PYRRHOVO VÍTĚZSTVÍ
Jedním z dejme tomu klasických sousloví, která dosud žijí v dnešní češtině, v jazyce sdělovacích prostředků, ale i v běžné mluvě některých lidí, je slovní spojení Pyrrhovo vítězství. Myslím, že většina z nás zná nebo aspoň matně tuší, co to znamená, když se řekne "bylo to Pyrrhovo vítězství" nebo "utrpěl Pyrrhovo vítězství", ale málokdo ví, kdo to byl ten Pyrrh nebo snad Pyrrha... A jak ten člověk přišel k tomu, že jeho jméno je spojováno s vítězstvími, kterým se říká utrpěné, tedy vítězstvími, která v pravém slova smyslu vítězstvími nejsou? Ano, toto je přibližný význam sousloví Pyrrhovo vítězství, přesně je to podle Slovníku spisovného jazyka českého takhle: "vítězství získané příliš draho, s velkými obětmi, přeneseně problematický úspěch".
A teď ten Pyrrh... Ten člověk se nejmenoval Pyrrh ani Pyrrha, ale Pyrrhos, některé prameny říkají, že správně je Pyrrhus. V každém případě byl Pyrrhos epirským králem, to znamená, že ve 3. století před Kristem vládl v té části tehdejšího Řecka, kde je dnes Albánie a Makedonie. Byl to král velmi bojovný, válčení byla jeho vášeň; když se někde v tehdejším světě schylovalo k nějakému vojenskému střetnutí, Pyrrhos u toho musel být, nemohl si pomoci. Což věděli i Tarenťané, Řekové, kteří žili na jihu dnešní Itálie a bránili se útokům tehdy vznikající Římské říše. Tarenťané pozvali Pyrrha, aby jim proti Římanům pomohl, což on s chutí a radostí učinil. Přeplul moře se svými dvaceti tisíci pěšáků, třemi tisíci jezdců, dvěma tisíci lučištníků a pěti sty prakovníků - a nesmím zapomenout na padesát válečných slonů - a s Římany se střetl v bitvě u Hérakleie. Zvítězil, historici říkají, že tuto vyrovnanou bitvu rozhodla do té doby nepoužívaná zbraň - sloni. Bitva to byla opravdu skoro nerozhodná, obě strany utrpěly obrovské ztráty. Když král Pyrrhos obhlížel po boji válčiště a viděl hromady mrtvých vlastních vojáků, věcně poznamenal: "Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni." A tím dal vzniknout sousloví Pyrrhovo vítězství, dosud užívanému označení pro problematický úspěch. Dodejme, že Pyrrhos vybojoval s Římany ještě dvě bitvy, jednu opět vyhrál, ale zase to nebylo vítězství definitivní, protože se s Římany střetl ještě po třetí, a tuhle bitvu konečně prohrál. Stáhl se pak domů, kde zemřel ne v bitvě, jak by se na tak vášnivého vojevůdce slušelo, ale v pouliční šarvátce. Jakási žena po něm ze střechy hodila cihlu, zasáhla sice jen hlavu koně, ale král spadl na zem a nepřátelští vojáci mu uřízli hlavu.
Římané na Pyrrha nezapomněli, a když se jim zadlouho, za čtyři generace po jeho smrti, podařilo dobýt jeho někdejší království, dali zbořit sedmdesát epirských měst a sto padesát tisíc Epirských prodali do otroctví. Tomu se říká nenávist až za hrob.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
