Karel|Já svoji váhu neřeším už asi 45 let. Při mé výšce 185 cm a váze, kterou mám téměř celý život +- 78 kg jsem celkem v poho. Už sice moc nesportuji, ale třeba na kole se vždy rád projedu. I v zimě. Je mi 65 let a co hlavně....moc nemlsám a nepřejídám se.
Daniela|Milá Janičko, váhu řeším snad od dvaceti let. V závěru šedesátých let se mi zdálo mých 65 kg příliš, tak jsem začala chodit na tělocvik pro obézní. Vyzkoušela jsem všechny diety, které byly vždy »zaručené«. Pak přišla v počátku sedmdesátých let ztráta zaměstnání, stres v osobním životě a váha šla rapidně dolů a oči na vrch hlavy. Skončila jsem s bassedovkou v nemocnici s 53 kg. Když do vás začnou cpát hormony, zdraví se upevní ale postavu Claudie Cardinálové rychle ztratíte. Život běží, šatník se obměňuje a neustále věříte, že se k těm krásným šatům z předloňska metodou nežrat vrátíte. Nedokážete úspěšně přelstít menopauzu, stres vás žene v noci do ledničky, kterou jste přes den obcházela obloukem, ani prášky na hubnutí nedokázaly divy- Nejvíc vás naštve, že zatímco si rozkládáte stravu do malých porcí a hýbete se co můžete, tak kolegyně si po obědě dává dva zákusky a štíhlá zůstala jako proutek. S přibývajícím věkem jsem dosáhla až úctyhodné hmotnosti 84 kg. Věřte nebo ne, já se se svou postavou po pětasedmdesáti smířila. A právě v tomto okamžiku jsem objevila návod na dietu, kterou jsem ještě nezkoušela a zdá se mi přijatelná. Začala jsem držet večer půst. Končím v sedm a ráno první jídlo až v deset, nejlépe banán. Oběd je první solidní strava. Zcela jsem vynechala sladké nápoje a veškerý alkohol. Ani decku vína. Dnes jsem před osmdesátkou se svými 69 kg spokojená a už bych nechtěla ani nahoru ani dolů. Daniela
Dobromila Atalovičová|ZDRAVIM VAS MILA JANICKO A VSECHNY V MOJEM MLADEM ZIVOTE JSEM CHODILA CVICIT POSTAVA BYLA CELKEM DOBRA KDYZ JSEM SE VDALA PO PORODECH DVOU SYNU NEBYL PROBLEM PRACE OKOLO DETI A DOMACNOSTI POSTAVA DOBRA MAM RADA I SLADKOSTI ATD MAM VYHODU POSTAVU MAM TAK ZE MI NENI ZADNE OBLECENI MALE PRACE NA ZAHRADE SE O TO POSTARA VSEM VSE DOBRE ZDAR A SILU DOBRE ZDRAVI POZDRAV ORECHOV VLASSKO SOLSNICA VASE DOBROMILA
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.JANO A POSL N.L.JÁ V SOUČASTNÉ DOBĚ VÁŽÍM 113 KG.TROCHU TO PŮSOBÍ NA MÉ NOHY TAK DNESKA JSEM ŘEKL MANŽELCE ŽE DNESKA NEBUDU VEČEŘET A OD ZÍTŘKA NEBUDU V HOSPODĚ PÍT PITO A BUDU SI TAM KUPOVAT JEN BALENOU VODU A TAKY TROCHU OMEZÍM JÍDÉLNÍČEK A TAKY ROZDÁM TY SLADKOSTI CO JSEM DOSTÁL K OSMDESÁTINÁM,MUSÍM TO SRAZIT ASPON NA STO KILO,UVIDÍM ZDA SE MĚ TO PODAŘI V NĚKTERÉ N.L. BUDU VÁS INFORMOVAT.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Zbynda |Ja za to nemohu že večer a v noci mám
Největší nezvladnutelny hlad
Otoman Zlinski|Ona už toho Světová zdravotnícka organizace, vůbec hodně nažvanila, kupříklůadu o Covidu. Tož tady mám metr, tak jsem to změřil: přes boky 96, v pase 92, k tomu výška 183 a váha cca. 82 dává BMI přes 24. Dle výše zmíněných kriterií jsem blízko nadváze. To mě celkem pobavilo. Ať si ta Světová driáčnícká kohorta strčí svá moudra tam, kde se záda štěpí na dvě poloviny. My totiž jsme sice evropané, ale zejména Slované. Takže za sebe říkám, že anorektické herky typu Miss s radostí přenechá panu Zapletalovi. Správná ženská musí být za co chitit. Pravda, všeho s mírou. Nicméně existuje rýmovačka, která tvrdí, že ženská bez ....., je jak týden bez neděle. Tož zdravím mastičkáře z WHO.
Alena|Přeju Vám hezký večer, paní Jani a taky všem posluchačům. Váhu jsem neřešila nikdy, byla jsem vždycky spokojená s tím, jak jsem vypadala. V devátě třídě jsem při svých 164 cm vážila 65 kilo a to mne trochu štvalo, ale jak jsem měla starosti s učením na střední, tak jsem jaksi na váhu neměla čas. Uměla jsem šít, protože maminka byla švadlena a tak jsem si ušila, co jsem potřebovala a byla jsem spokojená. Nastoupila jsem po maturitě do práce a hned první týden mne chytil slepák, byla jsem delší dobu v nemocnici a shodila jsem dvanáct kilo. Představte si, že tuto váhu se mi podařilo už napořád udržet už celých 5O let. Sice s koronou se nějak sedělo doma, tak jsem trošku přibrala, ale pořád jsem už spokojená, protože když jsou mi dost věci na oblečení, tak to nemusím řešit. Trochu mne trápí záda, tak bych měla cvičit, ale každé ráno si řeknu, že až zítra, tak snad i to "zítra" jednou začne.
