Přepych

Slovník spisovného jazyka českého říká, že přepych je "okázalost, honosnost ve způsobu života, v bydlení, v odívání ap.", dále slovník uvádí i výrazy nádhera a luxus a kromě toho připojuje ještě jeden význam, totiž "přílišná pýcha", který však označuje jako zastaralý a dokládá ho citátem z Vrchlického "lidé z přepychu se bohy staly". V tomto významu se slovo přepych už vůbec neužívá, ale právě zde můžeme najít jeho původ. Ano, slovo přepych vzniklo přidáním předpony pře- k základu pýcha. Ve staré češtině existovalo sloveso přěpýchati, tedy vyvýšit se nad někoho, z pýchy někoho předčít svým bohatstvím. Protože slovem pýcha pojmenováváme přílišné sebevědomí, samolibost, nadutost a povýšenost, tedy převážně záporné jevy, přepych se také od počátku pokládal za něco špatného, což spisovatel a lingvista Pavel Eisner přičítal typickému českému sklonu k průměrnosti až podprůměrnosti. "Nad vchodem do českého života jako by bylo psáno: Zanechte přepychu, kdo vstupujete," napsal. A před více než půlstoletím překvapivě aktuálně vyzíval: "Chtějte a vymáhejte přepych čistoty, jakosti, úpravnosti, nefušerství, výkonu, ochoty, úsluhy, vlídnosti."

Michal Novotný

Ale vraťme se k jazyku. Přepych je tedy z výrazu pýcha a toto slovo vzniklo z praslovanského pychati, nadouvat se, kypět. Jsme-li pyšní, nafukujeme se, často opravdu, fyzicky. Ze stejného základu pocházejí i pojmenování houby pýchavky, která se jakoby nadouvá, nafukuje, a také výraz pyj, což nebudu rozmazávat. Místo toho ještě dodám, že dalším příbuzným je pych, ten s tvrdým y, který se vyskytuje v právních termínem lesní, polní či vodní pych označujících krádeže či poškození na majetku v přírodě. Původně ale šlo činy pramenící z pýchy, ze zpupnosti. Pych se původně říkalo například tomu, když pyšný šlechtic při lovu jel přes cizí pole.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.