Poslední rozloučení s Věrou Bílou

David Tišer, pořadatel oslav Mezinárodního dne Romů, prozrazuje, že plánovaný koncert nahradili vzpomínkovou akcí na počest nekorunované královny romské hudby Věry Bílé: „Věra Bílá měla být hlavní tváří letošních oslav Mezinárodního dne Romů. My jsme se i přesto, že už není mezi námi, rozhodli, že jí i zůstane. Pocta Věře Bílé, která se měla uskutečnit v sobotu 6. dubna bude, jenom momentálně modifikujeme její program. Domlouváme s její kapelou a s dalšími hosty finální podobu. Protože jde o čerstvou záležitost, nemohu zatím nic bližšího říct. Rádi bychom zavzpomínali na její život a na to, co nám všechno dala.“

David Tišer ještě zavzpomínal na jeho první setkání s legendární zpěvačkou, která jako jedna z mála českých zpěvaček prorazila i ve světě: „Já pocházím z Plzně, což je zhruba 15 až 20 km od Rokycan. Já na Věře Bílé vyrůstal. Když mi bylo asi 10 let, byl jsem v Rokycanech na jedné akci. Když se objevila Věra Bílá, rozbrečel jsem se, protože přišla hvězda, moje legenda. Hrozně jsem chtěl její podpis. Měl jsem na sobě bílé tričko a ona mi svůj podpis s věnováním dala na jeho zadní stranu. Tričko mám dodnes schované a dodnes si ho moc vážím, byl to pro mě silný zážitek. Absolutně mě hudebně ovlivnila.“

Zpěvák Jan Bendig s Věrou Bílou natočil videoklip k písni Mek som adaj („Ještě jsem tu“), který byl jejich společným počinem.

„Pořád si říkám, že to není možné. Osm dní před tím, než zemřela, jsme měli zkoušku s kapelou, na které bylaiVěra. Jela dvacet písniček za sebou, my z toho byli překvapení. Dokonceitancovala, vůbec žádná známka toho, že by bylo něco špatně. Když jsme vydali náš společný videoklip, měl jsem z toho ohromnou radost. Písnička se lidem líbila, Věru chválili. Až po její smrti jsme si uvědomili, že v tom textu něco fakt je. On je tak výstižný, jako by se tou písní se všema loučila. Věra Bílá je pro mě nezapomenutelná, byla to pro mě velká čest. Ona byla královnou romské hudby, strašně rád na ní budu vzpomínat. Teď je to pro mne těžké. Turné teď bude na její počest.“

Touha po návratu zmizela v nenávratnu

Věra Bílá byla na přelomu tisíciletí jednou z nejznámějších zpěvaček Česka. Vyprodala pařížskou Olympii, nebo newyorskou Carnegie Hall. Jako jedna z mála zazpívala v Bílém domě americkému prezidentovi Billu Clintonovi.

Naposledy stála na pódiích před 10 lety. Po smrti manžela a syna se stáhla do ústraní. Na fenomenální zpěvačku, která s kapelou Kale získala ve Francii ocenění za nejlepší desku v kategorii World music, zavzpomínal i režisér dokumentu Poslední naděje Věry Bílé David Vondráček:

„Dost mě to zasáhlo. My jsme spolu mluvili těsně předjejí smrtí, to se ještě chystala na comeback s Janem Bendigem. Měla z toho velkou radost,ikdyž jsem zároveň cítil obavy, jestli to zvládne, protože její zdravotní stav dlouhé měsíce nebyl úplně nejlepší.“

„Vzpomínám na ni jako na složitou, nevyzpytatelnou, chaotickou a někdy nepříjemnou osobnost, protože měla svoje vrtochy jako každá velká osobnost. Nicméně kdyby nebyla taková, jaká byla, byl by její příběh tuctový, určitě ne plný zvratů.Takhle tupo ní zůstane navěky.“

Před lety nabídl Věře Bílé působení ve skupiněDžino Rom-Rockkapelník Dušan Čonka. Společně se chtěli pokusit o propojení romského folkloru a rocku, který ve světě není příliš známý.

„Sledoval jsem ji poslední tři roky, kdy se jí ujal profesionální kapelník romské kapelyDžinoDušan Čonka. Spolu chystali comeback, velmi sofistikovaně, profesionálně a hlavně s novým žánrem, tedy s romským rockem.Měljsem trochu obavy, jestli je to opravdu tak dobré. V závěru dokumentu Poslední naděje Věry Bílé mluví renomovaníhudební kriticiJiří Černý a Josef Vlček, kteří potvrzují, že zpívá dobře a že ta věc je světová. Utajeně chystali turné do Norska, jenže do toho přišel policejní zásah. Dušan Čonka, kapelník, na kterém to všechno stálo, je dodnes ve vazbě. Vše se zhroutilo, proto ani film nekončí moc optimisticky. Touha po návratu na prkna, která znamenají svět, zmizela v nenávratnu.“