Prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc. - přednosta Chirurgické kliniky 2. LF UK a FNM v Praze
27. prosinec 2011
Tandem
Přednosta Chirurgické kliniky 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Motol v Praze prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc. navštívil Tandem Jana Rosáka. Od něj jste se například dozvěděli, jak zahnat stud a zajít k lékaři s intimními problémy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. Zdravotní problémy se prostě nevyhýbají nikomu, takže není určitě od věci poslechnout si občas slovo odborníka. Tak třeba s problémy se zlatou žílou, jak se hemeroidy od starověku označují, se podle statistik setká během života nejméně polovina lidí. Tyhle obtíže se bohužel nevyhýbají ani mladým lidem, takže informace, které dneska uslyšíte od mého hosta, budou asi zajímat hodně našich posluchačů. Ty informace nám dnes jistě předá odborník nad jiné, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol v Praze, pan profesor doktor Jiří Hoch, kandidát věd. Já vás vítám, pane profesore, dobrý den.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídání o hlavním předmětu vaší medicínské praxe, jíž je koloproktologie, se samozřejmě brzy dostaneme. Ale Tandem zahajujeme vždycky vzpomínkami na dětství našeho hosta. A dokonce ještě dřív písničkou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je pan profesor Jiří Hoch. Pane profesore, když jste se jako malý hoch narodil, je to jméno Hoch myšleno německy hoch, anebo je to Hoch jako chlapec?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Hoch jako chlapec, já jsem Čech jako poleno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, když jste se jako malý hoch Hoch narodil, tak bylo to v Praze, předpokládám.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Bylo to v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak vzpomínáte na dětství a kdo vám tam utkvěl hodně v paměti třeba z rodiny?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Mně se to zdá jako doba líbezná. Já jsem Dejvičák a narodil jsem se v Chituseho ulici v sanatoriu. Byl jsem jediným dítětem starších rodičů, jak jsem vždycky psal do svých životopisů, vytoužený dítě. A rodiče mně připravili nepochybně krásný dětství. Byli to pečliví a laskaví rodiče. A když se podívám dneska zpátky, tak se mi to zdá jako rajská doba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kousíček od vašeho místa narození jsem já léta hrával tenis. Tam ve Struhách, ale to určitě víte, o čem mluvil. Tam jste taky trávil svoje dětství, tam někde v té oblasti?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Taky, taky. Shodou okolností ve Struhách kromě sanatoria, které je na konci toho údolíčka, tak to údolí samo o sobě má v sobě prameniště a to bylo eldorado kluků a tam, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsme se možná někde i potkávali.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Není to vyloučeno. Ale musím říct, že jsem v tý chvíli nebyl příkladný dítě. Rodiče by rádi viděli asi bílý punčocháče, ale to se nepodařilo vždycky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dokonce se dá říct, že jste byl až takovej sígr? To ne. Co je tím myšleno, takovej ten zlobílek třídní třeba.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Tak bych to asi neřekl, ale zdaleka ne vždycky to nebylo tak vzorný, jak by si to rodiče přáli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že teda dětství, já jsem teda sice prožíval spíš takové jinošství a mládí v Dejvicích a Bubenči. Bylo jaksi naprosto netypické pro ostatní Prahu, protože poblíž je Stromovka, hodně zeleně, teď na druhou stranu Juliska, Hanspaulka, prostě eldorado určitě. Jestli jste prožíval podobně jaksi tohle období jako já, tak jste si užil. No, ale co třeba vaše touhy? Já jsem si dokonce přečetl, že vy jste o medicíně až tak úplně v tom útlém mládí nepřemýšlel, že tam snad spíš zazněla železnice. To je pravda?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
To je pravda. Ale vy jste před chvilkou řekl Bubeneč a mimo jiný v Bubenči je nádraží a opět to byl další takový jaksi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dokonce kousíček od /nesrozumitelné/.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Samozřejmě. Myslím, že otec tam se mnou vystál důlek na perónu, protože to bylo místo zkrátka našich procházek. Shodou okolností, ale vy jste se k tomu teď přihlásil trošku taky, v Bubenči v okruhu známých jsem se měl, samozřejmě až v dospělém věku, příležitost potkat třeba se současným ředitelem Národního technického muzea. V zásadě vrstevník, jenom o kousíček mladší než já. A tak, jak jsme si povídali o všem možném, já do toho vstupuju amatérsky a on profesionálně, tak jsme najednou se úplně lekli, protože na tom důlku, který jsem vystál v Bubenči na nádraží a pozoroval tamní posunovací lokomotivu, tak na tom důlku stál úplně stejně on. Akorát jenom s nepatrným časovým posunem. A ta imprese techniky ztělesněný, která je ale docela podstatným kulturním prvkem, a to je železnice, tak ta byla úplně stejná. Neuvěřitelný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že železnice je veliký fenomén. Znám pár lidí, kteří se železnicí sice profesně nic společného nemají, ale jinak ji milují stejně, jako jste miloval ji. Tak možná, že i o železnici si dneska budem povídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my jsme se s mým dnešním milým hostem, panem profesorem Jiřím Hochem, v podstatě vůbec ještě nedostali k jeho odbornému oboru medicínskému. Dokonce jsme se ještě nedostali vůbec k medicíně, jsme pořád ještě na nádraží, jsme u železnice. Ale protože teď je příležitost si něco okomentovat, oglosovat, udělat trošičku možná i malinko osvětu, tak já bych vás, pane profesore, poprosil, abyste se teď malinko přeřadil ten kvalt úplně jinam, do vašeho oboru, protože si myslím, že je potřeba říct těm, kteří nemohou zahnat stud, protože ten stud jim mnohdy brání, aby přišli se svým problémem, aby promluvili o hemeroidech, o zlaté žíle. Co byste jim radil? Jak zahnat stud a zajít k lékaři?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Mně se o tom předchozím tématu hezky povídalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vidím, jak se vám rozzářila oka.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Já myslím, že ten, kdo má skutečně nějakou obtíž anální, tedy řitní, tak většinou stud překoná, protože pokud je ta obtíž významná, tak ho to stejně k lékaři dožene.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale není to možná včas třeba.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Není to možná včas, ale většina lidí nepochybně si jaksi tu cestičku najde. Při léčení hemeroidů většinou obava z prodlení není to stěžejní, co by jaksi jsme měli mít na mysli. To, co je závažné a to, co nám trošku utíká, je, že za domnělými hemeroidy se může skrývat něco úplně jiného a to je bohužel nádor. A to je všechno. Ten může být zase pro změnu němý. Takže, když bychom to řekli úplně všechno ve zkratce, jestliže někdo si všimne krvácení ve stolici, na stolici nebo při utírání, tak je to dobrý důvod k tomu, aby se nechal vyšetřit a moc to neodkládal. Ale jako takové hemeroidy samy o sobě kromě toho, že život ztrpčují, tak života neubírají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že mnoho těch, kteří se ostýchají, tak se ostýchají z toho důvodu, že si myslí, že to je potupné, že to není diskrétní. Ale já si myslím, že tahle obava není asi na místě.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Není na místě. Všichni nebo každý z nás, kdo se diagnostikou a léčbou jakékoliv choroby i v intimní oblasti zabývá, tak vůbec nevnímá, že se o tu intimní oblast jedná, protože je to přesně totéž, jako se očař dívá do oka, stomatolog do úst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je to zajímavá paralela teda.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Je to taky nepříjemný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzhledem k velkému koníčku mého dnešního hosta, pana profesora Jiřího Hocha si můžeme teď vlastně přehodit výhybku a zase se vrátit třeba možná ne sice úplně na železnici, což byla vaše záliba v dětství a nepochybně zůstává i dneska, ale přece jenom trošičku jinam než k medicíně, protože jestli se nepletu, tak vy jste se na medicínu poprvé nedostal, což vůbec nechápu vzhledem k tomu, jaký jste dneska odborník, ale prostě stávají se někdy takové věci a možná tréma, co já vím, to mi možná vysvětlíte. A byl jste naopak přijat na chemicko-technologickou.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Hm. No, ale to bylo řešení trošku z nouze. V té době se dostat na techniku bylo relativně snadné, protože tam nebyl dostatek uchazečů a v zásadě byla možnost pro všechny příchozí nebo pro všechny poptávající, aby nastoupili do prvního ročníku. Takže, to byl takový krok stranou. Já ale, když se podívám zpátky, tak se nepochybně můžu vymlouvat na to, že jsem se narodil špatným rodičům, se špatným zkrátka kádrovým pozadím, že jsem bydlel na špatným místě a já nevím, co všechno. To všechno je určitě pravda, ale já se kajícně musím jaksi přihlásit k tomu, že jsem jako středoškolák nebyl úplně pečlivej student, že mě ovládaly lásky, že se mi líbilo se zanášet poezií a že jsem zkrátka psal básničky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co divadlo?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Ve svý podstatě taky. A že sečteno, podtrženo jsem nebyl připravenej na tak závažnej krok, jako je studium medicíny a že i kdybych se dostal v prvním kole, takže velmi pravděpodobně bych neuspěl a prožil bych zklamání, protože bych nevyhověl. A taky potom už jsem nikdy neměl žádnou nesnáz na toto téma, potom už to šlo snadno, potom už jsem jaksi se asi trošku usadil a nebo jsem věděl víc, co chci a neopakoval jsem žádnou zkoušku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vůbec není za co se stydět, protože, teď trošičku odbočím do jiného oboru, ale spousta slavných herců se třeba na DAMU dostávala napotřetí nebo dokonce napočtvrté, jestli se nepletu, Jiřina Bohdalová a jaká je to herečka. Takže.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Ale já přece jenom na to /nesrozumitelné/. Já jsem skončil sice místo na medicíně na technice, vydržel jsem tam semestr a pochopil jsem, že je to něco, co bych mohl dělat jenom těžko, protože na to nejsem už vůbec připravenej, že nejsem schopen obstát v konkurenci studentů, kteří přišli připravený z průmyslovek, dokázali v tý době zkrátka zvládnout v zásadě celou chemickou technologii, alespoň v tom základním stupni, že moje myšlení je úplně postavený jinak. Ale potom ten jakoby letní semestr už jsem prožil zpátky na medicíně v nultém ročníku a tam jsem pracoval jako sanitář. A v tu chvíli jsem měl možnose se setkat s nemocničním prostředím z druhé strany nebo z takový tý jaksi nelékařský strany a možná už někdy v pokročilejším věku jsem někde zkrátka zmínil, že jsem v zásadě v nemocnici prošel všechny profese, který je možný projít. Byl jsem sanitářem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nějak baťovsky.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Trošku ano. Byl jsem sanitářem, jako medik jsem si přivydělával tím, že jsem chodil pracovat jako sestra. Současně jsem teda měl studentskou vědeckou činnost. No a potom teprv přišla jaksi ta medicínská kariéra. No a sečteno, podtrženo vším jsem byl rád, ale nechtěl bych se ke všemu vracet.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přiznávám se, že s panem profesorem Jiřím Hochem se nevidíme poprvé, poznali jsme se při takové zajímavé a velice příjemné příležitosti, křtu knížky, dá se říct, našeho společného dobrého známého Kristiána Kodeta, zároveň na výstavě, čili při příležitosti jaksi kulturní. Já mám takový pocit, že vy máte rád jednak obrázky určitě, pane profesore. Přiznal jste se taky k těm básničkám, taky k divadlu, takže máme společné zájmy. A co takhle humor? Co vás bere, jak se říká, když se řekne klasika humoru?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
To je velmi závažná otázka, protože to je přiznání o takovém jaksi profilu, jak člověk se dívá na různý věci. Já myslím, že uprostřed takový trošku někdy devalvovaných hodnot, že přece jenom jsou věci, který přetrvávají. A v tu chvíli je to většinou humor inteligentní a kultivovanej, který není kupodivu ani moc hlučnej. To je úplně jedno, jestli sáhnete dneska po klasicích, ať je to Jiří Suchý, nebo po někom trošku starším, Jirotka. Na to se dá koukat a potěšit se v každý chvíli zkrátka. No a klasik samozřejmě Jan Werich. To bylo možná něco, k čemu jsem byl přiveden rodiči, kteří ho milovali. Shodou okolností měli příležitost ještě zase prarodiče potkávat s Werichovými rodiči a možná, že jsem to jako kluk tolik nevnímal, jenom jsem zkrátka věděl, že to je správně a to mi do dneška zůstalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezky jste to řekl, je to správně. A navíc se to krásně poslouchá. A navíc je to, já si dovolím to slovo, protože Jan Werich ho rád používal, je to sranda.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Odbornou činnost mého dnešního hosta, pana profesora, doktora Jiřího Hocha, jsme si v podstatě tady jen tak naťukli, což by byla ohromná škoda a určitě by to nebylo správné. Pan profesor je odborníkem, chirurgem v oboru, kterému se říká koloproktologie, který má co do činění s nádory a s tím, když nás zlobí jaksi naše pozadí, abych to řekl tak trošku eufemisticky. Co je největším problémem vaším a pacientským v tomto oboru?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Název toho oboru je spojen v zásadě s onemocněními střeva, konečníku a řiti. A když se řekne střevo a konečník, tak kolorektální karcinom. To je samozřejmě jednička, která nás zaměstnává naprosto zásadně. A to, co se jaksi méně ví, mluvíme o hemeroidech, ale z těch jaksi méně závažných onemocnění, byť život komplikujících. K tomu patří celá řada dalších afekcí, který jsou sice nezhoubný, ale život rovněž komplikují - hlízy, abscesy, píštěle. A mimo jiný inkontinence anebo funkční poruchy, to všechno jsou trápení, která většinou život nekrátí, ale zato zásadně komplikují a bohužel postihují i mladý lidi, dokonce zkrátka hned po narození celou plejádu podobných poruch je možný si s sebou přinýst do života. A vědět, že celý život je zkrátka o co se starat. A to je to, co je náplní koloproktologie. A tak jako pro nás v České republice je to pořád ještě určitá subspecializace v rámci chirurgie, tak ve světě existuje na řadě míst dokonce institucionální koloproktologie, kdy se všechno to, co jsem řekl, zase dál rozpadne ještě na další subspecializace a stačí to mít v náplni dalších specializačních oborů, protože všechno je dneska natolik probádáno, že to vyžaduje nasazení zkrátka v celém jaksi pracovním zaujetí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se říct, že jaksi, kdo třeba zanedbá kolonoskopii, tak skončí nakonec u vás?