Pondělní Noční linka: Srdce mého druhého domova

27. květen 2024

Kde vám bylo v životě dobře? Bylo to jen u vás „doma“ nebo jste někde našli i druhý domov? Pokud ano, bylo to v prostředí školy, práce, ve společenství přátel nebo dokonce při cestování?  Jak vám váš druhý domov přinesl pocit sounáležitosti a bezpečí? 

Připojte se k nám a sdílejte své příběhy, zážitky a pocity spojené s vaším druhým domovem. Ukažte nám, jak důležité jsou pro vás různé místa a prostředí ve vašem životě.

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

Dana |Domov je tam, kde je lidem dobře A přeji všem bezpečny láskyplný domov. Miluji i Jeseníky a venkov Moravy
Dana z Blatné|Preji nádherny májový večer všem z Jihočeskeho kraje a mého domova. Jsem narozena na Plzeňsku a 5 let jsem tam prožila. Rodiče se přestehovali do vily u cihelny na vesnici a tam jsem prožila úžasné dětství. Do 15 let ZŠ a blizko babičky a příbuznych. Nekolik roků na severu v Ustí nad Labem, chemie a turistika, která mne zavedla az do Zlína(tehdy Gottvaldova). Vratila jsem se do sveho pohádkového města Blatná, kde žiji téměř 50 let uprosřed lesů a rybníků a růží a ryb. Ke tady opravdu krásně v malebnem městě
Jiří Jirman|Dobrý večer, právě poslouchám Vaše vysílání:) přesně téma mého druhého domova:) Druhý domov mám ve statku který byl mých prarodičů a já jej již 25 let "urputně" o víkendech restauruji a snažím se z něj pro celou rodinu a přátele dát do původního stavu z roku 1880. Jirka Jirman 777 638863
Jana|Hezký večer všem. Původně jsme bydleli v posledním domě v dedine, tam jsem se bála a když jsme se přestěhovali do nového domova na křižovatce, tak to bylo fajn, no ale tam jsme zase neměli sousedy, tak jsem se bála, že se k nám někdo vloupa. Tak nakonec jsem zakotvila v cinzaku, máme plno sousedů a tak mám konečně klid.
Jana Jirkov|Domov je pro mě místem, kde je láska, pohoda, přátelé, kde zní smích a dobrá nálada a hlavně my dva spolu...
Dobromila Atalovičová|ZDRAVIM VAS JARUSKO VAS A VSECHNY NA PRIJMU MUJ DOMOV BYLA MORAVA OECHOV ODESLA JSEM PO SVATBE S MOJIM MICHALEM NA SLOVENSKO DO NOVEHO MESTA N VAHOM NASLA JSEM TU DRHY DOMOV MAM TU UZ MOJI RODINU A PRATELE JSEM TU SPOKOJENMILAAOR MANZEL ODLETEL DO NEBE UZ TU MAM DRUHY DOMOV VSE DOBRE VSEM DOBA
Petra z Pardubic|Dobrý večer, pocházím z Kladna, ale už 12 let bydlím v Pardubicích. Pardubice jsou lepší na různé sportovní a kulturní akce. Protože mi v dubnu zemřel přítel, tak se budu muset přestěhovat zpět do Kladna. S pozdravem Petra z Pardubic
Michal Sedlák z Myšlína|Mám dost zvláštní pocit. Cítím, jak se mi na druhý domov změnil ten můj pravý. Změnil se náhle. On už opravdu není, čím býval. Domov nedělají jen zdi a věci v nich. Domov dělají i lidé. A když vzpomenu na místo, kde se často ocitám v myšlenkách, pak ať je mi dalším domovem Jūrmala. Lotyšské lázeňské město Jūrmala, které jsem měl tu čest poznat. Tohle místo se mi moc líbilo. A vlastně líbí stále. Ale už ne tak pro tu bílou pláž nebo pro ty půvabné dřevěné vilky v borových hájích. Anebo snad pro jantary, které vyplavuje moře. Dneska pro něco docela jiného. Ať to zní sebevíc bláznivě, v těch svých myšlenkách tam totiž nebývám sám. A necítím se sám. Proto i v Jūrmale mám svůj další domov. Kolik takových domovů jen člověk může po světě mít...
Hugo Falfar Olomouc|Individuálně jsem chodil do přírody a turistikoval jak v republice, tak v zahraničí. Potkal jsem spolužáka, který bych podobně orientovaný a vyprávěl mě o jedné opavské cestovce, kde je vždy výborný kolektiv, profesionální vedení a pohodový šofér a tak mě zlákal na zájezd v roce 1993 do Julských Alp, kde jsme zdolávali krásné hoíry, kochali se přírodou a večery byly romantické společné se zpěvem a s menu, které dali účastníci do placu. I řidič, chlapec z dědiny přispěl několika pstruhy, které chytal ručně pod kameny. Počas zájezdu jsem se seznámil s vícero účastníky s kterými jsem se pak stýkal i po zájezdu. Jako příklad uvedu profesora Vladimíra, který už byl v důchodu a za nimž jsem jezdil na jeho chatu přes 25 roků, než na mě přišla nemoc, která mě omezila v pohybu a tak zbyla jen telefonická komunikace. Mě 94-letý profesor překvapil a potěšil nedávno návštěvou v domově pro seniory. S touto takřka rodinnou cestovkou jsem byl ještě v Itálii v Dolomitech, na Korzice a v Norsku a vždy to bylo perfektní a autoíbus byl pro nás druhým domovem na kolečkách a byli jsme vděčni, že nám poskytl např. úkryt před silnou bouřkou, kdy nám vyplavilo stany. A tak si říkám, co bych za to dal vyjet si znovu někam do světa s těmito účastníky a s tou atmosférou. jako před lety.
Bohumír, polibek na venkově.|Máme postavený dům na horním konci města. Odkud při dobrém počasí je rozhled, na celou Drahanskou vysočinu. Pod ní je rodná Haná, sleduji hezké i špatné časy co postihlo Litovelsko. My jsme si zvykli ve Šternberku, krásná příroda kolem, hrad, mohutný kostel který se Sv. Kopečkem , září široko daleko a dobrých přátel i příbuzných velmi blízko. Takovým druhým domovem je pro mě ,rodné místo kde jsem se narodil, strávil tam dětství až do puberty. S radostí se tam vracím ,projdu vše kolem prostě ten kraj mám rád a neměnil bych.
Sylva|Všechny zdravím. Prožila jsem většinu života na "severu" jak zpívá Jarek Nohavica, ale druhý, vytoužený domov a nový život jsem našla v Brně po svém odchodu do předčasného důchodu. Pro mě nejlepší místo na světě, nejen proto že tady žije naše mladá rodina. Srdeční lidé, všude kolem i příroda a žádná nuda v Brně. Pořád se něco děje. Ani se mi nechce nikam cestovat a své rodné město s přáteli jsem navštívila až po 12 letech.

Související