Plasty po druhé

Říkal jsem také, že plastický rovná se tvárný je jen jeden ze čtyř významů slova plastický, další tři významy jsou trojrozměrný neboli prostorový, dále působící dojmem prostorovosti a za třetí vystižně jakoby až trojrozměrně vyjádřený. Takže plastické jsou nejen hmoty a výbušniny, ale také reliéfy na fasádách, zvuky z vynikajícího přijímače a literární postavy v dobrých románech.

Michal Novotný

Konečně jsme došli k otázce, jak tohle všechno souvisí. Co má společného trojrozměrnost s tvárností. Odpověď najdeme v Českém etymologickém slovníku Jiřího Rejzka, ve výkladu původu slova plastický. Rejzek píše, co už víme, že plastický je provedený prostorově, dále názorný a za třetí tvárný, poddajný. Dále říká, že to slovo je přes německé plastich, francouzské plastique a latinské plasticus z řeckého plastikos, tedy týkající se výtvarného umění, vhodný k výtvarnému napodobování. Plastiké pak je výtvarné umění, což je od plastos, příčestí trpného od plasso, tvořím, vymýšlím, přetvářím. Takže jde o tvoření, o výtvarnou tvorbu. O vytváření trojrozměrných předmětů neboli plastik třeba řezáním, tesáním či socháním a rovněž o vytváření uměleckých předmětů modelováním tvárné, poddajné hmoty. Tady je spojení mezi plastikami, plasty, plastickými románovými postavami a plastickými výbušninami - ve výtvarné tvorbě starých Řeků. Jiří Rejzek, který všechny ty protichůdné významy takříkajíc plastických slov spojil pod tohoto společného jmenovatele, současně také ve svém slovníku naznačil, že tradované vysvětlení původu slova plast, nemusí být pravdivé. I toto slovo totiž Rejzek spojuje s řeckým plastos, vytvořený, a nepřímo říká, že plasty se nejmenují podle toho, že jsou působením horka tvárné, ale proto, že to nejsou přírodní látky, že jsou to látky řecky plastos, tedy vytvořené, ne přirozeně existující, jak se dříve říkalo "umělé".

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz