Psanec

Ne psanec nemá se psy, ani s pronásledovanými, ani s žádnými jinými, nic společného. Než si řekneme, jak slovo psanec opravdu vzniklo, přečteme si ve Slovníku spisovného jazyka českého, co přesně výraz psanec znamená: " člověk bez domova, vypovězený, vyobcovaný, vyhnanec; člověk vyhoštěný ze společnosti, pronásledovaný, štvaný; štvanec." Leckdo si možná ještě vzpomíná, jak jsme bývali nuceni zpívat komicky zastaralý text Antonína Macka a Josefa Skaláka jinak docela pěkné písně zvané Internacionála. "Již vzhůru psanci této země, již vzhůru všichni, jež hlad zhnět..." Tomu zhnět jsem porozuměl až po několika desítkám let povinného zpívání.

Michal Novotný

Ale chci mluvil o původu slova psanec. Řekl jsem, že nemá nic společného se psy, a neřekl jsem, že má hodně společného se slovesem psát. Slovo psanec vzniklo jakýmsi překladem latinského proscriptus, což vlastně znamenalo veřejně zapsaný, vyhlášený, zapsaný ve veřejné vyhlášce. Už staří Římané totiž používali to, co známe z westernů: hledali zločince veřejně vyvěšovanými vyhláškami. Říkali jim proscriptio a sdělovalo se v nich, že se hledá ten a ten a kdo na něj upozorní... Udávání se ve starém Římě vyplácelo, kdo oznámil v proscriptiu vyhlášeného psance, dostal část jeho majetku. A takového úředně vyhlášeného psance bylo možné zcela beztrestně také zabít, nebyl nijak chráněný. Mimochodem, za psance byl vyhlášen, a jako takový i zabit, také slavný Cicero.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz