PÝTHICKÝ

12. září 2003

Když chceme říct, že nějaký politik či novinář mluví o budoucnosti nejasně a nevěrohodně a když k tomu ještě chceme vypadat jako vzdělanec, řekneme pokud možno opovržlivě, že jde o pýthické výroky. Ano, přídavné jméno pýthický se především ve spojením s podstatnými jmény výroky či předpovědi čas od času objevuje v našich médiích. A tato rubrika je tady mimo jiné od toho, abychom si povídali o tom, jak podobná slovní spojení a sousloví vznikla a co znamenají.

Význam spojení pýthické výroky či předpovědi jsem už naznačil. Jde o nejasné, záhadné, eventuálně dvojsmyslné a také nevěrohodné předpovědi.

Za původem našeho slovního spojení musíme do starého Řecka, do jeho věštíren. Staří Řekové měli věštění ve velké oblibě a věštíren měli mnoho. Nejznámější byla v Delfách, podle mýtů ji založil bůh Apollo, sám neomylný věštec. Nedaleko skalní rozsedliny, z níž vystupoval jakýsi kouř, dým či pára, zde Řekové už v dávných dobách postavili Apollonův chrám a později dosud dochovaný divadelní amfiteátr pro 5000 diváků. Pro naše dnešní téma je důležitá zmíněná skalní rozsedlina a dým z ní vystupující. Zde na trojnožce sedávala starší žena zvaná Pýthia, vdechovala kouř a cosi říkala. Často to byly jen výkřiky a někdy zvuky zcela neartikulované, ta žena byla v transu. Kolem ní stáli kněží, kteří všechny zvuky vydávané Pýthií zapisovali a abych tak řekl vyráběli z nich proroctví či odpovědi na otázky. Když říkám vyráběli, myslím to skoro doslova, kněží uměli z Pýthiiných často jen skřeků stvořit a dodat zákazníkovi často dokonce báseň ve verších. A hlavně: uměli věc podat tak nejasně, aby proroctví platilo v každém případě. Asi nejslavnější je pythická odpověď králi Kroisovi, který se ptal, jestli má začít válku s Peršany: "Překročíš-li řeku Haly, zničíš velkou říši." Což Kroisos chápal jako souhlas, a tak zničil velkou říši. Svou.

Delfy jako věštírna fungovaly dlouhá staletí, poslední zprávu o Pýthii v Delfách máme až někdy ze čtvrtého století po Kristu. Což neznamená, že osoba jménem Pýthia žila někdy od dávných archaických dob přes dobu klasickou až do historických časů, Pýthia totiž nebylo osobní jméno nějaké konkrétní osoby, Pýthie byl vlastně název povolání, které v průběhu doby vykonávaly stovky starých žen, v některých dobách u skal seděly a dnes bychom řekli fetovaly kouř dvě či tři Pýthie najednou. Povolání to bylo náročné a nebezpečné, Pýthie určitě neměly - stejně jako dnešní narkomani - dlouhý život. Škoda, že nevíme, co vlastně inhalovali, skalní rozsedlina s kouřem se na rozdíl od chrámu a divadla v Delfách nenašla.

autor: Michal Novotný