Potentát

Jiné české pojmenování vysoce postaveného veřejně působícího člověka je potentát. Je to také pojmenování expresívní, ale je, řekl bych, méně hanlivé. Papaláš je pro mne odpornější člověk než potentát. I když, jak jsem si přečetl ve Slovníku spisovného jazyka českého, dříve mělo slovo potentát hanlivější význam než dnes. Užívalo se prý jako nadávka pro zcela obyčejné lidi, slovník uvádí příklad z Raise, větu "Josef je divný potentát".

Hned na počátku povídání o původu slova potentát musím říct, že nemá nic společného s podobně znějícím krásným českým slovesem potentočkovat, jehož význam jistě nemusím vysvětlovat a které naprosto kouzelným způsobem využívá nahrazení vulgárního slova ukazovacím zájmenem.

Výraz potentát k nám přišel z němčiny, kde slovo Potentat znamená vladař a pokud vím nemá hanlivý nádech. Ten nemá ani francouzské slovo potentat, z něhož německý výraz pochází a které rovněž znamená vladař; původně však šlo o svrchovanost, o nejvyšší moc. Jako většina francouzských slov i výraz potentat pochází z latiny. V té středověké bylo podstatné jméno potentatus, které vzniklo z klasicky latinského potens, mocný, schopný, vládnoucí. Podstatné jméno potentia pak má význam síla, moc, vláda a také vliv.

Do jazykového příbuzenstva potentáta tedy patří i další do češtiny přejatá slova. Především potence, tedy síla, schopnost, zvláště schopnost sexuální, schopnost plodit, a ovšem i její opak impotence. Příbuzné je i slovo potenciál, tedy souhrn schopností a možností něco udělat, vykonat a od něj odvozené přídavné jméno potenciální, tedy možný, uskutečnitelný. Ano, potenciální, nikoliv potencionální, jak si mnoho lidí nesprávně myslí. Ostatně myslel si to i bolševický prezident Gottwald, který hrubě nesprávné potencionální často užíval, čímž málem zavinil, že se to nesprávné slovo dostalo do spisovného jazyka.