Radko Pytlík - literární historik a spisovatel
26. listopad 2012
Tandem
Radko Pytlík, literární historik a spisovatel
Jan Rosák pozval do Tandemu literárního historika a spisovatele Radko Pytlíka. Prozradil například, že chodí synovi Vojtu Dykovi na každý koncert, že zpívá od 4 let a jak se dostal k Jaroslavu Haškovi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a příjemný poslech Tandemu vám přeje opět Jan Rosák. A samozřejmě vám představím i svého hosta. Ve vědomí veřejnosti se zapsal zejména monografiemi o Jaroslavu Haškovi a Bohumilu Hrabalovi a jako autor více než 40 knih například o hospodách, vinárnách nebo kavárnách. Mým hostem je literární historik, editor a spisovatel Radko Pytlík. Vítám vás, dobrý den.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pro Radka Pytlíka je typická šíře a rozmanitost odborných zájmů, takže máme spoustu témat k našemu povídání. Ale začneme stejně jako vždycky - úvodní písničkou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začali jsme písničkou, což mělo svůj taky docela dobrý důvod, protože Radko Pytlík, můj dnešní host, aspoň co jsem se dozvěděl, jste prý dlouho chtěl být zpěvákem.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, tak to jsou temné začátky mého mládí. Já jsem totiž zpíval od 4 let, dokonce prostě jsem exceloval tím, že jsem zpíval za peníze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, jistě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo vám je dával?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Jeden kamarád na vesnici mi řekl prostě, když mi zazpíváš Háječku, potůček, tak dostaneš padesátník a já zpíval, jen se hory zelenaly. Jenže pak se ukázalo, že padesátník nemá, tak řekl, tak já tě svezu na kole a to bylo horší. To jsem poznal, jak svět odplácí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, jak odplácí. To je hezký. No, ale to zpívání vás drželo dál, nebo jste měl jiné spády třeba?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Drželo mě velice silně, poněvadž já jsem hrál dost dlouho na klavír, pořád jsem se učil a nemohl jsem se vyučit. Takže jsem hrál, tak 10, 12 let jsem se učil. Naučil jsem se ty škály a akordy, což je dobrý, protože to se potom nezapomíná. No a při té příležitosti jsem byl takříkajíc objeven ve škole při zpěvu národní hymny Kde domov můj a poslali mě za učitelkou paní Švarcovou a já jsem se učil zpěvu. Ovšem my jsme tomu říkali zpěvu umělému, to znamená klasickému zpěvu, to znamení tvoření tónu, dýchání a tak dále, del canto se tomu taky někdy říká. No a zpíval jsem Pergolessiho, Scarlatiho, zkrátka ten klasický repertoár. Jenže pak do toho vlítla jedna věc, nepatrná sice, ale ohromující, a to byla doba 50.let a svazáckých častušek a všelijakých těch.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vás už tolik nebralo.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Prakticky vona sice paní profesorka říkala, běžte do rozhlasu, ale já jsem neměl tu odvahu. Zkrátka pak jsem se vrhl na tu literaturu a dobře jsem udělal, protože jsem uvolnil místo dalším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte zpěvákům. No, dejme tomu, dobře. To jste udělal jenom dobře, protože knížky, to je vaše doména. Jestli se nepletu, vy jste se narodil a žil, možná, že ještě pořád žijete na Letné.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Ano. Já jsem Leteňák celej život. Sice jsem bydlel asi takových 300, 400 metrů od dnešního bydliště, ale chodil jsem na ten plácek, to znamená Letenskou pláň. A dokonce jsem teď napsal ze vzteku asi nebo ze vzteku, z vděčnosti jsem napsal 3 nebo 4 knížky vo Praze 7, takže jsem tam prošvihnutý ve všech hospodách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když už o tom mluvíme, tak o čem jsou knížky o Praze 7? To se tam toho tolik dělo třeba?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Dělo se tam moc věcí. Především Praha 7 byla objevená pro veřejný život pražský takzvanou Všeobecnou výstavou v roce 91. Čili, od té doby se tam Pražané začali trousit. A potom samozřejmě s tím souviselo i mnoho jiných věcí, výstavba malířské akademie 1904. No, zkrátka a dobře Letná se stala určitým kulturním pojmem zábavních parků, protože ta Stromovka původní, to byl přírodní, takzvaný lužní les, který teprve Přemysl Otakar, ale to se dostáváme do historie, Přemysl Otakar II. z toho udělal tento. Mělo to být jakési kolbiště pro rytířské hry. No, ale nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo, že jo a Stromovka slouží k rekreaci. Je to velice krásný park, ovšem my jsme inklinovali spíš ke sportu, protože jsme tam měli Spartu, měli jsme tam Slavii na Letenský pláni. Protože Sparta se vodstěhovala do toho takzvanýho Ďolíčku až 1906, původně byla také nahoře na Letné. No, ale Bican, Josef Bican, legendární kanonýr fotbalový, ten bydlel v naší ulici, takže my jsme tam žili v podstatě stále v ovzduší fotbalu a sportu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Literární historik, editor a spisovatel Radko Pytlík je hostem dnešního Tandemu. Slyšeli jste o tom, že své rodné Letné věnoval už několik knížek. To by vypadalo, že, pane Pytlíku, jste fixován na to město, ale přitom tatínek, to mě opravdu hodně tedy zaujalo, jste uvedl, že byl rybářský výzkumník, že vás spíš vedl k té přírodě. Takže nesvářilo se to ve vás trošičku, příroda - město?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Ale v každém člověku se toho sváří. My jsme, jak řekl Karel Čapek, v podstatě jsme taková množina lidskejch individuí a záleží jenom, je jenom na tom, kdy a v které době ta která věc vyplyne na povrch. Já jsem třeba své mládí strávil na rybnících českých, protože tatínek chodil brát vzorky a já jsem si vždycky půjčil loďku, zajel jsem někam do rákosí, pozoroval jsem, tehdy ještě byli ptáci, byli roháči, byly potápky. No, tak ty jsou snad ještě stále, kachny a potápky vydržely. Ale jinak to všechno odešlo. No a potom taky já jsem měl ještě jednu zálibu přírodovědnou, že jsem začal sbírat broučky a motýly. Takže jsem dokonce byl členem Societas entomologica bohemica. To byla taková legrační společnost, jsme si vyměňovali ty exempláře nalepené na těch štítcích. No, zkrátka a dobře těch zálib je v člověku dost, no. Bohužel, jak říkám, tato záliba je konečná, protože dneska už tato, řekl bych, oblast entomologie nemá kde sbírat, protože vyhynula řada druhů, broučci, svižníka neuvidíte dneska.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, to, co nám předváděl profesor Matulka, alias Jindřich Plachta v tom filmu Cesta do hlubin študákovy duše.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
