Přezimování jiřin a kan
Ani moc teplo, ani moc zima, ani moc vlhkosti, ani moc sucha a hlavně – kvalitně sklidit, to jsou zlatá pravidla pro úspěšné přezimování hlíz jiřin a kan.
Sklizeň
Obtížně se stanovuje přesné kalendářní datum, záleží na průběhu konkrétního roku. Obvykle by to mělo být po prvních mrazících a naštěstí jiřiny i kany samy zavolají, když jim ztmavnou až zčernají listy vlivem prvních teplot pod nulou. Pak už není na co čekat. Nadzemní část jiřin sestřihneme asi na 15 cm a pomocí rýče nebo rycích vidlí hlízy opatrně dobudeme ze země. Pozor na zranění, je to otevřená brána pro choroby.
A pokud možno, volíme pro sklizeň období sucha, pak se hlízy mnohem lépe čistí od zeminy. Pokud sklízíme za mokra, pak hlízy se zbytkem stonků otočíme vzhůru nohama, aby voda ze stonků vytekla. Necháme někde pod střechou oschnout a pak teprve čistíme. Ideální pro uskladnění je stav, kdy jsou hlízy čerstvé a stonek zaschlý.
Uskladnění
Zásadní je teplota – neměla by být nad osm, maximálně deset stupňů, ale zároveň by neměla klesnout k nule nebo dokonce pod nulu. Pokud takový mrazuprostý prostor není k dispozici, poslouží třeba bedýnka zateplená polystyrenem. Hlízy prosypeme rašelinou nebo hoblinami. A hlídáme i vlhkost, hlízy by neměly vyschnout, ale přílišné vlhko zas přeje zahnívání nebo předčasnému rašení.
Vyplatí se například i vysířit sklep, kde hodláme hlízy skladovat – poslouží k tomu sirné knoty. Dá se také využít fungicidních prostředků k poprášení hlíz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.