Popel

Nejprve ale o samotném výrazu popel. Tímto všeslovanským slovem označujeme, jak píše Slovník spisovného jazyka českého, "zbytek po spálení nějaké látky"; takový popel vybíráme z kamen, nacházíme na spáleništi a oklepáváme z cigarety, eventuálně vydloubáváme z fajfky. Jako druhý význam výrazu popel slovník uvádí "spálené nebo zetlelé pozůstatky zemřelých"; podle slovníku tedy v případě pozůstatků lidí nemusí jít jen o zbytky po spálení, po kremaci. Což mě, přiznám se, překvapilo, ale jak jsem tady už určitě říkal: maminka a Slovník spisovného jazyka českého mají pravdu vždycky. Ve slovníku najdeme také velké množství slov s výrazem popel příbuzných. Popelář je člověk, který odváží popel, ale dříve se tak říkalo i těm, kteří popel vyráběli pro účely sklářské výroby. Popelák je vůz na odvoz popela a popeláč plemeno holubů popelavé, tedy jako popel šedé, barvy. Popelit se znamená válet se v popelu a prachu a užívá se o drůbeži nebo také o vrabcích a o někde venku si hrajících dětech, obrazně však také třeba o ženách zaměstnaných domácími pracemi. Popelec je křesťanský obřad, při němž se o Velikonocích dělá v kostele popelem věřícím znamení kříže na čele. Do příbuzenstva patří ovšem i slova popelnice a Popelka, k nimž se ještě vrátím. Někdy jindy promluvím i o popelínu, pojmenování jemné husté látky, které však s popelem etymologicky nijak nesouvisí.

Michal Novotný

Dnes už jen povím, že, jak odborníci konstatují, jsou dva možné způsoby, jak slovo popel vzniklo. Zaprvé jeho základem může být indoevropský kořen pel- hořet, z něhož vznikla slova pálit a poleno. Zadruhé odborníci jako možný zdroj výrazu popel vidí stejně znějící pel-, tentokrát však ve významu prach, mouka. V tom případě by popel byl příbuzný s latinským pollen, prach, mouka, a staroindickým pálala, kaše, prach, špína.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz