POŤOUCHLÝ

12. únor 2003

Minulý týden se mě pan Vratislav Krupar e-mailem zeptal, co vlastně znamená slovo poťouchlík a jak vzniklo. Díky za dotaz, zde je odpověď:

Význam slova si samozřejmě najdeme ve Slovníku spisovného jazyka českého. Zde čteme: "Poťouchlík, řídčeji poťouchlec, poťouchlenec - poťouchlý člověk, potměšilec..." Pod heslem poťouchlý pak najdeme: "úskočný, potměšilý, záludný, lstivý, potutelný". Jako příklady užití těchto slov slovník uvádí: poťouchlý pohled, poťouchlé otázky, poťouchlý úsměv, poťouchlé jednání, poťouchle můžeme například čekat, jak věc dopadne... Pokud mohu k těmto oficiálním charakteristikám a vysvětlením významu slov poťouchlík, poťouchlý, poťouchle a poťouchlost něco dodat, dovolím si říct, že já poťouchlost chápu jako úskočnost, potměšilost, lstivost určitého druhu. Ten, kdo se dívá, jedná a mluví poťouchle, ještě se při tom zvráceně baví. Poťouchlé jednání mám prostě spojené s poťouchlým úsměvem.

Michal Novotný

Ale pojďme rychle k původu těchto slov, bude to dost složité a vyžádá si to trochu víc času, než je obvyklé. U Jungmanna, v jeho slovníku, najdeme přídavné jméno, které dnes známe ve znění poťouchlý, v řekněme tvrdé podobě potouchlý. Na počátku 19. století úskoční potměšilci jednali potouchle. Tento původní tvar nám pomůže lépe přijmout fakt, že naše dnešní poťouchlý má společného jazykového předka se slovy utuchnout, zatuchlý a ztuchlina a že do jazykového příbuzenstva patří i slova potucha, tušit a tušení. Slova, která jsem teď vyjmenoval, jsou významově od sebe opravdu hodně vzdálená. No řekněte: jak by mohlo souviset utuchnutí potlesku, tedy jeho skončení, či neutuchající neboli nepřestávající přátelství s tušením, jak dopadne večerní hokejový zápas... A co by mohla mít společného ztuchlina, tedy něco zkaženě zavánějícího, s poťouchlostí čili lstivostí.

Zhruba a poněkud zjednodušeně řečeno je to takhle: staročeské tuchnúti mělo význam hasnout, tedy utuchat, přestávat, a když abych tak řekl hasla nějaká potravina, když přestávala být poživatelná, když se kazila, utuchávala, stávala se zatuchlou. Člověk, který byl potouchlý, byl původně viditelně zlý a třeba agresivní, ale teď se tvářil nenápadně, byl jakoby zhaslý, jeho vášně jakoby utuchly, což ale bylo jen tak naoko, aby onen člověk v tom převleku nenápadnosti mohl své zlo vykonávat ještě lépe; to byla ta lstivost, ta potouchlost, jak my dnes říkáme poťouchlost.

A jak je to s potuchou neboli tušením, jak ta patří do rodiny? Zase hodně zjednodušeně: Sloveso tušit původně bylo gramatickým tvarem od slovesa tuchnout, tušit tedy rovněž znamenalo hasit, tlumit a z toho vznikl význam upokojovat, později dávat naději a doufat. A když doufáme vlastně předvídáme, že něco dobře dopadne, předvídáme, tedy tušíme.

No tentokrát to opravdu bylo složité. Ale ti z vás, kteří mě nestačili sledovat a mají přístup k internetu, si mohou najít stránky rozhlas.regina. cz, tam najdou toto moje povídání v psané, tedy možná snadněji pochopitelné podobě.

Vysílá se ve středu 12.2.

(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu