Jana Jirkov|Jaruško a posluchači dobrý večer! Jsou 2 filmy, u kterých se dojmu až k pláči a to jsou Želary a Babička (1971). Dojmout mě však dokáží také malé děti svou bezelstností a upřimností. Jinak za srdíčko mě dokáže vždycky vzít krásná poezie, kterou skládá můj milý a je v tom jednička, no a samozřejmě poslech NL, ale taky poklábosení si s přáteli NL po telefonu ve mně vyvolá vždy libé pocity a proto je všechny tímto moc a moc zdravím.
franz|musím z čerstva, jaký dnes jsem měl zážitek, nebo že-by dojemný ? , no holt jsem ve věku, kdy mám povinnost navštívit svého praktic lékaře, ač musím vykonat cestu 165 km, tak lékaře neměním, nejprve jsem musel se seznámit s novou sestřičkou, tajemná jak hrad v karpatech, až jsem jí dostal na obyčejný zemědělský nástroj, kosu, její naklepání.....tam jsme našli společné théma a bylo jasno, holka z dědiny a manžel asi neumí, a ona se tedy snaží sama , s doktorem jsme probrali bílé karpaty.....závěr schopen pro řízení motor vozidla....., paráda, měl jsem v záloze i variantu, že nebudu odveden, takovou prohlídku jsem měl , kdy jsem byl povolán do vojska, temkráte jsem ostrouhal mrkvičku, i když jsem pomalu prosil, že je to můj životní sen, bránit s zbraní v ruce vymoženosti socialismu, nevěřili mi a udělali dobře a byla modrá, dloho jsem se tenkráte na tu odvodní komisi připravoval, ale k věci, po podání ruky s panem doktorem a sestřičkou jsem opustil ordinaci, už jsem seděl v autě, když jsem si uvědomil, že jsem neuhradil poplatek za prohlídku, tak holt jsem vzal šrajtoflu a zurück, zaklepal na dveře a podal jsem paní sestřičce bankovku s slovy zbytek máte na kafe, ta která mne zkoušela , jakou mám paměť, tak sama zapomněla vyinkasovat zákazníka, tak v její tváři bylo znát takové dojetí, že ten její výraz v obličeji vidím stále, zdravím opět z chaloupky pod lesem v bílých karpatrech noční linku, pan franz, trinkgelt ve výši 25 ti % si myslím, že byl dostačující, tady na kopanicích nemáte kde finance minout.mějte se všichni fajn
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer, paní Jarko, dobrý večer, milí posluchači. Onehdy jsem četl o nalezené láhvi se vzkazem. Příběh začíná někdy za první světové, kdy britský voják psal své ženě a záhy ve válce zahynul. Psaní vložil do láhve, kterou vhodil do vod průlivu La Manche. Na konci tisíciletí byla ona láhev nalezena ve vodách řeky Temže. Vojákova žena již nežila, ale psaní se dostalo do rukou jejich dceři. Tenhle příběh mě opravdu dojal. A pak mám ještě něco. A to, věřte mi, mě dojalo hluboce. Film Babička režiséra Františka Čápa. Ukázal mi babičku, jaká dnes už nežije. Snad jen kdesi v odlehlých horách v Rumunsku, pomyslel jsem si. Některé obrazy mě dohnaly až k slzám. Ještě že jsem ho sledoval sám a nemusel se za své dojetí stydět.
Marek|Když slyším svou oblíbenou písničku Lucky Bílé - Tichý déšť - hned si vzpomenu na první pusu od vychovatelky, která mě díky této písničce pomohla zbavit se strachu z bouřky!
Bohumír, u nás na Hané.| Zajímavé jaká občas témata se vynořují! Je to už hodně let, co jako malý kluk jsem jezdil z Nákla
přes Příkaze do Skrbeň. Tam jsem měl strýčka s tetou, měli hospodářství a to začínala kolektivi - zace. Začala doba rušení živnostníků, doslova házení klacků pod nohy. Já si vzpomínám, jak jsem seděl se strýčkem na lavici na dvoře, viděl jsem ty jeho upracované mozolnaté ruce a hřejivé, když moje ruce vzal do dlaně. Jako by to bylo včera. Vzpomínal jak začínal hospodařit a když byl s ostatními na tom v pohodě, přišel zlom. Přišel postupem krátkého času o vše, jedinou útěchou byla rodina a pes Běla. Hezký dlouhosrstý a poslušný pes. Boží mlýny mlely na ten čas velmi dlouho. To krásné je v mnohým z naší generace v zapomnění. Díky za ni. Zdravím posluchače z N. Linky.
Bohumír, u nás na Hané.| Zajímavé jaká občas témata se vynořují! Je to už hodně let, co jako malý kluk jsem jezdil z Nákla
přes Příkaze do Skrbeň. Tam jsem měl strýčka s tetou, měli hospodářství a to začínala kolektivi - zace. Začala doba rušení živnostníků, doslova házení klacků pod nohy. Já si vzpomínám, jak jsem seděl se strýčkem na lavici na dvoře, viděl jsem ty jeho upracované mozolnaté ruce a hřejivé, když moje ruce vzal do dlaně. Jako by to bylo včera. Vzpomínal jak začínal hospodařit a když byl s ostatními na tom v pohodě, přišel zlom. Přišel postupem krátkého času o vše, jedinou útěchou byla rodina a pes Běla. Hezký dlouhosrstý a poslušný pes. Boží mlýny mlely na ten čas velmi dlouho. To krásné je v mnohým z naší generace v zapomnění. Díky za ni. Zdravím posluchače z N. Linky.
