Překabátit

10. červen 2005

Včera a předevčírem jsem mluvil o slově kabát. Řekl jsem, že toto původem arabské slovo k nám přišlo přes perštinu, řečtinu a možná maďarštinu, že nejprve v češtině označovalo brnění, pak i jiné vojenské ochranné oděvy a že pak vystřídalo slovo sukně, které se nejprve užívalo jako pojmenování mužského i ženského vrchního oděvu ušitého ze sukna. Říkal jsem také, že úsloví bližší košile než kabát původně znělo bližší košile než sukně a že v dnešní podobě je známo od Komenského. Dnes pohovořím o rčení převléknout si kabát a o slovese překabátit.

Rčení o převlékání kabátů bylo u nás hodně frekventované na počátku devadesátých let, v době, kdy mnoho do té doby přesvědčených komunistů v sobě náhle našlo dosud skryté, ale o to silnější demokratické a přímo snad kapitalistické sklony. Když o někom řekneme, že převlékl kabát nebo že dokonce převléká kabáty, že je to převlékač kabátů, říkáme tím o tom člověku, že své názory a třeba politické postoje mění jen na povrchu, podle toho, jaká je právě teď situace, jak je to pro něj teď výhodné. Převlékač kabátů takovou změnu provede třeba několikrát za život, ostatně v zemi jako je naše, kde lze za jeden život zažít třeba šest režimů, jsou k tomu zvlášť vhodné podmínky. Dodejme, že není vyloučeno, že tento obrat vznikl ve vojenském prostředí, v dobách kdy vojáci různých zbraní a jednotek měli uniformy různého střihu a barev a přestup od jednoho útvaru k druhému znamenal převlečení uniformy, tedy kabátu, jak se za Rakouska říkalo uniformě. Dostat se do bílého kabátu znamenalo prostě narukovat.

Michal Novotný

Sloveso překabátit se někdy používá ve zmíněném významu naoko změnit přesvědčení, ale známe ho, hlavně ve slovenské podobě prekabátiť, také ve významu přelstít někoho. O původu tohoto překabátění se dočteme ve slovníku Václava Machka. Ten cituje Boženu Němcovou, která píše, že se kdosi bojí strašidel, ale on že je umí oklamat - když ho pronásledují, prekabátí se, což Němcová vysvětluje: obrátí kabát na ruby a strašidla si myslí, že to není on, a nechají ho.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.