Řítit

Slovník spisovného jazyka českého uvádí celkem tři významy slovesa řítit se v této zvratné podobě, ale také nedokonavou podobu řítiti, na kterou se možná ptal náš posluchač. Řítit se za prvé znamená prudce padat; takhle se mohou řítit laviny, vodopády, sestřelená letadla k zemi, auta do propasti a svět do morální záhuby. Za druhé řítit se znamená hnát se prudce vpřed; vlaky se řítí po kolejích, policisté za prchajícím zločincem a také čas a události se přímo řítí. Jako třetí význam slovesa řítit se slovník uvádí bořit se, neboli sesouvat se, hroutit se. Domy se řítí při zemětřesení a se zřícenou berlínskou zdí se zřítily i komunistické režimy ve východní Evropě. Pokud jde o nedokonavé řítiti, slovník ho uvádí jako básnický výraz, říká že je spojeno s předložkami co a koho a že znamená prudce vrhat, hnát. Jako příklady cituje verš Jaroslava Vrchlického: "slunce svoje zlatá kola řítí v moře".a větu Karla Hynka Máchy "tato myšlenka řítila jej zpět v noc myšlenek předešlých".

Michal Novotný

Pokud jde o příbuzné, jsou to ovšem především slovesa s předponami, tedy výrazy přiřítit se, vyřítit se, vřítit se a zřítit se, mě přímo fascinuje sloveso uřítit se, tedy vyčerpat se dlouhým během neboli řítěním se vpřed a stejně se mi líbí z toho slovesa vzniklé přídavné jméno uřícený. Další příbuzné slovo zřícenina je myslím také dost pěkná. Do příbuzenstva však nepatří, pokud by vás zajímalo snad tohle, podstatné jméno řiť. To patrně vzniklo z indoevropského kořene reito-, "jehož další souvislosti nejsou jisté", jak píše Jiří Rejzek ve svém slovníku, zatímco řítit se, řititi, zřícenina a uřícený mají zaklad v indoevropském kořenu reu- kopat, rozbíjet, takže do stejné rodiny asi patří latinské ruere, bořit se a možná také naše rušit a rýt.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz