střípky, které zazáří. Co vás třeba takhle, už jsem si o tom povídal teď s panem Vimrem, ale co vás jaksi hodně překvapilo a co si myslíte, že je škoda, že třeba i díky tomu, že právě vznikly v téhle té době, tak některé filmy zanikly a zapadly.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, já jsem právě zvolil takové hledisko v té knize, že i ty filmy, které zůstaly na okraji, takže jsou nějakým svědectvím o tom, jací jsme a jak jsme žili, takže v tomto smyslu i třeba ty budovatelské filmy z 50. let jsou vlastně výpovědí o našem myšlení, o tom, jak jsme teda, nebo my a našim prostřednictvím i ti filmaři, jak podléhali té době a jindy, jak se jí třeba zase vzpouzeli, jak se snažili nějakým způsobem tu dobu, ten diktát ideologický obejít. Já nevím, třeba Daleká cesta, ta právě byla i pro Rokova daleká cesta, ta byla i pro Vladimíra Vimra velkým překvapením, protože to je neprávem zapadlý a také tou stranou tehdy z kin vyhozený film, nějak se na tom i neblaze podílel tehdy Otakar Vávra, který prý si zmínil před Václavem Kopeckým, tehdejším ideologem, že ten film je příliš expresionistický a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je film o Jaroslavu Haškovi ne?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
... ne, ne, to je ten film, který mapuje židovskou otázku terezínské ghetto a tak dále, no a ten film prostě ta strana vzala to Vávrovo tehdejší hodnocení velmi vážně a vlastně přesto, že s tím filmem zdařile obchodovala po celém světě, tak vlastně v Čechách byl úplně zakázán, jo. A Alfréd Radok, který byl velkým talentem, tak vlastně ten zákaz poznamenal jeho tvorbu na celý život, takže pak sice ještě natočil dva filmy, včetně Dědečka Automobila, což je teda pořád skvělý retrofilm, ale myslím si, že kdyby nebylo tohohle zákazu, takže ten Radok, který vlastně pak tu novou vlnu bezprostředně i osobně ovlivnil, takže by býval natočil filmy, o kterým nám by se ani nesnilo. Takže tohle jsou takové ty věci, vlastně jsem si uvědomil, že by se dala napsat úplně speciální kniha o nevydařených a zakázaných filmových projektech a že by to možná skoro stejně obsáhlá kniha jako o těch, které se teda natočit podařilo. To je zvláštní případ. Ale to asi je ve všech kinematografiích, že spousta projektů z různých důvodů zůstane stranou. Tady holt na tom mělo podíl to, že teda ta ideologie si velmi hlídala, aby se nepřekročily ty její mantinely.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je možná váš další úkol, vaše další práce, která je před vámi. Filmy, které se z nejrůznějších důvodů neprosadily.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
A mimochodem, existuje takový projekt, který se jmenuje Lidice budou žít. To byste nevěřil, že to byl projekt Miloše Formana asi z roku 1960, to se zdá, že teda musel být nějaký státem diktovaný projekt, ale byl by to býval vynikající film postavený na tak groteskních zápletkách, že jenom můžu litovat, že se ten film nenatočil a když jsem se na to asi před 5 lety Miloše Formana zeptal, co si na to vzpomíná, tak říkal, já si na to už vůbec nepamatuju a já mám ten scénář v ruce. Tak to vidíte, že i již sami ti tvůrci nakonec pak už jim to v paměti někde úplně zanikne.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je literárně filmový kritik a historik doktor Jan Lukeš. Povídali jsme si hlavně dnes v Tandemu o jeho nového knize Diagnózy času, český a slovenský poválečný film, ale byla by škoda, abychom opomenuli i další jeho aktivity. Pracujete pro rozhlas, pro televizi. Myslím si, že Literární revue České televize 333 je z velké části samozřejmě vaše dílo a určitě si myslím, že mu věnujete jaksi hodně píle a hodně námahy, protože to je, je to velice záslužné takhle dělat takovouhle práci. Jakou máte odezvu třeba?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, já myslím, že ta odezva je, my to vlastně děláme už 15 let, jo, takže skoro si člověk říká, jestli už to není za zenitem, ale právě ta odezva nás pořád nabádá v tom pokračovat, protože možná ta odezva není tak vynikající tady v Praze, kde přece jenom těch příležitostí k seznámení s knihama je daleko víc než někde mimo Prahu, ale jakmile vyjedeme někam ven, tak všechny ty regionální díly, ty jsou tak mimořádně sledovaný a okamžitě se ozývají lidi zase s dalšími nápady, kdo u nich zase ještě co dělá a na tohohle, abychom se podívali a tak. Takže to si myslím, že je ten motiv pořád v tom pokračovat. Když jsme to začali a asi po třech dílech nám říkali: No je to pěkný, ale co budete dělat dál? A já jsem jim říkal: Přátelé kniha a literatura, to je tak bezbřehý oceán, že to se dá dělat do nekonečna, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Donekonečna samozřejmě. Jak třeba pracujete vlastně v podstatě v tandemu, s Janem Schmidtem. Jak si dělíte tu svou práci?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, tak my se vlastně permanentně tak spolu jako komunikujeme a tak si říkáme ty nápady. No a z toho já pak udělám ten scénář a on zase má na starosti, pak když už jsme na place, tak on je prostě skvělej improvizátor, já jsem se od něj naučil skutečně jako skoro všechno před tou kamerou, takže já myslím, že to jde docela dobře dohromady a taky se lidi ptají: A to jste neměli za těch 15 let žádnou ponorku nebo tak? No, tak někdy taky tam nastaly, to přece znáte, že nastanou chvilky, kdy třeba to porozumění není úplně tak dobrý, ale protože tam je nějakej vzájemnej jako respekt a taky vlastně oba se řídíme tím heslem, co on si odnesl ze spolupráce s režisérem Evaldem Schormem, ten prý vždycky říkal: Porozumět si můžou jenom ti, co už jsou předem dohodnutí. A to je takový paradox, ale je to vlastně pravda, že když se s někým setkáte, tak na první pohled asi vidíte, s tím si budu rozumět a s tímhle už to asi tak nepůjde. No a to se nějak stalo v našem případě. Takže to dovoluje člověku se přenést při nějaký lapálie a prostě jít dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abych teď použil tohoto, této myšlenky, tak my, protože jsme byli předem dohodnuti, tak jsme si taky porozuměli. A díky tomu ten náš Tandem dnes měl naprosto bezkonfliktní průběh a doufám, že se naši posluchači dozvěděli také spoustu věcí, které možná třeba do té doby ani nevěděli. Díky za ně literárnímu a filmovému kritiku a historikovi doktoru Janu Lukešovi. Moc vám děkuju, mějte se moc hezky a hodně zdaru do vaší práce.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
A já děkuju za pozvání, bylo tady dobře.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák. V tuto chvíli je už nejvyšší čas rozjet náš pravidelný pořad. Můj dnešní host má naprosto jedinečný pracovní záběr. Známe ho nejen jako historika a literárního kritika, řadu diváků i posluchačů si získal také jako moderátor a nesmím zapomenout ani na to, že se zaměřuje i na filmovou historii a kritiku a ještě jako jeden z mála sleduje i písňovou tvorbu. A právě díky tomuto hlubokému vhledu do mnoha oblastí naší kultury, dovede předat vědomí souvislostí a díky tomu můžeme přijmout i to, že všechny tyto žánry uchovávají naši zkušenost a také formují naše myšlení. Zkrátka a dobře pozvání do Tandemu přijal literární a filmový kritik a historik doktor Jan Lukeš. Vítám vás, dobrý den.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jistě vás nepřekvapím tím, že než náš rozhovor začneme, tak si dáme písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Náš rozhovor s každým naším hostem začínáme vždycky od dětství, čili od narození. Takže, pane doktore, kdepak jste se vy narodil?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Já jsem se narodil v Praze v Apolináři, ale můj rod pochází z jižních Čech, moje maminka se narodila v takové vesničce u Písku a tatínek přímo v Písku, takže tam odsaď prostě já čerpám vlastně svoje kořeny, protože tam jsem tak strávil o prázdninách celé svoje dětství a vlastně k tomu kraji mám pořád takový jako vřelý vztah. Jižní Čechy a Šumava to pro mě představuje do dnes takovou pohádkovou krajinu mého dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten Šrámek vás trošičku poznamenal?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Šrámek určitě, Písek to je, vždyť já jsem tam chodil na tu dřevěnou plovárnu v 60. letech, tam jsme bydleli přímo na tou plovárnou, takže ráno z tý plovárny mě budily písničky Ach ta láska nebeská a tak, prostě s tím mám spojený tak úžasný zážitky. Ale taky to bylo město vojáků, tam byla spousta kasáren, takže to město ale mělo tehdy takové velké kulturní tradice. Tam pořád ten Šrámkovský a Krškovský odkaz, ten tam v tom městě žil. Pak jsem byl překvapen, když jsem se tam vrátil někdy v 70. a 80. letech, to nemá člověk moc dělat, protože ty iluze dětské ty někdy vezmou za své, ale zase na druhé když potom přišla ta potopa v roce 2002, která Písek hodně poničila, tak ale vlastně tomu městu přinesla naopak vzestup, protože pak ty peníze, které tam na ty rekonstrukce začaly plynout, tak vlastně to město velmi pozvedly, ten Písek je dneska krásně opravenej, historické město a my jsme tam po dva roky, někde v roce 2008, 9, nebo 9, 10 dělali taky takový písecký festival nad řekou se to jmenovalo, filmový festival no a tam se to strašlivě hodilo, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Písek, se vůbec zvednul i kulturně. Je tam filmová škola, velice slavná, ale to jste řekl velice správně, že když se člověk vrátí po letech, po hodně letech, tak se mu to, co tenkrát se zdálo veliké a významné a slavné, zdá najednou takové malé a trošičku takové jako uťápnuté no. Tak zkuste se vrátit do téhle té doby, kdy to všechno bylo tak veliké, kdy ty oči toho malého Honzíka prostě to viděly všechno tak strašně významné. Čímpak jste chtěl tehdy vlastně být?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, tehdy můj otec byl astronom a zeměměřič, ale bohužel zemřel už v mých 7 letech, takže já jsem ho, moje vzpomínky na něj jsou právě spojeny s tím Pískem, to jsou poslední takové dětské vzpomínky, že nás tam vodíval po tom městě a chodili jsme tam po té krajině, ale vlastně si myslím, že to jeho řemeslo, to mě nijak neovlivnilo, že na to jsem ještě neměl buňky a sám jsem tak potom, když jsem dospíval, docela hledal, co by mě bavilo. Tehdy jsem strašně četl, ale četl jsem hlavně knížky o výtvarném umění, takové ty knihy, ty životopisné knihy /nesrozumitelné/, Vincet van Gogh a impresionisté a tak dále, no, tak to mě strašlivě prostě umanulo doslova tehdy a tak jsem si tak představoval, že bych mohl býti nějakým výtvarným umělcem, tak jsem sám i něco tak zkoušel, dokonce jsem tady na Národní třídě, byl takový ateliér jakéhosi výtvarníka Franty Nedvěda, nevím vůbec od té doby nevím, kam ten člověk zmizel, ale já jsem tam skutečně asi po dva roky chodil do jeho ateliéru a tam jsem prostě podle sádrových odlitků kreslil prostě ty hlavy a tak, ještě navíc mě lákalo, že to jsem ještě byl teda kluk, tak po nás tam chodili dospělí a ty už tam měli modely, dokonce nahaté dámy, ale to nás už vypouštěli, abysme s tímhle tím nepřišli do kontaktu. No, tak prostě jsem měl takovouhle jakoby iluzi, ale pak jsem přece jenom uznal, že ten, ta láska k tomu výtvarnému umění nesahá tak daleko, abych sám tím talentem oplýval ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale, že se může vyjádřit taky trošičku někdo jinej.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, právě a protože, jak jsem říkal, jsem tak vášnivě četl, tak vlastně to mě dovedlo k tomu, že nakonec jsem se hlásil na Filosofickou fakultu na češtinu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktor Jan Lukeš, literární a filmový kritik a historik je dnes hostem Tandemu. Je tady také proto, že bych se rád něco dozvěděl o jeho nejnovějším díle, knížce, která právě vyšla Diagnózy času, český a slovenský poválečný film. To je v podstatě taková knížka dějiny Československého filmu v kostce, dá se říct, ano a jak je ten závěr a čím jste se řídil také při sestavování a výběru toho, těch témat?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, chronologicky je to vymezeno léty 1945 a tím posledním rokem je rok 2012, i když je tam i cosi dokonce ještě z letošního roku, to se tam podařilo doplnit už vlastně úplně v korekturách, no a já jsem původně začal psát trošku něco jiného. Já jsem se zabýval kinematografií 60. let, novou vlnou v Československu, protože to už jsem sám trošku jako divák prožil, tak z toho mám prostě takové iniciační zážitky, ale pak vlastně si svou důkladností jsem si nejdřív chtěl zmapovat to období, co tomu předcházelo no a zároveň tím, že člověk žije v přítomnosti a sleduje i ten film dnešní, který navazuje nebo nějakým způsobem polemizuje třeba s těmi 60. lety, tak pak mi to vyšlo, že vlastně ten záběr by mohl býti až takovýhle a zároveň s tím, že do toho vtáhnu u tu slovenskou kinematografii, protože nakonec ty obě kinematografie se vyvíjely ve společném státě až do roku 89 a v té současnosti mě zajímalo, jak spolu ty kinematografie komunikují, když už existují v těch samostatných státech a najednou se mi zazdálo, že to, co bylo před tím tak trošku ideologicky diktováno, ta československá vzájemnost, takže teď se ukáže, zda-li k tomu jsou nějaké opravdové důvody, no a teď to sám asi pozorujete, jak čeští herci hrají na Slovensku, slovenští režiséři režírujou v Čechách, tak s radostí jsem prostě seznal, že vlastně ty kinematografie spolu furt jsou v nějakém velmi těsném vzájemném vztahu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samozřejmě velice pozitivní. Ale mě zaujalo také to, co jste říkal, to ovlivnění současné kinematografie tou novou českou vlnou 60. let, je zřetelné to ovlivnění?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Já bych řekl, že je zřetelné, i když ne vždycky je vnímáno jenom pozitivně, protože on ten úspěch té československé nové vlny může pro někoho býti až balvanem v jeho vlastní tvorbě, jak je na počátku 90. let někteří ti mladí režiséři jako třeba Saša Gedeon, velmi polemicky se vůči té nové vlně vymezovali, ale dneska, když se na to podíváte, tak vlastně v jejich dílech vidíte spoustu vlivů a spoustu inspirací, které si naopak z těch filmů odnesli, ale to je generační záležitost, která pomine a dneska já vidím, že ta nová vlna pořád těmi svými základními principy, takovou tou snahou a autenticitu a opravdovost a nějaký životní vhled, že tam pořád v tom českém filmu existuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, oni někteří tvůrci, kteří tehdy tu vlnu rozjížděli a byli v ní jaksi, tak tvoří dál. I když trošičku třeba už jinak než tehdy. To je také určitě zajímavý moment.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, tak třeba Jiří Menzel, Věra Chytilová, ale za hranicemi Miloš Forman, to jsou pořád myslím tvůrci velkého formátu, i když třeba ty jejich dnešní díla už mají jiný charakter než v těch 60. letech, kdy to bylo něco nového. Dneska už je to trošku řekněme akademičtější tvorba, ale pořád je nesmírně zajímavá, vlastně každý film těchle těch tvůrců budí pozornost, takže já jsem rád, že to tak funguje, že tady máme teďka vedle sebe několik generací filmových tvůrců, kteří spolu nějak vzájemně si konkurují a ovlivňují se.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktor Jan Lukeš, literární a filmový kritik a historik, který je dnes hostem Tandemu. Jak nám už stačil říct, vystudoval na Univerzitě Karlově češtinu, k tomu ještě historii, viďte? Ale jestli se nepletu, tak jste se potom hned jaksi oboru nevěnoval, protože jste si ještě odskočil k tomu, že jste pracoval jako čistič oken v Pražském úklidu, tady mám poznamenáno. To jste byl hodně daleko od oboru teda.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, já jsem, já si myslím, že jsem byl docela úspěšným studentem, ale studoval jsem neblahé době, kdy na tu fakultu nastupovali ti normalizátoři v čele zejména s Vítězslavem Rzounkem, což byl takový stranou určený normalizátor, sám sebe nazýval tehdy rudým komisařem, sice humoru, ale on tam skutečně tak trošku takhle působil. No a ten si docela mě oblíbil a tehdy ještě s dvěma mými spolužáky si nás jednou tak vzal stranou a říkal: Hoši, vy jste nadějná generace, jenom jste takoví kluci na rozcestí. Když se správně rozhodnete, tak já každýmu z vás dám místo v nakladatelství nebo v novinách nebo tak, ale musíte se správně rozhodnout. No a to vím, že to bylo někdy tak v roce 73, 4 a to jsem pocítil jako takový velký mravní memento, že jsem si říkal, no, tak tady je, on má pravdu, to je skutečně rozcestí. No, tak jsem si pak řekl, já tu školu teda dodělám, ale půjdu od toho pryč. Takže jsem skutečně nastoupil v roce 75 ke svým kamarádům do takové party jako čistič oken, kde jsem pak strávil 12 let ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
12 let?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
... 12 let a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste umyl hodně oken teda.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
... no, nesmírně, to já když do dnes, když jdu po Praze, tak to vidím, tady jsem dělal, támhle jsem dělal, tisíce domácností jsem tehdy navštívil a spoustu úřadů. Taky jsem si z toho ale odnesl zajímavé zážitky, prostě se setkání s lidmi. I třeba s některými tehdejšími disidenty, kterým jsem přišel do domácnosti a oni zase nevěděli, kdo to je, jestli tam není na ně nasazenej nějakej fízl, takže to bylo takový lehce bizarní, no, ale po večerech, po nocích jsem si něco psal a vlastně do dnes to období považuju za docela produktivní v tomhle smyslu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak potom jste se nakonec dostal ke svému oboru vlastně. Jestli se nepletu, tak jste byl těsně před revolucí v Českém filmovém ústavu.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Ano, tam jsem nastoupil v roce 87, sice teda tehdejší guru kritický Jan Kliment zdvihl prst a říkal, tohohle člověka teda, to si naděláte do kalhot, když si tam vezmete, ale nějak přece jenom už ty ledy tály, takže se to podařilo a mě to vlastně trošku dalo zase jiný impuls, protože jsem se mohl začít tím filmem zabývat trošku profesionálně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak tehdy se ve filmovém ústavu pracovalo? Byla nějaká omezení nebo už tam jaksi tak přímo strana a vláda nedohlížely přímo.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, já si myslím, že to právě byla doba, kdy už ta strana trošku jako slábla, takže dokonce dávala prostor kritickým názorům na všelijakých těch hodnotících konferencích. Si do dnes pamatuju, jak někteří straničtí funkcionáři lehce bledli, když tam slyšeli, co se tam říká, takže já to období považuju ze pro sebe za docela produktivní, protože jsem stačil ještě nahlédnout do těch mechanismů, jak to tehdy fungovalo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Docela nedávno proběhl křest nové knížky mého dnešního hosta doktora Jana Lukeše Diagnózy času v českém a slovenském poválečném filmu a na tom křtu byl hostem také ten, koho si teď Jan Lukeš vybral mezi klasiky českého humoru, Jirka Lábus. Copak vám tam předvedl?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, tak o je skvělý improvizátor, takže ani netušil, že bude muset něco předvádět. Ale když jsem ho požádal, tak měl hned nápad. Tak na začátek toho křtu zapěl nějakou budovatelskou písničku, kterou si pamatoval jako chlapec ze svých školních let, to bylo velmi dojemné a úplně nakonec tam zapěl skvělou nějakou operní árii a to teda zvedlo publikum opravdu ze sedadel. Dokonce tam zazněly výkřiky: Lábus do La Scaly! Takže opravdu on je teda, když se podíváte v Ypsilonce na některá ta představení, tak on tam skutečně zpívá, dokonce vedle operního pěvce z Národního divadla Jarála a naprosto s ním jako je v řadě, rovnocenný no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Jirka je strašně šikovný a talentovaný umělec. Ostatně k té historii českého a československého filmu má blízko už odjakživa. Pamatuju se, že s Oldou Kaiserem hráli ve filmu Velká filmová loupež režiséra Podskalského, kde v podstatě provázeli celým tím dějem, který se odehrával na nějaké takové výstavě československého filmu. Tak jsou tady určitě na místě. Tak si je teď dáme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas u mikrofonu a u telefonu Jan Rosák. Na druhé straně našeho spojení by měl být pan Vladimír Vimr. Je to tak.
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Ano, je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. Jste trošičku, pane Vimere, viďte?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Trošku jsem zaskočený, protože jsem s tím nepočítal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to mě varoval tady pan doktor Lukeš, který vás teď také zdraví.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Ano, ahoj, Vladimíre.
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Nazdar, nazdar.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A, a, a trošičku si mne potměšile ruce, protože říkal, že budete zaskočen a překvapen. Tak to se nám opravdu povedlo. Ale vy asi tušíte, proč jsme si dovolili vás zavolat z našeho pořadu Tandem. V podstatě vy jste takhle tandemově pracovali na knížce Diagnózy času, český a slovenský poválečný film a vy jste autorem grafické úpravy, jestli se nepletu. Viďte?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tak mi řekněte, jestlipak jste stačil tu knížku vnímat kromě toho, že jste samozřejmě umělec a výtvarník i jako čtenář, jestli jste si početl také?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
No, samozřejmě, že jo, já jsem ji musel velice důkladně při té práci číst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co vás, co vás na ní zaujalo nejvíc?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
No, mě na ní nejvíc zaujalo to, jak vlastně to téma filmu je propojený se společenským děním. Bylo to pro mě hrozně inspirující a myslím si, že to bude inspirující i pro většinu čtenářů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to samozřejmě doufáme.
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Ten film není nějaká oddělená umělecká kategorie nebo zábavní kategorie, ale že to něco, co je úzce spjatý vlastně s děním ve světě a v téhle zemi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už jsme tady také zmínili, to vy jste neslyšel samozřejmě, s panem doktorem Lukešem, tak knížka mapuje český a československý film od roku 1945 v podstatě až téměř do současnosti. Která ta fáze vás zaujala nejvíc a která je vám třeba nejbližší?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
To umělecké stránce asi nejbližší mně jsou ty 60. léta ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili ta nová česká vlna?
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Nová, nová vlna, ale pro mě bylo třeba velký překvapení, některé filmy vlastně, které vznikly těsně po válce, protože jsem o nich nevěděl a když jsem se vlastně o nich trošku něco dozvěděl a od Honzy Lukeše jsem dostal třeba i videa, záznamy, tak mě to hrozně překvapilo a vlastně člověk tam najednou vidí, že to, co považujeme za ten malý zázrak, ta nová vlna, vlastně měla už nějakou přípravu nebo, že se připravovala už od té druhé světové války.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, určitě i v téhle té době vznikala díla, která navzdory času a navzdory době opravdu třeba zazářila, ale myslím si, že i třeba fotografie, které jsou v knížce použity, pro vás musely být někdy překvapením a které jste vy používal jako grafik.
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
No, samozřejmě, to je vlastně, já jsem k těm filmům, které jsem neznal, tak jsem se dostával přes ty fotografie. To byly první impulsy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm, moc vám děkuju za váš příspěvek do našeho Tandemu a přeju hodně zdaru.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
Vladimíre, ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky, na shledanou.
Vladimír VIMR, grafik
--------------------
Na shledanou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem. V něm je hostem literární a filmový kritik a historik doktor Jan Lukeš. Povídáme si, krom jiného, také o jeho nové knize Diagnózy času, český a slovenský poválečný film. Já se při své práci na televizním pořadu Videstop samozřejmě dostávám i k filmům, které třeba se hodně rozpakuji jaksi používat, protože jsou víceméně nebo, no diskutabilní, jejich úroveň, ale někdy se tam objeví jaksi takové střípky, které zazáří. Co vás třeba takhle, už jsem si o tom povídal teď s panem Vimrem, ale co vás jaksi hodně překvapilo a co si myslíte, že je škoda, že třeba i díky tomu, že právě vznikly v téhle té době, tak některé filmy zanikly a zapadly.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, já jsem právě zvolil takové hledisko v té knize, že i ty filmy, které zůstaly na okraji, takže jsou nějakým svědectvím o tom, jací jsme a jak jsme žili, takže v tomto smyslu i třeba ty budovatelské filmy z 50. let jsou vlastně výpovědí o našem myšlení, o tom, jak jsme teda, nebo my a našim prostřednictvím i ti filmaři, jak podléhali té době a jindy, jak se jí třeba zase vzpouzeli, jak se snažili nějakým způsobem tu dobu, ten diktát ideologický obejít. Já nevím, třeba Daleká cesta, ta právě byla i pro Rokova daleká cesta, ta byla i pro Vladimíra Vimra velkým překvapením, protože to je neprávem zapadlý a také tou stranou tehdy z kin vyhozený film, nějak se na tom i neblaze podílel tehdy Otakar Vávra, který prý si zmínil před Václavem Kopeckým, tehdejším ideologem, že ten film je příliš expresionistický a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je film o Jaroslavu Haškovi ne?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
... ne, ne, to je ten film, který mapuje židovskou otázku terezínské ghetto a tak dále, no a ten film prostě ta strana vzala to Vávrovo tehdejší hodnocení velmi vážně a vlastně přesto, že s tím filmem zdařile obchodovala po celém světě, tak vlastně v Čechách byl úplně zakázán, jo. A Alfréd Radok, který byl velkým talentem, tak vlastně ten zákaz poznamenal jeho tvorbu na celý život, takže pak sice ještě natočil dva filmy, včetně Dědečka Automobila, což je teda pořád skvělý retrofilm, ale myslím si, že kdyby nebylo tohohle zákazu, takže ten Radok, který vlastně pak tu novou vlnu bezprostředně i osobně ovlivnil, takže by býval natočil filmy, o kterým nám by se ani nesnilo. Takže tohle jsou takové ty věci, vlastně jsem si uvědomil, že by se dala napsat úplně speciální kniha o nevydařených a zakázaných filmových projektech a že by to možná skoro stejně obsáhlá kniha jako o těch, které se teda natočit podařilo. To je zvláštní případ. Ale to asi je ve všech kinematografiích, že spousta projektů z různých důvodů zůstane stranou. Tady holt na tom mělo podíl to, že teda ta ideologie si velmi hlídala, aby se nepřekročily ty její mantinely.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je možná váš další úkol, vaše další práce, která je před vámi. Filmy, které se z nejrůznějších důvodů neprosadily.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
A mimochodem, existuje takový projekt, který se jmenuje Lidice budou žít. To byste nevěřil, že to byl projekt Miloše Formana asi z roku 1960, to se zdá, že teda musel být nějaký státem diktovaný projekt, ale byl by to býval vynikající film postavený na tak groteskních zápletkách, že jenom můžu litovat, že se ten film nenatočil a když jsem se na to asi před 5 lety Miloše Formana zeptal, co si na to vzpomíná, tak říkal, já si na to už vůbec nepamatuju a já mám ten scénář v ruce. Tak to vidíte, že i již sami ti tvůrci nakonec pak už jim to v paměti někde úplně zanikne.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je literárně filmový kritik a historik doktor Jan Lukeš. Povídali jsme si hlavně dnes v Tandemu o jeho nového knize Diagnózy času, český a slovenský poválečný film, ale byla by škoda, abychom opomenuli i další jeho aktivity. Pracujete pro rozhlas, pro televizi. Myslím si, že Literární revue České televize 333 je z velké části samozřejmě vaše dílo a určitě si myslím, že mu věnujete jaksi hodně píle a hodně námahy, protože to je, je to velice záslužné takhle dělat takovouhle práci. Jakou máte odezvu třeba?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, já myslím, že ta odezva je, my to vlastně děláme už 15 let, jo, takže skoro si člověk říká, jestli už to není za zenitem, ale právě ta odezva nás pořád nabádá v tom pokračovat, protože možná ta odezva není tak vynikající tady v Praze, kde přece jenom těch příležitostí k seznámení s knihama je daleko víc než někde mimo Prahu, ale jakmile vyjedeme někam ven, tak všechny ty regionální díly, ty jsou tak mimořádně sledovaný a okamžitě se ozývají lidi zase s dalšími nápady, kdo u nich zase ještě co dělá a na tohohle, abychom se podívali a tak. Takže to si myslím, že je ten motiv pořád v tom pokračovat. Když jsme to začali a asi po třech dílech nám říkali: No je to pěkný, ale co budete dělat dál? A já jsem jim říkal: Přátelé kniha a literatura, to je tak bezbřehý oceán, že to se dá dělat do nekonečna, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Donekonečna samozřejmě. Jak třeba pracujete vlastně v podstatě v tandemu, s Janem Schmidtem. Jak si dělíte tu svou práci?
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
No, tak my se vlastně permanentně tak spolu jako komunikujeme a tak si říkáme ty nápady. No a z toho já pak udělám ten scénář a on zase má na starosti, pak když už jsme na place, tak on je prostě skvělej improvizátor, já jsem se od něj naučil skutečně jako skoro všechno před tou kamerou, takže já myslím, že to jde docela dobře dohromady a taky se lidi ptají: A to jste neměli za těch 15 let žádnou ponorku nebo tak? No, tak někdy taky tam nastaly, to přece znáte, že nastanou chvilky, kdy třeba to porozumění není úplně tak dobrý, ale protože tam je nějakej vzájemnej jako respekt a taky vlastně oba se řídíme tím heslem, co on si odnesl ze spolupráce s režisérem Evaldem Schormem, ten prý vždycky říkal: Porozumět si můžou jenom ti, co už jsou předem dohodnutí. A to je takový paradox, ale je to vlastně pravda, že když se s někým setkáte, tak na první pohled asi vidíte, s tím si budu rozumět a s tímhle už to asi tak nepůjde. No a to se nějak stalo v našem případě. Takže to dovoluje člověku se přenést při nějaký lapálie a prostě jít dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abych teď použil tohoto, této myšlenky, tak my, protože jsme byli předem dohodnuti, tak jsme si taky porozuměli. A díky tomu ten náš Tandem dnes měl naprosto bezkonfliktní průběh a doufám, že se naši posluchači dozvěděli také spoustu věcí, které možná třeba do té doby ani nevěděli. Díky za ně literárnímu a filmovému kritiku a historikovi doktoru Janu Lukešovi. Moc vám děkuju, mějte se moc hezky a hodně zdaru do vaší práce.
Jan LUKEŠ, literární kritik, filmový kritik, historik
--------------------
A já děkuju za pozvání, bylo tady dobře.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
