Psanec
Celý minulý týden jsem tu probíral jazykové zákulisí výrazu pes a někteří obzvlášť pozorní posluchači si možná myslí, že mi zůstal ještě jeden rest. Mluvil jsem o psech nevěřících, o psech zakopaných, o životě pod psa, o psině, psárce, také o peskování a o zepsutí, ani slovem jsem se však nezmínil o výrazu psanec, který přece hodně vypadá jako z příbuzenstva. Psanec je člověk pronásledovaný a mezi mnoha úslovími, v nichž se vyskytuje slovo pes, najdeme i slovní spojení pronásledovat ho jako psa.
Ne psanec nemá se psy, ani s pronásledovanými, ani s žádnými jinými, nic společného. Než si řekneme, jak slovo psanec opravdu vzniklo, přečteme si ve Slovníku spisovného jazyka českého, co přesně výraz psanec znamená: " člověk bez domova, vypovězený, vyobcovaný, vyhnanec; člověk vyhoštěný ze společnosti, pronásledovaný, štvaný; štvanec." Leckdo si možná ještě vzpomíná, jak jsme bývali nuceni zpívat komicky zastaralý text Antonína Macka a Josefa Skaláka jinak docela pěkné písně zvané Internacionála. "Již vzhůru psanci této země, již vzhůru všichni, jež hlad zhnět..." Tomu zhnět jsem porozuměl až po několika desítkám let povinného zpívání.
Ale chci mluvil o původu slova psanec. Řekl jsem, že nemá nic společného se psy, a neřekl jsem, že má hodně společného se slovesem psát. Slovo psanec vzniklo jakýmsi překladem latinského proscriptus, což vlastně znamenalo veřejně zapsaný, vyhlášený, zapsaný ve veřejné vyhlášce. Už staří Římané totiž používali to, co známe z westernů: hledali zločince veřejně vyvěšovanými vyhláškami. Říkali jim proscriptio a sdělovalo se v nich, že se hledá ten a ten a kdo na něj upozorní... Udávání se ve starém Římě vyplácelo, kdo oznámil v proscriptiu vyhlášeného psance, dostal část jeho majetku. A takového úředně vyhlášeného psance bylo možné zcela beztrestně také zabít, nebyl nijak chráněný. Mimochodem, za psance byl vyhlášen, a jako takový i zabit, také slavný Cicero.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
-
Sladké Česko
Patrik Rozehnal -
100+24 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností
Miloš Šenkýř, Tomáš Kremr -
PRAŽSKÉ JARO - PRAGUE SPRING FESTIVAL - GOLD EDITION vol. 7
Bedřich Smetana, Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch, Johannes Brahms, Pražský filharmonický sbor, Roberta Alexander, Thomas Allen, Lubomír Mátl, Erich Leinsdorf, Miroslav Mareš, Jaroslav Vašíček, Jan Málek, Zbyněk Matějů