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Ne, to tak není. Cílem kolonoskopie je vyloučit přítomnost závažné patologie na střevě, zejména nádoru a ujistit se, že není co řešit, protože jestliže se najdou polipy, tak je většinou je možné odstranit a jejich odstraněním zajistit další klidné údobí na další roky. Naopak je možný odhalit častá stádia nádoru. A jestliže jsou časná, tak dávají dobrou naději na to, že budou dobře léčitelná a taky tomu odpovídají dlouhodobý výsledky. Naopak, jestliže se toto nečiní, protože jaksi máme nebo jako populace máme odpůrný přístup, fatalistický, že jestliže se něco najde, tak se s tím stejně nedá nic dělat nebo se nám jenom to nelíbí, protože to vyšetření je přece jenom trošičku nepříjemný, i když se to zase možná trošku nadsazuje, jak je nepříjemný, tak jestliže to zkrátka ignorujeme, tak otevíráme bránu právě těm pokročilým onemocněním.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jaksi byste vůbec nenamítal nic proti tomu a kolegové taky, abyste měli méně, v tomto smyslu, méně práce tak, jako třeba se doporučuje, když nechcete skončit s rakovinou plic, tak nekuřte, když nechcete jaksi být otylý, tak nejezte. Co můžete doporučit vy jako prevenci?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
To je velmi nesnadná otázka, protože kdybychom přesně znali kauzalitu a uměli jí ovlivnit jenom změnou životního stylu nebo medikací nebo jídelníčkem, tak by bylo doporučení na světě, ale taková věc neexistuje v této chvíli. To, že máme bohužel jaksi mimo jiné nešikovné stravovací návyky, že mimo jiné jíme víc, než máme a pohybujeme se méně, než bychom měli, to je evidentní. Narůstající bodymass index, tedy vysoká hmotnost a s tím související jaksi kompozice tělesná, bohužel je statisticky spojená s vyšším výskytem mimo jiné kolorektálního karcinomu, nádoru obecně, ale i kolorektálního karcinomu. Ale to samo o sobě ještě nestačí. Ptal jste se, zdali je nějaká prevence a ta prevence obecně, ale není to jistota, je lepší jídelníček, více pohybu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Krušné životní chvilky, které se nevyhýbají nikomu, pochopitelně zasáhnou i lékaře. V tomto případě jaksi by se jednalo i o krušné životní chvilky pana profesora, doktora Jiřího Hocha, kandidáta věd. Ale možná, že jsou to i chvilky, kdy lékař není schopen třeba pacientovi pomoct. Nevím, co vy považujete za větší jaksi malér, za krušnější záležitost, když se týká vás anebo vašich pacientů.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Já myslím, že to, co jste řekl, to je úplná pravda. Nejstrašnější ze všech situací je bezmoc. I ta má většinou alespoň nějaký malý řešení, ale to je trošku jaksi smůla lékařů, že tak, jak známe běhy chorob a význam určitých nálezů, tak dovedeme odhadnout, co bude následovat. A to, co v té chvíli se mi trošku jaksi honí hlavou v reakci na vaši otázku, je, jestli dokážeme v té chvíli dělat něco trošku víc, než jenom to, co máme udělat přesně profesionálně. To je jedna strana věci. To druhý, to je nepochybně vcítění nebo empatie a jaksi souznění, soucit možná. To, že nerealizujeme jenom jaksi tu medicínskou stránku, ale připustíme, že se nás to taky lidsky dotýká. A to, myslím, že je důležitý okamžik. Jestliže řekneme nebo říká-li někdo, že se ho to netýká, že je nad to povznesen, tak podle mýho celoživotního názoru by měl zvážit, jestli má dělat medicínu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to určitě teda. Jaký vy preferujete přístup k pacientům? Jaksi takový ten vlídný, abych to tak řekl, sovovský, anebo spíš, když už jsme u té paralely s televizí, s filmem, hausovský?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Já myslím, že žijeme v kulturní zemi, která má dlouhatánskou kulturní tradici a jisté zvyky zavedený. Sova je ten správný příklad, ale vy jste řekl, jak ji vy provádíte. Ale jak bychom si představovali nebo, co je mně milý, to je ta jaksi odpověď, protože samozřejmě, že jedna strana je usilování a druhá, co se nám podaří nakonec dosáhnout. Ne vždycky to jde, ale ten klidnej zkrátka přístup, laskavej je nepochybně ten jedinej možnej správnej, kterej máme pěstovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Končí nám rok 2011 a samozřejmě člověk tak nějak rekapituluje, ať chce, či nechce a udělá si vyhlídky do nového roku. Jaký bude ten váš rok, pane profesore, 2012? Čekáte taky konec světa?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Ne, ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mně odlehlo.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Ne, konec světa určitě ne. Já nevím, jaký bude další rok. Já jenom bych si přál, aby nás podle možnosti minuly choroby, aby choroby, které potkáme, tak byly léčitelné, řešitelné a mimo jiné abychom zažili co nejméně celospolečenských chorob. Mám tím na mysli nejrůznější marasmy, které nás čas od času zaskočí. Je lhostejné, jestli jim říkáme ekonomická nebo jiná krize, možná někdy trošku mravní. Abychom zkrátka se s tím dokázali nejen vyrovnat, ale abychom měli sílu nepravosti, které nás tíží, trošku napravovat. To bych si moc přál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kéž by to vyšlo tak, jak to říká můj dnešní host, pan profesor, doktor Jiří Hoch, kandidát věd. Díky za vaši návštěvu. Přeju vám, ať se ten nový rok vydaří a třeba někdy zase u nás na Tandemu na shledanou.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Děkuju za pozvání a děkuju za přání.
Spustit audio
--------------------
Z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. Zdravotní problémy se prostě nevyhýbají nikomu, takže není určitě od věci poslechnout si občas slovo odborníka. Tak třeba s problémy se zlatou žílou, jak se hemeroidy od starověku označují, se podle statistik setká během života nejméně polovina lidí. Tyhle obtíže se bohužel nevyhýbají ani mladým lidem, takže informace, které dneska uslyšíte od mého hosta, budou asi zajímat hodně našich posluchačů. Ty informace nám dnes jistě předá odborník nad jiné, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol v Praze, pan profesor doktor Jiří Hoch, kandidát věd. Já vás vítám, pane profesore, dobrý den.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídání o hlavním předmětu vaší medicínské praxe, jíž je koloproktologie, se samozřejmě brzy dostaneme. Ale Tandem zahajujeme vždycky vzpomínkami na dětství našeho hosta. A dokonce ještě dřív písničkou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je pan profesor Jiří Hoch. Pane profesore, když jste se jako malý hoch narodil, je to jméno Hoch myšleno německy hoch, anebo je to Hoch jako chlapec?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Hoch jako chlapec, já jsem Čech jako poleno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, když jste se jako malý hoch Hoch narodil, tak bylo to v Praze, předpokládám.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Bylo to v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak vzpomínáte na dětství a kdo vám tam utkvěl hodně v paměti třeba z rodiny?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Mně se to zdá jako doba líbezná. Já jsem Dejvičák a narodil jsem se v Chituseho ulici v sanatoriu. Byl jsem jediným dítětem starších rodičů, jak jsem vždycky psal do svých životopisů, vytoužený dítě. A rodiče mně připravili nepochybně krásný dětství. Byli to pečliví a laskaví rodiče. A když se podívám dneska zpátky, tak se mi to zdá jako rajská doba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kousíček od vašeho místa narození jsem já léta hrával tenis. Tam ve Struhách, ale to určitě víte, o čem mluvil. Tam jste taky trávil svoje dětství, tam někde v té oblasti?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Taky, taky. Shodou okolností ve Struhách kromě sanatoria, které je na konci toho údolíčka, tak to údolí samo o sobě má v sobě prameniště a to bylo eldorado kluků a tam, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsme se možná někde i potkávali.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Není to vyloučeno. Ale musím říct, že jsem v tý chvíli nebyl příkladný dítě. Rodiče by rádi viděli asi bílý punčocháče, ale to se nepodařilo vždycky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dokonce se dá říct, že jste byl až takovej sígr? To ne. Co je tím myšleno, takovej ten zlobílek třídní třeba.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Tak bych to asi neřekl, ale zdaleka ne vždycky to nebylo tak vzorný, jak by si to rodiče přáli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že teda dětství, já jsem teda sice prožíval spíš takové jinošství a mládí v Dejvicích a Bubenči. Bylo jaksi naprosto netypické pro ostatní Prahu, protože poblíž je Stromovka, hodně zeleně, teď na druhou stranu Juliska, Hanspaulka, prostě eldorado určitě. Jestli jste prožíval podobně jaksi tohle období jako já, tak jste si užil. No, ale co třeba vaše touhy? Já jsem si dokonce přečetl, že vy jste o medicíně až tak úplně v tom útlém mládí nepřemýšlel, že tam snad spíš zazněla železnice. To je pravda?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
To je pravda. Ale vy jste před chvilkou řekl Bubeneč a mimo jiný v Bubenči je nádraží a opět to byl další takový jaksi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dokonce kousíček od /nesrozumitelné/.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Samozřejmě. Myslím, že otec tam se mnou vystál důlek na perónu, protože to bylo místo zkrátka našich procházek. Shodou okolností, ale vy jste se k tomu teď přihlásil trošku taky, v Bubenči v okruhu známých jsem se měl, samozřejmě až v dospělém věku, příležitost potkat třeba se současným ředitelem Národního technického muzea. V zásadě vrstevník, jenom o kousíček mladší než já. A tak, jak jsme si povídali o všem možném, já do toho vstupuju amatérsky a on profesionálně, tak jsme najednou se úplně lekli, protože na tom důlku, který jsem vystál v Bubenči na nádraží a pozoroval tamní posunovací lokomotivu, tak na tom důlku stál úplně stejně on. Akorát jenom s nepatrným časovým posunem. A ta imprese techniky ztělesněný, která je ale docela podstatným kulturním prvkem, a to je železnice, tak ta byla úplně stejná. Neuvěřitelný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že železnice je veliký fenomén. Znám pár lidí, kteří se železnicí sice profesně nic společného nemají, ale jinak ji milují stejně, jako jste miloval ji. Tak možná, že i o železnici si dneska budem povídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my jsme se s mým dnešním milým hostem, panem profesorem Jiřím Hochem, v podstatě vůbec ještě nedostali k jeho odbornému oboru medicínskému. Dokonce jsme se ještě nedostali vůbec k medicíně, jsme pořád ještě na nádraží, jsme u železnice. Ale protože teď je příležitost si něco okomentovat, oglosovat, udělat trošičku možná i malinko osvětu, tak já bych vás, pane profesore, poprosil, abyste se teď malinko přeřadil ten kvalt úplně jinam, do vašeho oboru, protože si myslím, že je potřeba říct těm, kteří nemohou zahnat stud, protože ten stud jim mnohdy brání, aby přišli se svým problémem, aby promluvili o hemeroidech, o zlaté žíle. Co byste jim radil? Jak zahnat stud a zajít k lékaři?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Mně se o tom předchozím tématu hezky povídalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vidím, jak se vám rozzářila oka.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Já myslím, že ten, kdo má skutečně nějakou obtíž anální, tedy řitní, tak většinou stud překoná, protože pokud je ta obtíž významná, tak ho to stejně k lékaři dožene.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale není to možná včas třeba.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Není to možná včas, ale většina lidí nepochybně si jaksi tu cestičku najde. Při léčení hemeroidů většinou obava z prodlení není to stěžejní, co by jaksi jsme měli mít na mysli. To, co je závažné a to, co nám trošku utíká, je, že za domnělými hemeroidy se může skrývat něco úplně jiného a to je bohužel nádor. A to je všechno. Ten může být zase pro změnu němý. Takže, když bychom to řekli úplně všechno ve zkratce, jestliže někdo si všimne krvácení ve stolici, na stolici nebo při utírání, tak je to dobrý důvod k tomu, aby se nechal vyšetřit a moc to neodkládal. Ale jako takové hemeroidy samy o sobě kromě toho, že život ztrpčují, tak života neubírají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že mnoho těch, kteří se ostýchají, tak se ostýchají z toho důvodu, že si myslí, že to je potupné, že to není diskrétní. Ale já si myslím, že tahle obava není asi na místě.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Není na místě. Všichni nebo každý z nás, kdo se diagnostikou a léčbou jakékoliv choroby i v intimní oblasti zabývá, tak vůbec nevnímá, že se o tu intimní oblast jedná, protože je to přesně totéž, jako se očař dívá do oka, stomatolog do úst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je to zajímavá paralela teda.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Je to taky nepříjemný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzhledem k velkému koníčku mého dnešního hosta, pana profesora Jiřího Hocha si můžeme teď vlastně přehodit výhybku a zase se vrátit třeba možná ne sice úplně na železnici, což byla vaše záliba v dětství a nepochybně zůstává i dneska, ale přece jenom trošičku jinam než k medicíně, protože jestli se nepletu, tak vy jste se na medicínu poprvé nedostal, což vůbec nechápu vzhledem k tomu, jaký jste dneska odborník, ale prostě stávají se někdy takové věci a možná tréma, co já vím, to mi možná vysvětlíte. A byl jste naopak přijat na chemicko-technologickou.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Hm. No, ale to bylo řešení trošku z nouze. V té době se dostat na techniku bylo relativně snadné, protože tam nebyl dostatek uchazečů a v zásadě byla možnost pro všechny příchozí nebo pro všechny poptávající, aby nastoupili do prvního ročníku. Takže, to byl takový krok stranou. Já ale, když se podívám zpátky, tak se nepochybně můžu vymlouvat na to, že jsem se narodil špatným rodičům, se špatným zkrátka kádrovým pozadím, že jsem bydlel na špatným místě a já nevím, co všechno. To všechno je určitě pravda, ale já se kajícně musím jaksi přihlásit k tomu, že jsem jako středoškolák nebyl úplně pečlivej student, že mě ovládaly lásky, že se mi líbilo se zanášet poezií a že jsem zkrátka psal básničky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co divadlo?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Ve svý podstatě taky. A že sečteno, podtrženo jsem nebyl připravenej na tak závažnej krok, jako je studium medicíny a že i kdybych se dostal v prvním kole, takže velmi pravděpodobně bych neuspěl a prožil bych zklamání, protože bych nevyhověl. A taky potom už jsem nikdy neměl žádnou nesnáz na toto téma, potom už to šlo snadno, potom už jsem jaksi se asi trošku usadil a nebo jsem věděl víc, co chci a neopakoval jsem žádnou zkoušku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vůbec není za co se stydět, protože, teď trošičku odbočím do jiného oboru, ale spousta slavných herců se třeba na DAMU dostávala napotřetí nebo dokonce napočtvrté, jestli se nepletu, Jiřina Bohdalová a jaká je to herečka. Takže.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Ale já přece jenom na to /nesrozumitelné/. Já jsem skončil sice místo na medicíně na technice, vydržel jsem tam semestr a pochopil jsem, že je to něco, co bych mohl dělat jenom těžko, protože na to nejsem už vůbec připravenej, že nejsem schopen obstát v konkurenci studentů, kteří přišli připravený z průmyslovek, dokázali v tý době zkrátka zvládnout v zásadě celou chemickou technologii, alespoň v tom základním stupni, že moje myšlení je úplně postavený jinak. Ale potom ten jakoby letní semestr už jsem prožil zpátky na medicíně v nultém ročníku a tam jsem pracoval jako sanitář. A v tu chvíli jsem měl možnose se setkat s nemocničním prostředím z druhé strany nebo z takový tý jaksi nelékařský strany a možná už někdy v pokročilejším věku jsem někde zkrátka zmínil, že jsem v zásadě v nemocnici prošel všechny profese, který je možný projít. Byl jsem sanitářem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nějak baťovsky.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Trošku ano. Byl jsem sanitářem, jako medik jsem si přivydělával tím, že jsem chodil pracovat jako sestra. Současně jsem teda měl studentskou vědeckou činnost. No a potom teprv přišla jaksi ta medicínská kariéra. No a sečteno, podtrženo vším jsem byl rád, ale nechtěl bych se ke všemu vracet.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přiznávám se, že s panem profesorem Jiřím Hochem se nevidíme poprvé, poznali jsme se při takové zajímavé a velice příjemné příležitosti, křtu knížky, dá se říct, našeho společného dobrého známého Kristiána Kodeta, zároveň na výstavě, čili při příležitosti jaksi kulturní. Já mám takový pocit, že vy máte rád jednak obrázky určitě, pane profesore. Přiznal jste se taky k těm básničkám, taky k divadlu, takže máme společné zájmy. A co takhle humor? Co vás bere, jak se říká, když se řekne klasika humoru?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
To je velmi závažná otázka, protože to je přiznání o takovém jaksi profilu, jak člověk se dívá na různý věci. Já myslím, že uprostřed takový trošku někdy devalvovaných hodnot, že přece jenom jsou věci, který přetrvávají. A v tu chvíli je to většinou humor inteligentní a kultivovanej, který není kupodivu ani moc hlučnej. To je úplně jedno, jestli sáhnete dneska po klasicích, ať je to Jiří Suchý, nebo po někom trošku starším, Jirotka. Na to se dá koukat a potěšit se v každý chvíli zkrátka. No a klasik samozřejmě Jan Werich. To bylo možná něco, k čemu jsem byl přiveden rodiči, kteří ho milovali. Shodou okolností měli příležitost ještě zase prarodiče potkávat s Werichovými rodiči a možná, že jsem to jako kluk tolik nevnímal, jenom jsem zkrátka věděl, že to je správně a to mi do dneška zůstalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezky jste to řekl, je to správně. A navíc se to krásně poslouchá. A navíc je to, já si dovolím to slovo, protože Jan Werich ho rád používal, je to sranda.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Odbornou činnost mého dnešního hosta, pana profesora, doktora Jiřího Hocha, jsme si v podstatě tady jen tak naťukli, což by byla ohromná škoda a určitě by to nebylo správné. Pan profesor je odborníkem, chirurgem v oboru, kterému se říká koloproktologie, který má co do činění s nádory a s tím, když nás zlobí jaksi naše pozadí, abych to řekl tak trošku eufemisticky. Co je největším problémem vaším a pacientským v tomto oboru?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Název toho oboru je spojen v zásadě s onemocněními střeva, konečníku a řiti. A když se řekne střevo a konečník, tak kolorektální karcinom. To je samozřejmě jednička, která nás zaměstnává naprosto zásadně. A to, co se jaksi méně ví, mluvíme o hemeroidech, ale z těch jaksi méně závažných onemocnění, byť život komplikujících. K tomu patří celá řada dalších afekcí, který jsou sice nezhoubný, ale život rovněž komplikují - hlízy, abscesy, píštěle. A mimo jiný inkontinence anebo funkční poruchy, to všechno jsou trápení, která většinou život nekrátí, ale zato zásadně komplikují a bohužel postihují i mladý lidi, dokonce zkrátka hned po narození celou plejádu podobných poruch je možný si s sebou přinýst do života. A vědět, že celý život je zkrátka o co se starat. A to je to, co je náplní koloproktologie. A tak jako pro nás v České republice je to pořád ještě určitá subspecializace v rámci chirurgie, tak ve světě existuje na řadě míst dokonce institucionální koloproktologie, kdy se všechno to, co jsem řekl, zase dál rozpadne ještě na další subspecializace a stačí to mít v náplni dalších specializačních oborů, protože všechno je dneska natolik probádáno, že to vyžaduje nasazení zkrátka v celém jaksi pracovním zaujetí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se říct, že jaksi, kdo třeba zanedbá kolonoskopii, tak skončí nakonec u vás?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Ne, to tak není. Cílem kolonoskopie je vyloučit přítomnost závažné patologie na střevě, zejména nádoru a ujistit se, že není co řešit, protože jestliže se najdou polipy, tak je většinou je možné odstranit a jejich odstraněním zajistit další klidné údobí na další roky. Naopak je možný odhalit častá stádia nádoru. A jestliže jsou časná, tak dávají dobrou naději na to, že budou dobře léčitelná a taky tomu odpovídají dlouhodobý výsledky. Naopak, jestliže se toto nečiní, protože jaksi máme nebo jako populace máme odpůrný přístup, fatalistický, že jestliže se něco najde, tak se s tím stejně nedá nic dělat nebo se nám jenom to nelíbí, protože to vyšetření je přece jenom trošičku nepříjemný, i když se to zase možná trošku nadsazuje, jak je nepříjemný, tak jestliže to zkrátka ignorujeme, tak otevíráme bránu právě těm pokročilým onemocněním.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jaksi byste vůbec nenamítal nic proti tomu a kolegové taky, abyste měli méně, v tomto smyslu, méně práce tak, jako třeba se doporučuje, když nechcete skončit s rakovinou plic, tak nekuřte, když nechcete jaksi být otylý, tak nejezte. Co můžete doporučit vy jako prevenci?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
To je velmi nesnadná otázka, protože kdybychom přesně znali kauzalitu a uměli jí ovlivnit jenom změnou životního stylu nebo medikací nebo jídelníčkem, tak by bylo doporučení na světě, ale taková věc neexistuje v této chvíli. To, že máme bohužel jaksi mimo jiné nešikovné stravovací návyky, že mimo jiné jíme víc, než máme a pohybujeme se méně, než bychom měli, to je evidentní. Narůstající bodymass index, tedy vysoká hmotnost a s tím související jaksi kompozice tělesná, bohužel je statisticky spojená s vyšším výskytem mimo jiné kolorektálního karcinomu, nádoru obecně, ale i kolorektálního karcinomu. Ale to samo o sobě ještě nestačí. Ptal jste se, zdali je nějaká prevence a ta prevence obecně, ale není to jistota, je lepší jídelníček, více pohybu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Krušné životní chvilky, které se nevyhýbají nikomu, pochopitelně zasáhnou i lékaře. V tomto případě jaksi by se jednalo i o krušné životní chvilky pana profesora, doktora Jiřího Hocha, kandidáta věd. Ale možná, že jsou to i chvilky, kdy lékař není schopen třeba pacientovi pomoct. Nevím, co vy považujete za větší jaksi malér, za krušnější záležitost, když se týká vás anebo vašich pacientů.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Já myslím, že to, co jste řekl, to je úplná pravda. Nejstrašnější ze všech situací je bezmoc. I ta má většinou alespoň nějaký malý řešení, ale to je trošku jaksi smůla lékařů, že tak, jak známe běhy chorob a význam určitých nálezů, tak dovedeme odhadnout, co bude následovat. A to, co v té chvíli se mi trošku jaksi honí hlavou v reakci na vaši otázku, je, jestli dokážeme v té chvíli dělat něco trošku víc, než jenom to, co máme udělat přesně profesionálně. To je jedna strana věci. To druhý, to je nepochybně vcítění nebo empatie a jaksi souznění, soucit možná. To, že nerealizujeme jenom jaksi tu medicínskou stránku, ale připustíme, že se nás to taky lidsky dotýká. A to, myslím, že je důležitý okamžik. Jestliže řekneme nebo říká-li někdo, že se ho to netýká, že je nad to povznesen, tak podle mýho celoživotního názoru by měl zvážit, jestli má dělat medicínu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to určitě teda. Jaký vy preferujete přístup k pacientům? Jaksi takový ten vlídný, abych to tak řekl, sovovský, anebo spíš, když už jsme u té paralely s televizí, s filmem, hausovský?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Já myslím, že žijeme v kulturní zemi, která má dlouhatánskou kulturní tradici a jisté zvyky zavedený. Sova je ten správný příklad, ale vy jste řekl, jak ji vy provádíte. Ale jak bychom si představovali nebo, co je mně milý, to je ta jaksi odpověď, protože samozřejmě, že jedna strana je usilování a druhá, co se nám podaří nakonec dosáhnout. Ne vždycky to jde, ale ten klidnej zkrátka přístup, laskavej je nepochybně ten jedinej možnej správnej, kterej máme pěstovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Končí nám rok 2011 a samozřejmě člověk tak nějak rekapituluje, ať chce, či nechce a udělá si vyhlídky do nového roku. Jaký bude ten váš rok, pane profesore, 2012? Čekáte taky konec světa?
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Ne, ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mně odlehlo.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Ne, konec světa určitě ne. Já nevím, jaký bude další rok. Já jenom bych si přál, aby nás podle možnosti minuly choroby, aby choroby, které potkáme, tak byly léčitelné, řešitelné a mimo jiné abychom zažili co nejméně celospolečenských chorob. Mám tím na mysli nejrůznější marasmy, které nás čas od času zaskočí. Je lhostejné, jestli jim říkáme ekonomická nebo jiná krize, možná někdy trošku mravní. Abychom zkrátka se s tím dokázali nejen vyrovnat, ale abychom měli sílu nepravosti, které nás tíží, trošku napravovat. To bych si moc přál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kéž by to vyšlo tak, jak to říká můj dnešní host, pan profesor, doktor Jiří Hoch, kandidát věd. Díky za vaši návštěvu. Přeju vám, ať se ten nový rok vydaří a třeba někdy zase u nás na Tandemu na shledanou.
Prof. MUDr. Jiří HOCH, přednosta Chirurgické kliniky II.lékařské fakulty UK a FN Motol v Praze
--------------------
Děkuju za pozvání a děkuju za přání.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 17. července 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
