PRACHY
Dnes si popovídáme o prachu a o prachách neboli prašulích. Slovu prachy rozumíme všichni, jde o hovorové snad až vulgární pojmenování peněz. Kdo má prachy, je pracháč čili prachatý, dříve se říkalo i prachový a prachař. My si dnes povíme něco o tom, co naopak ví jen málokdo, totiž jak toto pojmenování peněz souvisí s prachem, což jsou, jak velmi přesně praví Slovník spisovného jazyka českého: "velmi jemné suché částečky hmoty (minerálního n. organického původu) vznikající odrolováním ap. a usazující se jako nečistota".
Nejprve řeknu, že slovo prach, z něhož jsou slova prachovka, prášek, poprašek, práchnivý a mnoho dalších, je všeslovanské a má indoevropský původ v základu pers-. To znamená, že do jeho příbuzenstva patří i slova pršet, prskat, prašivina a prsť, ta mají stejný základ.
Nad otázkou, jak souvisí prach s penězi, se zamýšlel už Karel Čapek ve sloupku Ze života slov v Lidových novinách skoro přesně před sedmdesáti lety. Napsal: " Snad to vzniklo ze rčení nemíti prachnic (pranic) nebo z vojenského nemít prach (například bez prachu stříleti=lháti)." Tolik Karel Čapek. Podle současných etymologů, odborníků na původ slov, se slavný spisovatel ve věci prachů mýlil.
Dnes víme, že první záznam o použití slova prachy ve významu peníze je už z roku 1507 v černé knize mladoboleslavské. V části označené Lotrův přísloví je tam psáno: "prach - drobné peníze". Z čehož plynou dvě důležité informace. Za prvé prachy byly nejprve drobné peníze, a tím pádem je jejich spojení s prachem pochopitelné. Drobné částečky nečistoty rovná se drobné, malé peníze. Z toho, že se spojení prachy-peníze objevuje v černé knize v části Lotrův přísloví je zřejmá druhá informace: toto pojmenování peněz, tato metafora vznikla v argotu, tedy v jazyce zločinců a odtud se postupně rozšířila do obecného hovorového jazyka.
Není jasné jen to, jestli to čeští zločinci vymysleli takříkajíc vlastní hlavou nebo zda si tuto metaforu jen přeložili. Také němečtí a francouzští zločinci totiž říkali penězům prach, tedy Staub respektive poussier. Možné je obojí, případy, že lidé nezávisle na sobě dojdou ve stejnou dobu ke stejnému výsledku, jsou poměrně běžné nejen v jazyce.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