To je legenda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to už je legenda. No, ale vy jste taky miloval knížky pochopitelně. Nadchnul mě ten poznatek, že i Káju Maříka. Je to tak?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Na tom jsem samozřejmě vyrostl, protože tahle ta oblast periférie, kam patří částečně některá dětská literatura, protože dneska se tomu směju, ale já jsem měl rád velice Ignáta Hermanna. Dokonce jsem si pořídil všechny sebraný spisy Hermanna, je jich asi 32 svazků. To jsem si sehnal po knihkupectvích, tehdy ještě v 47.roce existoval Borovio zkrátka, Topič a tyhle ty starší, kteří drželi ty sklady několik desetiletí, to je velice důležitý. Jako dneska, když to nevyprodá během roku, tak to hned hodí do starého papíru, což je škoda, protože potom někdo si to shání později, že jo, ty exempláře. Takže jako těch zálib bylo dost, no, ale to víte, všechno člověk nestihne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a ta veliká záliba Jaroslav Hašek, tak ta.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Ta mi byla osudná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta vám byla osudná. Já si myslím, že o té si teď trošičku víc a šířeji, protože si to zaslouží, popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan Radko Pytlík, můj dnešní host, je literární historik, editor, spisovatel. Ale já si myslím, že pro spoustu našich posluchačů je hlavně spojen se jménem Jaroslava Haška. Já asi neznám nikoho, kdo by byl větším jaksi odborníkem a fajnšmekrem na Jaroslava Haška než Radko Pytlík. Řekněte mi, jak jste se k němu dostal a co vás vlastně na něm poprvé zaujalo?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Úplně náhodou. Totiž ten Hašek byl tady znám prostřednictvím takzvané podružné literatury, to znamená Zdeňka Matěje, Kuděje, Opočenského, těch jeho kamarádů, který si jako ve vzpomínkách vybavovali tu Haškovu osobnost a snažili se napodobit ten humor. Ale vono, když se něco napodobuje, tak už to není vono. Takže já jsem po seznámení s těmahle těma knížkama Kuděje, Zdeňka Matěje Kuděje, kterého jinak mám velice rád a vážím si ho, protože to byl člověk, který procestovat dobrodružným způsobem celou Ameriku, dokonce se dostal až do těch cizineckých trestaneckých kolonií, měl strašně dobrodružný život, tulák americké prérie, tím upoutal Haška, proto se kamarádili. Jenže Hašek ho potom svedl k takovým extravagancím, že třeba v roce 1912 vstoupili do stávky novinářů tím, že ledovali v hostinci U Brejžků. Ledovalo se tehdy tak, že se vyvážel led ze zamrzlé Vltavy, tehdy ještě byla Vltava zamrzlá, protože nebyly přehrady. Čili, vyvážel ten led do hospod těmi vozy a voni to tam rozsekávali. Samozřejmě byla to jenom reklama pro obecenstvo. Ale cestovali taky spolu, nejdříve do Plzně, pak do Posázaví. Zkrátka a dobře mezi nimi ovšem byl podstatný rozdíl, protože zatímco Kuděj se tím bohémem jakoby stával nebo se chtěl přizpůsobit, tak ten Hašek byl bohémem rozený. Ale měl to v sobě i za cenu určitého životního tragismu. A tahle ta stránka, ta druhá stránka toho bohémství, té beznaděje, to těžko dneska člověk, který to neprožil, se může do toho vcítit. Mě zajímal ten Hašek taky literárně, protože on vlastně byl rozptýlen do množství časopisů. Prakticky musel jsem prohlídnout všechny české časopisy, které vycházely od roku 1900 do roku 1922, protože Hašek zemřel v prvních dnech ledna 1923. Čili, byla to taková patlavá práce. Chodil jsem do takzvaného Zámečku, to znamená do Knihovny Národního muzea, která je umístěna ve Stromovce, tam v tom místodržitelském zámečku, jak se říká. No a tam jsem prostě listoval, listoval a zjistil jsem, že je spousta věcí. Ne sám samozřejmě, pak jsme se radili, vydávali jsme sebrané spisy, které myslím si, že mají svoji hodnotu, i když samozřejmě jsme se dopustili určitých omylů v určování těch Haškových, protože Hašek měl více než 100 pseudonymů. On v podstatě potřeboval peníze na tu hospodu, abych tak řekl lidově, a proto prostě uplatňoval třeba v jednom časopise 6 povídek. Ale voni by mu to nevzali s jedním jménem, tak si musel ty jména vymýšlet. A vymejšlel si je tak, že četl pochopitelně ty reklamy různé, takže se tam objevují prostě jména jako pseudonymy těch tehdejších obchodníků drogistickým zbožím, no, zkrátka prostě té klientely tehdejší. Čili, ten Hašek byl pro mě jednak magnetem zajímavosti, pozoruhodnosti a později, když jsem se stal, dostal do ústavu pro českou literaturu, tak se stal i předmětem literárního studia, to znamená stylového rozboru.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Asi by pro vás bylo, vážení a milí posluchači, velikým překvapením, kdyby si Radko Pytlík, můj dnešní host, vybral někoho jiného než Haška. A jestliže Haška mezi klasiky českého humoru, tak v tom nejlepším balení, pokud možno, to znamená Jana Wericha a, pokud možno, Švejka. Souhlasíte?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Já dokonce bych to formuloval tak, že jestliže někdo, samozřejmě v Čechách, a vlastně i na světě, rozuměl Haškovi až na dřeň, to znamená do podstaty jeho humoru, který zvláštním způsobem snoubí intelekt s takovou rudimentárností lidovou, přímo obecného myšlení, obecného jazyka, tak je to právě Werich. Jak ten rozuměl prostě, toho čtení, tady od toho vznikla studia Milana Jankoviče o tom, jak čte Švejka, ukazuje, že on skutečně měl předpoklady, rudimentární předpoklady k pochopení smyslu Haškova díla. To je věc, která je velice zajímavá, protože i intelektuálové, kteří čtou Celina, kteří čtou Joyce, který čtou, já nevím, kdejakou literaturu, Hesse třeba, tak prostě ti mají, přišli na chuť tomu Švejkovi, i když třeba bohužel vo Haškovi toho moc nevědí a nepochopili nikdy ty okolnosti, za kterých to dílo vznikalo, protože ty byly kuriózní. Hašek to psal v podstatě na vztek, protože se tady objevil jako, po válce a po revoluci jako zrádce, jako odpadlík a potřeboval se nějakým způsobem vyjádřit, ale ne pouze, že by se bránil, on se potřeboval vyjádřit tak, aby přesáhl tu obecnou zášť a nenávist, ale přitom zůstal svůj a vtipný. A to je, myslím, ve Švejkovi všechno skryto.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan Radko Pytlík je dnes hostem Tandemu. Povídáme si o samozřejmě doméně jeho výzkumu, jeho tvorby, to znamená Jaroslavu Haškovi. Vy se pořád jeho dílem zaobíráte a mě zajímá, jestli se v něm třeba dá ještě objevit vůbec něco nového.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Já se, jestli dovolíte, odvolám zase na autoritu, a to druhého vedle toho Wericha člověka, který rozuměl Haškovi a který ho velice uctíval a vlastně kvůli Haškovi jsem se dostal do kontaktu s Bohumilem Hrabalem. Bohumil Hrabal říkal Švejk to je, jako když mu to někdo diktoval shůry. Čili, chtěl poukázat na to, že tam jsou věci nejen zemité, ale že tam jsou věci, které jsou skutečně objevné, pokud jde o vztah člověka ke světu, ke skutečnosti, k lidem, k lidským vztahům a tak dále. A ne proto si řada i intelektuálů, kteří by normálně se k této literatuře nesnížili, tak citujou Švejka, a dokonce si i prohůzky opakujou v různých příležitostech. Čili, myslím si, že právě Hrabal svým způsobem chtěl ukázat ne výjimečnost nebo nadřazenost toho Haška, ale v tom, že ten smysl se tam musí hledat, že i když někdo vypadá třeba obhrouble nebo někdo vypadá neučesaně, tak přece jen může mít lidský jádro a citový jádro. A dokonce, a promiňte, tomu věnuju právě ten životopis, poslední moji knihu, myšlenkové jádro.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já teď řeknu možná trošičku takovou až skoro svatokrádežnou věc, že existuje spousta lidí, a dokonce jaksi lidí uznávaných, vzdělaných, kteří Švejka třeba neuznávají a mají ten pocit, že to je jaksi dehonestující pro Čechy jaksi, že nás takhle vidějí ve světě a že to prostě není to pravé, že prostě Švejka nemají rádi. Čím si myslíte, že to je? Že je to nějak vnitřně uráží?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Já si myslím, že to je otázka, že každý člověk je ohraničen svými předsudky, představami, a dokonce i intelektuálové takříkajíc, ne všichni mají, řekl bych, zdravý smysl pro skutečnosti života, pro ty všední skutečnosti. No, samozřejmě s tím se nedá nic dělat, někdo má rád černé, někdo má rád bílé, jak se to říká lidově. Ale jinak já se odvolávám na Adolfa Hofmeistera, což byl vynikající umělec a velmi chytrý člověk. A ten říkal, vy, pánové, kteří nemáte rádi Švejka, kteří ho nenávidíte, uvědomte si, že on za vás nemůže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velice, velice trefné. Mimochodem, když mluvíte o Hofmeisterovi, který byl taky skvělý výtvarník, tak nevadí vám, že třeba se někdy vydává Švejk i s jinými ilustracemi než od Lady?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
To mi nevadí. Naopak prostě hledání a to já myslím, že by bylo velice zdravé. I když překonat Ladu je a bude asi velice těžké. Už proto, že oni s tím Haškem spolu žili a nejen to, že spolu vařili a tak dále a že tam Hašek přespával v kuchyni, jako služka přespával prostě v kuchyni na pohovce, zatímco Kuděj, ten si mohl najmout pokoj, kdežto Hašek byl vždycky takovej proletář, řekl bych, v tom smyslu sociálním. Ale je třeba taky mít na mysli, že ten Lada prošel určitým vývojem. On tady tehdy v každé kavárně byl vystaven časopis Simplicisimus, což byl vynikající mnichovský satirický časopis a ty lidé se učili, a dokonce i ten Lada, který špatně viděl, on měl tu krátkozrakost, že prostě neviděl barvy tolik, takže prostě i tyhle ty lidi měli tu snahu se něco dozvědět, něco naučit. A proto prošel určitým vývojem od té kresby, řekl bych, aktuální politické před I.světovou válkou k té kresbě, která už svým způsobem syntetizuje a syntetizuje různým typem čar. Von měl silnou čárou, která už mu dávala vlastně, to je kubismus, dávala mu takový průhled do prostorovosti a myslím si, že ten Lada se s tím Švejkem setkal ve šťastné době. Von ten první obrázek vlastně ještě byl poplaten tomu starému způsobu vyjadřování, ale potom v Kvítku, když začal Lada kreslit ten seriál, kde má téměř, já nevím, asi 530 kreseb na Švejka, takže v tom se ukázala určitá syntéza, která v podstatě působí tak monumentálně. Takže nejsem proti tomu, aby se činily pokusy, dokonce jsou, že jo. Ale říkám, že to bude velice těžké překonat toho Ladu nebo se mu aspoň vyrovnat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, že bych chtěl svého hosta Radko Pytlíka nutit do vzpomínání nebo přemýšlení o tom, kdy mu nebylo úplně do zpěvu, ale samozřejmě takové chvíle v životě taky nastanou. U spisovatele to může být taková ta krize inspirace a podobně. Stává se vám taky něco podobného, že vám třeba úplně do zpěvu není, i když jste veselé nátury?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, tak abych vám řekl pravdu, mně se to nestává, vono to je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? To přijde samo.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Já prakticky se dostávám k tomu, že mě dost věcí napadá v noci a většina mých plánů vzniká teda při nočním bdění. Ale potom, když sednu k tomu počítači, tak náhle zjistím, že jsem úplně prázdnej. A dokonce někdy mám pocit, promiňte to slovo, úplně blbej. Takže to ze začátku po sobě ani nemůžu přečíst. A teprve později, někdy tak po několika měsících nebo dokonce teď jsem si četl svoji knihu, která je nevydaná, jmenuje se Pražská bohéma a řekl jsem si, krucifix, to ještě nikdo neřekl, to by se mohlo vydat. Takže možná, že ještě teď využiju těch chvil, které jsou mi dány, abych mluvil slovy biblickými, a vydám tu Pražskou bohému, protože tam jsou i ty hospody, ale jsou tam i ty náměty i ty geniální lidi, se kterými jsem se setkal. To znamená vedle literárně Haška, tak konkrétně lidsky Bohumila Hrabala a jiných.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je téma, to je úžasný Pražská bohéma. Dyť takových postav přece bylo, já nevím, Franta Sauer a takové ty. Máte na mysli i tyhle ty lidi?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Ale jednak Sauer a taková ta, i když von tak moc tvůrčí nebyl, Sauer byl spíš jako člověk zajímavej než jako autor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bohéma to je.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Protože většinou mu to pomáhali psát, ty jeho věci. Ale já mám na mysli dokonce i Franze Kafku. Vždyť Franz Kafka má takový krásná eseje vo kavárnách, protože Židé tehdy nechodilo do hospod, to jim bylo takový příliš pébl, příliš všední nebo sprostý, ale chodili do kaváren. Ale i kavárna je součást té bohémy. Nehledě k tomu, že třeba pařížská bohéma, která nějakým způsobem předcházela té pražské, tam ty malíři dokonce v kavárnách a hospodách pracovali, malovali, protože neměli peníze, aby si zateplili ateliér, tak chodili do hospod malovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takový ty obrázky /nesrozumitelné/ těch holek, tanečnic jsou známý, že.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No a ty šílenci krásní, který dodnes obdivujeme, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je to, co na vás čeká, tak to se na to těším, až se to objeví na pultech.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Vono už je to prakticky hotový. Potřebuju jenom někoho, kdo by mi to přečetl, protože člověk potřebuju korekturu, to se nedá uhlídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S panem Radko Pytlíkem se to krásně povídá, protože jednak je moudrý, jednak má spoustu znalostí, vědomostí a navíc sympatickou povahu. Mně se moc líbí to, co jste někde řekl, že byste byl hrdý na to být kavárenským povalečem. To by se mi taky líbilo. Kdyby to tak šlo.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Kdyby na to byl čas taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky čas. A že inklinujete spíš teda od přírody k pivu a hlučnějším hospodám. To vám vážně nevadí, jako binec v hospodě třeba?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Nevadí mi to, pokud tam potkám aspoň jednoho inteligentního člověka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to je pravda, to je pravda. No a nevadí vám jaksi třeba hlučná muzika? Já totiž teď chci se dostat k vašemu synovi Vojtovi Dykovi. Nevím, jestli to všichni naši posluchači vědí, že tenhle ten slavný muzikant a zpěvák a herec je vaším synem. Vy prý chodíte na jeho koncerty taky, jo?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, já jsem na každým koncertu, pokud to je teda dostupné, že jo, pokud to není Bratislava nebo Anglie nebo, já nevím prostě, kde on všude působí. Ovšem nejen, že chodím na koncerty, já se děsím těch cest, protože vždycky sleduju předpověď počasí a tak dále. Když vidím, že tam bude smog nebo že bude náledí, tak prostě téměř nespím, protože, jak se říká, že je někdo syn svého otec, tak já jsem otec svého syna, protože já na něm lpím. Je to teda dítě, který v podstatě svým způsobem, svým způsobem říkám, splňuje ten můj ideál po zpěvu, i když úplně jinak, než já jsem si představoval. Já jsem si myslel, že bude zpívat to Caro mio a tak dále, prostě italskou tu a von.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba taky bude, protože teď třeba zpívá s big bandem a jak mu to náramně jde.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, to já obdivuju, ty chlapce obdivuju. Už proto, že mu dali prostě profesionální základ a že myslím, že to ještě má budoucnost velkou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vám musí velice konvenovat i ta muzika s kapelou, protože voni zpívají samý veselý, takový vtipný texty a to je přece to, co vás určitě baví a co vám mluví z duše.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, když jste narazil na to, že ten hluk někdy působí emocionálně, a dokonce charizmaticky, protože Vojta, ten má ty posluchačky zejména z prvních řad takříkajíc koupený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na háku se říká teď.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Na háku, jo, děkuju za pomoc, já se v tom nevyznám. Ale na druhý straně je tu nebezpečí, že se ztrácejí niance, víte. Já mu vždycky říkám, hoď tam nějakej slaďák, aby to zejména ženský obecenstvo, aby to dojalo, aby to bylo něco, co je kouzelnýho, víte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Pytlíku, dneska už nefrčí slaďáky. Ty ploužáky, který my jsme tancovali, že jsme byli zavěšený do těch holek, ty už dneska nefrčejí, dneska je to samej rytmus.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Ale já mu tak vždycky nabízím Kerndla a tyhle ty, protože to je člověk, kterej sice působí v tý oblasti jazzu, ale přitom něco takovýho sladkýho a jemnýho a chlácholivýho v tom hlase. A lidi taky potřebujou občas pohladit, že jo, nejenom rozrušit. No, ale to všechno třeba přijde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechno přijde. Já doufám, že jsme k tomu pohlazení přispěli trošičku i dnešním pořadem. Jeho hostem byl literární historik, editor a spisovatel Radko Pytlík. Moc vám děkuju.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Já vám taky děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přeju všecko dobré, zdraví, štěstí, hezký konec roku, krásné Vánoce a ať máte pořád radost jednak z Haška, jednak ze Švejka, ze své tvorby i z Vojty Dyka.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Taky vám děkuju.
--------------------
Dobrý den a příjemný poslech Tandemu vám přeje opět Jan Rosák. A samozřejmě vám představím i svého hosta. Ve vědomí veřejnosti se zapsal zejména monografiemi o Jaroslavu Haškovi a Bohumilu Hrabalovi a jako autor více než 40 knih například o hospodách, vinárnách nebo kavárnách. Mým hostem je literární historik, editor a spisovatel Radko Pytlík. Vítám vás, dobrý den.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pro Radka Pytlíka je typická šíře a rozmanitost odborných zájmů, takže máme spoustu témat k našemu povídání. Ale začneme stejně jako vždycky - úvodní písničkou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začali jsme písničkou, což mělo svůj taky docela dobrý důvod, protože Radko Pytlík, můj dnešní host, aspoň co jsem se dozvěděl, jste prý dlouho chtěl být zpěvákem.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, tak to jsou temné začátky mého mládí. Já jsem totiž zpíval od 4 let, dokonce prostě jsem exceloval tím, že jsem zpíval za peníze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, jistě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo vám je dával?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Jeden kamarád na vesnici mi řekl prostě, když mi zazpíváš Háječku, potůček, tak dostaneš padesátník a já zpíval, jen se hory zelenaly. Jenže pak se ukázalo, že padesátník nemá, tak řekl, tak já tě svezu na kole a to bylo horší. To jsem poznal, jak svět odplácí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, jak odplácí. To je hezký. No, ale to zpívání vás drželo dál, nebo jste měl jiné spády třeba?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Drželo mě velice silně, poněvadž já jsem hrál dost dlouho na klavír, pořád jsem se učil a nemohl jsem se vyučit. Takže jsem hrál, tak 10, 12 let jsem se učil. Naučil jsem se ty škály a akordy, což je dobrý, protože to se potom nezapomíná. No a při té příležitosti jsem byl takříkajíc objeven ve škole při zpěvu národní hymny Kde domov můj a poslali mě za učitelkou paní Švarcovou a já jsem se učil zpěvu. Ovšem my jsme tomu říkali zpěvu umělému, to znamená klasickému zpěvu, to znamení tvoření tónu, dýchání a tak dále, del canto se tomu taky někdy říká. No a zpíval jsem Pergolessiho, Scarlatiho, zkrátka ten klasický repertoár. Jenže pak do toho vlítla jedna věc, nepatrná sice, ale ohromující, a to byla doba 50.let a svazáckých častušek a všelijakých těch.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vás už tolik nebralo.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Prakticky vona sice paní profesorka říkala, běžte do rozhlasu, ale já jsem neměl tu odvahu. Zkrátka pak jsem se vrhl na tu literaturu a dobře jsem udělal, protože jsem uvolnil místo dalším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte zpěvákům. No, dejme tomu, dobře. To jste udělal jenom dobře, protože knížky, to je vaše doména. Jestli se nepletu, vy jste se narodil a žil, možná, že ještě pořád žijete na Letné.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Ano. Já jsem Leteňák celej život. Sice jsem bydlel asi takových 300, 400 metrů od dnešního bydliště, ale chodil jsem na ten plácek, to znamená Letenskou pláň. A dokonce jsem teď napsal ze vzteku asi nebo ze vzteku, z vděčnosti jsem napsal 3 nebo 4 knížky vo Praze 7, takže jsem tam prošvihnutý ve všech hospodách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když už o tom mluvíme, tak o čem jsou knížky o Praze 7? To se tam toho tolik dělo třeba?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Dělo se tam moc věcí. Především Praha 7 byla objevená pro veřejný život pražský takzvanou Všeobecnou výstavou v roce 91. Čili, od té doby se tam Pražané začali trousit. A potom samozřejmě s tím souviselo i mnoho jiných věcí, výstavba malířské akademie 1904. No, zkrátka a dobře Letná se stala určitým kulturním pojmem zábavních parků, protože ta Stromovka původní, to byl přírodní, takzvaný lužní les, který teprve Přemysl Otakar, ale to se dostáváme do historie, Přemysl Otakar II. z toho udělal tento. Mělo to být jakési kolbiště pro rytířské hry. No, ale nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo, že jo a Stromovka slouží k rekreaci. Je to velice krásný park, ovšem my jsme inklinovali spíš ke sportu, protože jsme tam měli Spartu, měli jsme tam Slavii na Letenský pláni. Protože Sparta se vodstěhovala do toho takzvanýho Ďolíčku až 1906, původně byla také nahoře na Letné. No, ale Bican, Josef Bican, legendární kanonýr fotbalový, ten bydlel v naší ulici, takže my jsme tam žili v podstatě stále v ovzduší fotbalu a sportu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Literární historik, editor a spisovatel Radko Pytlík je hostem dnešního Tandemu. Slyšeli jste o tom, že své rodné Letné věnoval už několik knížek. To by vypadalo, že, pane Pytlíku, jste fixován na to město, ale přitom tatínek, to mě opravdu hodně tedy zaujalo, jste uvedl, že byl rybářský výzkumník, že vás spíš vedl k té přírodě. Takže nesvářilo se to ve vás trošičku, příroda - město?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Ale v každém člověku se toho sváří. My jsme, jak řekl Karel Čapek, v podstatě jsme taková množina lidskejch individuí a záleží jenom, je jenom na tom, kdy a v které době ta která věc vyplyne na povrch. Já jsem třeba své mládí strávil na rybnících českých, protože tatínek chodil brát vzorky a já jsem si vždycky půjčil loďku, zajel jsem někam do rákosí, pozoroval jsem, tehdy ještě byli ptáci, byli roháči, byly potápky. No, tak ty jsou snad ještě stále, kachny a potápky vydržely. Ale jinak to všechno odešlo. No a potom taky já jsem měl ještě jednu zálibu přírodovědnou, že jsem začal sbírat broučky a motýly. Takže jsem dokonce byl členem Societas entomologica bohemica. To byla taková legrační společnost, jsme si vyměňovali ty exempláře nalepené na těch štítcích. No, zkrátka a dobře těch zálib je v člověku dost, no. Bohužel, jak říkám, tato záliba je konečná, protože dneska už tato, řekl bych, oblast entomologie nemá kde sbírat, protože vyhynula řada druhů, broučci, svižníka neuvidíte dneska.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, to, co nám předváděl profesor Matulka, alias Jindřich Plachta v tom filmu Cesta do hlubin študákovy duše.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
To je legenda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to už je legenda. No, ale vy jste taky miloval knížky pochopitelně. Nadchnul mě ten poznatek, že i Káju Maříka. Je to tak?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Na tom jsem samozřejmě vyrostl, protože tahle ta oblast periférie, kam patří částečně některá dětská literatura, protože dneska se tomu směju, ale já jsem měl rád velice Ignáta Hermanna. Dokonce jsem si pořídil všechny sebraný spisy Hermanna, je jich asi 32 svazků. To jsem si sehnal po knihkupectvích, tehdy ještě v 47.roce existoval Borovio zkrátka, Topič a tyhle ty starší, kteří drželi ty sklady několik desetiletí, to je velice důležitý. Jako dneska, když to nevyprodá během roku, tak to hned hodí do starého papíru, což je škoda, protože potom někdo si to shání později, že jo, ty exempláře. Takže jako těch zálib bylo dost, no, ale to víte, všechno člověk nestihne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a ta veliká záliba Jaroslav Hašek, tak ta.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Ta mi byla osudná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta vám byla osudná. Já si myslím, že o té si teď trošičku víc a šířeji, protože si to zaslouží, popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan Radko Pytlík, můj dnešní host, je literární historik, editor, spisovatel. Ale já si myslím, že pro spoustu našich posluchačů je hlavně spojen se jménem Jaroslava Haška. Já asi neznám nikoho, kdo by byl větším jaksi odborníkem a fajnšmekrem na Jaroslava Haška než Radko Pytlík. Řekněte mi, jak jste se k němu dostal a co vás vlastně na něm poprvé zaujalo?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Úplně náhodou. Totiž ten Hašek byl tady znám prostřednictvím takzvané podružné literatury, to znamená Zdeňka Matěje, Kuděje, Opočenského, těch jeho kamarádů, který si jako ve vzpomínkách vybavovali tu Haškovu osobnost a snažili se napodobit ten humor. Ale vono, když se něco napodobuje, tak už to není vono. Takže já jsem po seznámení s těmahle těma knížkama Kuděje, Zdeňka Matěje Kuděje, kterého jinak mám velice rád a vážím si ho, protože to byl člověk, který procestovat dobrodružným způsobem celou Ameriku, dokonce se dostal až do těch cizineckých trestaneckých kolonií, měl strašně dobrodružný život, tulák americké prérie, tím upoutal Haška, proto se kamarádili. Jenže Hašek ho potom svedl k takovým extravagancím, že třeba v roce 1912 vstoupili do stávky novinářů tím, že ledovali v hostinci U Brejžků. Ledovalo se tehdy tak, že se vyvážel led ze zamrzlé Vltavy, tehdy ještě byla Vltava zamrzlá, protože nebyly přehrady. Čili, vyvážel ten led do hospod těmi vozy a voni to tam rozsekávali. Samozřejmě byla to jenom reklama pro obecenstvo. Ale cestovali taky spolu, nejdříve do Plzně, pak do Posázaví. Zkrátka a dobře mezi nimi ovšem byl podstatný rozdíl, protože zatímco Kuděj se tím bohémem jakoby stával nebo se chtěl přizpůsobit, tak ten Hašek byl bohémem rozený. Ale měl to v sobě i za cenu určitého životního tragismu. A tahle ta stránka, ta druhá stránka toho bohémství, té beznaděje, to těžko dneska člověk, který to neprožil, se může do toho vcítit. Mě zajímal ten Hašek taky literárně, protože on vlastně byl rozptýlen do množství časopisů. Prakticky musel jsem prohlídnout všechny české časopisy, které vycházely od roku 1900 do roku 1922, protože Hašek zemřel v prvních dnech ledna 1923. Čili, byla to taková patlavá práce. Chodil jsem do takzvaného Zámečku, to znamená do Knihovny Národního muzea, která je umístěna ve Stromovce, tam v tom místodržitelském zámečku, jak se říká. No a tam jsem prostě listoval, listoval a zjistil jsem, že je spousta věcí. Ne sám samozřejmě, pak jsme se radili, vydávali jsme sebrané spisy, které myslím si, že mají svoji hodnotu, i když samozřejmě jsme se dopustili určitých omylů v určování těch Haškových, protože Hašek měl více než 100 pseudonymů. On v podstatě potřeboval peníze na tu hospodu, abych tak řekl lidově, a proto prostě uplatňoval třeba v jednom časopise 6 povídek. Ale voni by mu to nevzali s jedním jménem, tak si musel ty jména vymýšlet. A vymejšlel si je tak, že četl pochopitelně ty reklamy různé, takže se tam objevují prostě jména jako pseudonymy těch tehdejších obchodníků drogistickým zbožím, no, zkrátka prostě té klientely tehdejší. Čili, ten Hašek byl pro mě jednak magnetem zajímavosti, pozoruhodnosti a později, když jsem se stal, dostal do ústavu pro českou literaturu, tak se stal i předmětem literárního studia, to znamená stylového rozboru.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Asi by pro vás bylo, vážení a milí posluchači, velikým překvapením, kdyby si Radko Pytlík, můj dnešní host, vybral někoho jiného než Haška. A jestliže Haška mezi klasiky českého humoru, tak v tom nejlepším balení, pokud možno, to znamená Jana Wericha a, pokud možno, Švejka. Souhlasíte?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Já dokonce bych to formuloval tak, že jestliže někdo, samozřejmě v Čechách, a vlastně i na světě, rozuměl Haškovi až na dřeň, to znamená do podstaty jeho humoru, který zvláštním způsobem snoubí intelekt s takovou rudimentárností lidovou, přímo obecného myšlení, obecného jazyka, tak je to právě Werich. Jak ten rozuměl prostě, toho čtení, tady od toho vznikla studia Milana Jankoviče o tom, jak čte Švejka, ukazuje, že on skutečně měl předpoklady, rudimentární předpoklady k pochopení smyslu Haškova díla. To je věc, která je velice zajímavá, protože i intelektuálové, kteří čtou Celina, kteří čtou Joyce, který čtou, já nevím, kdejakou literaturu, Hesse třeba, tak prostě ti mají, přišli na chuť tomu Švejkovi, i když třeba bohužel vo Haškovi toho moc nevědí a nepochopili nikdy ty okolnosti, za kterých to dílo vznikalo, protože ty byly kuriózní. Hašek to psal v podstatě na vztek, protože se tady objevil jako, po válce a po revoluci jako zrádce, jako odpadlík a potřeboval se nějakým způsobem vyjádřit, ale ne pouze, že by se bránil, on se potřeboval vyjádřit tak, aby přesáhl tu obecnou zášť a nenávist, ale přitom zůstal svůj a vtipný. A to je, myslím, ve Švejkovi všechno skryto.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan Radko Pytlík je dnes hostem Tandemu. Povídáme si o samozřejmě doméně jeho výzkumu, jeho tvorby, to znamená Jaroslavu Haškovi. Vy se pořád jeho dílem zaobíráte a mě zajímá, jestli se v něm třeba dá ještě objevit vůbec něco nového.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Já se, jestli dovolíte, odvolám zase na autoritu, a to druhého vedle toho Wericha člověka, který rozuměl Haškovi a který ho velice uctíval a vlastně kvůli Haškovi jsem se dostal do kontaktu s Bohumilem Hrabalem. Bohumil Hrabal říkal Švejk to je, jako když mu to někdo diktoval shůry. Čili, chtěl poukázat na to, že tam jsou věci nejen zemité, ale že tam jsou věci, které jsou skutečně objevné, pokud jde o vztah člověka ke světu, ke skutečnosti, k lidem, k lidským vztahům a tak dále. A ne proto si řada i intelektuálů, kteří by normálně se k této literatuře nesnížili, tak citujou Švejka, a dokonce si i prohůzky opakujou v různých příležitostech. Čili, myslím si, že právě Hrabal svým způsobem chtěl ukázat ne výjimečnost nebo nadřazenost toho Haška, ale v tom, že ten smysl se tam musí hledat, že i když někdo vypadá třeba obhrouble nebo někdo vypadá neučesaně, tak přece jen může mít lidský jádro a citový jádro. A dokonce, a promiňte, tomu věnuju právě ten životopis, poslední moji knihu, myšlenkové jádro.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já teď řeknu možná trošičku takovou až skoro svatokrádežnou věc, že existuje spousta lidí, a dokonce jaksi lidí uznávaných, vzdělaných, kteří Švejka třeba neuznávají a mají ten pocit, že to je jaksi dehonestující pro Čechy jaksi, že nás takhle vidějí ve světě a že to prostě není to pravé, že prostě Švejka nemají rádi. Čím si myslíte, že to je? Že je to nějak vnitřně uráží?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Já si myslím, že to je otázka, že každý člověk je ohraničen svými předsudky, představami, a dokonce i intelektuálové takříkajíc, ne všichni mají, řekl bych, zdravý smysl pro skutečnosti života, pro ty všední skutečnosti. No, samozřejmě s tím se nedá nic dělat, někdo má rád černé, někdo má rád bílé, jak se to říká lidově. Ale jinak já se odvolávám na Adolfa Hofmeistera, což byl vynikající umělec a velmi chytrý člověk. A ten říkal, vy, pánové, kteří nemáte rádi Švejka, kteří ho nenávidíte, uvědomte si, že on za vás nemůže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velice, velice trefné. Mimochodem, když mluvíte o Hofmeisterovi, který byl taky skvělý výtvarník, tak nevadí vám, že třeba se někdy vydává Švejk i s jinými ilustracemi než od Lady?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
To mi nevadí. Naopak prostě hledání a to já myslím, že by bylo velice zdravé. I když překonat Ladu je a bude asi velice těžké. Už proto, že oni s tím Haškem spolu žili a nejen to, že spolu vařili a tak dále a že tam Hašek přespával v kuchyni, jako služka přespával prostě v kuchyni na pohovce, zatímco Kuděj, ten si mohl najmout pokoj, kdežto Hašek byl vždycky takovej proletář, řekl bych, v tom smyslu sociálním. Ale je třeba taky mít na mysli, že ten Lada prošel určitým vývojem. On tady tehdy v každé kavárně byl vystaven časopis Simplicisimus, což byl vynikající mnichovský satirický časopis a ty lidé se učili, a dokonce i ten Lada, který špatně viděl, on měl tu krátkozrakost, že prostě neviděl barvy tolik, takže prostě i tyhle ty lidi měli tu snahu se něco dozvědět, něco naučit. A proto prošel určitým vývojem od té kresby, řekl bych, aktuální politické před I.světovou válkou k té kresbě, která už svým způsobem syntetizuje a syntetizuje různým typem čar. Von měl silnou čárou, která už mu dávala vlastně, to je kubismus, dávala mu takový průhled do prostorovosti a myslím si, že ten Lada se s tím Švejkem setkal ve šťastné době. Von ten první obrázek vlastně ještě byl poplaten tomu starému způsobu vyjadřování, ale potom v Kvítku, když začal Lada kreslit ten seriál, kde má téměř, já nevím, asi 530 kreseb na Švejka, takže v tom se ukázala určitá syntéza, která v podstatě působí tak monumentálně. Takže nejsem proti tomu, aby se činily pokusy, dokonce jsou, že jo. Ale říkám, že to bude velice těžké překonat toho Ladu nebo se mu aspoň vyrovnat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, že bych chtěl svého hosta Radko Pytlíka nutit do vzpomínání nebo přemýšlení o tom, kdy mu nebylo úplně do zpěvu, ale samozřejmě takové chvíle v životě taky nastanou. U spisovatele to může být taková ta krize inspirace a podobně. Stává se vám taky něco podobného, že vám třeba úplně do zpěvu není, i když jste veselé nátury?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, tak abych vám řekl pravdu, mně se to nestává, vono to je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? To přijde samo.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Já prakticky se dostávám k tomu, že mě dost věcí napadá v noci a většina mých plánů vzniká teda při nočním bdění. Ale potom, když sednu k tomu počítači, tak náhle zjistím, že jsem úplně prázdnej. A dokonce někdy mám pocit, promiňte to slovo, úplně blbej. Takže to ze začátku po sobě ani nemůžu přečíst. A teprve později, někdy tak po několika měsících nebo dokonce teď jsem si četl svoji knihu, která je nevydaná, jmenuje se Pražská bohéma a řekl jsem si, krucifix, to ještě nikdo neřekl, to by se mohlo vydat. Takže možná, že ještě teď využiju těch chvil, které jsou mi dány, abych mluvil slovy biblickými, a vydám tu Pražskou bohému, protože tam jsou i ty hospody, ale jsou tam i ty náměty i ty geniální lidi, se kterými jsem se setkal. To znamená vedle literárně Haška, tak konkrétně lidsky Bohumila Hrabala a jiných.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je téma, to je úžasný Pražská bohéma. Dyť takových postav přece bylo, já nevím, Franta Sauer a takové ty. Máte na mysli i tyhle ty lidi?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Ale jednak Sauer a taková ta, i když von tak moc tvůrčí nebyl, Sauer byl spíš jako člověk zajímavej než jako autor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bohéma to je.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Protože většinou mu to pomáhali psát, ty jeho věci. Ale já mám na mysli dokonce i Franze Kafku. Vždyť Franz Kafka má takový krásná eseje vo kavárnách, protože Židé tehdy nechodilo do hospod, to jim bylo takový příliš pébl, příliš všední nebo sprostý, ale chodili do kaváren. Ale i kavárna je součást té bohémy. Nehledě k tomu, že třeba pařížská bohéma, která nějakým způsobem předcházela té pražské, tam ty malíři dokonce v kavárnách a hospodách pracovali, malovali, protože neměli peníze, aby si zateplili ateliér, tak chodili do hospod malovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takový ty obrázky /nesrozumitelné/ těch holek, tanečnic jsou známý, že.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No a ty šílenci krásní, který dodnes obdivujeme, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je to, co na vás čeká, tak to se na to těším, až se to objeví na pultech.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Vono už je to prakticky hotový. Potřebuju jenom někoho, kdo by mi to přečetl, protože člověk potřebuju korekturu, to se nedá uhlídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S panem Radko Pytlíkem se to krásně povídá, protože jednak je moudrý, jednak má spoustu znalostí, vědomostí a navíc sympatickou povahu. Mně se moc líbí to, co jste někde řekl, že byste byl hrdý na to být kavárenským povalečem. To by se mi taky líbilo. Kdyby to tak šlo.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Kdyby na to byl čas taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky čas. A že inklinujete spíš teda od přírody k pivu a hlučnějším hospodám. To vám vážně nevadí, jako binec v hospodě třeba?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Nevadí mi to, pokud tam potkám aspoň jednoho inteligentního člověka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to je pravda, to je pravda. No a nevadí vám jaksi třeba hlučná muzika? Já totiž teď chci se dostat k vašemu synovi Vojtovi Dykovi. Nevím, jestli to všichni naši posluchači vědí, že tenhle ten slavný muzikant a zpěvák a herec je vaším synem. Vy prý chodíte na jeho koncerty taky, jo?
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, já jsem na každým koncertu, pokud to je teda dostupné, že jo, pokud to není Bratislava nebo Anglie nebo, já nevím prostě, kde on všude působí. Ovšem nejen, že chodím na koncerty, já se děsím těch cest, protože vždycky sleduju předpověď počasí a tak dále. Když vidím, že tam bude smog nebo že bude náledí, tak prostě téměř nespím, protože, jak se říká, že je někdo syn svého otec, tak já jsem otec svého syna, protože já na něm lpím. Je to teda dítě, který v podstatě svým způsobem, svým způsobem říkám, splňuje ten můj ideál po zpěvu, i když úplně jinak, než já jsem si představoval. Já jsem si myslel, že bude zpívat to Caro mio a tak dále, prostě italskou tu a von.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba taky bude, protože teď třeba zpívá s big bandem a jak mu to náramně jde.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, to já obdivuju, ty chlapce obdivuju. Už proto, že mu dali prostě profesionální základ a že myslím, že to ještě má budoucnost velkou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vám musí velice konvenovat i ta muzika s kapelou, protože voni zpívají samý veselý, takový vtipný texty a to je přece to, co vás určitě baví a co vám mluví z duše.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
No, když jste narazil na to, že ten hluk někdy působí emocionálně, a dokonce charizmaticky, protože Vojta, ten má ty posluchačky zejména z prvních řad takříkajíc koupený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na háku se říká teď.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Na háku, jo, děkuju za pomoc, já se v tom nevyznám. Ale na druhý straně je tu nebezpečí, že se ztrácejí niance, víte. Já mu vždycky říkám, hoď tam nějakej slaďák, aby to zejména ženský obecenstvo, aby to dojalo, aby to bylo něco, co je kouzelnýho, víte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Pytlíku, dneska už nefrčí slaďáky. Ty ploužáky, který my jsme tancovali, že jsme byli zavěšený do těch holek, ty už dneska nefrčejí, dneska je to samej rytmus.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Ale já mu tak vždycky nabízím Kerndla a tyhle ty, protože to je člověk, kterej sice působí v tý oblasti jazzu, ale přitom něco takovýho sladkýho a jemnýho a chlácholivýho v tom hlase. A lidi taky potřebujou občas pohladit, že jo, nejenom rozrušit. No, ale to všechno třeba přijde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechno přijde. Já doufám, že jsme k tomu pohlazení přispěli trošičku i dnešním pořadem. Jeho hostem byl literární historik, editor a spisovatel Radko Pytlík. Moc vám děkuju.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Já vám taky děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přeju všecko dobré, zdraví, štěstí, hezký konec roku, krásné Vánoce a ať máte pořád radost jednak z Haška, jednak ze Švejka, ze své tvorby i z Vojty Dyka.
Radko PYTLÍK, literární historik, spisovatel
--------------------
Taky vám děkuju.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 18. července 2013 a 3. července 2014.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
