Pokus

Podstatné jméno pokus totiž v pravém slova smyslu české není, pochází dokonce z dost exotického jazyka, ale o tom až za chvíli. Teď si povězme o jiné zajímavosti tohoto výrazu. Patří do poměrně velké skupiny slov tvořené samými odvozeninami, přičemž základní slovo, od něhož ty odvozeniny pocházejí, vlastně neexistuje. Mluvím asi trochu zamotaně, ale když si to ukážeme na konkrétním příkladě slova pokus, pochopíme. Slovo pokus je ze slovesa pokusiti, které je složené z přepony po- a základu -kusit. Stejné složení mají slovesa okusit, zakusit, zkusit. Předpony a neexistující základ -kusit. Tedy, abych to říkal přesně: základ -kusit neexistuje dnes v češtině, v praslovanštině byla slovesa kusit a kušat, která měla význam zkoušet a také ochutnávat. Ostatně kušať rusky dosud znamená jíst, tedy ochutnávat. Sloveso kusit se v češtině, ale i v dalších slovanských jazycích, přestalo užívat, zbyla jen slovesa s předponami. S nich pak kromě pokusu vznikla i další slova, například pokušení a zkouška. Do blízkého příbuzenstva patří i slovo vkus, které však nevzniklo v češtině abych tak řekl přirozeným způsobem. Palacký je jako hezčí pojmenování krasocitu převzal roku 1817 z ruštiny, kde vzniklo ze zmiňovaného praslovanského kusit.

Ale říkal jsem, že výraz pokus je převzaté, tedy cizí slovo. A to znamená, že cizí jsou i slova zkouška, pokušení, pokusnictví, vkus, zkusit, okusit, zakusit... Přísně vzato je to opravdu tak. Sloveso kusit, jak jsou odborníci přesvědčeni, do praslovanaštiny přešlo z gótštiny, kde existoval výraz kausjan, který znamenal totéž jako kusit, tedy zkoušet a ochutnávat. Dodejme, že Gótové byli příslušníci germánského kmene, který se počátkem 1. století přesouval z jižního Švédska dolů do Evropy, až k Černému moři, odkud napadal římskou říši. Z dějin Gótové zmizeli někdy v 6. století a s nimi zanikla i gótština, nejstarší známý germánský jazyk. I když na Krymu se prý zbytky gótštiny používaly ještě tisíc let potom, v 16. století.